JAK JSEM POZNAL SVÉHO ŠVAGRA .

Odehrálo se na podzim 1973 v úseku bývalé 12.rPS Slapany .

   

    Krásný,podzimní večer roku 1973 ,v úseku roty Slapany klid.Na PVS se promítá film,na první budově,u technické čety se hrají karty. Jarda,přezdívaný „Pytlák" nahazuje do Odravy háček s návnadou,vojáci z povolání jsou dávno doma. Nejvyšší „šarží" je DDR,četař absolvent H.

Na bedně spadla klapka s popisem HLÁSKA PVOS. „Jizbička příjem!" „Dozorčí hlásky.

   Klucí,vy máte nějakou akci? Mezi cestou z Lorety do Nového Hrozňatova a okrajem hraničního pásma kličkuje po poli baterka!" „U nás nic,ale prověříme.Dík!"

                                                   

„Poplachovkááá!! Nááástúúúp !" DDR:"prověřte..." Gaz vyjíždí téměř okamžitě,řidič zná na silnici každý výmol.Před lomem je přes Odravu můstek tak úzký,že „Véeska" se má co vejít.

  Jenže GAZem jede Franta.Podřadit,zatahnout ruční brzdu,smykem na most,ruč,brzdu povolit a vzápětí zatahnout,smykem s mostu.Hrozňatovem projíždí „na plný knedlík," vracečku u hradu opět smykem,GAZ vyje v otáčkách...

  Baterku na poli brambor je vidět už od stodoly za Loretou.Je pár metrů od silnice,k lesu,okraji hraničního pásma relativně daleko. Dobrý. Zastavujeme v úrovni baterky,velitel hlídky otáčí k baterce hledáček GAZu. Baterka zhasla,chlap sebou praštil do řádku.

                                                    

  „Zde hlídka Pohraniční stráže! Opusťte úkryt a ruce vzhůru! Jinak použijeme služebního psa!" Perla se chvěje nedočkavostí.Jak ráda by mu natřepala peříčka a ukázala,že umí!

  V poli se zvedá postava v khaki montérkách,stříbrné,desátnické „pecky" se odrážejí ve světle reflektoru.Dává „ruki v věrch" Pozor,něco má v ruce! „Odhoďte zbraň a deset kroků vpřed!"

  

Z ruky cosi padlo na zem.Udělal krok,druhý a při třetím zakopává.Padá s rukama nad hlavou,ani instinkt ho nedonutil dát ruce před sebe.Ve vteřině je má spoutány za zády,ze země je vyzvednut za límec, naučeným pohybem prohmátnut.Záda,prsa,ramena a podpaží,pas,noha a druhá...Další zbraň nemá.

„Klucíí," začíná sám."Neblbněte,jsem z tamhletoho baráku." Konečně si ho pořádně prohlížím.Kluk v našem věku,vojenské montérky,krátce střižené vlasy.Vojenský zběh? „Kecáš!"

   

Tam bydlí paní V. Má dceru Dášu a mladšího syna Jindru!" „No a ještě mne.Jmenuju se Otakar V.,jsem na Žižkárně (vojenské gymnázium),proto mě neznáte,momentálně na opušťáku.A když mě naprášíte,budu mít u útvaru UPPDKV" (pro ty s modrou knížkou:Úplně Po Pi...Do Konce Vojny).

                                                                            

  Začínám mu pomalu věřit.Dáša o bráchovi na voj.škole mluvila,Perla mezi tím „vyrevírovala" půl pytle brambor a domnělou zbraň,polní lopatku.Ale – sichr je sichr! Naložili jsme jeho i pytel a jeli k nim domů.(Perle se jako spojujezdec vůbec nelíbil,chtěla ho pořád počechrat).

  

Když paní V. viděla syna s pouty na rukou,spustila na něj takovou bandurskou,že mu nebylo co závidět.Pustili jsme ho a nenaprášili.Na rotě jsme ohlásili,že zaměstnanci Státních statků kontrolovali úrodu. Dášu jsem si udobřoval tak dokonale,že se za dva roky stala mou ženou a zadržený Ota švagrem. A paní V.? Tak skvělou tchyni bych každému jenom přál.

                                         

   

 (C) Autor příběhu:  František Nahrabecký  -  Bečov nad Teplou . 

