VLAKEM ZA DRÁTY .

Přeprava dřeva z ČSSR do NSR v úseku 12.rPS Stožec – Nové Údolí. 

12.rPS Stožec (dříve Nové Údolí),7.bPS Sušice,2.prapor Volary, střežila jeden z nejdelších úseků SH,díky členitému terénu byl  ŽTZ 9 230 m.

V našem operačním prostoru procházela SH hranice jak s Německem, tak i Rakouskem:
A ne jak špatně popsal pan Prof. PhDr. Tomáš Jílek s autory v knize
ŽELEZNÁ OPONA http://www.ceskapolitika.cz/Knihy/zelezna_opona.htm
a použil celou stať do své knihy z webu http://www.lahvista.cz/opona/,

Barvitě zde (od strany 61.) popisuje strastiplnou cestu českého dřeva do Rakouska…(chi,chi ) a ani se nepodíval on ,ani nikdo z kolektivu na mapu..

                                           
  K našim služebním povinnostem patřilo i mimo jiné „obsloužit“ pravidelně vlak ze Stožce do Nového Údolí po zrušené  osobní trati. Na tuto službu se velela hlídka střelec,psovod a prověřovací pes. Dopoledne cca kolem 11 hod přijel vlak plný dřeva,který táhla tato lokomotiva a zastavila u výkolejky pod rotou.

  DDR již měl avízo od vedení drah ze stanice Volary. Příjezd vlaku hlásila stojka u roty bednistovi,který předal stručně pokyn „vlaky“.Hlídka byla zaúkolována DDR,obdržela klíč od výkolejky,seběhla od roty k trati a prováděla prověření vlaku.Pes prověřil náklad a  proběhl i pod vlakem(pamatuji si, že při nácvicích našel a vyštěkal i hadr, který tam nepatřil- vložený mezi klády).Velitel hlídky mezitím provedl kontrolu osádky a obhlédl lokomotivu.Po prověření a kontrole vlaku se VH  náhlasil na rotu,následně odemkl výkolejku a jelo se…  
                    
Během cesty měla hlídka za úkol pozorovat okolí trati a kontrolovat, zda někdo na vlak nenaskočil .Proto velitel hlídky zůstával(měl) v lokomotivě nebo na jejím ochozu a  psovod měl být v posledním připojeném vagónu.Jak už to bývalo ,nalezlo se do lokomotivy(zejména v zimě )a tradááá.
  
Já si pamatuji, jak jsem to monstrum řídil jako zobák.Můj mazák i mašinfíra z toho měli srandu a já „vánoce“.Pořád jsem mačkal knoflík, aby se vlak nezastavil a občas zahoukal.Inu i ve 20 je člověk i při ostraze SH pořád dítě..
Po příjezdu na ŽTZ  vlak zastavil ,velitel hlídky zahlásil na bednu DSP(dozorčímu signálního přístroje) otevírání vrat.
(viz aut.foto -originál jsem ztratil ,ale foceno v roce 1984,tuším že je na webu)

*(V noci se natahovala přes koleje u roty a   na drátech výmetnice ,tak aby byla výstraha , pokud by někdo šel podél kolejí,dobrý orient.bod)
  
Potom už dále pokračovala jen obsluha vlaku.Hlídka po průjezdu vlaku a uzavření vrat pokračovala na stanoviště P-5 (Piket) vystřídat hlídku ,která tam byla od rána.Vystřídaná hlídka se potom vracela stejnou cestou na vrata a čekala na příjezd vyloženého vlaku. Vlak mezitím  dojel do bývalé železniční zastávky Nové Údolí,která byla po odsunu obyvatelstva uzavřena.

Tam vlak zastavil na české straně . Místo se jmenovalo „Překládka“.Zajímavé bylo, že místo bylo osvětlené(pracovalo se někdy i po setmění) a dělníci museli mít pas.Vše tedy probíhalo na naší straně.
                                              
  
Obsluha vlaku odpojila vagóny a následně připojila prázdné z předchozího dne. Tam prohodila pár slov, cigárko či tak…a vlak se dal na cestu zpět.

