tag:blogger.com,1999:blog-6921351409485696122.post8149849481594314359..comments2024-03-28T22:14:45.711+01:00Comments on POHRANIČNÍK (Pohraničník bloguje).: Jak jsme dostávali „kopačky“Pohranicnikhttp://www.blogger.com/profile/04188868932578948793noreply@blogger.comBlogger9125tag:blogger.com,1999:blog-6921351409485696122.post-24358004104940665492018-08-04T15:27:50.737+02:002018-08-04T15:27:50.737+02:00Tak tohle z vojny znám taky. Ne žeby se to stalo m...Tak tohle z vojny znám taky. Ne žeby se to stalo mně. Já jsem si tam na vojně našel holku, se kterou jsem si docela dobře užival. Stalo se to ale jednomu z mých vojenských kamarádů. Dostal dopis po kterým se synek málem zhroutil. A protože jsme sloužili na bojováku a denně se sapíkem a ostrýma, vytahl jsem mu ze závěru zbraně úderník (takovou malou tyčku bez které zbraň nevystřeli). Fakt jsme měli o něj strach. A protože bylo součástí dopisu i svatební oznámení, připravili jsme z kamarády novomanželům i originální svatební dáreček. V krásně ozdobeném, nadepsaném a zabaleném maličkém balíčku putovaly k novomanželům kalhotky. Kalhotky se srdíčky z Tuzexu, které vlastně patřily sestře novomanželky (Které si potajmu novomanželka vypůjčila od sestry na jedno rande s naším vojenským kamarádem a u něj doma je jaksi "zapomněla"). A které se dostaly nějakým záhadným způsobem pak do jeho tašky při odjezdu zpět na vojnu. :)) Anonymoushttps://www.blogger.com/profile/00565786507107781954noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6921351409485696122.post-60353997838832484272013-04-11T23:17:17.531+02:002013-04-11T23:17:17.531+02:00Podlé, leč účinné.
Moje manželka mi psala na vojn...Podlé, leč účinné.<br /><br />Moje manželka mi psala na vojnu každý den jeden dopis. Ty dopisy jsem z vojny přivezl a doposud jsem si z těch dopisů nepřečetl ani řádku. I ona si mojí, podstatně skromnější korenspondenci, poctivě střádala.<br />Z vojny jsem se vrátil v roce 1989.<br />Někdy si je přečtu. Pořád to oddaluji.<br />Tonda Pírko<br />Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6921351409485696122.post-84032963957065106482013-04-11T04:14:55.081+02:002013-04-11T04:14:55.081+02:00Ahoj pohraničníku,
Poslušně hlásím, že jsem žena a...Ahoj pohraničníku,<br />Poslušně hlásím, že jsem žena a Tvůj příspěvek na blogu jsem si přečetla. Možná Tě to překvapí a možná i potěší, ale zažila jsem totéž. Akorát u mě se něco takového dalo čekat, protože moje láska se mnou přerušila komunikaci. Jen já sem stále doufala a dokonce odmítla strašně zamilovaného kluka, který se mnou chtěl chodit dva roky. Musím být přece věrná. No a pak přišlo svatební oznámení. Nevěsta byla také v požehnaném stavu. Bolelo to ale už je to strašně dávno.<br />To jen aby jsi neměl pocit, že všechny ženy jsou mrchy :-)<br />Máš hezký blog :-)<br /><br />MarieAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6921351409485696122.post-39475480572246126742013-04-10T18:07:09.740+02:002013-04-10T18:07:09.740+02:00Pánové, na tyhle stránky zabrousí většinou jen muž...Pánové, na tyhle stránky zabrousí většinou jen mužská část. Dejte tento příspěvek taky přečíst Vaší manželce, mamince, babičce, tetě. Určitě by sem mohly i ony přispět nějakým komentářem nebo příběhem, jak jim vojna změnila život, co jim vojna vzala a nebo dala. Ať se zde vojenská služba ukáže taky z té druhé - pasivní stránky. Mohlo by to být zajímavé.Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6921351409485696122.post-24180922153626020932013-04-09T22:21:51.769+02:002013-04-09T22:21:51.769+02:00Michale budiž Ti čest a chvála.Opět hezké vyprávěn...Michale budiž Ti čest a chvála.Opět hezké vyprávění a navíc naskočil do mé hlavy film "jak to vlastně tenkrát bylo"...Šel jsem pro fotky a vzpomínal.Cítím z tvých příběhů osobní prožitek a vím o čem píšeš.Děkuji NÚ.Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6921351409485696122.post-27534795318484733602013-04-09T20:19:45.240+02:002013-04-09T20:19:45.240+02:00Děkuji za pěkný komentář z pohledu představitelky ...Děkuji za pěkný komentář z pohledu představitelky hezčí poloviny lidstva.Pohranicnikhttps://www.blogger.com/profile/04188868932578948793noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6921351409485696122.post-17286244816184231012013-04-09T19:53:16.269+02:002013-04-09T19:53:16.269+02:00Je to krásně napsané a poutavé, ostatně jako všech...Je to krásně napsané a poutavé, ostatně jako všechny Michalovy příspěvky. Ač žena, dovedu si živě představit, jak se na vojně asi mladý kluk cítí, když musí na 2 roky opustit svou holku, po večerech myslet na to, co asi dělá, jestli na něj myslí a netrpělivě vyhlíží každý dopis. Nelze však ale házet všechny dívky do jednoho pytle. Byly i dívky, které trpělivě a obětavě čekaly na svého "vojáka" a on se zatím bavil na zábavě s jinými. I tak to mnohdy dopadlo,že se vztah rozpadl vinou kluka. A nebo si on užíval přirovnáním "co oči nevidí, to srdce nebolí" a jeho holka se to nikdy nedozvěděla. Mnozí se řídili heslem "zapírat,zapírat,zapírat". Vojna ukázala, jak pevný vztah mezi oběma je, jestli vydrží i takové překážky a odloučení. Mnohdy by i dnešní mládež potřebovala takovou zkoušku, někdy se vztah hroutí i pro bezvýznamnou banalitu.Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6921351409485696122.post-61493682172691068362013-04-09T14:20:24.531+02:002013-04-09T14:20:24.531+02:00Michale,
přesně ti rozumím. Dopisy na vojnu byly h...Michale,<br />přesně ti rozumím. Dopisy na vojnu byly hodně důležité. Také jsem si dlouho poštu z té doby schovával :) <br />Ale,jak jsem se od 90-tých let co chvilku stěhoval,někam zmizely. Dne sbych si je docela rád, aspoň některé, přečetl. <br />Zvlášť v době e-mailů, SMS a instantních messengerů.<br />Dopis už jsem nenapsal ani nepamatuji...Pohranicnikhttps://www.blogger.com/profile/04188868932578948793noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6921351409485696122.post-54396399525280973422013-04-09T13:30:03.522+02:002013-04-09T13:30:03.522+02:00Jmenuji se taky Michal a taky jsem byl péesák a ta...Jmenuji se taky Michal a taky jsem byl péesák a taky jsem měl Jitku.My jsme se spíše kamarádili a časem se dostavila asi i láska,ale na dálku.Celou vojnu jsem dostával dopisy každý týden.Po vojně to samozřejmě skončilo,ale zůstali jsme kamarádi,naši partneři taky a i naše děti se stýkají,prostě normálka.Asi před dvěma roky se stěhovali na druhý konec města a tak jsem nabídl pomoc,ale nepotřebovali...a Jitka mi povídá...mám všechny dopisy od tebe schované...tak Jitko,díky za ty dva roky,žes mě držela...Anonymousnoreply@blogger.com