MĚLI JSME BRÁNIT NAŠI HRANICI ?
Téma tohoto článku by se mohlo jmenovat i "co by bylo,kdyby". Samozřejmě,že jsem realista a v souvislosti nejen s mobilizací armády v Československu roku 1938,neplatí žádné "co kdyby". Historii už nezměníme a musíme se s danými fakty a událostmi,tak jak se odehrály,smířit.
Všeobecná mobilizace v ČSR,vyhlášená 23.září 1938 (ano,už je to 73 let) a všechno,co se odehrálo potom,dává příležitost k různým spekulacím,že všechno mohlo být i jinak. Zrovna nedávno jsem dočetl jednu velmi zajímavou knihu,která mě,zároveň se 73. výročím mobilizace na obranu Československa, inspirovala k publikování těchto řádků. Ale,všechno postupně.
Opis vládní vyhlášky
č.183/1938 Sb.z. a n. ze dne 23. září 1938, o vstupu státu do branné pohotovosti (mobilizace)
Vláda republiky Československé vyhlašuje podle §57. odst.1 a 3 zákona ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb.z. a n., o obraně státu, den 23. září 1938, jimž byla nařízena presidentem republiky podle §23. branného zákona mobilisace, za den vstupu státu Československého do branné pohotovosti.
Jan Syrový v.r.
Mobilizace byla vyhlášena 23. září 1938 ve 22.00 hodin. Za 24 hodin byly u většiny vojenských útvarů prezentovány tři čtvrtiny povolaných záložníků.
Již 19. září 1938 byly v naprosté tajnosti přemístěny z Prahy do Žiliny korunovační klenoty a následoval i zlatý poklad. Na moravsko-slovenské pomezí byli evakuováni i rodinní příslušníci nejvyšších československých generálů, včetně rodiny generála Krejčího.
Mobilizace proběhla uspokojivě a podařilo se bez zdržení doplnit na předepsané válečné počty osobami, koňmi i motorovými vozidly útvary skupiny A,určené k přímé obraně hranice.
Nadšení obyvatel bylo zřetelné a o odhodlání vojáků,kteří zaujali své místa nejen na pohraničních útvarech a vybudovaném pevnostním systému,ale i jednotek ve vnitrozemí,bylo zřejmé. Češi a Slováci chtěli bránit svoji republiku, československá armáda byla připravena.
A potom přišel šok...
Dne 30. září 1938 rozhodla československá vláda za účasti prezidenta Edvarda Beneše po zvážení všech politických i vojenských faktorů přijmout podmínky tzv. Mnichovské dohody čtyř mocností a odstoupit pohraniční oblasti.
Celý proces demobilizace měl proběhnout ve čtyřech etapách během října 1938. I. etapa byla naplánována na 9. a 10. října, II. etapa pak na 11. října. Na II. etapu navázala III. etapa trvající od 17. do 19. října. Poslední, v pořadí IV., etapa se měla původně realizovat od 20. do 22. října, ale nakonec byla odsunuta na 23. až 26. října. III. a IV. etapa demobilizace se však netýkala útvarů na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Zde, vzhledem k stále napjaté situaci a četným bojovým střetům s Maďarskem a Polskem, zůstala branná pohotovost zachována a k postupné demobilizaci došlo až koncem listopadu a počátkem prosince.
Dodatečně nařízená V. etapa proběhla v celé republice 15. prosince 1938 a stala se tečkou za celou mobilizací a v 15.března 1939 i za celým Československem.
Je třeba si uvědomit,že Československo bylo demokratickou zemí a ne vojenskou diktaturou,kde generálové a armáda má hlavní slovo,ať už přímo,nebo prostřednictvím nějakého vůdce,jako tomu bylo v hitlerovském Německu. fašistické Itálii či stalinistickém Sovětském svazu.
Československá armáda tedy mohla provádět jen tu činnost,kterou nařídil její vrchní velitel – tedy prezident (E.Beneš),jenž zase vydával patřičné příkazy podle rozhodnutí vlády a tehdejšího parlamentu. Byť,na rozdíl od dneší ČR,kdy funkce prezidenta je jen symbolická,měl prezident větší pravomoci – a hlavně jistou dávku autority,pocházející ještě z dob T.G.Masaryka.
Pokud se vláda a prezident přiklonili ke zbabělému postoji a rozhodli se bez boje vydat pohraniční území, nemohla armáda nic dělat a musela se podřídit. Takže,ještě jednou, ne vojáci, ale českoslovenští politici (až na malé vyjímky) byli zbabělí a v podstatě vydali republiku Hitlerovi.
A naši západní spojenci? Rozhodovali se mezi hanbou a válkou. Zvolili hanbu, aby pak měli i válku.
Ale – co kdyby bylo všechno jinak a Československo by se rozhodlo bránit?
Jejím autorem je Jan Drnek a má poněkud zvláštní název: ŽÁBY V MLÍKU .
Ve stručnosti: kniha je "mystifikací" věnovanou období Mnichova v roce 1938, následného napadení Československa špatně připravenými německými vojsky (A.Hitler slíbil obsazení bez boje a nakonec vítězného protiútoku čs.armády.
Přistoupení na potupnou mnichovskou „dohodu“ (která ve skutečnosti žádnou dohodou nebyla – šlo o drzé ultimátum) bylo tím nejhorším ze všech možných řešení. Dokonce i ty nejpesimističtější analýzy odhadují, že jsme mohli Německu vzdorovat i několik měsíců.
Optimisté mají nejrůznější názory. Někteří tvrdí, že kdybychom ultimátum odmítli a ukázali vůli bránit se, Německo by asi nezaútočilo. Jiní zase říkají, že Britové by snad přece jen přišli na pomoc. A ještě jiní hájí názor, že jsme mohli wehrmachtu způsobit tak příšerné ztráty, že německá generálská opozice by Hitlera odstranila.
Poměrně oblíbená je také určitá apokalyptická úvaha, která pesimisticko-optimisticky říká, že Němci by nás nakonec zničili, ale za cenu katastrofálních ztrát. Získali by jen spálenou zem a byli by na dlouho dobu značně oslabeni. V tomto podání by se Češi „obětovali pro Evropu“. Ale snad ani ti největší optimisté nekalkulují s možností, že by osamocené Československo mohlo zvítězit.
To je právě scénář, který ve své excelentní knize předkládá Jan Drnek. A ačkoli to na první pohled vypadá fantasticky, po přečtení knihy se to náhle zdá jako naprosto reálné. Dnes už je celkem dobře známo, že Československo mělo zřejmě nejlepší pevnostní systém na světě, že jsme měli technicky daleko lepší dělostřelectvo, tanky či pěchotní zbraně, že nad námi Němci ve skutečnosti neměli téměř žádnou početní převahu.
Kniha Žáby v mlíku začíná líčením toho, co předcházelo Mnichovu. Od skutečnosti se její děj začíná odchylovat kolem 20. září, kdy výše jmenovaní generálové-legionáři začnou hledat možnost, jak vzdorovat Benešově zbabělé kapitulační politice. Dokážou najít společnou řeč se skupinou proti-kapitulačně jednajících politiků různých stran, jejichž hlavním představitelem je národní demokrat Ladislav Rašín.
K definitivní změně historické linie dochází v noci z 26. na 27. září, kdy generálové navštíví prezidenta Beneše a donutí jej jmenovat novou vládu, jež sestává z oněch proti-kapitulantských politiků.
Nová čs.vláda vyjádří odhodlání bránit republiku a 30. září se odmítne podřídit mnichovské dohodě. Velká Británie a Francie rezignují na svoje závazky a nechají Hitlera jednat. Československo se brání samo.