Na drátech mezitím už čekala vystřídaná hlídka, odemkla vrata,provedla-neprovedla ..kontrolu,(kdo by sem utíkal a pašování šlo i jinak).Hlídka nasedla a jelo se zpět pod rotu.Tam se nahlásilo na bednu a na pokyn DDR  odemkla výkolejku ,vlak projel a odjel do Stožce. Hlídka šla nahlásit konec služby,odevzdat klíč od výkolejky,najíst,starej spát,mladej drbat,či jiné koníčky…

Jak už to bývalo, nic se během služby neobešlo bez průšvihů…
  
Ztracený klíč na výkolejku,který hledala skoro celá rota v závěji..,spící hlídka na stojce, které projel vlak.Starý to zjišťoval ,proč nejede vlak, když je hlášen,ptal se stojky  a ta se dušovala že nic nejelo.Starej položil telefon a kroutil hlavou,najednou se ozvalo houkání vlaku pod rotou.Osádka už nechtěla po hodině čekat…V roce 1984 můj spolubojovník nahlásil prověření vlaku,odemkl výkolejku(ale špatně) ,vlak na ní najel a byl v lese.. Následně ho na koleje přijel vyprostit spec.jeřáb .Velitel spolubojovníka strašil, že ten jeřáb včetně manipulace s vykolejeným vlakem  bude muset zaplatit …On už byl smířený s tím , že to radši podepíše,než to splácet do konce života.Pak to údajně spravil pěkný jelen z našeho revíru pro náčelníka drah(u toho jsem nebyl)..
                                               
  
A  tragická věc se stala v taky v roce 1984 a u toho jsem byl a mám to před očima celý život.

Moji supři šli na jednu z posledních hlídek,velitel hlídky,psovod a pes Garry.VH dal pokyn k odjezdu a Garry byl ještě pod vlakem.Ujelo mu to tlapku.

Pes chudák ležel u kolejí a nářek se nesl až do kotců.Psovodi museli jít přivázat psi daleko do lesa, protože byli neklidní.Mimořádka. Starej chtěl trpícího psa  zastřelit, ale bylo mu řečeno, že je to služební pes a musí se počkat na příjezd papalášů z praporu Volary. Potom nějaká guma rozhodla ,že tedy utratit, ale v Sušici na brigádě .Jel jsem jako zobák s pejskem a důstojníkem z roty.Pes dostal nějaké  oblbováky a byl ošetřen.

Po příjezdu do Sušice jsem ho odnesl na stůl veteriny, kde ho další guma prohlédla a řekla utratit…Pes se při stříhání tlapky pro injekci probral a do smrti nezapomenu na ty jeho smutné oči,tušil to.Dostal injekci,klesla mu hlava a já ho měl odnést.Po mé otázce kam,ukázala guma bradou ven a řekl kontejner.Tam jsem ho položil(nehodil) a pohladil naposledy.

Cestou zpátky jsem nepromluvil a přemýšlel nad blbostí nadřízených.Náš velitel to chtěl řešit  hned,ale předpis je předpis..Jo major L.K.byl prostě frajer a zůstal pořád stejný.Bohužel rozkaz byl rozkaz.
  

Za nás se jezdilo pouze jednou,občas dvakrát za den,někdy v sobotu, ale večer či v noci si nepamatuji viz text níže…
Jinak krásně to bylo popsáno spisovatelem  panem Romanem Kozákem http://romankozak.vesele.info/me-knihy-2
Toto jsem laskavě okopíroval z úžasného webu http://www.lahvista.cz/opona/
(v této části textu je čerpáno z knihy "Nové Údolí" od Romana Kozáka vydané r. 1999 nakladatelstvím Dr. Radovan Rebstoeck, Sušice, Hrádecká 1074, ISBN 80-85301-66-0)

 Boj za úspěšné plnění "pětiletky" je v plném proudu a své závazky plní i železnice, tepna národního hospodářství. ČSD přepravují do Nového Údolí u Volar dřevo pro podniky zahraničního obchodu Ligna a Drevounia, zprostředkovateli na cestě dřeva k příjemci, v té době firmě Kusser. Dřevo z celé republiky přichází do Volar a odtud jsou do 14 km vzdáleného Nového Údolí – zaniklé osady těsně u hranic, vypravovány manipulační vlaky. Celá 70. a 80. léta je přísun pravidelný a stálý. Obsluha do N.Ú. je zapracována do turnusu služeb volarské posunující zálohy. 

