29. listopadu 2012

PS na webu ihned.cz

Byl jsem duší jednotky, říká bývalý důstojník Pohraniční stráže.

Karlovarský kraj je jedním z těch, kde komunisté získali pozici radního pro školství. Václav Sloup, který se ho ujal, přitom přes dvacet let sloužil u Pohraniční stráže. Na svoji službu je dodnes hrdý.

Zatímco na jihu Čech se studenti bouří proti komunistce Vítězslavě Baborové, školství v Karlovarském kraji povede příští čtyři roky Václav Sloup. Muž, který se dodnes hrdě hlásí na své působení u Pohraniční stráže.

U brigády PS v Chebu strávil dnes třiašedesátiletý Sloup přes dvacet let. Podle svých slov se staral hlavně o kuchyň, a to včetně stravování psů. Jako zástupce velitele pro věci politické měl však na starosti i výchovu vojáků základní služby. "Byl jsem takovou duší jednotky," říká.

Dříve jste sloužil u Pohraniční stráže, kde přesně to bylo?

Byl jsem u Pohraniční stráže, ano. Kde jste to zjistila? Tento údaj nikde veřejně není.

Sám jste se k tomu hlásil například před několika lety na stránkách Haló novin. Kde to tedy bylo?

Sloužil jsem na Ašsku, 4. pohraniční rota, takzvaná Ašská. Pak v Chebu.

V jakém období?

U Pohraniční stráže jsem skončil 31. ledna 1992. Sloužil jsem tam od roku 1968.

Václav Sloup .

Proč jste svoji službu ukončil?

Odešel jsem do civilu, to je zcela normální ne?

Působil jste jako zástupce velitele pro věci politické. Co bylo konkrétně náplní vaší činnosti?

To zjistíte snadno ze stránek úřadu pro vyšetřování, jak se to jmenuje nevím. Tam přímo najdete rozsah povinností. Tohle je veřejně dostupné, to vám nemusím říkat, pátrejte.

Ptám se ale přímo na vaše úkoly. Velel jste například někomu?

Ničemu jsem nevelel, já jsem dělal politruka pohraniční roty a pak jsem odešel na velitelství brigády, kde jsem působil ve funkci náčelníka jedné ze služeb. Až do odchodu do civilu.

Původně jsem se staral o kuchyň, pak jsem vystudoval vysokou školu Sboru národní bezpečnosti, pak jsem sloužil na 4. pohraniční rotě chebské brigády jako ZVP (zástupce velitele pro věci politické) a pak jsem byl na velitelství brigády ve funkci jednoho ze stínových náčelníků a řídil jsem kuchyně od stravování a výživu služebních psů od Božího daru po Karlův Studenec. To je moje historie u Pohraniční stráže.

Co bylo vaším úkolem jako politruka?

Jako každý zástupce ve věci politické jsem měl na starosti výchovu vojáků základní služby. Staral jsem se o jejich problémy, o to jestli jsou spokojení, jestli mají dostatek jídla a jestli se dostatečně vyspali a tak dále. Povídal jsem si s nimi o jejich problémech. Byl jsem takovou duší jednotky.

Řešil jste někdy i střety na hranicích?

Já jsem žádné incidenty neřešil, protože jsem žádný krvavý incident nezažil.

Víte například, kolik lidí se za doby vašeho působení pokusilo překročit hranice?

To najdete zase na stránkách ÚDV (Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu) a to je veřejně přístupné. Já nemohu vědět takovéto údaje. To je pro mě dávná historie, o kterou se vůbec nezajímám.

V té době bylo běžné, že někteří pohraničníci spolupracovali s StB. I vy jste podle Ústavu totalitních režimů veden jako kandidát, který spolupracuje. V čem ta spolupráce spočívala?

Kandidátem jsem se stal v době, když jsem byl na velitelství Pohraniční stráže. Ten, který mě chtěl zlákat pro spolupráci, si mě zapsal jako kandidáta. Pak zjistil, že se mnou nesmí dělat, protože jsem byl ve funkci náčelníka služby a tudíž se mnou nesměl pracovat. A kdybych měl vyprávět o kandidátství, tak víte sama, že to nebyla spolupráce.