Německý ozbrojený útok začíná v noci z 30. září na 1. října 1938 leteckým výsadkem na sudetoněmecká území. Jenže už od samého počátku je všechno špatně. Československo totiž jedná podle úvahy: Jsme sami, obklíčení, izolovaní a proti přesile – zaútočíme! Německý plán je založen na momentu překvapení, ale ten funguje přesně opačně, když naše letadla provedou preventivní údery na německá letiště, z nichž startují výsadkáři.
Počátek operace se tak rychle promění v katastrofu. Ta pokračuje i v dalších dnech, kdy se Němci snaží zdolávat opevnění na hranicích umístěná v neprostupném horském terénu, který je naprosto nevhodný pro jejich plánovanou „bleskovou válku“. Wehrmacht děsivým způsobem krvácí.
Další zlom nastává 6. října 1938, kdy proti Těšínsku zaútočí Polsko. Jeho útok je odražen, ale již ráno 8. října využívá situace Sovětský svaz a napadá Poláky. Tím pro Německo vzniká extrémně nevýhodná situace, protože hrozí zhroucení Polska a následný postup Rudé armády na Berlín. Hitler se pak rozhodne, že wehrmacht musí bezpodmínečně obsadit Karpaty, načež nařizuje tankový úder z Rakouska na jižní Moravu. Přesně to ovšem československá armáda očekává a nasazuje proti tomuto útoku všechny zálohy včetně útvarů ze Slovenska. Na jižní Moravě získává Československo početní i taktickou převahu, která je podpořena také masivní leteckou ofenzívou provedenou za pomoci letadel tajně dodaných ze SSSR.
(Fascinující je jedna příhoda z knihy, kdy se po prvním německém neúspěchu pokusily zaútočit polské jednotky po incidentu vyprovokovaném SS a ordnery z ČSR. K československým jednotkám se totiž přidala i velká skupina dosud nepřátelský zaměřených německých ordnerů, kterým došlo, že v ČSR je to pro ně mnohem lepší než kdyby patřili do Polska).
16. října 1938 se německá fronta na jižní Moravě hroutí, většina jednotek je zničena nebo zajata. To je však pouze začátek, protože československé rychlé divize postupují dál a během několika hodin obsazují Vídeň a poté i Linec. V Rakousku dochází k povstání proti nacistům.
Ještě téhož dne uskuteční protinacistický převrat rovněž generálská opozice v Berlíně. Hitler a ostatní nacističtí pohlaváři jsou zastřeleni nebo zatčeni, jednotky SS jsou odstaveny a moci se ujímá armáda, která začne s Československem jednat o příměří. Německé jednotky se stáhnou za původní hranice a 20. října válka končí.
Rudá armáda se zastaví na Curzonově linii, neboť její další postup by znamenal válku SSSR proti celé Evropě. K té později stejně dojde, ale až v roce 1942, což má popisovat připravovaná kniha Operace Bouře. Mnichovská válka ovšem každopádně končí faktickým vojenským vítězstvím Československa.
K vítězství přispěje i celá řada pozoruhodných nápadů vojenského i politického charakteru, z nichž některé jsou známy z reálného průběhu druhé světové války či pozdějších konfliktů. Kromě zmíněného preventivního úderu proti německým letištím je to např. nasazení těžkých protiletadlových kanonů ráže 83,5 cm jako extrémně účinných protitankových zbraní (což ve skutečnosti udělala německá armáda s legendárními 88mm kanony). Dále je to zatopení údolí Dyje pomocí protržení hráze Vranovské přehrady; v následné vlně se doslova utopí kompletní německá lehká divize.
Německé ozbrojené síly při svých útocích často ničí jen makety české vojenské techniky, především letadel, zatímco skutečné letouny operují z desítek bleskurychle vybudovaných polních letišť. Pokud se německým jednotkám někde přece jen podaří průlom, začnou v jejich týlu působit organizované „partyzánské“ jednotky, které narušují komunikační linie, zabíjejí vysoké důstojníky a působí zmatek; jinými slovy, vidíme tu předzvěst působení soudobých jednotek zvláštního určení.
Ale snad nejlepší ukázkou vojenského umění je skvělá operace Levý hák, jíž velí energický generál Gajda. Ta odřízne a rozbije německé armády na jihu Moravy a pokračuje bleskovým postupem do Rakouska.
V některých případech Československo využívá německých metod proti Německu a dává mu „ochutnat jeho medicínu“. Na teroristické a sabotážní akce sudetských Němců oblečených v uniformách československé armády záhy přichází odpověď ve formě obdobného působení Čechů v německých uniformách.
Brutálním, ale efektivním krokem ke zpomalení německého postupu je vyhnání sudetských Němců vstříc německé armádě, které náhle nastávají obrovské problémy s přesunem. Jinými slovy, když Goebbels neustále tvrdil, jak jsme sudetské Němce utlačovali, tak jsme s tím konečně mohli doopravdy začít :-)
Politická otázka menšin je vyřešena rázně a rychle: Sporná idea čechoslovakismu je jednou provždy opuštěna a Československo je vyhlášeno federativním státem, ve kterém existuje rovnoprávná Česká republika a Slovenská republika a v jejich rámci čtyři autonomní oblasti pro Němce, Poláky, Maďary a Rusíny.
Jako mimořádně působivý krok na mezinárodní scéně se ukáže úplné vystoupení Československa z tragikomicky nefunkční Společnosti národů. Mohutnou pomoc poskytnou naší zemi tisíce dobrovolníků zejména z Jugoslávie a Rumunska. Válečné úsilí významně podporuje i činnost naší vojenské rozvědky vedené geniálním plk. Františkem Moravcem.
Vynikající je i samotné politické řešení, na němž se shodnou generálové a proti-kapitulační politické síly. Přestože je na stole myšlenka svržení prezidenta a nastolení vojenské vlády, ve finále je rozhodnuto prezidenta přesvědčit argumenty a instalovat vládu, která je sice většinou civilní, ale silová ministerstva patří vojákům.
Důležité také je, že v této vládě národní obrany jsou soustředěni politici ze všech důležitých politických stran od vlastenecké radikální pravice (český fašismus byl za první republiky velice silně protiněmecky zaměřený) až po komunisty. Klement Gottwald se stává ministrem propagandy – a vede si vynikajícím způsobem, protože válečnou propagandu může dobře provádět jen bezohledný demagog.
Kniha Žáby v mlíku je pochopitelně velice vlastenecká, snad až trochu nacionalistická, ale nikoli nacionálně-šovinistická či nenávistně protiněmecká. Autor se netají svým politickým konservatismem a křesťanskou vírou a je mimořádně kritický k prezidentu Benešovi .
Jednoznačný obdiv vyjadřuje k armádě; pokládá ji za apolitickou sílu, která se ovšem musí do politiky zapojit, pokud je evidentní, že politici jednají proti zájmům a přáním národa. Je přece naprosto nepochybné, že Beneš na podzim 1938 jednal proti názoru zdrcující většiny obyvatel, a navíc se dopustil i velezrady, protože podle ústavy neměl právo změnit hranice republiky (to příslušelo parlamentu, který by to samozřejmě nikdy neschválil).
Tvrzení, že Edvard Beneš se zasloužil o stát, by se mělo doplňovat i faktickým upozorněním, že později se rozhodujícím způsobem zasloužil o likvidaci téhož státu.
A proč má vlastně ta kniha takový zvláštní název? Je to odkaz na jednu ruskou bajku, která je v knize vyprávěna.
Dvě žáby poskakovaly kolem kravína a snažily se najít něco k snědku. Našly okno nízko nad zemí a skočily dovnitř, jenže ke své smůle spadly do vědra s mlékem. Nemohly vylézt ani vyskočit a bylo jasné, že se pravděpodobně utopí. Naprosto bezvýchodná, zoufalá situace.
Jedna žába si řekla, že se nebude před smrtí ještě vysilovat a trápit, klesla ke dnu a utopila se.
