Ochrana státní hranice ČSSR...

...pohledem bavorské pohraniční policie. 

Úvod (Einleitung):

 Hranice mezi Československem a Spolkovou republikou Německo dlouhá 356km byla od počátku 50. let 20. století až do roku 1989 jednou z nejstřeženějších hranic v Evropě. Od roku 1951 zde vznikala různá zařízení, která měla zabezpečit její neprostupnost. Tento systém překážek a pastí byl oficiálně namířen proti tzv. západním nepřátelům, agentům imperialistických států, ve skutečnosti měl ale zabránit nespokojeným obyvatelům v útěku z Československa. V komunistické terminologii se mluvilo o „zařízeních na ochranu hranice" a lidé, kteří se hranici snažili překonat, byli označováni jako „narušitelé hranice".

Zakázané a hraniční pásmo (Sperrzone und Grenzzone): 

 Krátce po komunistickém převratu v únoru 1948 byl omezen přístup k hranici. Prováděla se přísná kontrola osob, lidé kteří v blízkosti hranice nebydleli nebo nepracovali, měli do tohoto území vstup zakázán. V roce 1951 vydalo Ministerstvo národní bezpečnosti Ustanovení o pohraničním území, kterým se zavádělo hraniční a zakázané pásmo.
Zakázané pásmo tvořil pás území přímo při hranici do dvou kilometrů šířky. Z tohoto území se museli všichni vystěhovat, nikdo zde nesměl bydlet, kromě hlídek Pohraniční stráže sem nesměl nikdo vstupovat.

Na zakázané pásmo navazovalo hraniční pásmo o hloubce 2 až 5 km, v některých případech ale až 12 km. V tomto území mohly bydlet pouze prověřené osoby, jako například členové komunistické strany. Pro vstup do hraničního pásma bylo potřeba zvláštní povolení.

 

 Osobám zdržujícím se v hraničním pásmu bylo zakázáno zdržovat se bez povolení od setmění do svítání mimo veřejné cesty, silnice a železnice. Přibližně do hloubky 8 kilometrů od hranic byly z komunikací odstraněny veškeré orientační tabulky a pomůcky. 

Hraniční zátarasy (Grenzzaun):

 V roce 1951 byly poblíž hranice se Západem vykáceny průseky o šířce 20m, ve kterých byl vztyčen plot z ostnatého drátu. Tento plot měl tři řady, prostřední řada byla pod proudem, který kolísal mezi 5 a 15 tisíci volty. Některé nepřehlédné úseky kolem hranice byly zaminovány. Před drátěným zátarasem byl zoraný pás půdy, který sloužil k odkrytí stop uprchlíků. Podél zátarasu byly hlídkové věže. Celý systém byl doplněn kotouči z ostnatých drátů, betonovými protivozidlovými jehlany na příhraničních cestách a různými nástrahovými systémy se světlicemi a dělbuchy.
Elektrický proud byl do zátarasů vpouštěn až do roku 1965.

Od poloviny 60. let byl pro zabezpečení hranice využíván elektronický systém. Základem tohoto systému byla tzv. signální stěna. Jednalo se o více než dva metry vysoký plot z ostnatého drátu napájeného slaboproudem. Spojení dvou a více drátů způsobilo zkrat na tzv. signálním přístroji, který začal vydávat alarmující zvuk.

 

 Ploty z ostnatého drátu byly posunuty více do vnitrozemí, takže příslušníci Pohraniční stráže měli více času na dopadení uprchlíka, kterému se je podařilo překonat. I před tímto zátarasem byl pás zorané země na zachycení stop uprchlíka. Také součástí tohoto systému byla řada doplňků, jako např. různé nášlapné překážky se signalizací a světlomety, betonoví a železní ježci atd. Navíc zde fungoval důmyslný systém cest sloužících k rychlému pronásledování uprchlíků.

Z pohledu z bavorské strany vypadala hranice jako otevřená a klidná, protože drátěné zátarasy byly až několik kilometrů ve vnitrozemí. Bavorská pohraniční policie zaznamenala ve výroční zprávě z roku 1980 následující poznatky z pozorování hranice: „Důkladně, ale ve srovnání s hranicí s NDR relativně „humánně" zabezpečená hranice připadá neinformovanému pozorovateli jako otevřená hranice, protože československá Pohraniční stráž přesunula hraniční zátarasy z bezprostřední blízkosti hranice do vnitrozemí."

Ve výroční zpravě bavorské pohraniční policie z roku 1976 se píše: „Ale i tady existuje železná opona, československé hraniční zátarasy byly pouze většinou přesunuty od hranice dále do vnitrozemí a unikly tak pohledu návštěvníka hranice. Krajina díky tomu působí poklidným dojmem." Proto také museli být němečtí turisté upozorňováni na to, kde začíná československé území. Bavorská pohraniční policie je informovala prostřednictvím cedulí a informačních letáků.

