Roty hloubkového průzkumu vševojskových divizí (dále jen RHPz) jsou tématem, o němž se v dobách jejich existence a vlastně ani dnes, moc neví. Působily v sestavě průzkumného praporu vševojskové divize. Byly rozesety podél celé západní hranice bývalého ČSSR. Obyvatelé obcí, v nichž RHPz byla dislokována, většinou měli za to, že v jejich městě sídlí jednotka běžných výsadkářů, soudili tak podle červených baretů a odznaků s padáčky, jež tito vojáci nosili.
Někteří příslušníci RHPz dodnes myslí, že sloužili u běžných výsadkářů, kromě baretů a odznáčků je k tomuto přesvědčení vede fakt, že všichni příslušníci RHPz povinně skákali padákem. Plnili metodickou řadu seskoků, získávali výsadkové třídnosti, byli ve stravovací normě jako výsadkáři…
Ovšem padákový seskok byl jen jeden ze způsobů infiltrace do sestavy nepřítele. Mezi další způsoby patřil vrtulníkový výsadek (z visu či přízemního letu), přechod fronty (pěšky či na vozidlech)´, či možnost zakopat se a vyčkat až se „převalí“ fronta. Např . jedním z úkolů 20. RHPz z Chebu bylo bezprostředně po začátku války přes pohraniční roty Svatý kříž, Dubina, Šlapany, proniknout na území tehdejší NSR.
Jak jsem již uvedl, RHPz byly součástí průzkumných praporů vševojskové divize. RHPz tvořilo pět skupin hloubkového průzkumu (SHPz), kdy velitelem první SHPz byl důstojník.
SHPz tedy operovala v tomto složení: velitel skupiny, starší průzkumník, velitel RDST, průzkumník, radista, pancéřovník a řidič. Za války, v případě potřeby, bylo možno SHPz „zdvojit“ a i doplnit další výzbrojí např. UK.
Výzbroj byla různá, ať již to byly SA vz.58, SA vz.61, odstřelovací pušky Dragunov, pancéřovka RPG, útočný nůž, malý vystřelovač svělic… Spojení ve skupině bylo zajištěno dvěma RDST RF-10, spojení s vlastním útvarem jinou RDST (číslo již nevím, ale mám za to, že R-123).
Příslušníci RHPz používali osobní padáky OVP-68 a OVP-80 (to zejména), záložní padáky ZVP-80, padákové kontejnery PDK v soupravě s dopravním padákem PDMM a osobní kontejner GK-30. Výstroj byla směsí výsadkářské a vševojskové výstroje, např. byly zde jak výsadkářské oděvy vz.60, tak i vševojsková varianta tohoto oděvu.
Všichni členové RHPz nosili výsadkářské barety vz.60, později vz.85. Samozřejmostí byla rukávová nášivka tzv. „parapíča“. Člen RHPz nosil na zádech torbu výsadkáře vz.61, nikoliv vševojskovou velkou polní. Co se stravy v poli týče, na PŠ jsme fasovali vševojskové KD Nikol a na bojovém útvaru v Chebu výsadkářské KDP Vysočina.
Řada odborností v SHPz vyžadovala PŠ hloubkového průzkumu, ta byla dlouhou dobu v Prešově, za dob mé ZVS byla v Bratislavě.
RHPz zajišťovaly průzkum pro potřeby divize do přibližně 100 km v hloubce sestavy nepřítele, pro zajímavost SHPz od 22. výsadkové brigády Prostějov, prováděly průzkum pro účely okruhu, či frontu do hloubky přes 100 km (třeba 500 km, takže výsadek padáky byl nutností).
Je třeba si uvědomit, že řada útvarů československé armády byla rámcová, což se týká i RHPz- třeba u nás v Chebu byly naplněny jen asi dvě, tři skupiny (SHPz). Většina nezasvěcených se mylně domnívá, že výraz hloubkový průzkum znamená jen vyhledávání cílů , jejich pozorování a ještě tak možná nahlášení jejich lokalizace. Omyl, SHPz prováděla i přepady popř. léčky, ovšem podle metodiky by se neměla nechat vtáhnout do boje.