Druhá žába se rozhodla, že to nevzdá, že se alespoň bude snažit udržet se co nejdéle na hladině. Plavala, převracela se, zmítala sebou a kopala nohama, až z toho nakonec ztratila vědomí.
Když se probrala, zjistila, že se nejen neutopila, ale že má pod nohama něco pevného. Když totiž tak usilovně plavala, utloukla pod sebou vrstvu másla, které ji nadnášelo a od kterého se mohla odrazit, aby vyskočila z vědra.
Poučení: NIKDY, NIKDY, NIKDY SE NEVZDÁVAT !
VIDEO http://www.youtube.com/watch?v=QubcPsdLMfg
-----------------------------------------------------------------------------------------
Použité zdroje k článku:
lvisingr.czweb.org/stazeni/Zaby.doc
http://www.youtube.com/watch?v=QubcPsdLMfg
Knihu si lze zakoupit na internetu:
...Nebo je možné si knihu vypůjčit v místní knihovně.
Webová stránka autora knihy:
Komentáře
Žáby... (Zdeněk Nagovský - Mail - WWW)Ahoj Zdenále. Mamku už jsem poprosil, ať mi knihy, o kterých jsi mi psal, vypůjčí v knihovně. Musela je ale objednat, je o ně veliký zájem. To motto knížky "Nikdy,...se nevzdávat" je příslovečné. V současnosti, myslím, platí dvojnásob. I když neválčíme.
Re: NIKDY SE NEVZDÁVAT (Zdeněk N.) (ADMIN - Pohraničník. - Mail - WWW)
Jj,to chápu,já jsem si knihu ŽÁBY V MLÍKU taky musel u nás,v místní knihovně rezervovat (u nás to jde i po internetu),mají totiž jen jeden výtisk.
Kniha je prostě FANTASTICKÁ ! Tlustá bichle (když vyšla,stála 450,-kč a za ty peníze fakt stojí),ale přelouskal jsem ji za dva dny. Ani na pivo jsem nešel a menáž jsem doma odbyl instantníma thajskýma polévkama,nebo buřtem :-)
Už si nepamatuji,kdy jsem četl něco tak strhujícího.
Kniha má i jakési volné pokračování: ŽÁBA A ŠKORPION http://jandrnek.xbx.cz...rpion.html
Je situována do roku 1942,kdy Německo je po prohrané válce s ČSR v podstatě mírový stát s jistým stupněm demokracie,ale Evropu napadne stalinské Rusko.
To jsem také přelouskal poměrně rychle (byť už ne za dva dny),ale nyní jsem "nasrán" :-) neboť kniha je jen první část,má to přímé pokračování pod názvem OPERACE BOUŘE. A tu,samozřejmě (zatím) nemám doma. Pokud jsem to správně z internetu pochopil,kniha Operace Bouře se snad teprve připravuje k tisku.
A k heslu NIKDY SE NEVZDÁVAT mám stejný postoj jako ty. A aplikoval bych ho na současnou vnitropolitickou situaci u nás,v Česku - a myslím,že i na Slovensku. Dál to myslím nemusím rozvádět. Dostal bych se už mimo téma a byl bych zase patřičně naštvaný.
Těžko říct (Kamil - Mail - WWW)
Zdravím .Nevím ,nevím ,jak by to s nama a s evropou následně dopadlo,kdyby sme se jim postavili.A potom ,už je dávno po válce a taková ta kdyby už nikomu a ničemu nepomohou.
Lepší živí lidé než oběť pro zrádnou Evropu (maru - Mail - WWW)
Rozhodnutí Beneše bylo z humanistického hlediska velmi moudré.Jistě si byl vědom toho, že bude považován za zbabělce.Právě proto si myslím, že žádným zbabělcem nebyl.Bylo by pro něj jistě jednodušší pustit se hrdinsky do války a až by bylo ouvej, zmizet do zahraničí - tak to přece hrdinní vůdci národů běžně dělají.Místo toho obětoval sám sebe a malý národ přežil.
(Tomáš J - Mail - WWW)
Můj praděda sloužil v 38. roce v hodnosti nadporučíka u hraničářského pluku 4. Dobře si pamatuji, že vždy, když přišla řeč na téma "Měli jsme se bránit?", tak říkával (bude to 10 let, co je po smrti, budiž mu země lehká), že sice mnozí vojáci byli odhodláni bojovat, ovšem, když přišel rozkaz opustit opevnění, tak svým způsobem byli všichni rádi, protože si dobře uvědomovali, že kdyby k něčemu opravdu došlo, tak nejspíš nepřežijí, protože prý neměli sebemenší šanci.
Z dnešního pohledu můžeme srovnávat tabulkové počty čs. a německé armády, můžeme spekulovat, jaké šance tehdy měly jednotlivé strany ve vítězství, jak mohly útoky probíhat atd. atd., ale stále je to jen "coby kdyby", ve skutečnosti můžeme jen "předpokládat", jak by se celý konflikt vyvinul, nic víc. Takže všechny takovéto diskuze považuji za bezpředmětné. Historii stejně nezměníme.
Na druhou stranu buďme rádi, že nakonec všechno skončilo tak, jak skončilo. Vzpomeňme na československé vlastence, kteří atentátem na Heydricha dosáhli toho, že Mnichovská dohoda byla ze strany Spojenců nakonec odvolána (až v roce 1942!), na další čs. vlastence, ať již ty na Západě, Východě nebo i ty, co zůstali doma, kteří ačkoliv již neměli vlastní stát, tak se dokázali spojit a se zbraní v ruce nepříteli připomenout, že Čechoslováci se nevzdali. Takže rok 1938 bych nebral jako "národní prohru", v naší historii se dá najít plno příkladů, kdy jsme se NEVZDALI. :)
Trochu pochybuji, že dnes by bylo stejné nadšení bránit stát, to je už ale na jinou diskuzi.
určitě ano (Jan - Mail - WWW)
Kniha je rozhodně zajímavá, ale z hlediska popisu a výsledku možných událostí a vojenských operací, značně nereálná a místy až naivní. Je třeba si v první řadě uvědomit, že celá naše tehdejší vojenská doktrína i velení čs. armády na strategické i operační úrovni, měly obecně v té době dost daleko k takovému dynamickému chápání vedení války. Naše vojska, na rozdíl od německé armády, nebyla na takový způsob boje vůbec vycvičena, ani logisticky připravena.
Mám podezření, že se autor v některých částech knihy inspiroval hlavně ze zkušeností a pamětí maršála G.K. Žukova a jiných velitelů, např. H. Guderiana, Mansteina a dalších. Tyhle osobnosti by asi byly schopny tyhle operace naplánovat a uskutečnit tak, jak to autor knihy vymyslel.
Nicméně si myslím, že bránit jsme se rozhodně měli, bylo to naše svaté právo a také povinnost. Jak by to dopadlo, je celkem zbytečné spekulovat, ale rozhodně by si s námi nikdo nedovolil vytírat zadek, tak jako dneska.
Nikdy se nevzdávat! (BK - Mail - WWW)
Zdravím všechny vespolek.
Byl jsem teď nějaký čas pryč, dnes otevřu stránky pohraničníka a hned takovéto téma. Problém je složitější, proto jen několik kusých poznámek.
Nemyslím si, že by vše probíhalo tak hladce, jak je popisováno v té knize, a že by ten konec vyzněl tak jednoznačně v náš prospěch. Bránit jsme se ovšem měli!! V podstatě jsme byli jediní, co se vzdali bez jediného výstřelu a výmluvy na spojence, kteří nás zradili mnoho nepomohou.
Vždy, v této souvislosti, vzpomenu na Poláky, kteří to dostali ze všech stran a hned několikrát, na Jugoslávce, kteří během několika málo týdnů po napadení ztratili okolo milionu lidí a na všechny další, kteří si hned, při prvním zadupání, nenadělali do kalhot. Samozřejmě nemohou v této řadě chybět Finové, kteří se sice postavili jinému agresorovi, ale vůbec si při tom nevedli špatně.
