Poslední pohraničník socialismu
Последният граничар на социализма .
Za možnost publikovat tento článek o bulharských pohraničnících v dobách studené války vděčím návštěvníkovi blogu Pohraničník,který se identifikoval pod nickname "Redy". V diskuzi k článku http://pohranicnik.bloguje.cz/859415-21-srpen-1968-a-pohranicni-straz.php přidal odkaz na webové stránky umístěné v Bulharsku a díky tomu se nyní budete moci dočíst něco o ochraně státní hranice Bulharské lidové republiky (BLR) s Jugoslávií (SFRJ),Řeckem a Tureckem.
V článku mě zaujalo,že na hranici s Tureckem a Řeckem byly až do pádu tzv.železné opony nášlapné miny a na hranici se socialistickou Jugoslávií byla signální stěna,tzv.dráty.Je to obdobný paradox,jako signální stěna a kontrolní pás na sovětské straně hranice s ČSSR o kterém dodnes mnoho lidí nemá ani potuchy.
Историята по-долу е разказана от човек, който е служил на българската граница в последната година на комунизма. Разказът му разкрива атмосферата на границата в края на Студената война и описва как наборни войници са преследвали и стреляли по хората, опитващи се да избягат от България, като по тежки престъпници. Редакцията пуска разказа с леки съкращения в две части, без да се намесва в разбиранията на автора.
Příběh je vyprávěn vojákem, který sloužil na bulharských hranicích v posledním roce socialismu v BLR. Příběh odhaluje atmosféru hranice na konci studené války, a popisuje, jak pohraničníci stíhali narušitele a někdy i stříleli na lidi,kteří chtěli uniknout z Bulharska na Západ. Verze článku je uvolněna s menšími škrty, příběh má dvě části, bez jakéhokoli zásahu do tvorby autora příběhu (Pozn. bulharského editora).
Poslední pohraničník socialismu.
Byl jsem se přímo svědkem těchto událostí, při mé vojenské základní službě u pohraničních vojsk. Shodou okolností jsem nebyl tzv.hrdina. To znamená, že jsem se prostě nedostal do situace, kdy je třeba zastřelit narušitele hranice. Neříkám, že bych to udělal. Ve skutečnosti jsem se podílel na zadržení pachatelů trestných činů,včetně varovné palby z mé zbraně.
Z pochopitelných důvodů nebudu uvádět jména hlavních postav - pohraničníci a velitelé jsou uvedeni s iniciálami.
Вишка – пост за наблюдение на южната граница .
Bulharská hranice a pohraniční vojáci na konci "socialistické éry".
Bulharské státní hranice v pozdních 80. letech minulého století byly obklopen ostnatým drátem,plotem. Začalo to u našeho pobřeží Černého moře a skončilo v severozápadní části bulharského území, u řeky Dunaj. Tento ostnatým drát byl přerušen pouze na hraničních přechodech.
Hranice byly označeny zapuštěnými hraničními mezníky.Obdobně, jako třeba na státní hranici NDR-SRN. Podél této linie,na určitých vzdálenostech,byly umístěny takzvané "pyramidy" – velké hraniční kameny. Na jedné straně byl vytesán nápis Bulharská lidová republika. Na straně druhé – Jugoslávie. Zdůrazňuji, že jsem sloužil na bulharsko-jugoslávské hranici v letech 1988-1990.
Na plotu s ostnatým drátem byly umístěny elektrické vodiče. Byl to Klyon (bulharská terminologie,asi jako U-70 v ČSSR) - elektrosignalizační zabezpečení státní hranice, sovětský "patent", přijatý např. i v Čínské lidové republice na počátku 50. let. Při snaze narušitele překonat plot z ostnatého drátu,po dotyku (zkratu vodičů), vytvořila signální stěna "poplach na hranici" a pohraniční útvar tak dostal upozornění na pokus o narušení hranice. Poté byla vyslána takzvaná poplachová skupina. Ta se sestávala z několika ozbrojených vojáků Pohraniční stráže, které velel důstojník. Poplachová skupina byla doplněna služebním psem,německým ovčákem.