Dobové foto: http://www.vojensko.cz/cheb-brigada-r-1992

Co jste dělal po revoluci?

Po revoluci jsem se živil jako podnikový právník. Ve firmě Dopravní podnik Mariánské Lázně a posléze v její nástupnické společnosti.

V Haló novinách jste v roce 2009 kritizoval zveřejňování dopisů i od antikomunistických čtenářů. Nebude se tento postoj promítat i na vašem nynějším působení?

Otázka Haló novin a obsahu je něco zcela jiného než práce. Haló noviny jsou levicovým tiskem, oficiálním tiskem Komunistické strany Čech a Moravy. A vy si dovedete představit, že v takovémto tisku se budou prezentovat protikomunistické názory?

Neubíráte tak dalším lidem prostor pro vyjádření?

Já jsem nic neporušil, já jsem ve svém článku jen vyjádřil svůj názor. Také to je v kolonce názory čtenářů. To byl názor ke konkrétnímu pisateli.

Jak se stavíte k výuce dějin po roce 1945? Například Člověk v tísni představuje na školách dokument Příběhy bezpráví. Vadí vám takovéto projekty?

Školský zákon zakazuje práci jakýchkoli politických stran a hnutí ve školách. To budu respektovat. Ať je to strana ta či ona, ať je rudá nebo zelená nebo modrá. Absolutně mi to nevadí.

Jak byste současným školákům vysvětlil činnost Pohraniční stráže?

Těm to vysvětlovat ani nebudu, protože já s těmi školáky nepřijdu ani do styku. Se školáky přijdou do styku ředitel, učitel, obslužný personál školy a podobně. Radní pro školství nikoliv.

Dobře, jak byste to tedy vyjádřil obecně. S dnešním odstupem k dané věci.

Zcela jednoduše. V té době byly jiné společenské poměry, byly platné zákony té doby a podle zákonů té doby se lidé chovali. Podle nich vykonávali službu příslušníci Pohraniční stráže, ale i jiných ozbrojených složek této republiky. K tomu víc nejde co dodat.

Ve svém příspěvku v Haló novinách se označujete za "poctivého a oddaného ochránce státních hranic" s tím, že jste hrdě nosil uniformu.

Vždy jsem byl hrdý na to, že jsem sloužil u Pohraniční stráže. To se dodnes nezměnilo. Já jsem nikoho nezastřelil, žádné děti jsem nesnědl, nikomu jsem neublížil. A oproti některým současníkům jsem nic nikomu neukradl.

Co si myslíte o snaze potrestat pohraničníky za zločiny, které při své službě spáchali?

Jste-li soudný člověk, tak musíte pochopit, že lze trestat konkrétní osobu za konkrétní trestný čin. To platilo vždycky a platí to i teď. Pokud se zjistí, že některý z pohraničníků spáchal trestný čin, nechť se zodpovídá. Nevím o jediném zločinu, který spáchal příslušník Pohraniční stráže v době, kdy jsem u Pohraniční stráže sloužil. Pakliže o nějakém víte, pak jste povinná ho oznámit orgánům činným trestném řízení. To je povinností každého občana této republiky.

Celý článek v nezkrácené podobě naleznete ZDE:

http://zpravy.ihned.cz/politika/c1-58828620-byl-jsem-dusi-jednotky-tvrdi-expolitruk-pohranicni-straze-ted-povede-krajske-skolstvi

Rozhovor s Václavem Sloupem na rozhlasové stanici ČRo1:

(Dvacet Minut Radiožurnálu - Václav Sloup)

Audio - zaznam rozhovoru

O nestranné žurnalistice v ČRo neslyšeli.
Petr Novák http://www.blisty.cz/art/66460.html

Strašně mne rozčiluje, že v rozhovoru s Václavem Sloupem v Českém rozhlase a v jeho přepisu jsem si u každé odpovědi přečetl tento nadpis: "Václav SLOUP, radní Karlovarského kraje a bývalý člen Pohraniční stráže."

Přepis rozhovoru: Kliknout zde.