 

V roce 1983 například provedla bavorská pohraniční policie 800 turistických prohlídek na československé hranici, přičemž informovala o hranici více než 24 000 osob.

Podle pozorování Bavorské pohraniční policie se v listopadu 1989 na bavorsko-československé hranici nacházela tato zařízení:

jednořadý/dvouřadý plot z ostnatého drátu 301,4km
ocelové hlídkové věže 264
dřevěné hlídkové věže 51
pozemní pozorovatelny 64

 

Pozorovatelny (Luftbeobachtungstürme):

 Podél československé hranice s Bavorskem se nacházel systém pozorovatelen. Tyto věže byly od sebe vzdálené na dohled a téměř vždy obsazené. Díky tomu mohl být rozpoznán nízko letící objekt, který nezachytily radary, a mohlo dojít k nasazení stíhaček.
Věže se většinou nacházely volně v prostoru, ale částečně i na pozemcích ubikací Pohraniční stráže.

Systém cest (Kolonnenwege):

 Mezi prostředky na ochranu státní hranice patřil i důmyslný systém cest, který umožňoval rychlé pronásledování uprchlíků. Tyto cesty byly stavěny po obou stranách zátarasu. Naopak nepoužívané komunikace, které vedly k hranici, byly překopány nebo na nich byly umístěny ocelové ježky a železobetonové jehlance jako zátarasy.

 

POZNÁMKA: výše publikované fotografie pořídila Bayerische Grenzpolizei v úseku 9.rPS Horní Hraničná (Oberkunreuth), která patřila pod 5.bPS v Chebu. Fotografováno z území Spolkové republiky v roce 1983. 

 ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

                                                                                

 Die 356km lange Grenze zwischen der Tschechoslowakei und der Bundesrepublik Deutschland war seit Anfang der 50er Jahren des 20. Jahrhunderts bis zum Jahr 1989 eine der meist überwachten Grenzen Europas. Seit dem Jahr 1951 entstanden hier verschiedene Anlagen, die die Grenze unüberwindbar machen sollten. Diese Sicherheitssysteme und Fallen waren offiziel gegen die so genannten „Westfeinde", „Agenten der imperialistischen Staaten" gerichtet. In der Realität sollten die Anlagen jedoch unzufriedene Bürger an der Flucht aus der Tschechoslowakei hindern. In der kommunistischen Terminologie sprach man von „Anlagen zum Schutz der Grenze" und die Menschen, die sich bemühten, die Grenze zu überwinden, wurden als „Grenzverletzer" bezeichnet.

Sperrzone und Grenzzone

Kurz nach der kommunistischen Machtübernahme im Februar 1948 wurde der Zugang zur Grenze für Tschechoslowaken eingeschränkt. Man nahm strenge Personenkontrollen vor. Menschen, die nicht in der Nähe der Grenze wohnten oder arbeiteten, hatten zu deren direkter Umgebung keinen Zugang. Im Jahr 1951 erließ das „Ministerium der Nationalen Sicherheit" einen „Erlaß über das Grenzland", mit dem eine Sperrzone und eine Grenzzone eingeführt wurden.
Die Sperrzone schuf einen bis zu zwei Kilometer breiten Streifen direkt an der Grenze. Aus diesem Gebiet mussten alle ausziehen. Hier durfte niemand mehr leben. Außer der tschechoslowakischen Grenzwache durfte hier niemand mehr eintreten.
An die Sperrzone schloss ein zwei bis fünf, in einigen Fällen sogar 12km breiter Grenzstreifen an. In diesem Gebiet durften nur überprüfte Personen leben, wie zum Beispiel Mitglieder der kommunistischen Partei. Für das Betreten des Grenzstreifens war eine Sondergenehmigung nötig. 

Personen, die sich im Grenzstreifen aufhielten, war es verboten, sich dort ohne Genehmigung vom Einbruch der Dunkelheit bis zum Morgengrauen abseits von öffentlichen Wegen, Straßen und Eisenbahnstrecken aufzuhalten. Auf einem von der Grenze ausgehenden ungefähr acht Kilometer breiten Streifen wurden alle Hinweisschilder abgebaut.
Die Errichtung der Grenzzone hatte katastrophale Folgen für die Besiedlung des tschechischen Grenzlandes, das schon merklich durch die Vertreibung der Deutschen dezimiert worden war. Alle Gemeinden in der Sperrzone wurden ausgesiedelt, die meisten Häuser zerstört. Die Aussiedlung betraf ca. 800 Familien, was ungefähr 2500 Menschen entspricht. Aus der Grenzzone mussten alle so genannten „unzuverlässigen Personen" wegziehen. Die Folgen dieses Vorgehens für das Land und seine Bewohner sind bis heute in der Grenzregion zu spüren. Grenzzaun
Im Jahr 1951 wurde in der Nähe der tschechoslowakischen Westgrenze eine 20m breite Schneise geschlagen, auf der ein Zaun gelegt war. Dieser Zaun war dreireihig. Der mittlere stand unter Strom, zwischen 5000 und 15000 Volt. Einige unübersichtliche Teile der Grenze waren vermint. Vor dem Stacheldrahtzaun gab es so genannte geeggte Spurenstreifen, die zur Aufdeckung von Spuren der Flüchtenden dienten. Entlang der Zäune gab es Beobachtungstürme. Das ganze System war von Stacheldrahtrollen vervollständigt, von Betonhöckern und verschiedenen Fallen mit Signaleinrichtungen.
Bis zum Jahr 1965 wurde elektrischer Strom verwendet. Bis zu diesem Zeitpunkt starben im elektrischen Zaun 95 Menschen. Das letzte Opfer des elektrischen Zaunes war der 17jährige Břetislav Funiok. Er starb am 22. Dezember 1965.