Vedle Klyona (signálky), na vnitřní straně, byl zoraný pás země. To byl tzv. kontrolní pás. A byl určen k vyhledávání stop po narušitelích státních hranic. Poplachová skupina měla prověřit tu část Klyona odkud přišel signál o narušení hranice s cílem zadržet narušitele. Pokud by poplachovka nebyla schopna sama zvládnout úkol v místě narušení,byla přivolána posila z pohraničního útvaru.
Загражденията, които опасваха цялата южна и западна граница на България.
Nicméně, hlavním úkolem bylo provádět ochranu již na linii ve vnitrozemí pohraniční oblasti. Za účelem neutralizace zvlášť nebezpečných pachatelů, zločinců a teroristů bylo vytvořeno pohraničním pásmo s přísným režimem.
Nejčastěji začínalo pohraniční pásmo 15 km před hranicí. Pro pohyb v pohraniční oblasti se vyžadoval speciální dokument pod označením "Model 12" vydaný ředitelstvím milice (Milice – bulharská policie). Obyvatelé vesnic v hraničním pásmu měli v dokladech razítko,tedy i v pohraniční oblasti na hranici s Jugoslávií. Cestující a turisté v této oblasti směřující na hraniční přechod Kalotina, bulharští i zahraniční občané, museli ukázat Pohraniční stráži cestovní pas s platným průjezdní vízem nebo vízum pro pobyt v zemi do níž cestují. Obvykle toto prováděla tzv. "kontrolní hlídka". Dohlížela na cestujících v pohraničních oblastech – většinou ve vlacích. V mém případě to byly úseky,ve kterých jsem působil,z Dragomanu do Kalotiny a z Kyustendilu na Gyueshevo.
Застава през зимата. Снимка: Албум за гранични войски отпреди 1989 г.
Minové pole – nášlapné miny.
Dalším specifikem tohoto období, na našich jižních hranicích s Řeckem a Tureckem,tedy "potenciálními vojenskými protivníky",byl hraniční pás posetý tisíci min. Mnoho narušitelů státní hranice, včetně velkého počtu občanů NDR, bylo jimi zabito. Také určitý počet příslušníků Pohraniční stráže zahynul při nechtěném šlápnutí na tyto miny. Jeden z nich přišel o život i na sklonku studené války. Poslední oběť z řad Pohraniční stráže,který našlápnul na minu určenou pro narušitele byl mladší seržant Momchilgrad Tanyu Enchev. V květnu 1987,na pohraniční rotě u obce Buk, mladší seržant Enchev při pronásledování narušitelů hranic šlápnul na minu a zemřel. Posmrtně byl povýšen do hodnosti druhého poručíka. V oficiální verzi zveřejněné v periodickém tisku, bylo, že se dostal do souboje se třemi útočníky na hranicích. Při incidentu byl smrtelně zraněn a zemřel na pohraniční základně (rotě PS).
V době, kdy jsem působil (1988 – 1990) u pohraničních jednotek v Kyustendilu a Dragomanu, došlo asi ke stovce narušení hranice. Na západní byla hranici minová pole a tak se část pachatelů trestných činů i běžných narušitelů snažila dostat do "země zaslíbené" - Jugoslávie (Narušitelé si vybrali tento směr, protože z Jugoslávie potom bylo snadno překročit špatně hlídanou hranice s Itálií).