Někdy se totiž do Údolí jezdí i dvakrát denně, v noci a přes den. A to za dodržení následujících postupných kroků:
- náčelník volarské stanice je povinen nejpozději den před jízdou vlaku nahlásit na velitelství praporu Pohraniční stráže jména těch, kdo budou druhý den vlak provázet. Jsou to jen ty osoby, které jsou prověřeny a mají tzv. Propustku do hraničního pásma. Nemá-li proti nim kontrarozvědka námitky, následující den vlak může vyrazit.
- po příjezdu do Černého kříže, si vlakvedoucí telefonicky vyžádá ve Volarech souhlas s jízdou do N.Údolí a zpět. Po kladném potvrzení se vlak pomalu vydává na cestu do Stožce. Zde zastavuje za nádražím před výkolejkou na kilometru 66,710 km, označenou "Stanice Vltava"  přímo pod budovou Pohraniční stráže. Klíče od této výkolejky má pouze velící důstojník PS. Je-li vše v pořádku, přichází pohraničníci a po kontrole vlaku pomocí psů se spolu s ním vydávají k 2 km vzdálené železné oponě.
                                                         
  
Mnohdy ovšem dlouhou dobu nepřišel nikdo a tak musel vlakvedoucí radiostanicí (v pásmu 150 Mhz) volat do Volar, kde výpravčí urgoval průjezd vlaku u velícího důstojníka ve Stožci.
  
Někdy to pomohlo, jindy nikoliv – stačila totiž zaklínací věta "máme narušení", a to znamenalo, že byla vyhlášena pohotovost, při které vlak dál k hranici pokračovat nesměl. V takovém případě se výpravčí ve Volarech dohodl na dalším postupu s dozorčím útvaru ve Stožci, což většinou znamenalo couvání vlaku zpět do Stožeckého nádraží, kde vagony zůstaly a lokomotiva odjela do Volar.
Pokračoval-li vlak dále na N.Ú.(doprovázen příslušníky PS), dojel až k mostku přes říčku Světlá, kde na kilometru 68,900, XXXXX – zaslaná BMP XXXX přetínala koleje brána ŽTZ. U ní vlak zastavil, pohraničníci ji odemkli a vpustili vlak již bez dalšího střežení do Nového údolí. Zde se vlak "rozdělal" a lokomotiva s prázdnými vozy z předchozí vykládky zamířila zpět k vratům, kde čekali pohraničníci, kteří se s vlakem svezli zpět na rotu.

V Novém Údolí mezitím zaměstnanci německé firmy Kusser překládali dřevo na německá auta, která zajížděla na naše území a jejichž řidiči a pracovníci museli mít u sebe plané cestovní pasy.

Vedení firmy Kusser muselo rovněž dopředu nahlásit jména pracovníků, kteří budou pracovat na našem území a tato byla prověřována kontrarozvědkou zda se nejedná o osoby nepřátelské ČSSR. Samotné rozpojování vlaku probíhalo většinou bez dozoru PS, která zůstávala u vrat na Světlé, zato u vykládky byl většinou zástupce jak německé a české firmy tak i příslušník PS (důstojník).
  
Vzhledem k tomu, že se železničáři pohybovali za železnou oponou a v bezprostřední (50m) blízkosti státní hranice bez dozoru, je zajímavé, že za celou dobu fungování překládky dřeva nikdo této situace nevyužil a neuprchl za hranice.
Dodejme, že do doby přesunutí ŽTZ k Světlé a před osazením výkolejky "Vltava", byla jízda nákladních vlaků na překladiště v N.Ú. poněkud jednodušší. Pohraničníci kontrolovali nákladní vlak až na zastávce v N.Ú. před tím, než odemkli výkolejku a vrata v ŽTZ na vykládací koleji, která již byla za železnou oponou. I v tomto případě se sunul vlak k vykládce za zátarasy bez přímého střežení. Podnes stojící stožáry osvětlení tu byly postaveny jen proto, aby umožňovaly kontrolu manipulačního vlaku. Tak toto byl alespoň stručný příklad, abyste si mohli představit jak to tehdy vypadalo.
  
Závěrem bych poděkoval panu M.B. z webu Lahvista, že jsem použil jeho úryvek a text z knihy pana Romana Kozáka.
Podklady jsem nashromáždil studiem v archivu a zveřejněné na webu.Kolem Nového Údolí a PS se již pohybuji dlouho,čerpal jsem ze svých vzpomínek,stejně tak i kamarádů ve zbrani a hodných lidí v tomto kraji.

Závěrem snad ještě jeden odkaz krásného webu z těchto končin:
http://www.noveudoli.eu/index.html
No a  od Jirky M. si půjčím  tuto  krásnou větu  kterou používá ….
Byl jsem u toho!!!!!

 (C) Autor článku:  noveudoli    noveudoli@seznam.cz

ČLÁNEK S DOBOVÝMI FOTY AUTORA: http://www.tusset.estranky.cz/stranka/vlakem-za-draty

FOTO: http://www.vojensko.cz/12-rps-stozec