Winston Churchil ve svých pamětech o prezidentu Benešovi napsal - "Byl příliž zkušeným diplomatem a příliž prohnaným politikem, než aby si uvědomil, že přišel okamžik, kdy je třeba vsadit vše na jednu kartu, jež znamené vítězství, nebo smrt ... zklamal však v tom, on sám i jeho vlast za to draze zaplatili, že se ve vrcholném okamžiku nerozhodl pro násilí. Kdyby byl, ve dnech Mnichova, nařídil svým dělům, aby zahájila palbu, druhá světová válka by začala za podmínek, jež by bývaly byly pro Hitlera mnohem méně příznivé".
Všem pěkný den.
(Veterán 46 - Mail - WWW)
Jenom doplnění Tomáše J.
Před hodně léty jsem byl na přeléčení v tuberárně TRN Jevíčko. Léčení probíhá dlouhodobě a je to vhodná doba na různé diskuse.
Zde jsem potkal skupinu tehdy již poměrně starých účastníků mobilizace 1938. A zaposlouchal se do jejích vyprávění. Je pravdou že nadšení bylo obrovské, ale taky si byli vědomi že za zády mají pátou kolonu. V armádě byli taky jiné národnosti: němci, maďary ktarý byli hlavně v týlovém zabezpečení a ty neměli zájem na obraně ČSR. A ješte k mnichovské dohodě
pokud se nemýlím, tak anglický parlament zrušil její platnost až po roce 1989!
Takže uvedené knihy bych řadil do žánru Sci-Fi.
A taky vzpomínám že v škole nás bolševik učil že jsme se nemohli bránit protože v granátech byl písek (důsledek práce páte kolóny).
Jó to byli časy!!!
Nikdy se nevzdávat! (BK - Mail - WWW)
Zdravím všechny.
Ve svém posledním příspěvku jsem nucen korigovat jednu myšlenku ("...spojence, kteří nás zradili..."), protože, tak jak jsem ji napsal, neodpovídá mému názoru. Měl jsem napsat "...spojenci, kteří nás údajně měli zradit...", nebo alespoň "zradili" dát do uvozovek.
Pravopisné chyby (příliž) nebudu komentovat. Ani teď a už ani v budoucnu. Ať dělám, co dělám, vždycky se mi tam nějaká vloudí. A to si dávám nějak záležet! Takže to pomalu vidím na nový mozek. Kdyby někdo o nějakém věděl, může být i mírně opotřebený, ať se mi ozve.
Pěkný den přeji.
Úvaha (karel Runkas - Mail - WWW)
K vedení obrany postačí poměr sil 3:1 ve prospěch útočícího.( podle zásad poplatných tehdejšímu vedení boje) V tomto ohledu by situace vyzněla v náš prospěch. Ale co dál ? Nelze se jenom bránit, navíc opevnění tvořilo malou hloubku, tu by bylo nutno prohlubovat. K dosažení úspěchu je nutno přejít do útoku a přenést činnost na území protivníka, ničit mu strategické zálohy, průmysl. Na to už by síly nestačily. Navíc jsou tu lidské zdroje, které je nutno doplňovat.To už by byl tvrdý oříšek. Je tu otázka pomoci SSSR ale je to otázka. Závěr. Je to můj názor, jeden dva útoky bychom odrazili ale nic víc. Každé opevnění je možné časem překonat, výsadky do hloubky obrany i ta pátá kolona.Pak by byl stějně konec.
PS: Veteráne 46. Jsme asi stajně " mladí" ale který "bolševik" Vám povídal o tom písku v granátech. Možná jsem byl zrovna za školou nebo jsme měli jiného " bolševika".
BK novy mozek (jazykovedec - Mail - WWW)
Novy mozek se da tezko sehnat a i kdyby byl k sehnani tak poptavka bude znacne prevysovat nabidku. A opotrebeny ani nehledejte je tam riziko, ze by jste spadnul z blata do louze.
nové vydání (Střelec - Mail - WWW)
Pozor!
Na trhu už by mělo být nové vydání Žab v mlíku, údajně opravené. V původním je tolik chyb a překlepů, až hrůza. Až dojde na třetí díl, možná se do něj dostanou obrázky a data v trilogii se vyskytující techniky. Něco z toho je k vidění v rubrice "modely pro scifisty" na www.fantasyplanet.cz . zatím si na své přijdou příznivci tankové techniky, na letadlech pracuje kolega.
K. Runkas, Jazykovědec (BK - Mail - WWW)
Vážený pane Runkas,
s Vaším příspěvkem naprosto souhlasím. Já bych to lépe dohramady nedal. Měli bychom to bývali opravdu těžké. Dovolil bych se Vás pouze zeptat. Jaký je Váš názor na položenou otázku v titulku tohoto článku. To totiž z Vašeho příspěvku není zřejmé. Tak tedy, měli jsme, nebo neměli?
Za Vaši případnou odpověď Vám předem děkuji.
Pane Jazykovědec,
já jsem si to myslel hned, že to s tím novým mozkem asi nebude tak jednoduché, takže si prozatím ponechám ten svůj zchátralý.
Přesto za dobrou radu děkuji. Jsem Vaším dlužníkem a to už jste druhý.
Mějte se.
"Bundeswehr-cesty na východ" (BK - Mail - WWW)
Zdravím všechny.
Tímto příspěvkem se vracím k jedné z předešlých diskuzí. Omlouvám se zato, že tím odbočím od daného tématu, ale toto musím ještě vyřídit.
V té diskuzi šlo o to, zda příslušníci
ozbrojených složek BRD mohli, nebo nemohli vycestovat, ve svém volném čase, do zemí "východního bloku". Já jsem se k tomu také vyjadřoval a jelikož jsem si nebyl jistý, přislíbil jsem, že se tím budu zabývat.
Učinil jsem písemný dotaz na ministerstvo obrany v Berlíně a dnes jsem obdržel odpověď. Zde je:
"Vycestování příslušníků Vámi vyjmenovaných bezpečnostních sil (moje poznámka-Bundeswehr, Polizei, BGS)do východoevropských států bylo v každé době možné. Každý musel takovouto cestu ohlásit svému představenému. Zvláštnosti z takovéto cesty byly sdělovány bezpečnostním orgánům.
Přirozeně existovaly také osoby, které na základě svého služebního postavení do všech zemí vycestovat nemohly. Při překročení tohoto vysloveného zákazu vycestování, mohla být proti těmto osobám použita i disciplinární opatření."
Ještě jednou se omlouvám, že to není k danému tématu.
Pěkný den přeji.
BK (karel Runkas - Mail - WWW)
Odpověď na zadanou otázku z hlediska operačního, vyplývá z mého příspěvku. Tedy NE ! Nakonec historie ukázala, že zachované " lidské zdroje", piloti, velitelé i vycvičení vojáci, udělali více "užitku" na frontách II. sv. války, než kdyby byli, v lepším případě v zajetí.
Jen jedno jsme mohli dokázat.Když padlo rozhodnutí o demobilizaci, udělat vše pro to, aby Hitler nedostal tolik zbraní, střeliva a techniky.
Úvaha - K.Runkas (Veterán 46 - Mail - WWW)
K písku v granátech. To mě bylo 10 - 13 let a dověděl jsem se to při předmětu Občanská náuka. Probírali jsme zrovna rok 1938 - mobilizaci.
Jak si možná vzpomeneš, v naších bojových hrách jsme všichni byli Rusové nebo Američany a dávali jsme na frak Němcům. Proto jsme nedokázali pochopit že jsme se vzdali bez boje. A učitel aby se zbavil nepřijemných dotazů tak nám odpověděl (písek v granátech). My jsme zmlkli, ale bylo nám jasno že větší kravinu již nemohl vymyslet. Jenom tolik pro vysvětlení.