Takoví jako Sloup nás nutili střílet na hranicích,

říká bývalý voják PS.

16. prosince 2012 8:28

Článek - klikni: Zpravy.Idnes.cz

"Rozhodl jsem se, že během krátké doby dám dohromady materiál z té doby. Oslovím některé kluky, s nimiž jsem sloužil a zpracuji přednášku pro děti a mládež," plánuje Jiří Černý. V Chebu podniká a pracuje jako záchranář.

Chebský podnikatel a záchranář Jiří Černý.

Jiří Černý (nar.19.1.1967) spolupracovník "A" kategorie u StB

Registrační číslo svazku: 024526 pořad.číslo archívu: 55137 agent: OHŘE

Jedná se o stejnou osobu,nebo o shodu čistě náhodnou?

Ilustrační foto.

PS OSH na Facebooku:

https://www.facebook.com/groups/326442737125/

PS OSH na Lide.cz:

http://forum.lide.cz/forum.fcgi?akce=forum_data&forum_ID=47832

19. listopadu 2012

Statistika weblogu Pohraničník

WEBLOG POHRANIČNÍK V ČÍSLECH .

Trocha statistiky...

LINK https://fbcdn-sphotos-h-a.akamaihd.net/hphotos-ak-prn1/533464_310049615776627_866342789_n.jpg

Ukázka toho,že weblog POHRANIČNÍK se nečte jen v České republice a na Slovensku.

LINK https://fbcdn-sphotos-h-a.akamaihd.net/hphotos-ak-prn1/155973_310039435777645_1469623619_n.jpg

Počet přístupů od června 2012. Weblog Pohraničník si své čtenáře našel.

Svým pravidelným čtenářům i občasným návštěvníkům Pohraničníka mohu slíbit,že jako Admin udělám i nadále všechno pro to,aby tento weblog byl nejen zdrojem pravdivých informací s tématikou Pohraniční stráže, ochrany státních hranic, ale i zábavou a poučením.

S pozdravem

Zdeněk

Pohranicnik@bloguje.cz

PS OSH na Facebooku:

https://www.facebook.com/groups/326442737125/

PS OSH na Lidé.cz:

http://forum.lide.cz/forum.fcgi?akce=forum_data&forum_ID=47832

15. listopadu 2012

Setkání pohraničníků v Praze.

Předvánoční sraz pohraničníků v Praze.

Sobota 8. prosinec 2012 - 16: 00 hod.

Nazdar přátelé, uplynul bezmála rok, co jsme se sešli na posledním sraze PS v naší matičce měst, v restauraci na stadiónu Admira. Od té doby se seběhlo moře věcí. Především ta, že Admiru už nemají v pronájmu Šimákovi, ale pan Řezníček.

Styl restaurace zůstal stejný s tou obměnou, že je v ní k dostání cca 10 druhů piv různých barev a odlišné síly. Když jsem panu Řezníčkovi, dosud nepolíbenému žádným péesáckým srazem, vysvětlil náš letošní záměr, byl jednoznačně pro. V žádném případě mu nebude vadit parta lidí vzpomínajících na léta strávená s psíky na klopách, nebude mu vadit případné promítání, ani hlasitá zábava.

Ostatně, jak pan Řezníček prohlásil: „Kdo má rád pivo, musí mít logicky rád i mne-neboť jsem hostinský. A na kecy blbů o vrazích z hranic nehraji!“ Trochu mi připomněl Haškova Palivce: „Host jako host…“

Tolik k vykreslení situace, nyní několik organizačních záležitostí. Stále zůstává pravidlem, že náš neformální klub PS je otevřen bývalým PS a sympatizantům této složky všech politických názorů. Tím jsme si již v minulosti prošli a víme, jak s tím ku prospěchu společného kamarádství nakládat.

Restaurace Admira se nachází v areálu sportovního klubu shodného názvu, my se v ní nebo před ní sejdeme v 16,00 hod. kdy otevírá (do 22,00).

Adresa je: Praha 8, Na Pecích 1044/46. Ze stanice metra Kobylisy, trasy C, se k ní dostanete pěšky (10 min.) nebo 2 zastávky tramvaje č. 17.