Komentáře

Také historka ze Slapan (Petr Novák - Mail - WWW)Jednou jsem přijel na kontrolu na Slapany a tehdejší velitel roty M.Novák((budiž mu nebe lehké) mi říká"Když chvilku vydržíš za chvíli si dáme panáka."Do místnosti vešel staršina s krásným pozinkovaným kýblem, velitel otevřel okno do svahu a kýbl umístil pod okno.Když jsem viděl že staršina přinesl ještě pár prázdných lahví a trychtíř tak mi to došlo.Staršina vyhlásil rozdávání došlých balíků a v kanceláři u velitele roty probíhala kontrola obsahu s dúrazem na alkohol.Pokud se oběvila nějaká flaška byl voják upozorněn že se to nesmí a zda souhlasí s tím že bude alkohol zničen.Samozřejmě všichni souhlasili a tak velitel otevřel okno a flašku vylil z okna.Prázdnou vrátil vojákovi.Jakmile voják odešel,kýbl byl vyzvednut a alkohol byl přelit do prázné lahve. A hned bylo na panáčka.
Petře (Solitér - Mail - WWW)
Doplnil bych- když onen VR "požil" nebo padl ne něj splín- to se poté budovou roty linuly smutné melodie vyluzované na harmoniku.
Nevím,používal takové odreagování i na finančním, kam byl převelen?
Chlast - slast. (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Když se tady otevřelo téma schnapsu a jiných alkoholických nápojů,nemohu jinak,než si nevzpomenout na našeho výkonného praporčíka (VPr-staršinu) nprap.Tondu Firýta (dej mu Pánbůh věčnou slávu,už není mezi námi) z 1.rPS Trojmezí.
Ten,když se namazal jednou u v hospodě U Cinka,vytáhl kvér a udělal několika výstřely pár otvorů do stropu :-) Jednou také požil (v době volna či dovolené) a šel sbírat za dráty houby,směrem k HM 1/1 (NDR-NSR-ČSSR). Byl v civilu,vyzbrojen houbařským košíkem a placaticí vodky. Lehce dezorientován zabloudil na území NDR,kde se potuloval zvnějšku kolem německého hraničního plotu. Hlídka GT DDR na pozorovatelně jej zpozorovala,dala verbální výzvu, varovný výstřel a potom pustili krátkou dávku před Tondu. Tomu už staršina rozuměl a ukázkově zalehnul (zlé jazyky tvrdí,že ryl zeměkouli rypákem jak červená myš),vyčkávajíce příjezdu německé poplachové hlídky. Pěšky už zpátky nemusel,na rotu v Trojmezí jej dovezli soudruzi z NDR :-)
Tyto příběhy,které se odehrály údajně na přelomu 70-tých a 80-tých let znám z vyprávění.
Ptal jsem se na to jednou nprap.Firýta osobně a ten mě tu druhou story vyhýbavě potvrdil. Svým nezaměnitelným,lehce huhňavým hlasem mě řekl: "No,kurwa,Němci po mě stříleli,mohl jsem být třikrát úplně mrtvej".
Rád na toho chlapa vzpomínám...
Tak tomu věřím,zažil jsem něco podobného. (Petr Novák - Mail - WWW)
Brigáda pořádala před Vánocemi nákupní zájezdy do Plavna v NDR.Využívali toho především manželky a civilní zamětnanci.Každý dostal na den legálně asi 6O DM a za stovku si mohl vyměnit tam.A tak se do NDR vypravil i tehdejší OZ z ubytovacího oddělení Ota Horný (už je v Pánu).Jako vášnivý fotograf měl v úmyslu koupit si tam výbavu ke svému fotoaparátu za hodně marek.Na dotaz jak to provede pouze řekl "Nebojte se ,to není žádný problém". V Plavně jsme se rozprchli po krámech a sraz byl v 17 hodin u obchoďáku a Ota nikde. Po půlhodinovém čekání jsme se rozhodli že odjedem ať se dopraví jak chce. Když jsme příjeli na přechod ve Vojtanově v kiosku u Pepíka na nás čekal Ota s hubou od ucha k uchu. Na dotaz jak se tam dostal řekl pouze že v Plavně zastavil policajty, řekl že je z brigády v Chebu a že jsme mu ujeli a oni ho bez celní kontroly zavezli až do Vojtanova do kiosku.I takhle se dalo v bývalé NDR nakupovat.