Seit Mitte der 60er Jahre wurde zur Sicherung der Grenze ein elektronisches System verwendet. Grundlage dieses Systems war die so genannte Signalwand. Es handelte sich dabei um einen mehr als zwei Meter hohen Zaun aus Stacheldraht, der mit Leichtstrom verbunden war. Zwei miteinander verbundene Drähte, die einen Stromschlag auf eine so genannte Signalmaschine gaben, die daraufhin Signalgeräusche abgaben.
Die Stacheldrahtzäune wurden ins Hinterland verlegt, so dass die Angehörigen der Grenzwache mehr Zeit zur Erfassung der Flüchtlinge, die bis hierher gelangt waren, hatten. Auch vor dieser Sperre war ein geeggter Bodenstreifen zur Erfassung des Flüchtigen.

Von Bayern aus sah die Grenze offen und ruhig aus, weil die Grenzzäune erst einige Kilometer im Hinterland lagen. Die Bayerische Grenzpolizei vermerkt in ihren Grenzberichten im Jahresbericht 1980:
„Die aufwendige, jedoch im Vergleich zur DDR-Grenze verhältnismäßig „human" gesicherte Grenze erscheint dem unkundigen Betrachter das Bild einer offenen Grenze, weil die tschechoslowakischen Grenzwachen (PS Pohraniční stráž) die Sperranlagen unmittelbar an der Grenze abbauten und in das Hinterland verlegte."

Im Bericht aus dem Jahr 1976 heißt es: „Doch besteht auch hier der Eiserne Vorhang, nur sind die tschechoslowakischen Grenzsicherungsanlagen überwiegend fern der Grenze in das Hinterland versetzt und so den Blick der Grenzbesucher entzogen. Das verleiht dem Landschaftsbild einen friedlicheren Anschein."

Darum mussten deutsche Besucher auch auf den Beginn des tschechoslowakischen Staatsgebietes hingewiesen werden. Im Jahr 1983 wurden beispielsweise 800 Führungen von der Bayerischen Grenzpolizei an der tschechoslowakischen Grenze durchgeführt. Dabei wurden mehr als 24 000 Personen über die Grenze informiert. Besuchergruppen waren beispielsweise Politiker, der Frauenbund und das Goethe-Institut kam mit ausländischen Besuchern an die Grenze.

Nach den Beobachtungen der Bayerischen Grenzpolizei vom November 1989 befanden sich an der bayerischen-tschechoslowakischen Grenze folgende Einrichtungen:

Stand Nov 1989

Einreihiger/zweireihiger Stacheldrahtzaun 301,4km
Beobachtungstürme aus Stahl 264
Beobachtungstürme aus Holz 51
Beobachtungsstand 64
Unterstellhütten 168
Kolonnenweg betoniert 219 km
Kolonnenweg befestigt 224,4 km

Luftbeobachtungstürme
Entlang der Grenze der CSSR zu Bayern befand sich ein System von Luftbeobachtungstürmen. Diese Türme waren fast ständig besetzt und nur auf Sichtweite voneinander entfernt. So konnte jederzeit ein tief fliegendes Objekt (vom Radar auf Grund des Geländes beim Einflug nicht erkannt) in der CSSR erkannt und Abfangjäger gezielt eingesetzt werden.
Die Türme befanden sich meistens im freien Gelände, aber auch zum Teil in den Arealen der PS-Unterkünfte. 

Kolonnenwege
Zu den Mitteln zum Schutz der Staatsgrenze gehörte auch ein hoch entwickeltes Wegesystem, das die schnelle Verfolgung von Flüchtlingen ermöglichte. Diese Wege waren auf beiden Seiten der Zäune angebracht. Dahingegen wurden unbenutzte Wege, die zur Grenze führten, umgegraben oder mit Andreaskreuzen und Betonhöckern versehen. 

 ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Quelle/zdroj: BayHStA, Präsidium der Bayerischen Grenzpolizei