LINK: http://www.fkadmira.info/stadion.htm

Můj telefon je 725/646008 nebo ten, který mí dřívější přátelé znají, e mail: zdenek.nagovsky@atlas.cz Bude dobré, když svou přítomnost ohlásíte nejlépe alespoň týden předem. Nejen kvůli zajištění teplé stravy, ale i proto, abych se připravil na to, kolik se nás sejde. Jde o fakt, že provozovna nefunguje dlouho a pan hostinský má jen studenou menáž-tak abyste nebyli o kádečkách, mazáci.

Čili, přátelé, budu se na Vás těšit. Kdyby jste mi chtěli náhodou nadělit Ježíška, přineste mi na setkání 2 zelené podkladky (pavézky) na límec, 2 mořené psíky a nášivku na vycházkovou uniformu. Bez toho jsem v pérdeli a nebudu se moci zúčastnit žádného dalšího srazu. P.S.: torzo uniformy, vojenskou knížku, distinkce a metály vlastním.

S pozdravem: Zdeněk Nagovský, bývalý četař PS.

PS OSH - Facebook https://www.facebook.com/groups/326442737125/

11. listopadu 2012

VKR a ZS u PS OSH

Zpravodajská služba PS a Vojenská kontrarozvědka při ochraně státní hranice Československa.

Poměrně dlouhou dobu se snažím dostat na weblog Pohraničník článek, který by se věnoval tématu "Zpravodajci a kontrarozvědka u PS". A opravdu se mě nechtělo na weblogu přetiskovat nějaké rozumy a la Adolf Rázek,nebo Luděk Navara. Ti si své čtenáře revolverových "Příběhů železné opony" najdou mezi třicetiletými historiky, dvacetiletými bojovníky s předlistopadovým komunistickým režimem a hysteriky, jejichž srdce bije pro ODS/TOP09 :-)

My, co jsme sloužili u Pohraniční stráže,nebo ti "civilisté",kteří se zajímají o historii ochrany státní hranice na základě faktů, si zasloužíme informace bez ideologických dodatků, politických slimejšů a podprahových pokynů co si máme myslet.

Nakonec se mě podařilo přesvědčit jednoho,zde nejmenovaného pohraničníka,který službu u Vojenské kontrarozvědky zažil jako její příslušník, aby nám,coby "insider" poskytnul aspoň nějaké informace o tom,jaké úkoly Zpravodajská služba a kontrarozvědka plnila při ochraně SH.

Samozřejmě,že tady nikdo nebude publikovat konkrétní situace a události,včetně jmen a míst,které se na čáře odehráli,ať už na území ČSSR,nebo v Rakousku či Spolkové republice. Všechno vyžvanit a zveřejnit nejlépe v bulváru či na LžiDnes.cz ,
to je specialita našich "tajných služeb" z nové doby po Listopadu 1989. Zpravodajci a kontrarozvědčíci Pohraniční stráže jsou z jiného těsta...

Ale nyní k samotnému článku od mého zdroje. Upozorňuji,že text je v původní, "syrové" podobě a neprošel korekturou.

Pokusím se popsat činnost Vojenské kontrarozvědky v Pohraniční stráži. A není to zrovna jednoduchá věc.

Nelze to udělat bez vysvětlení rozdílu mezi oběma zpravodajskými složkami v Pohraniční stráži, které v době,kdy jsem u jedné z nich působil, plnily své státobezpečnostní úkoly.

Ten kdo zná "veledílo" Martina PULCE z ÚDV tzv. Sešit 13, může nabýt dojmu, že v Pohraniční stráži existovala pouze jedna zpravodajská složka. Vzhledem k tomu, že ostatní znalci poměrů v Pohraniční stráži Pulce rádi opisují, opisují tedy samozřejmě i tyto „nejasnosti“ Rád bych tedy alespoň částečně přispěl k objasnění této problematiky.