Cílem SHPz byly zejména PJN (prostředky jaderného napadení), štáby, letiště, sklady PHM. Cílem léček pak byla zejména pohybující se nepřátelská jednotka.
Dodatek od Stanislava K. v diskuzi na tématické Facebookové skupině:
Armáda cvičila velice konspirativním způsobem skupiny hloubkového průzkumu složené ze záložáků. Jednalo se o 3-5-ti členná komanda ve složení velitel, dva radisté, dva pozorovatelé. V případě válečného nebezpečí, ale i války měly určeny oblasti působení. Např. NSR, Francie ...
Záložáci byli povoláváni na cvičení každý rok na dobu cca tří týdnů, vždy pod dokonalou legendou jak pro rodiny, tak zaměstnavatele. Z velké části byly mezi nimi osoby s VŠ vzděláním, často s vyšším postavením, jazykovým vybavením.
Z každého cvičení byl pořizován objemný zápis s hodnocením. Hlavní zaměření, topografie, střelecký výcvik, paravýcvik. Výcvik a soustředění probíhal ve vojenských objektech zcela vyjímečně, jednalo se o konspirační byty a vojenské výcvikové prostory.
Není mi nic známo o tom, že by tyto skupiny přecházely na území jiného státu. Osobně jsem zažil příchod zpravodajského prostředku (osoby) ze zahraničí k nám. Nikdo z nás ale neznal přesné místo, podobu, pohlaví, dokonce ani čas. Akce probíhala více jak týden v prostoru mezi signální stěnou a demarkací (státní hranicí) bez přítomnosti vojáků základní službyS.
Naše výzbroj: Pi 50/70 +Sa vz. 58.(60ks nábojů).
Výcvik trval minimálně do roku 1992.
ZDROJ (Autor): Josef Drha
FOTO: archiv autora a web Semrad Page
ZAJÍMÁ VÁS VÍCE? Klikněte si pro článek s podobnou tématikou.
1* Zpravodajská služba a Vojenská kontrarozvědka u Pohraniční stráže
2* V pastích čs.tajné služby ("revolverový článek").
FOTO výsadkář v uniformě.
Někteří příslušníci RHPz dodnes myslí, že sloužili u běžných výsadkářů, kromě baretů a odznáčků je k tomuto přesvědčení vede fakt, že všichni příslušníci RHPz povinně skákali padákem. Plnili metodickou řadu seskoků, získávali výsadkové třídnosti, byli ve stravovací normě jako výsadkáři…
FOTO z výcviku výsadkářů.
Ovšem padákový seskok byl jen jeden ze způsobů infiltrace do sestavy nepřítele. Mezi další způsoby patřil vrtulníkový výsadek (z visu či přízemního letu), přechod fronty (pěšky či na vozidlech)´, či možnost zakopat se a vyčkat až se „převalí“ fronta. Např . jedním z úkolů 20. RHPz z Chebu bylo bezprostředně po začátku války přes pohraniční roty Svatý kříž, Dubina, Šlapany, proniknout na území tehdejší NSR.
Jak jsem již uvedl, RHPz byly součástí průzkumných praporů vševojskové divize. RHPz tvořilo pět skupin hloubkového průzkumu (SHPz), kdy velitelem první SHPz byl důstojník.
SHPz tedy operovala v tomto složení: velitel skupiny, starší průzkumník, velitel RDST, průzkumník, radista, pancéřovník a řidič. Za války, v případě potřeby, bylo možno SHPz „zdvojit“ a i doplnit další výzbrojí např. UK.
Výzbroj byla různá, ať již to byly SA vz.58, SA vz.61, odstřelovací pušky Dragunov, pancéřovka RPG, útočný nůž, malý vystřelovač svělic… Spojení ve skupině bylo zajištěno dvěma RDST RF-10, spojení s vlastním útvarem jinou RDST (číslo již nevím, ale mám za to, že R-123).
FOTO radiostanice RF 10 (44-53 MHz).