Pro Karla Runkase (Jan - Mail - WWW)
Bráno z čistě vojenského, chcete-li operačního hlediska, máte určitě pravdu a argumentuje se tím bohužel vždycky, pokud se má zdůvodnit proč jsme se před Hitlerem vulgárně řečeno "posrali" a nepostavili jsme se mu na odpor. Jenže podle mého názoru to byla spíš otázka morálky, osobní odpovědnosti, statečnosti a vůle politiků. To na naší straně nebylo a Hitler to dobře věděl a vsadil na tuhle kartu. Z čistě vojenského hlediska si Hitler v případě válečného konfliktu s Československem tak jistý v"kramflecích" vůbec nebyl (to přiznal nejen sám, ale i další vysocí představitelé generálního štábu německé armády)) a proto rozehrál prostřednictvím našich potencionálních spojenců s námi tuhle hru a bohužel mu to vyšlo.
Nutno říct, že tenhle postoj se nám pak šeredně vymstil, což se ukázalo především po válce, kdy jedním z důvodů proč lidé nevolili, nebo odmítali volit tuhle politickou garnituru, bylo právě tohle, nehledě na to, že se to za námi do dneška , zejména na mezinárodně politické úrovni pořád táhne jak smrad za fůrou hnoje. To je třeba říct zcela otevřeně.
Někdo tady dobře uvedl příklad Finska a jejich postoj v případě války se SSSR v letech 1939/40. Pokud by ti Finové brali v potaz čistě vojenská a operační hlediska, nikdy by se těm Rusům nemohli postavit na odpor. Je sice pravda, že ze strany Rusů se jednalo snad o nejhůře naplánovanou a nejvíce zpackanou vojenskou operaci v dějinách, ale to ti Finové nemohli vědět. Bojovali velmi statečně, byli vysoce motivovaní, odhodlaní a vynalézaví. Absolutní většina finských vojáků nikdy před tím žádný tank neviděla a rusové jich proti nim nasadili více jak 1000. Přesto si Finové dokázali s nimi poradit a způsobit jim takové ztráty, že sám Stalin nakonec přistoupil na příměří.
Byl to sice jiný protivník a nemá cenu to tady dál rozebírat. Chci jen poukázat na to, že je velmi zavádějící předjímat výsledek nějakého konfliktu, který se navíc nestal, jen z čistě vojenských a operačních hledisek.
Pro Veterána 46 (Tomáš J - Mail - WWW)
Hledal jsem, kdy byla zrušena Mnichovská dohoda (dále MD) a dočetl jsem se, právě Velká Británie byla vůbec první státem, který ji odvolal (5. srpna 1942), následovala Francie (29. září 1942), Itálie (26. září 1944). Co se týkalo samotného Německa, tak 23. června 1950 došlo k vydání společné deklarace vlád NDR a ČSR, která vyslovovala neplatnost této dohody a v poslední řadě, co se týče SRN, tak tento stát uzavřel s tehdejší ČSSR 11. prosince 1973 smlouvu o vzájemných dobrých přátelských vztazích, kde je MD v článku I prohlášena za nulitní.
Doposud jsem žil v domnění, že na zrušení MD měl zásadní vliv atentát na Heydricha, až teď jsem zjistil, že politické pozadí bylo mnohem složitější. Člověk se stále učí.
Atentat (jazykovedec - Mail - WWW)
Co si myslite o verzi, ze atentat byl vysledkem zakulisnich rejdu britske a nemecke spionaze? Je znamo, ze Canaris a Heydrich (drive pratele) si dost prekazeli a to z duvodu vysokych ambici Heydricha, kteri miril daleko vyse nez jen na post risskeho protektora. Vysledkem bylo zneuziti vlasteneckeho citeni nasich vojaku a vysledek je vsem znam. Proto taky Britanie jako prvni odvolala mnichovskou dohodu, aby se na to vsechno hodilo jakesi pozlatko... Byl atentat na objednavku Nemcu? Mozna, ze reknete, ze jsem blbec, ale spinavost spionaznich sluzen nema mezi. Viz dlouhodoba spoluprace ceskoslovenske a kubanske rozvedky na ilegalnim obchodu s narkotiky v oblasti stredni a jizni Ameriky.
Pro Tomáše (Veterán 46 - Mail - WWW)
Dohady o platnosti smlouvy
Ačkoli jak francouzská, tak britská vláda uznaly, že podpis jejich představitelů pod dohodou byl vážnou politickou chybou, velké problémy jsou s uznáním její neplatnosti od samého počátku (ex tunc). Podle Jana Němečka "Francie (exilová vláda) neuznala žádné územní změny, ke kterým v roce 1938 došlo a zavazovala se podporovat obnovu Československa v předmnichovských hranicích. Toto stanovisko potvrdilo po vzniku francouzské prozatímní vlády i společné prohlášení obou exilových vlád 22. srpna 1944, které prohlásilo mnichovské dohody se všemi jejich následky za "neplatné hned od jejich počátku (nul et non avenu)". Za neplatnou od samého počátku dohodu uznala i Itálie, ne tak jednoznačné je stanovisko Británie. Německo uznalo neplatnost dohody v roce 1973, kdy byla prováděna tzv. Ostpolitik (zlepšení vztahů se zeměmi východího bloku). (citace z encikolpedie)
Rozdíl je v neplatnosti od roku 1942 a v neplatnosti od samého počátku. A s tím měla Anglie problém.
Proč se nám potom Anglie v roce 1990 za Mnichov omlouvala?
Jinak výše uvedenou informaci jsem čerpal z diskusích historiků na ČT2.
A ještě jedna zajímavost tam zazněla v souvislosti s působením našich vojáků v cizině. Veškeré náklady na ně (výzbroj,výstroj a jiné) jsme po válce do poslední koruny zaplatili.
(Asi jako dnes v Afganistánu).
Prostě jsou věci o kterých se moc nemluví.
MI6 (jazykovedec - Mail - WWW)
Nektere zdroje primo uvadeji, ze britska MI6, ktera organizovala atentat udrzela Canarisovu pozici, na kterou mel Heydrich zalusk. Jsou zname i intenzivni kontakty Canarise s britskymi agenty pres Curych a hlavne pri jeho castych navstevach ve Spanelsku pres MI6 agenty v Gibraltaru. Je zajimave, ze tyto kontakty byly nejintenzivnejsi na jare roku 1942.
K. Runkas (BK - Mail - WWW)
Zdravím všechny.
Vážený pane Runkas,
Váš názor je jistě zajímavý a z operačního hlediska jistě správný. Já, ač rozumí "válečnému umění" jako "koza petrželi", jsem také toho názoru, že jednoduché bychom to bývali neměli. Přesto se ale domnívám, že bránit jsme se měli!
Ještě, že si politici v osmnáctém roce, před rozhodnutím ustanovit naši republiku, nenechali, od odborníků, vyložit takticko-operační hledisko obrany budoucího státu. To bychom tu republiku vůbec neměli, protože by to bývali zabalili a šli raději "na pivo".
To "Boží bojovníci" byli jiní kabrňáci, ti to vzali "šmahem"-"nepřátel se nelekejme, na množství nehleďme" a "hrr na ně"! Třásla se před nimi celá Evropa.
Po rozhodnutí o demobilizaci, nedostal Hitler pouze ty zbraně, střelivo a techniku. On toho dostal mnohem víc a naše "zlaté, české ručičky", od toho okamžiku, pracovaly pilně, aby německým vojákům, pokud možno, mnoho nechybělo!
Ty zachované "lidské zdroje", o kterých hovoříte, skutečně přínosem, na frontách druhé světové války byly, když po boku spojenců nasazovali, často je i ztráceli, životy za svobodné Československo!