Zpravodajské zabezpečení státních hranic

Zpravodajská složka OSH byla od počátku jejího střežení velice důležitou složkou vlastní ochrany SH. Zpravodajské úkoly spočívaly nejenom v ofenzivní činnosti zaměřené vně hranice Československa, ale i úkoly kontrarozvědné spočívající zejména v ochraně vojsk.

Veškeré tyto úkoly plnil v rámci svých funkčních povinností každý příslušník pohraniční čety. Postupně úkoly zpravodajské činnosti byly specifikovány.

Ofenzivní činnost byla zaměřena zejména na znalost rozmístění, činnost a výzbroj branných složek provádějící aktivity na opačné straně našich hranic.
Dále se soustřeďovala na činnost ilegálních skupin nepřátelsky zaměřených proti našemu zřízení, chystaných nepřátelských záškodnických akcí, smýšlení obyvatelstva v pohraničí, ale i zaměření na ekonomické faktory, které souvisely s případným válečným stavem.

Kontrarozvědná činnost byla zaměřena na dokonalou znalost vlastního pohraničního území, tipování osob provádějící nepřátelskou a protistátní činnost jak z osob v pohraničí žijících, tak osob z řad cizích státních příslušníků. Velice důležitým úkolem byla kontrarozvědná ochrana vlastní činnosti a ochrana vojenského a státního tajemství. Veškeré výsledky o této činnosti byly zpracovávány velitelem čety, později velitelem roty ve formě pravidelných hlášení.

Po roce 1949 se částečně změnilo zaměření zpravodajské činnosti PS v tom, že osoby pokoušející se o ilegální přechody SH začaly být posuzovány z hlediska trestní odpovědnosti jako potencionální agenti nepřátelských rozvědek. Příprava a pozdější vznik vojskové ochrany SH v podobě Pohraniční stráže si vyžádalo vybudování nové zpravodajské ochrany SH.

Již od roku 1952 na státní hranici fungují dvě samostatné operativní složky, a to Zpravodajská služba Pohraniční stráže (ZS) a Vojenská kontrarozvědka (VKR)

Úkoly Zpravodajské služby Pohraniční stráže:

S rozdělením kompetencí zpravodajských složek působících v Pohraniční stráži se změnily úkoly této složky. Byly zaměřeny zejména na zpravodajské zabezpečení přímé ochrany SH. Jednalo se zejména o odhalování tzv. kanálů a převaděčských skupin, dále sledování a prověrku osob pohybujících se v blízkosti SH.

Zpravodajští důstojníci Zpravodajské služby na rozdíl od zpravodajců Vojenské kontrarozvědky byli v přímé velitelské pravomoci velitelských orgánů Pohraniční stráže.

Výsledek jejich práce spočíval v nadstandardních vztazích s prověřeným obyvatelstvem žijícím v pohraničí, mezi kterým byli získáváni spolupracovníci. Ti měli za úkol tipovat potencionální narušitele SH. Z těchto důvodů byl zájem soustředěn zejména na vybrané profese které měly možnost tento cíl plnit (řidiči taxislužby, recepční, číšníci, pracovníci ČSD, ČSAD, lesní dělníci ad.).

Služba využívala forem a metod Státní bezpečnosti (StB) a byla jí i metodicky řízena. Příslušníci Zpravodajské služby měli za úkol odhalovat v pohraničí i příznaky ostatní trestné činnosti,při tom spolupracovali s místními orgány bezpečnosti (SNB). Při zadržení narušitelů SH prováděli jejich výslechy a dokumentaci trestné činnosti .

Zpravodajská služba Pohraniční stráže se kromě jiného podílela na plnění úkolů na hraničních přechodech (OPK), a to zejména plněním operativních úkolů pro ostatní složky MV. Tato činnost spočívala zejména v:

a) lustraci „vízových“ cizinců v indexu blokovaných osob. Lustrace se prováděla ještě v době, kdy se prověřovaný cizinec zdržoval na hraničním přechodu. Indexy (seznamy), které vydával 6. odbor II. správy MV, byly dvojího druhu.

