RYCHLOKURS SLOVENSKÉHO JAZYKA .

Aneb jak maďarští nacionalisté v uniformě PS slovenštinu urychleně zvládli  

                                                                        

     

  

Hned druhou neděli pobytu ve výcvikáči PS,navíc velikonoční, roku 1979, se velitelé rozhodli,že musí maďarské vojáčky naučit slovenský jazyk.

 Dali nástup celé výcvikové roty a nechali vystoupit všechny maďarské "soudruhy",kteří neumí slovensky, s tím,že se budou dostávat hodiny slovenštiny.

Někteří maďaři dělali,že slovensky neumí ani slovo.Proto jsme měli v četě poddůstojníka českého,slovenského a maďarského.

 Svobodník Kendy,náš velitel družstva, vždycky překládal Maďarům všechny povely a všechno co se řeklo – a to bylo nepřípustné.

Všechny Maďary nechal tedy nastoupit a odešlo se na hodinu slovenštiny. My ostatní, znalí českého a slovenského jazyka, jsme měli zasloužené osobní volno.

 Většina z nás se převlékla do tepláků,protože zelené barvy a uniformy máme všichni až po krk.Rozběhli jsme se do všech koutů areálu kasáren,skrýt se kde se dá.

Tři kluci jsme se domluvili,že se půjdeme schovat k překážkové dráze: venku je teplo,překážkovou dráhu dělí dlouhý prostor  od ubytovacích baráků a navíc, proč sedět ve tmavé,neútulné světnici, velké přibližně 5 x 4 metry, kde je namačkáno 11 postelí,11 plechových nočních stolků a jedny kamna?

  

Vzali jsme si sebou dopisní papíry s tím,že napíšeme dopisy. Přišli jsme k překážkové dráze a tam běhají naši maďarští spolubojovníci.

 Na startovní čáře stojí svobodník Kendy a vydává maďarské povely a  kluci běhají překážkovou dráhu.

 Běží jednou,běží po druhé,po třetí.

 Sledujeme jak rychle jim ubývají síly.Zoltán,kluk z našeho družstva celkem slabý v kramflecích už nemůže popadnout dech ,padá obličejem k zemi a z posledních sil křičí:,,Vjěm hovoriť po zlovensky!" :-)

Tím pro něj rychlokurz slovenského jazyka končí.Chvíli leží bezvládně na zemi,pak vstává a vyčerpaný odchází na rotu.

 Prochází kolem nás a povídá:,,Prisahám Boha,miť samopal,tak ten kokot slobodník odjebem"!

 Musí být hodně naštvaný, říkali jsme si. Oni jsou totiž krajané z Královského Chlmce a snad se i znají z civilu.

Tak se konečně vyřešila komunikační bariéra v našem družstvu.Zoltán má totiž spodní postel a já mám postel nad ním. A vždycky vstane těsně před budíčkem a vytáhne do úzké uličky z pod postele kufr,otevře ho a já při budíčku nemám kam skočit z postele.

 A on mně zdržuje (máme jen 5 minut na oblečení a nástup na rozcvičku venku). Teď mu můžu říct,že jak ještě jednou vytáhne kufr,skočím mu přímo do něho. Nevím co v tom kufru pořád hledá a co dělá deset minut před budíčkem,že se nestačí obléct. Je to nějaká mámina sukně,protože první tři noci probrečel. Když se ,,naučil" slovensky,tak nám řekl,že ještě nikdy neopustil domov a matku.Nikdy nepil alkohol a nikdy nekouřil.Naučil se kouřit až ve vlaku cestou na vojnu.

...Byl jsem u toho... 

AUTOR PŘÍBĚHU: http://www.lide.cz/JIRKAMAC