POPRAVA U ŽELEZNÉ OPONY

I když název zní hrozivě a temně,mohu p.t.čtenáře ujistit,že ve skutečnosti se o žádnou likvidaci kohokoliv nejednalo,právě naopak,tahle historka ze služby u PS patří spíše k těm veselejším. Tudíž – "outlocitné" povahy mohou směle číst dál a tzv.(polistopadoví) bojovníci proti totalitě se nedozví nic,nad čím by pokrytecky mohli lkát,řkouce,jaké že to hrůzy se děli na státní hranici Československa ;-)

Ve střeženém úseku státní hranice mé "domovské" pohraniční roty v Trojmezí jsme měli stanoviště Michal-Martin,kde kromě pozorovatelny,"špaku",byl i tzv.piket (což byla ve skutečnosti zateplená a pro pobyt vojáků upravená maringotka) a kde byl prováděn výkon služby v podstatě 24 hodin denně.

Oproti stanovišti byl hraniční mezník 3 a kousek od něj byl bavorský statek zvaný "Hollerung" u nějž bylo i menší parkoviště pro vozidla. Z německého území bylo tedy velmi dobře vidět pohraniční stanoviště, signální stěnu i pohyb pohraničních hlídek kolem ŽTZ.

U statku občas parkovala vozidla německých turistů,kteří si cestou z Dreiländerecku přijeli prohlédnout československou "železnou oponu" a pozorovatelnu pohraničníků. Obdobně tomu tak bylo i onoho letního dne,kdy se udála událost o níž se chci ve své vzpomínce zmínit.

Na parkoviště přijelo několik vozidel z nichž vystoupila skupina Němců a v trávě si patrně udělali piknik. Roztáhli si deky,vytáhli košíky s jídlem,na dekách se objevila i basa piva a nějaká ta láhev "schnapsu". Občas na naši hlídku na pozorovatelně zamávali a podobně.

Nicméně,kombinace piva,kořalky a horkého letního dne není dobrá kombinace :-) Alkohol vlezl německým turistům poněkud do hlavy a s rostoucím počtem promile v krvi,rostlo i jejich sebevědomí a vzpoměli si na časy,kdy pod vedením Vůdce prováděla Velkoněmecká říše "Drang nach osten".

Jali se vojákům na hlídce spílat,hrozit pěstmi,bojovně máchali prázdnýma flaškama od vypitého piva a vykřikovali cosi o komunistech a obdobně. Na takový vývoj situace naši vojáci nebyli zvyklí a tak vše hlásili na rotu službu konajícímu dozorčímu důstojníkovi.

Operačního na rotě v Trojmezí měl důstojník,kterého tady nechci jmenovat a ani se zmiňovat jaké měl funkční zařazení. Ale mnohé vám snad napoví ten fakt,že byl upřímně oddán straně a vládě a Západ neměl rád až takovým způsobem,že ani doma občas nesledoval vysílání západoněmecké televize či rozhlasu (což,jak vím z osobní zkušenosti bylo i mezi vojáky z povolání unikum),nesmělo se u nich kupovat zboží z Tuzexu a snad,což však nemám ověřeno,nepil ani alkohol,který byl vyroben kdekoliv v tzv.kapitalistické cizině! ;-)

A právě jemu hlídka oznámila,co se děje. Vrcholem všeho bylo,když voják (a mám dojem,že tím záměrně našeho důstojníka ve službě popíchnul) oznámil,že Němci při pohraniční provokaci urážejí i Stranu. Dozorčí důstojník začal vidět rudě,já osobně mám takový dojem,že by nejraději osobně odjel na státní hranici a drzé Germány ztrestal na místě prachem a olovem – želbohu,za daných okolností a v té době neměl k podobnému činu patřičné pravomoci :-)

A v té chvíli dostal operační důstojník ďábelský plán,jak s drzými provokatéry zamést a nahnat jim i něco strachu. Napadlo ho totiž,že před očima západních turistů zinscenuje pohraniční akci a to včetně likvidace narušitele.

Vyčlenil k akci vojáky náhradní poplachové hlídky,jeden voják,jako figurant se šel obléci do jakéhosi polocivilu,který se v podstatě skládal z teplákové sportovní soupravy a kšiltovky. Neboť každá akce musí být řádně materiálně zabezpečena ("o MTZ jde až v první řadě") zavolal si staršinu,nebo-li výkonného praporčíka (VPr)

U osoby VPr se z dovolením zastavím. V době mé služby v Trojmezí dělal staršinu jistý nadpraporčík Tonda Firýt (jméno si dovoluji uvést,neboť onen dobrý muž je již na pravdě Boží). Chlap,který vypadal o patnáct let starší,než skutečně byl. Nevím,co se na něm tak podepsalo,ale slyšel jsem cosi o dřívějším bujarém životě. Inu,život vojenský,život veselý. Nebál se nikoho,kromě velitele brigády,náčelníka týlového oddělení chebské bPS a – své ženy :-) Mluvil zvláštním,trochu huhňavým hlasem,jeho radostí bylo,když na rotě mohl,cituji "zdivočit vojáky" (a respekt si Tonda uměl získat,nejen u nováčků,ale i u mazáků) a jeho zálibou bylo opatrovat nakřečkovaný materiál ve svých skladech - a že tam toho měl! Strašně nerad vydával jakýkoliv materiál,lhostejno zda mýdla,oděvy,nebo munici. Když za ním přišel voják,že něco potřebuje nafasovat,nejčastější staršinova odpověď byla: "Kurwa,vojáku nemám. Nic nemám. Sklady mám prakticky prázdné" :-)) I velitel roty měl leckdy problém od staršiny cokoliv získat. Já osobně mám dojem,že v praporčíkových skladech by se ještě našlo i něco trofejních uniforem po Afrikakorpsu,v kterých dočasně na sklonku 40-tých let chodili první ochránci hranice z legendárního pluku NB 9600 :-)