Prvním byl index blokovaných vízových cizinců – zjištění blokované osoby, společně s dobou a místem přechodu hranic hlásil příslušník OPK telefonicky nebo dálnopisně na centrálu v Praze. Takto zjištěná osoba byla propuštěna po kontrole a lustraci k další cestě.
Výjimku tvořily osoby v indexu zvlášť označené. K těmto osobám byly centrálou sdělovány buď předem, nebo během hlášení další operativní pokyny, jejichž splnění zajišťovalo OPK.
Druhým byl index osob, jejichž vstup na území ČSSR je nežádoucí – tento seznam se využíval pro lustraci těch žadatelů o vstupní víza do Československa, kteří žádali o vízum přímo na hraničním přechodu;

b) prověrce cizinců podle fotodokumentace vydané 6. odborem II. správy a podle požadavků jiných operativních součástí provádět požadovaná opatření;

c) na základě konkrétních pokynů provádět společně s celníky osobní a zavazadlové prohlídky a zadržování osob;

d) vytvářet podmínky pro provedení některých speciálních technických úkonů příslušnými operativními orgány MV. Poznatky o podezřelém chování cizinců příslušníci OPK získávali mj. také od informátorů a důvěrníků, kteří pracovali v prostoru hraničního přechodu a od příslušníků Celní správy.

Ofenzivně měla Zpravodajská služba PS pracovat přibližně do hloubky 60 km za hranice Československa.
Agenturně operativní činnost za hranicemi se prováděla pouze na stupních Hlavní správa PS (Velitelství PS) a brigáda (bPS) .

Zpravodajci se rovněž podíleli na prověrce osob žádajících vstup do hraničního pásma / HP / za účelem práce, rekreace apod.
Zpravodajské orgány dále úkolovaly a metodicky řídily činnost pomocníků Pohraniční stráže (PPS) a pátračů PS.

Při plnění stanovených úkolů měly zpravodajské orgány oprávnění zatýkat a vyšetřovat.

Vojenská kontrarozvědka (VKR)

Do roku 1952 hovoříme o Vojenské zpravodajské službě. Ta byla na základě rozkazů Ministerstva národní bezpečnosti přejmenována na Vojenskou kontrarozvědku, později na Hlavní správu vojenské kontrarozvědky. Ve struktuře státní bezpečnosti Československa byla označována jako její 3. správa.
Organizačně se dělila na jednotlivé odbory, oddělení a referáty. V Pohraniční stráži působil odbor PS 9600 s velitelstvím v Praze.
Jejími příslušníky byli většinou příslušníci PS služebně zařazení ve službě příslušníků SNB .

Činnost orgánů VKR vycházela ze Směrnice pro operativní práci příslušníků StB.Specifikem byla úzká spolupráce se Sověty .

Mezi hlavní úkoly VKR patřilo:

-vlastní agenturní operativní cestou řídit ofenzivní činnost proti vyčleněným vojenským, zpravodajským objektům protivníka v zájmovém prostoru Německé spolkové republiky (NSR) a Rakouska;

-shromažďovat informace o cizích státních příslušnících s vazbami do ozbrojených sil ČSLA a PS. Dále se zajímat o příjezdy příslušníků policie, armády, vládních úředníků centrálních i nižších správních složek

-shromažďovat poznatky o čs. státních příslušnících z prostředí ozbrojených sil nebo tzv. civilně přilehlého prostředí / CPP / ;

-shromažďovat poznatky o osobách z řad příslušníků ozbrojených sil ČSSR, občanských pracovníků, jejich rodinných příslušníků a občanů z civilně přilehlého prostředí / CPP / vojenských objektů, které svými kvalitami, zájmy a znalostmi skýtají předpoklady zpravodajského využití a jeví se vhodnými pro verbovku s cílem plnit úkoly po linii práce 3. odboru HS VKR jak na území ČSSR tak i v zahraničí;

-zaměřovat pozornost na osoby, zejména cizí státní příslušníky, kteří byli zadrženi u vojenských objektů s usvědčujícími fakty o prováděné zpravodajské činnosti proti ozbrojeným silám ČSSR nebo s vážným podezřením na tuto činnost. Vhodné typy ke spolupráci se měly získávat i z řad cizích státních příslušníků studujících na vojenských školách s vazbou na kapitalistické nebo rozvojové země. Využít se mělo i agentury, která ze služebních nebo z jiných důvodů koná cesty do kapitalistických zemí, především NSR a Rakouska. Totéž se mělo týkat výjezdů vojáků z povolání, občanských pracovníků a jejich rodinných příslušníků;