To se jim také, po únoru 1948, sečetlo a spočítalo. Takže ti, kterým se nepodařilo zavčas z republiky uprchnou, se toho kriminálu přeci jen dočkali! V tom lepším případě!
Pěkný den přeji
Veterán 46 (BK - Mail - WWW)
Vážený pane Veteráne 46,
dovolte mi malou otázku. Ta 46-ka je Váš rok narození, nebo Vám je 46 let a nebo je to velikost Vašich bot?
V případě, že by to byl rok Vašeho narození, bych Vám nejraději "potřásl pravicí", protože to bychom byli stejný ročník. Jaká by to byla náhoda!
Mějte se fajn.
atentáty (Střelec - Mail - WWW)
Drnkovo verze dějin kalkuluje také s atentátem - na Hitlera. je známou historickou skutečností, že německá generalita připravovala Hitlerovu likvidaci pro případ, že bychom se bránili a právě toho Drnek využívá ve své knize.
A profláknutý atentát na Heydricha? Podle všeho ho po zranění bezpečně dorazila operace, provedená chirurgem od SS, takže jakékoliv spekulace na toto téma mohou obsahovat zrnko pravdy.
Tématikou možné obrany se zabývá mimo jiné i kniha "Peklo Beneš" od Nesvadby.
pro BK (Veterán 46 - Mail - WWW)
Je mi 65, 46 rok narození, číslo bot 43.
Ještě k otázce bránit nebo ne?
Dřívě bych odpověděl jednoznačně ano a sám bych šel jako dobrovolník. (asi to mám v krvi, děda legionář, táta partizán). Ovšem dnes z hlediska svého věku bych asi váhal. Vždyť naposled to za něco stálo za bratra Žižky. Tím nechci urážet naše kluky v cizině, ty vždy dostali "spravědlivou odmenu" doma(kriminál). Přesně tak,jak nás pesáky,
chváli dnes.
Hezký den.
Re: Cesty do vých.bloku - BW,BGS . (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Pro: BK
Velmi si cením toho,že jsi si dal tu práci a napsal na min.obrany do Berlína ohledně možnosti cestování přísl.ozbrojených sborů NSR na Východ v dobách studené války.
Tím pádem máme informaci z první ruky a víme,jak to ve skutečnosti bylo a už nemusíme spekulovat.
Pro: Střelec
Knihu PEKLO BENEŠ ,která má obdobné téma,jaké rozebíráme v článku a o němž diskutujeme,jsem si v knihovně půjčil také,ale zatím jsem ji nečetl. Pak dám vědět,jak se mě líbila.
rozhodně (lizanec radek - Mail - WWW)
Rozhodne jsme se měli bránit,děda byl za mobilizace nasazen v pevnosti Hanička.To nadšení obyčejných kluku,to byla obrovská síla,měli jsme dobré zbraně, opevnění,ano byly by velké ztráty,jak u vojska , tak u civilu, ale svoboda se získává zbraněmi,a prolitou krví,ne fanglemy a jásáním.Na opevněních by padly tisíce němcu,ale i kdybychom prohráli-morálně bychom byli vítězi.Poláci se bránili,Jugoslávci, řekové,Norové,jen naši politici se z němcu posrali
Pohraničník (BK - Mail - WWW)
Zdravím Zděnku,
udělal jsem to rád, protože jsem to dělal hlavně ve svém zájmu. Bylo mi to celkem jasné, ale nebyl jsem si úplně jistý, proto jsem šel přímo ke "kováři".
Je zřejmé, že na "agenturu JPP" není možné se vždy beze zbytku spolehnout.
Měj se.
(Pepa - Mail - WWW)
Souhlasím s tím,že jsme se měli bránit i za cenu ztrát,alespoň bychom však neztratili hrdost.Souhlasím i s tím,že se jednalo o chybu politiků a ne armády-proč vláda nepožádala o pomoc Sovětský svaz?Proč nepřijala jugoslávskou pomoc?I kdybychom nevyhráli mohli jsme výrazně oslabit říši a na oslabenou říši by se mohli vrhnout zbabělí frantíci nebo anglolordi(mám nas mysli jejich vlády,ne lid)anebo by ještě říši posílili proti Sovětskému svazu-z toho měli největší strach,nevíme co by tito nevypočitatelní zrádní mnichované podnikli,ale i tak obrana stála za to,ale bylo by chybou za vše hanit Beneše,neboť co mu zbývalo?!
kniha (polskej - Mail - WWW)
O.Holub---Pět minut před půlnocí
Německá armáda jako protivník (Jan - Mail - WWW)
Je nesporné, že německá armáda, byť v roce 1938, by byla pro nás skutečně tvrdým oříškem. Nejde ani tak o technickou dokonalost, či úroveň výzbroje ( ta byla přibližně srovnatelná), ale spíše jde o to, že německá armáda, vstupovala na bojiště II. světové války se strategií a taktikou, která byla zcela nová a nikdy před tím nepoužitá. Obranné doktríny většiny hlavních evropských zemí spočívaly na vytváření souvislých obranných pásem, případně doplněných na hlavních směrech nepřátelského útoku různými pevnostními systémy, kde se předpokládalo, že zde bude útočník vyčerpávat svoje hlavní síly. Tahle koncepce byla typická hlavně pro našeho tehdejšího hlavního spojence, Francouze (Maginotova linie), kteří nám také nakecali, že to je ta nejlepší obranná strategie i pro nás. Němečtí vojenští představitelé (i sám Hitler) tohle samozřejmě všechno věděli a vypracovali novou koncepci útočného boje, která spočívala především na využití velkých tankových a mechanizovaných uskupení, které pronikají do obrany protivníka za využití momentu překvapení a za silné podpory bitevního a bombardovacího letectva. Hlavním úkolem těchto uskupení pak bylo rychle proniknout co nejdál do týlu protivníka a provádět velké obkličovací operace. Vůbec se pak nepočítalo s tím, že se tato uskupení budou pouštět do nějakých vleklých bojů při dobývání pevnostních objektů a jiných opevněných míst.
Nutno říct, že tato strategie byla zejména v první fázi války pro Němce velmi úspěšná a nikdo dost dlouho nechápal o co tady vlastně jde. Zřejmě jako první si to uvědomil až maršál (tehdy generál) G.K.Žukov, kterému se během léta a podzimu 1941 podařilo přesvědčit Stalina, že jejich dosavadní strategie k ničemu nepovede a dostal od něho souhlas k reorganizaci tankových vojsk v podobném, ne-li stejném duchu jako mají Němci. Tak se objevily ony tankové armády a armádní tankové sbory a také velitelé jako Rotmistrov, Katukov, Rybalko a mnozí další. Je zcela jasné, že i taktiku a strategii Žukov převzal od Němců, kterým pak nastaly skutečné problémy. Já to tady píšu hlavně proto, že tomu Žukovovi dalo nejvíc práce přesvědčit Stalina a ostatní představitele nejvyššího už jen proto, že náčelník generálního štábu Rudé armády a konec konců i Stalin byli ještě v roce 1940 přesvědčeni o tom, že rozhodující úlohu v příští válce bude mít dělostřelectvo tažené koňmi. V podobném duchu pak vojenskou doktrínu tehdy chápali (až na výjimky ) i tehdejší naši generálové a je velká otázka , jak bychom se s německou taktikou uměli rychle vypořádat. Zajímavá může být skutečnost, že po roce 1918, když se jednalo o tom jak vlastně bude vypadat naše armáda, byla ve hře i varianta, že naše armáda bude budována tak, aby byla velmi pohyblivá, moderní a schopná efektivně zasahovat s velkou údernou silou na všech místech, kde to bude třeba. Tato koncepce přijata bohužel nebyla a vzhledem k tlaku Francouzů a silné stavební loby ve vládě i parlamentu, se šlo na výstavbu pevnostního systému. Ten však byl postupně proti své původní podobě stejně silně zredukován a v roce 1938 dokončen jen z části. Paradoxem je, že původní koncepce mobilní armády pak začala být naplňována až po roce 1945.
háček (Střelec - Mail - WWW)
Porovnávání sil má jeden háček - to nejlepší měli v osmatřicátém Němci ještě ve Španělsku. Moderních bombardérů a stíhaček měli omezené množsví, stodevítky měly v té době ještě pouze kulometnou výzbroj a páteř letectva jim tvořily dvouplošníky - Heinkely a Arada. Tanků vyzbrojených účinným kanónem, srovnatelných s našimi Lt-35 měli k dispozici jen desítky kusů a všeobecně poruchovost jejich pancéřových vozidel byla značná - to se ukázalo při anšlusu Rakouska. Zásoby střeliva měli na měsíc a přechod průmyslu na válečnou produkci by jim patrně trval déle. Museli by útočit klasicky po svých na předem připravenou obranu. Sice znali hodně - jejich letecký průzkum fungoval velmi dlouho, ale asi by je to v případě boje stálo víc, něž by získali.