Ale zpět k oper. důstojníkovi,který si nechal zavolat staršinu,aby mu vydal cvičné střelivo (tzv.slepé patrony) a cvičné nástavce na samopaly. Výkoňák byl již o požadavku informován a chtěl spustit své nářky o prázdných skladech – když tu uviděl operačního,silně nasraného,s krví podlitýma očima. Staršina pochopil,že není vhodná doba ke stížnostem na nedostatek materiálu a vše požadované raději vydal a jako bonus pomáhal vojákům dokonce s páskováním cvičného střeliva do zásobníků (!).

Operační důstojník rychle seznámil nastoupenou poplachovku a figuranta se svojí představou o nasimulované akci a vše se rozeběhlo.

Jaký pohled se naskytnul rozkuráženým Němcům,které bych se nyní už odvážil označit za revanšisty?

Nejdříve zaslechli práskání výstřelů ze samopalu. Na dekách s piknikem zavládlo hrobové ticho a turisti se začali pozorně dívat k drátům,co se to děje: Naskytl se jim pohled na muže v modrých teplákách,který utíká směrem k drátům a v patách má tři pohraničníky,kteří po něm občas vystřelili.

"Narušitel" doběhl k drátům a pokoušel se je,opakovaně a neúspěšně přelézt. Znovu a znovu se drápal na signální stěnu,ale byl vskutku nešikovný,dráty byly pružné,neumožňovali uprchlíkovi je lehce překonat.

V nachmelených Němčourech by se krve nedořezal.

Tu pronásledovatelé dostihli "narušitele",odtrhli jej od signální stěny,spoutali kovovými pouty a odvedli přes kontrolní pás na vozovku a před sebou ho vedli k pozorovatelně a piketu,kam mezitím dorazily i dvě vojenské vozidla UAZ s posilou.

Netřeba snad zdůrazňovat,že turisté v Bavorsku si mohli oči vykoukat,aby jim nic neuniklo.

Vojáci se mezi sebou radili a pak,jako by se rozhodli: postavili "narušitele" ke sloupu telefonního vedení,tři vojáci se postavili pár metrů od něj,namířili zbraněmi,třeskla salva – a spoutaný "uprchlík" padnul k zemi jak podťatý. Dva vojáci k němu přišli,uchopili jej a odnesli do UAZu. Ostatní také nastoupili do vozidel a celá kolona odjela zpět do našeho vnitrozemí,po silnici k pohraniční rotě.

Naši revanšisté na místě vystřízlivěli. Tu tam bylo odhodlání zůčtovat s těmi na druhé straně,duch Velkoněmecké říše se rozplynul... Urychleně naskákali do nedalekostojících vozidel (mám dojem,že rychlost se kterou překonali místo mezi piknik-platzem a auty by vydala na olympijský výkon) a urychleně odfrčeli do nitra rodné Bundesrepubliky.

Dozorčí důstojník roty spokojeně pochrochtával,jak jsme to těm revanšistům natřeli a měl akci za ukončenou. Opak však byl pravdou.

Západoněmečtí svědci "hrůzného činu čs.pohraničníků" si vše nenechali pro sebe a patrně informovali nejbližší policejní dienststelle,neboť zanedlouho vypukli na bavorské straně hranice doslova manévry.

K statku,na parkoviště přijela vozidla všech složek ochrany západoněmecké hranice: zelené vozidla Bundegrenzschutzu,bílozelené vozy Bayerische Grenzpolizei a béžové auta Zoll. A protože i Američané byli bdělí a ostražití a nepochybně monitorovali německý policejní radioprovoz,dorazil i terénní vůz US.ARMY a na obloze bzučel vrtulník Cobra. Asi dvě hodiny se tam naši "protivníci ve zbrani" motali,cosi vyměřovali, fotografovali a filmovali naše území. Jediný,kdo tam chyběl,byl snad už jen hauptkomissar Schimansky a Chuck Norris za Delta Force :-)

A právě onen rej na západní straně čáry se stal osudným i našemu milému důstojníkovi,který celou akci spískal. Tak,jako Američani a Němci odposlouchávali naše vysílačky,tak i naši zpravodajci monitorovali rádiový cvrkot protivníka na Západě. Tudíž,že se něco děje u HM3 si vydedukovali vzápětí a rozjelo se vyšetřování. Nakonec to celé dobře dopadlo, akční důstojník patrně dostal tzv."pojeb",nějaké procenta z platu a celé se to zametlo pod koberec. 
A samozřejmě,že aktivita onoho důstojníka na nějakou dobu poklesla na úroveň mrazu :-)


Zajímá vás více?

Služba u PS: Treffpunkt Pabstleithen DDR




(c) Autor:  Zdeněk  pohranicnik@bloguje.cz