Jak se
sloužilo na maďarských hranicích od poloviny padesátých let.
Svědectví pamětníka, který
vykonával vojenskou základní službu u 5. pohraniční roty
25. samostatného dunajského
pohraničního praporu PS.
5.
pohraniční rota, která byla součásti 25. samostatného
dunajského pohraničního praporu PS, jehož velitelství se
nacházelo v Komárně, byla umístěna v obci Zlatná na
Ostrove, kde se nacházela kasárna, rodinný dvojdomek a hospodářský
objekt.
Příslušníci
roty měli za úkol střežení svěřeného úseku na levém břehu
Dunaje v celkové délce vzdušnou čarou asi 16 kilometrů.
Pravá hranice úseku roty (západní) byla obec Malé a Velké
Kosihy a levá hranice (východní) tvořila železniční trať
Komárno – Komárom na západním okraji města Komárno.
V tomto
úseku bylo úkolem pohraničníků v denní i noční době
kontrolovat neporušování státní hranice vedoucí korytem Dunaje
a zamezit pronikání maďarských rybářů do jeho slepého ramene.
Dále kontrolovat občany procházející po ochranné hrázi podél
Dunaje, zda mají oprávnění se zde pohybovat. Po setmění se
tento úkol rozšiřoval i na prostor mezi hrázi a břehem řeky,
neboť toto území bylo v této době „zakázaným pásmem“.
Hlavně
v období zvýšené ostrahy bylo úkolem příslušníků roty
provádět i namátkové kontroly v zázemí na komunikaci a
železniční trati. Každodenní povinnosti bylo i střežení a
hlídkování v kotvišti nákladních člunů u obce Velká
Sihoť. V případě ohrožení obyvatelstva „velkou vodou“
měly hlídky za úkol sledovat průtoky vody na vzdušném líci
ochranné hráze a toto ihned hlásit povodňovým komisím. Při
ohrožení vypomáhat při odstraňování následků povodní a
pomáhat ohroženému obyvatelstvu.
K zabezpečení
uvedených úkolů se na rotě stavěly v denní době pevné
hlídky na strážních věžích, v noci pohyblivé hlídky
pěší nebo na kole, na vytypovaných místech jako kotviště lodí,
místa přejíždění maďarských rybářů do slepých ramen
Dunaje se v noční době stavěly rovněž pevné hlídky.
V době vyhlášených situací ohrožení se v denní i
noční době určovaly pohyblivé hlídky ke kontrole na silnicích
a železnicí. Ke kontrole činnosti hlídek ve dne i v noci se
používala pohyblivá denní nebo noční hlídka.
Za
normální situace to bylo celkem šest hlídek denně. 1. noční
hlídka dvoučlenná pevná v době od 18:00 do 02:00 hodin, 2.
noční hlídka dvoučlenná pevná ve stejnou dobu, 3. a 4. noční
hlídka, obě dvoučlenné, v době od 02:00 do 10:00 hodin a 5.
a 6. denní jednočlenná hlídka pevná od 10:00 do 18:00 hodin.
Přes noc tak byli v terénu vždy čtyři pohraničníci a ve
dne dva. Kromě toho tvořil celodenní směnu ještě dozorčí
důstojník roty a dozorčí roty, oba po celých 24 hodin od 18:00
do 18“00, dále strážný u objektu noční v době od 18:00
do 6:00 hod. a podle situace i denní od 06: do 18:00 a kuchař se
službou od 06:00 do 18:00 hodin. V případě potřeby se
stavěl ještě hotovostní řidič, kočí, spojovací staršina a
hospodářský rotný.
Bojové
rozdílení se konalo denně v 17:00 hodin a operační den
začínal v 18:00. Normální služba mužstva tedy byla 8
hodin, poddůstojníků 4 - 6 hodin, zesílená služba mužstva 10
(12) hodin a poddůstojníků 8 – 12 hodin. Bojová služba mužstva
i poddůstojníků trvala 12 – 16 hodin.
Jako
dopravní prostředky sloužily v té době na rotě jeden
osobní automobil Škoda Tudor – „bojový“, koňský povoz na
gumových kolech s jedním párem tažných koní, a jako osobní
výbava každého příslušníka vojenské kolo s nosičem.
Pro
spojení sloužila na rotě telefonní centrála a v celé délce
hraničního úseku bylo vedeno na dřevěných sloupech telefonní
vedení s odbočkou na strážní věž u kotviště lodí. Na
určených utájených místech byly napojovací zdířky pro polní
pojítka.