-ochrana utajovaných skutečností ;

-v součinnosti s velitelskými a politickými orgány se podílet na zamezování rozvědného pozorování a technické rozvědce vojenských objektů, zařízení a cvičících jednotek;

-odhalování kanálů tzv.ideologické diverze do vojsk a zamezovat jejím následkům ;

-odhalovat a objasňovat mimořádné události. Do této skupiny úkolů spadaly tyto oblasti: teroristická činnost, záškodnictví, sabotáž, krádeže a ztráty bojové techniky, zbraní, munice a ostatních prostředků hromadné účinnosti;

-specifickým úkolem orgánů VKR v PS byla prověrka vojáků základní služby s cílem zabránit,aby se do řad Pohraniční stráže dostala závadová osoba z hlediska charakteru, politických názorů, trestní minulosti. Cílem bylo předcházet občasným jevům zběhnutí .

-orgány VKR prováděly výslechy a tzv. realizace zadržených vojenských zběhů.

Příslušníci vojenské kontrarozvědky měli přísný zákaz verbovat spolupracovníky mezi politickými pracovníky,za velice zajímavý fakt považuji,že až do poloviny 70. let bylo možné získávat spolupracovníky i v řadách příslušníků zpravodajské služby Pohraniční stráže .

Vojenská kontrarozvědka, která byla před rokem 1989 součástí obávané Státní tajné bezpečnosti,byla schopna v rámci nové demokratické tajné služby přežívat do 90. let. Služba nejenže dokázala většinu svých pracovníků úspěšně zařadit do nové zpravodajské služby, dlouhá léta utajovala i dokumenty, které by tyto lidi mohly poškodit.

U této složky (VKR) jsem sloužil několik let. Na vlastní žádost jsem odešel v roce 1987. Práce mi nepřinášela uspokojení a nenaplňovala mé představy z doby, kdy jsem k této složce nastupoval.
Dnes s odstupem doby jsem dost změnil své názory. Formy a metody zpravodajské práce se přes uplynutí 25-ti let zásadním způsobem nezměnily. Nejdůležitějším prvkem zůstal tajný spolupracovník.

Nový, tzv.demokratický režim, tím, že zveřejnil jména spolupracovníků zpravodajských složek,se zachoval nejenom krajně neprofesiálně,ale dokonce jednoznačně vlastizrádně.

Skandalizace příslušníků a osob spolupracujících zapříčinila ohrožení nejenom bezpečnosti státu,ale i bezpečnosti veřejné.
Výsledky práce těchto zločinců "nové doby" budeme sklízet ještě řadu let...

Zajímá vás více? Doporučuji:

PAŠERÁCKÝ LES. V PASTÍCH ČESKOSLOVENSKÉ TAJNÉ SLUŽBY.
(Der Pascherwald. In den Fängen des tschechoslowaischen Geheimdienstes).
Článek: http://pohranicnik.blogspot.cz/2012/05/paseracky-les.html

Vorwort für den Herausgeber:
http://www.sudetendeutsche-in-hessen.de/heimatpolitik_37.html

Kontakt - admin weblogu: pohranicnik@bloguje.cz

Pohraniční stráž - Lide.cz:
http://forum.lide.cz/forum.fcgi?akce=forum_data&forum_ID=47832

3. listopadu 2012

Grenztruppen der DDR

Pohraniční vojska NDR

Po konci druhé světové války bylo poražené Německo rozděleno na okupační zóny, jež si rozdělily vítězné mocnosti dlouho předtím, než válka skončila. Sovětskému svazu připadlo území, které se po roce 1949 transformovalo v Německou demokratickou republiku a vznikl zde lidově demokratický režim, podobně jako v celé řadě států na východ od Alp. Spojencům pak připadlo území západně od této hranice.