Celkově lze konstatovat,že zadržení narušitelů prováděli příslušníci Pohraniční stráže ve vojenské zákl. službě. Ve velmi vzácných případech i důstojníci. V době, kdy jsem působil, bylo dodržováno rčení "narušitele zadržet nebo zničit". Pro vojáka Pohraniční stráže znamenalo zadržení narušitele opušťák (dovolenou) v délce 7 dnů. Ve vzácných případech, povýšení do hodnosti desátníka,pokud se jednalo o "významného narušitele hranice". Velké množství narušitelů hranic tvořili"uprchlíci" z NDR (Demokratická republika Německo). Podle neoficiálních údajů bylo za období 1960-1990 více než 70 z nich zabito kulkou od bulharské Pohraniční stráže nebo zahynulo při šlápnutí na pozemní miny,na jižní hranici BLR. Nejméně 200 z nich bylo zatčeno za pokus o narušení státní hranice. Bulharské ministerstvo vnitra je předávalo Stasi – Úřadu státní bezpečnosti NDR. http://cs.wikipedia.org/wiki/Stasi
Pokud bulharský pohraničník zastřelil narušitele,který se snažil ilegálně překročit hranici,byl automaticky povýšen do hodnosti desátníka a navíc odměněn dovolenou v délce 27 dnů. Ale během prvních sedmi dnů dovolené byl voják Pohraniční stráže,který poprvé "neutralizovat" narušitele státních hranic, zkoumán neurologické oddělením nemocnice Ministerstva vnitra za účelem zjištění,jaký měl tento čin vliv na jeho psychiku.
O hrdinské činnosti těchto příslušníků Pohraniční stráže psal "Granichar" a "Národní garda" – tiskové orgány MV v té době. V běžném tisku se takové články objevovaly vzácněji. Ve velmi vzácných případech bulharská televize vysílala rozhovory s pohraničníky - hrdiny.
Отличия, които са давани на войници и офицери за опазване на границата.
Sankce za beztrestné narušení státní hranice,tzn.proryv do zahraničí (pokud narušitel byl s útěkem úspěšný) byly kruté. Tresty začaly u velitel základny (velitele roty). V mnoha případech byl mimo jiné degradován do nižší hodnosti. A někdy byl propuštěn ze služebního poměru u bulharské PS.
Dneska se v tisku píše také to, že bulharští pohraničníci byli téměř maniakální vrahy a psychopaty. Četl jsem ještě také, že bulharští vojáci PS byli vyzýváni k zabíjení a to nejen 27-denní dovolenou ,povýšením, medailí, ale i peněžní odměnou. Údajně vojenský přidělenec z velvyslanectví NDR každému bulharskému vojákovi Pohraniční stráže,který na hranici "neutralizoval" občana NDR, předával obálku s 2000 leva (bulharská měna,v té době 1,- leva cca 10,- kčs) Někteří z bulharských pohraničníků,kteří zadrželi více než 3 občany NDR obdrželi ocenění Ministerstva státní bezpečnosti NDR.
Тодор Живков поздравява почетна рота на Гранични войски през 70-те години.
Z osobní zkušenosti jsem přesvědčen, že to není pravda. Peníze, pokud by byly zaplaceny,se nikdy nedostaly k pohraničníkům. Pravdou je,že někteří důstojníci obdrželi medaile z východního Německa. Myslím, že nejvyšší ocenění, které bylo předáno byl takzvaný Řád za zásluhy o vlast. Nejčastěji bulharští pohraničníci byli odměněni Medailí třetího stupně. Dokonce jsem slyšel, že pro některé pohraničníky byl uspořádán týdenní zájezd do východního Německa.
Všichni z nás, kteří sloužili v vojska na hranicích, na samotném konci socialistické éry,byli normální kluci, a většina z nás takovými zůstala i když, díky okolnostem jsme byli vystaveni extrémním situacím.
Любителска снимка на войници-граничари от граничната бразда в района на 5-а застава, отряд 56590 – Любимец.
(c) AUTOR: Георги Бойчев – George Boychev
ZDROJ: http://e-vestnik.bg/5932
Граничарите на България:
Pomohl někdo narušiteli k průniku?
OdpovědětVymazatDělal, že ho nevidí nebo ho jinak pokryl a nechal ho utéci?