Měli jsme se bránit? (BK - Mail - WWW)
Zdravím všechny.
Vracím se ještě jednou k tomuto tématu. Pokusím se jenom naznačit, jaké okolnosti, dle mého názoru, ovlivnily vývoj, po I. sv. válce, v Československu, který pak našel vyvrcholení v rozpadu tohoto státu v roce 1938.
V druhé polovině třicátých let vypluly na povrch, s plnou silou, neřešené národnostní problémy. V té době už na jejich řešení bylo ovšem příliš pozdě. Tím se stala situace Československa naprosto bezvýchodná. Vnitropoliticky, ale i zahraničněpoliticky jsme zůstali, my Češi, úplně sami. Snad jen podkarpatská Rus k nám byla loajální. Zahraničněpoliticky, kromě slabého Rumunska, neměl ani jeden sousední stát k Československu přátelský vztah. S Francií jsme měli vzájemné vztahy smluvně podložené, s Anglií nikoliv. Se SSSR jsme jisté dohody měli, jeho akce ovšem byla podmíněna akcí Francie, která se, jak víme, nekonala.
To byla výchozí situace, ve které se český národ, na sklonku roku 1938, nacházel. Říkám úmyslně český národ, jelikož pouze on byl strůjcem každého důležitého dění v poválečné ČSR.
Kam to všechno dospělo, je všeobecně známo. Podpis dohody v Mnichově byl, z velké části, důsledkem této české národnostní politiky v meziválečné republice, takže nikdo jiný s námi v ní, za stávajících podmínek, být nechtěl, natož ji ještě jít bránit se zbraní v ruce. Spíše všichni přispěli k jejímu rychlému rozpadu. To nebyla jejich republika. Ta byla "naše", ale bránit ji neměl nakonec chuť ani prezident Beneš!
Výmluva, že "nás" mocnosti zradily a kvůli nim jsme bojovat nemohli, je pouze pokus o ospravedlnění našeho kapitulantství. Je to stále se opakující tendence, všechny "naše" omyly a chyby, vydávat za omyly a chyby jiných, kterým pak nadáváme, že nás zradili, nebo nějakým jiným způsobem "převezli".
Z toho důvodu jsem pevně přesvědčen, že postavit se Německu, bylo "naší" základní vlsteneckou povinností! Byla to zásadní, zlomová příležitost pro český národ, aby ukázal, jak se to s ním opravdu má, že je schopen, v nouzi nejvyšší, přestat se spoléhat na kohokoliv, včetně "Blanických rytířů" a je schopen postavit se i té největší přesile sám se zbraní v ruce.
To by bývala byla ta největší služba českému národu! Na tahu jsme byli pouze my sami! Nikdo jiný! Věřím, že za této situace bychom bývali sami nezůstali. Ať by byl býval výsledek jakýkoliv, náš národ by získal čest a úctu, armáda věčnou "gloriolu slávy".
Troufám si tvrdit, že bychom toho "mnohého", po mnichovu, zůstali ušetřeni!
Pěkný den přeji.
Bylo by pěkné se bránit a zvítězit. (Karel - Mail - WWW)
Dlouho jsem váhal zda se zapojit do diskuze na toto téma. Plně souhlasím s úvodem tématu. Dnešními náhledy hodnotit všechno tehdejší dění je přinejmenším špatné né-li škodlivé. Takové fabulace jaké jsou ve zmiňovaných literárních dílech mohou polechtávat český nacionalismus ale skutečnému vlasteneckému cítění jsou nadmíru nebezpečné. Na jedné straně se budeme posmívat legendě o Blanických rytířích a daleko debilnějším skazkám se budeme klanět. To snad né.
Měli bychom si uvědomit, že Angličané získali skutečně vyhraněný názor na nacistické Německo až po útocích luftwaffe na Britské ostrovy. Do té doby nebylo vyloučené jejich spojenectví v tažení proti SSSR úhlavnímu nepříteli jejich systému. No a co se týká záležitosti zda jsme se měli bránit za každou cenu. Myslím, že prezidenta Beneše není možné vinit z toho, že se vzdal. Od prvních chvil svého exilu pracoval v přesvědčování mocností o kolektivním boji proti největšímu nebezpečí lidské civilizace - německému nacismu, který právě ty mocnosti v předvečer II. SV trestuhodně podcenily. Prezident Beneš se ctí prošel nejtěžšími dějinami naší země. Buďme v současné době obětaví ve svém konání proti hlavu zvedajícímu nacismu, byť byl skrýván pod jakýmkoliv názvem strany či krajanského sdružení. K tomu všem přeji hodně síly a pevných nervů.
Karlovi (BK - Mail - WWW)
Vážený Karle,
tím, že jste zmínil Blanické rytíře, se cítím, Vaším příspěvkem, přímo osloven a jako správná, "potrefená husa" se hlásím o slovo. Zpočátku jsem měl za to, že si pěkně podiskutujeme, ale asi z toho nic nebude. Hned řeknu proč.
Máte pravdu, že od prosince 1939 do března 1940 spojenci zvažovali proti SSSR vojensky zakročit. Jenže Vy říkáte pouze jednu polovinu pravdy, tu druhou ať si každý představí, jak je mu libo. A většina Čechů si domyslí přesně to, co každému, kdo navštěvoval školu v Československu po "slavném únoru", bylo do hlavy vtloukáno.
Vy, abyste byl objektivní, jste měl říci pravdu celou a sice, že 23. srpna 1939 byl v Moskvě podepsán "Pakt o neútočení" mezi Německem a SSSR, jehož součástí byl i tajný dodatek o rozdělení Polska.
Polsko je, Německem, napadeno 1. září 1939 a 3. září vyhlašuje Anglie(Francie následuje) Německu válku. 1. října podepisuje Polsko bezpodmínenou kapitulaci. Přitom dochází k jeho rozdělení mezi Německo a SSSR. Ten ještě obsazuje pobaltské země.
Nevím, jak Vy, ale já mám zato, že v době úvah o útoku na SSSR, byl tento spojencem Německa, choval se stejně agresivně, napadl Polsko, na jehož straně Anglie s Francií stály, takže tyto úvahy, ze strany spojenců, byly legitimní, stejně jako útok, kdyby se byl konal! Tuto polovinu jste ovšem taktně zamlčel!
Říkám otevřeně, že pro diskuzi na této úrovni nejsem k "mání" a to jsem k "mání" pro ledacos! Diskutuji rád o ledačems a jsem také kdykoliv připraven, bez uzardění, uznat svůj omyl! Velice rád se nechám poučit! Argumenty ovšem musí odpovídat skutečnostem, být objektivní a úplné! Ale Vy na mě s propagandou! "To snad né."
Proto si myslím, že si každý i nadále podržíme "skazky" své a těm se budeme dál "klanět". Nedomnívám se ale, že ty Vaše jsou o něco méně "debilnější", než ty moje!