V úseku
5. pohraniční roty bylo umístěno 6 strážních věží, mezi
nimiž byla vzdálenost okolo 3 km. Jednalo se o dřevěné
konstrukce o čtvercovém půdorysu v dolní části 3 x 3 m,
v horní 1,20 x 1,20 m s ochozem 80 centimetrů po celém
obvodu věže. Horní plošina byla zakryta stříškou s obedněnými
stěnami do výšky 1,80 m a pobitými z venkovní strany
asfaltovou lepenkou. Z jedné strany byla dvířka pro vstup na
otevřenou plošinu, z ostatních třech stran byla okna sklopná
v horní polovině. Výstup do budky byl po třech ramenech
dřevěných schodů nebo dřevěném žebříku. V podlaze
budky byl vstupní otvor s poklopem na panty a petlici na
uzamčení. V dolní části dřevěné konstrukce a uvnitř
budky byly zdířky pro napojení pojítka. V některých
strážních věžích byl pro pozorování osazen hvězdářský
dalekohled. Jinak hlídky používaly pro běžné pozorování
výkonné polní dalekohledy.
1.
strážní věž – „Malé Kosihy“ byla umístěna na
břehu Dunaje před ochrannou hrázi. Z této věže byla na
dohled proti proudu (západním směrem) viditelná poslední strážní
věž v úseku 4. pohraniční roty „Kližská Nemá“.
Po
proudu východním směrem byla umístěna na břehu Dunaje 2.
strážní věž – „Slepé Rameno“ v místě
zasypaného konce slepého ramena řeky. Tato věž byla viditelná i
z další strážní věže.
Tato
3. strážní věž – „Velká Sihóť“ se nacházela na
říčním ostrově v místě kotviště vlečných člunů,
vzdáleného od špice ostrova asi 3 km. Břehy v tomto místě
byly zpevněny kamennou rovnaninou a v době minimálního stavu
vodní hladiny se zde vytvářela velká mělčina s dobře
viditelným výškovým zlomem dna. Z této věže na další
vidět nebylo.
4.
strážní věž „Blatná“ byla umístěna na písečném
břehu Dunaje, který byl využíván místním obyvatelstvem jako
pláž. Z této věže bylo dobře vidět západně proti proudu
do ústí slepého ramene a celo špici ostrova Velká Sihóť.
Opačným směrem bylo možné dohlédnout až do oblouku řeky.
Zde,
na naplaveném ostrohu, byla umístěna 5. strážní věž. Z ní
bylo vidět na poslední strážní věž umístěnou nedaleko
pobřežní komunikace v obci Nová Stráž
6.
strážní věž „Nová Stráž“ umožňovala dohled až
na asi 3 km vzdálené rozhraní mezi 5. a 6. pohraniční rotou,
tvořené železničním mostem spojujícím Komárno a Komárom.
Z věže bylo vidět i montážní haly loděnice v Komárně
a komárenský silniční most. Na pravém, maďarském břehu byla
vidět část komáromské pevnosti.
Nejdůležitější
komunikací v úseku roty byla rokádní silnice s betonovým
povrchem vedoucí souběžně s ochrannou hrázi ve vzdálenosti
od půl do pěti kilometrů. Ve vzdálenosti 50 až 400 metrů od
této silnice probíhala jednokolejná železniční trať Bratislava
- Komárno. Přímo na vrcholu hráze, jež představovala nejvyšší
terénní stupeň dominující území na levém břehu Dunaje, vedla
polní cesta pro cyklisty a lehká osobní auta, kterou bylo možné
mimo období dešťů využít i k průjezdu nákladních
vozidel. Od hlavní komunikace k hrázi vedly zpevněné silnice
k jednotlivým obcím za hrázi.
Prostor
mezi hrázi a obci Zlatná byl zemědělsky obhospodařován.
Nacházely se zde zejména vinice a meruňkové sady.
Poznámka:
Na
základě tajného rozkazu ministra národní bezpečnosti z 29.
července 1952 bylo rozhodnuto o převzetí ochrany státních hranic
na Dunaji Pohraniční stráži. Byl stanoven úkol vytvořit
v Komárně prapor PS s poříčními oddíly a podřídit
jej 11. brigádě PS Bratislava. V únoru 1954 byl komárenský
prapor ze sestavy 11.bPS vyčleněn a vytvořen 25.
samostatný dunajský
pohraniční
prapor
Komárno, který měl v té době 697 příslušníků a
vykonával pohraniční službu v úseku Hrušov – Šahy.
Jeho součásti byly 3 poříční oddíly: Bratislava, Komárno,
Štúrovo (Chlaba) a pohraniční roty: Hrušov, Baka, Medvedov,
Kližská Nemá, Zlatná
na
Ostrove,
Komárno, Iža, Radvaň n. D., Kravany, Štúrovo, Chlaba. Prapor,
který podléhal přímo pražskému Velitelství PS byl v lednu
1964 zrušen a vtělen opět do sestavy 11. bPS jako 3. poříční
prapor.
Zachráněná
čest příslušníků poříčního praporu PS.
Ze
vzpomínek bývalého velitele poříčního praporu.
Od
poloviny 60. let minulého století byla od poříčního oddílu
v Bratislavě vysílána nepravidelně jednočlenná hlídka ke
střežení mostu „Červenej armády“ (starý most) s úkolem
zabránit pokusům nasednout z mostu na plovoucí lodě. Hlídka
pak pěšky po nábřeží doprovázela plovoucí loď až k osobnímu
přístavu a odtud z místa sledovala dalekohledem další pohyb
lodí po dobu dohlednosti.