Původně strážní službu na hranici sovětsko-amerického a sovětsko-britského sektoru zajišťovali sovětští vojáci, kteří však byli z Německa postupně stahováni a vraceli se domů. Situace se však začala měnit po 7. říjnu 1949, kdy po řadě politických změn v sovětské okupační zóně, a zejména pak po schválení ústavy sovětské okupační zóny, byla vyhlášena Německá demokratická republika. To byl výsledek dlouhodobé činnosti SED, tedy Jednotné socialistické strany Německa. Ta fungovala podobně jako u nás KSČ, vlastně se jednalo o nástroj moci Moskvy.

Hranici v intencích někdejší východní okupační zóny bylo nutno střežit. Nastalou situaci bylo vedení státu nuceno nějakým způsobem vyřešit. A aby toho nebylo málo, po roce 1953, ve kterém zemřel sovětský vůdce J.V. Stalin, došlo i v NDR k řadě významných událostí, jenž významně ovlivnily další směřování státu. Po nástupu N.S. Chruščova se v komunistickém bloku čekalo jakési uvolnění, povolení tvrdé moskevské diktatury reprezentované tvrdou rukou Stalina. V ohledu na východní Německo se však občanstvo dočkalo zklamání.

Od 16. června se datuje řada demonstrací, násilností, které přešly do takového rozsahu, že bylo nutné povolat na pomoc Volkspolizei i sovětské okupační jednotky. Nechybělo mnoho a došlo by k takovým událostem jako v Maďarsku o několik let později.

Z východního Německa začali po událostech z 50. let prchat občané a docházelo k celé řadě vpravdě kuriózních útěků, od prostého překročení hranic až po únos autobusu, kterým se utečenci pokusili projet přes hraniční zátarasy. Bohužel, všichni byli zabiti...

Počet útěků z NDR na Západ stále stoupal a čísla uprchlíků začala komunistický režim fakticky ohrožovat na životě. To byl také jeden z důvodů, proč byla postavena Berlínská zeď. Ne na obranu proti západním agentům, jak se tvrdilo v tisku, ale přesně v téhle věci: totiž,aby se zabránilo dalším útěkům. Navíc vnitřní německá hranice byla velice těžko překonatelná. Tvořila ji nejen vlastní „čára“, ale řada plotů, zátarasů i nástražných systémů. V noci pak byla nepřetržitě osvětlena.

Na scénu tedy nastoupily pohraniční jednotky.

Fakticky se Grenztruppen, jak byly jednotky pohraniční stráže nazývány, dají vystopovat už v roce 1946, kdy byly zřízeny jako paramilitaristická organizace policie na pomoc sovětským vojákům při ochraně hranic se západními zónami. V roce 1989, v době rozpadu NDR, se počet pohraničníků pohyboval kolem 47.000, docela úctyhodný počet, na to, že jich ze začátku bylo nepoměrně méně.

Pohraniční stráž byla oficiálně zřízena v roce 1961. Její hlavní štáb byl zřízen v Paetzu nedaleko Berlína.

Byla začleněna do složek Nationale Volksarmee (NVA), tedy Národní lidové armády.

Pohraniční stráži byly přiznány tyto okruhy, pohraniční velitelství, nebo-li německy Grenzkommando:

PV Sever, bylo dislokováno ve Stendalu
(Grenzkommando Nord, Stab Stendal)

PV Střed se štábem v Berlíně-Karlshorstu
(Grenzkommando Mitte, Stab Berlin-Karlshorst)

PV Jih, velitelství v Erfurtu
(Grenzkommando Sued, Stab Erfurt)

Pobřežní brigáda pohraniční stráže v přístavním městě Rostocku.
(Grenzbrigade Kueste)

Grenztruppen byly poměrně početnou organizací, jenom na vnitřně německé hranici hlídkovalo na 6 Grenzbrigaden, z toho 3 pohraniční brigády na úseku hranice Východní-Západní Berlín.

Každá z těchto brigád se sestávala ze tří pohraničních pluků, každý se dvěma prapory, devíti rotami a jedním ženijním oddílem.