Přeji pěkný den.
Pro BK (Jan - Mail - WWW)
Úplně souhlasím s Vašimi stanovisky, přesně vyjadřujte i můj názor na celu věc. Zdravím.
Re: Blaničtí rytíři. (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Už geniální Jára Cimrman tvrdil,že má-li v budoucnu býti Blanické vojsko českému národu co platné,musí nutně přezbrojit :-)
Jan (BK - Mail - WWW)
Zdravím Jane,
nechci se mýlit, ale mám zato, že jsem před časem a není to tak dlouho, přijal tvé tykání. Takže, jestli proti tomu nic nemáš, tak bych u toho zůstal.
Měj se fajn.
pro BK (Jan - Mail - WWW)
Ano, máš zase úplně úpravdu, nějak mi to vypadlo, ale to tykání je určitě lepší. Zdravím !!
Jan (BK - Mail - WWW)
Zdravím Jane,
fajn, možná se to někdy hodí a na to tykání si i přiťukneme. Třeba i se Zděnkem. Kdo ví?
Musím tě malinko poopravit. Z tvého vzkazu, by si mohl někdo odvodit, že bych měl mít snad "vždy" pravdu. Tak to určitě není!
Myslím, že nejlépe to vystihne ta moje, když si někdy, ve slabé chvilce, "zafilozofuje" a dojde k závěru, že "v té hlavě mám jenom nesmysly".
Ať se ti daří!
Dočetl jsem Žáby v mlíku, (pokus o malou a bezvýznamnou kritiku) (Zdeněk Nagovský - Mail - WWW)
a tak nějak jsem si oddechnul. Knihu mohu doporučit. Speciálně lidem, kteří se přeze vše, co se okolo nich děje, nestydí za to, že se narodili v České kotlině. Pro toho, kdo není zvyklý přelétat úvodníky a kapitoly předcházející hlavnímu ději nebo jen hltat obsah, není jednoduché se začátkem knihy prokousat. Konečně to není snadné, odhaduji, ani pro toho, kdo má historii v malíčku. Jde o fakt, že v prvních kapitolách je pro zběžně orientovaného čtenáře docela těžké oddělit pravdu od fikce, která se jako pravda velmi záludně tváří. Myslím si ale, že v tom je kouzlo díla. Zvídavého čtenáře tak alespoň autor donutí sednout k literatuře nebo internetu a zopakovat si příslušné pasáže dějepisu. Není to rozhodně na škodu. Zdeněk, admin, mi psal, že knížku zhltl za pár dnů. Klobouk dolů, přitom jak znám Zdenka a jeho vztah k četbě, kterou nešidí. Mně to trvalo více než týden. Kolikrát jsem se v noci probudil při rozsvícené lampě, s brejlemi na polštáři a pokračoval ve vstřebávání rozhoupaných řádek... K nesmírné radosti mé ženy. A to se nepočítám mezi zanícence, o nichž jsem se zmínil. Bojové operace, které jsou těžištěm knihy, vykreslil autor geniálně. Rovněž jsou nesmírně zajímavě popsaná různá jednání a zákulisní politika, které každý podobný konflikt doprovázejí. Těžko dnes posuzovat možnosti republiky a její armády, jak už bylo psáno, ale člověku se až srdce svírá při pomyšlení, že by jen polovina "scénáře" byla pravdivá. A to v tom smyslu, že by nemusel nutně následovat marast, který přišel do republiky po Mnichovu. Ve všech ohledech a posloupnostech. Je neskutečně hezké se občas zasnít. Hnidopiši a nemějme jim to za zlé, by však zvedli nad knihou varovný prst. Jde o to, že snad na každé stránce je pravopisná chyba. Neúplná slova nebo přehozené věty nepočítám. Korektor v tomto případě naprosto selhal. To ale nic nemění na významu knihy, autor na tomto nedostatku nemá nejmenší podíl viny.
Sedm dní-pro Zdeněk Nagovský (Jan - Mail - WWW)
Jestli jsi to ještě nečetl a pokud Tě to bude zajímat, tak v roce 2008 uveřejnil jistý Tomáš Mařík " odbornou studii" (pokud se to tak dá nazvat) o fiktivním konfliktu mezi vojsky ČSLA a NATO, který byl iniciován na základě událostí v ČSSR v roce 1989. Není to tak dlouhé jako "Žáby v mlíku", ale je to něco podobného. Já osobně to sice považuji za "blábol", jako všechny díla z oblasti tzv. milatary scifi ( to je nyní v módě v USA, kde téměř všichni vysloužilí vojáci popisují v románové podobě nějaké konflikty, tak jak by probíhaly podle jejich představ a naši vydavatelé to pilně vydávají). Nicméně stojí za to si to přečíst už jen z pohledu detailního vymyšleného popisu, hlavně akcí našeho letectva , popisu skutečných strojů a osudů jednotlivých pilotů. Jestli to dobře napíšu, tak článek je tady :www.valka.cz/clanek_12803.html
Ahoj Honzo. (Zdeněk Nagovský - Mail - WWW)
No, snad se tím někdy v budoucnosti prokoušu. Teď jsem zase pro změnu ve středověku v době panování Přemysla Otakara II. "Příběhy královského prokurátora Oldřicha z Chlumu, mj. pána z Bezdězu", autor Vondruška. Bezděz mám cca 15 min. cesty autem od mé skromné chaloupky, tím je tento hrad a vše okolo něj pro mne srdeční záležitostí. Kromě toho se po cestě na B. dobře krade dřevo. Ale to už je jiná... Díky Ti za typ. Zdeněk
Ahoj Zdeňku (Jan - Mail - WWW)
Sice nevím, který příběh zrovna čteš, on toho Vondruška už napsal kvanta, ale je to dobrý počtení. Já četl bohužel jenom něco.
Vidím, že Tě tyhle věci zajímají tak si dovolím doporučit dobrou knížku "Dějiny loupežnictva" od historika Jindřicha Francka. Vychází z dobových soudních spisů proti zlodějům, loupežníkům, lupičům, pytlákům a žhářům v průběhu 16.-19.století v Čechách. Tady se člověk dozví jaké, že jsme to byly
"beránčí povahy", a to že lupičství a loupežnictví byl již tehdy celkem obvyklý a dost rozšířený způsob, jak si přilepšit, a to i u jinak počestných občanů. Po přečtení téhle knížky se dneska už ničemu moc nedivím, máme to nějak v genech.
No, ale to jen na okraj a zdravím Tě. Jan
(Tondoslav - Mail - WWW)
Říká se, že Hitlera před svržením junkerskými generály zachránilo hlavně to, že se mu podařilo "suchým" postupem zlikvidovat Rakousko ale hlavně Československo. Od té chvíle začíná víra německých generálů v Hitlerovu genialitu. Další poznatek je, že kdyby se obsazování Československa za pomoci boje, tj. v případě že by se ČSR bránila a akce by probíhaly víc jak 8 dní, mohlo by dojít k zvratu v evropské politice a Německo by mohlo dostat citelnou ránu v průmyslovém Porúří.
Říká se, že okupace nás naučila "kultivované zbabělosti", která je příčinou mnoha dalších neštěstí a národní slabosti.
korýtko (korýtko - Mail - WWW)
Je to pravda a děda mi, jako malému klukovi, vyprávěl, že v1938roku jsme měli tak pevné bunkry, že v německé výzbroji nebyla zbrań, která by je zničila.
korýtko (korýtko - Mail - WWW)
Je to pravda a děda mi, jako malému klukovi, vyprávěl, že v1938roku jsme měli tak pevné bunkry, že v německé výzbroji nebyla zbrań, která by je zničila.
Ta kniha,to musí být podivuhodná sračka....ale pro zasmání dobré....
OdpovědětVymazat