S činnosti
této hlídky je spojena jedna příhoda, kterou mi vyprávěl bývalý
velitel poříčního praporu PS v Komárně.
Jedno
nedělní letní dopoledne, někdy v polovině 70. let, kdy byl
v Bratislavě vybudován už i nový most („Most SNP“),
pozorovala tato hlídka dalekohledem při průjezdu sovětské
nákladní lodí pod novým mostem, že se z něj na palubu lodi
spustila nějaká osoba. Příslušník hlídky ihned informoval
dozorčího důstojníka oddílu, který spustil pohraniční akci, podal hlášení o události dozorčímu důstojníkovi poříčního
praporu v Komárně (na rozdíl od ostatních praporů PS,
poříční prapor stavěl do služby i tento orgán) a velitelství
bratislavské brigády PS, kde tento víkend velel skupině velení a
řízení právě přítomný zástupce velitele brigády pro týl.
Ten ihned uvědomil orgány pasové kontroly (OPK) a celní orgány.
V souladu
s plánem pohraniční akce pro takový případ vyplul vstříc
inkriminovanému plavidlu nebližší hlídkový člun PS, loď
přinutil zákonným způsobem k zastavení a na její palubu
vstoupily orgány Celní správy a OPK. Dostavil se i uvedený
funkcionář s brigády. Následovala opakovaná důkladná
prohlídka všech prostorů plavidla. Nikde však žádná cizí
osoba nebyla nalezena.
Mezitím
se dostavil na pracoviště i velitel poříčního praporu v Komárně
a byl seznámen se situaci, zejména s negativním výsledkem
pátrání po údajném narušiteli. Zástupcem velitele brigády pro
týl mu byla vytknuta špatná vycvičenost pohraničníků jeho
jednotky, kdy příslušník pohraniční hlídky pro „jakési
vidiny“ spustil zbytečně pohraniční akci. Veliteli praporu tak
hrozil nejen přísný kázeňský trest, ostuda v celé
brigádě, ale i značný finanční postih, neboť sovětský
kapitán „bezdůvodně“ zadrženého plavidla se dožadoval u
československých orgánů uhrazení škody způsobené zastavením
lodi. A protože viník se musí vždycky najít, případný podíl
na této škodě by byl, jak to bylo tehdy zvykem, vymáhán
v největší výši právě na veliteli praporu, který
odpovídal za všechny podřízené.
To
samozřejmě velitel praporu nemohl dopustit a proto se rozhodl
rychle dále jednat. Požádal na vlastní odpovědnost ještě
prodloužit zadržení lodi a služebním vozidlem co nejrychleji
ujížděl z Komárna do Bratislavy. V doprovodu celníků
a „pasováků“, neboť řadoví příslušníci PS neměli
oprávnění vstupovat na palubu zahraničních plavidel, se dostavil
na loď. Přivítán byl nevraživými pohledy posádky a protesty
kapitána lodi, od opětovné důkladné prohlídky, na které se
osobně podílel, se však nenechal odradit.
Znovu
tedy prohledali každý možný i nemožný kout na lodi, všechny
prostory i nejmenší skulinky, kde by se mohla ukrýt nějaká
osoba, nikoho však nenašli. Už opravdu hrozilo, že všechny
nepříjemnosti se zadržením lodi odnese velitel praporu. Jak už
to v životě bývá, na poslední chvíli, kdy už jak se říká
„ hoří člověku koudel pod zadkem“, napadla velitele praporu
ještě jedna spasná myšlenka.
Požádal
kapitána lodí o nástup všech členů posádky a jejich jmenovitou
kontrolu podle dokumentů a lodních knížek. Posádka tedy
s reptáním tak jak byla v pracovním nastoupila na
určeném místě. Při postupné kontrole jednotlivých členů
posádky za dozoru našich orgánů byl najednou jeden z nastoupených
označen kapitánem lodí, za nadpočetného, který do posádky
nepatří.
Ukázalo
se, že to je právě onen hledaný narušitel. Pohraniční hlídka
se tedy nemýlila. Událost se odehrála tak, že pachatel se spustil
z Mostu SNP pomocí elektrického kabelu, který pak za sebou
stáhl a zahodil do řeky, nepozorovaně na palubu lodi. Oblečen byl
v běžném pracovním oděvu používaném lodníky a
předstíral pracovní činnost. Spoléhal na to, že lodníci se
v posádkách střídají a ne vždy se všichni znají, což by
mu do překročení státních hranic postačilo.
Po
celou dobu všech nejpečlivějších prohlídek lodí se pak nikým
nepovšimnut veřejně pohyboval po plavidle jako by normálně
pracoval a odhalila jej až jmenovitá kontrola posádky, spasná to
myšlenka velitele poříčního praporu.
Tak
odpadla pro pohraničníky hrozba jakéhokoliv postihu, ale
zachráněna byla i čest strážců vodní hranice na Dunaji.
ZDROJ: Josef Šolc
FOTO: Vojensko CZ