Příslušníci RHPz používali osobní padáky OVP-68 a OVP-80 (to zejména), záložní padáky ZVP-80, padákové kontejnery PDK v soupravě s dopravním padákem PDMM a osobní kontejner GK-30. Výstroj byla směsí výsadkářské a vševojskové výstroje, např. byly zde jak výsadkářské oděvy vz.60, tak i vševojsková varianta tohoto oděvu.
Všichni členové RHPz nosili výsadkářské barety vz.60, později vz.85. Samozřejmostí byla rukávová nášivka tzv. „parapíča“. Člen RHPz nosil na zádech torbu výsadkáře vz.61, nikoliv vševojskovou velkou polní. Co se stravy v poli týče, na PŠ jsme fasovali vševojskové KD Nikol a na bojovém útvaru v Chebu výsadkářské KDP Vysočina.
FOTO z vojenského útvaru 4407 Cheb
Řada odborností v SHPz vyžadovala PŠ hloubkového průzkumu, ta byla dlouhou dobu v Prešově, za dob mé ZVS byla v Bratislavě.
RHPz zajišťovaly průzkum pro potřeby divize do přibližně 100 km v hloubce sestavy nepřítele, pro zajímavost SHPz od 22. výsadkové brigády Prostějov, prováděly průzkum pro účely okruhu, či frontu do hloubky přes 100 km (třeba 500 km, takže výsadek padáky byl nutností).
Je třeba si uvědomit, že řada útvarů československé armády byla rámcová, což se týká i RHPz- třeba u nás v Chebu byly naplněny jen asi dvě, tři skupiny (SHPz). Většina nezasvěcených se mylně domnívá, že výraz hloubkový průzkum znamená jen vyhledávání cílů , jejich pozorování a ještě tak možná nahlášení jejich lokalizace. Omyl, SHPz prováděla i přepady popř. léčky, ovšem podle metodiky by se neměla nechat vtáhnout do boje.
Cílem SHPz byly zejména PJN (prostředky jaderného napadení), štáby, letiště, sklady PHM. Cílem léček pak byla zejména pohybující se nepřátelská jednotka.
FOTO autor textu Josef Drha v časech voj.služby.
Dodatek od Stanislava K. v diskuzi na tématické Facebookové skupině:
Screenshot z diskuze na Facebooku.
Armáda cvičila velice konspirativním způsobem skupiny hloubkového průzkumu složené ze záložáků. Jednalo se o 3-5-ti členná komanda ve složení velitel, dva radisté, dva pozorovatelé. V případě válečného nebezpečí, ale i války měly určeny oblasti působení. Např. NSR, Francie ...
Záložáci byli povoláváni na cvičení každý rok na dobu cca tří týdnů, vždy pod dokonalou legendou jak pro rodiny, tak zaměstnavatele. Z velké části byly mezi nimi osoby s VŠ vzděláním, často s vyšším postavením, jazykovým vybavením.
Z každého cvičení byl pořizován objemný zápis s hodnocením. Hlavní zaměření, topografie, střelecký výcvik, paravýcvik. Výcvik a soustředění probíhal ve vojenských objektech zcela vyjímečně, jednalo se o konspirační byty a vojenské výcvikové prostory.
Není mi nic známo o tom, že by tyto skupiny přecházely na území jiného státu. Osobně jsem zažil příchod zpravodajského prostředku (osoby) ze zahraničí k nám. Nikdo z nás ale neznal přesné místo, podobu, pohlaví, dokonce ani čas. Akce probíhala více jak týden v prostoru mezi signální stěnou a demarkací (státní hranicí) bez přítomnosti vojáků základní službyS.
Naše výzbroj: Pi 50/70 +Sa vz. 58.(60ks nábojů).
Výcvik trval minimálně do roku 1992.
Screenshot z diskuze na Facebooku.
ZDROJ (Autor): Josef Drha
FOTO: archiv autora a web Semrad Page
ZAJÍMÁ VÁS VÍCE? Klikněte si pro článek s podobnou tématikou.
1* Zpravodajská služba a Vojenská kontrarozvědka u Pohraniční stráže
2* V pastích čs.tajné služby ("revolverový článek").
Ukázka z "paragánského" filmu COPAK JE TO ZA VOJÁKA (1987)