Od vojína k poručíkovi Pohraniční stráže.

Aneb takoví jsme byli (rok 1962-1965)  

Po přečtení pokračujících příběhů pod názvem ''Od rotmistra po podporučíka PS'' jsem měl vždy snahu sednout a napsat také vzpomínku na život v učilišti. Pak jsem řekl teď ne až příště a tak jsem v loňském roce alespoň stvořil krátkou úvahu ke dni PS. Ale dění posledních dnů mně přímo přitlačilo ke klávesnici a cosi pod prahem vědomí mně říkalo, dědku sedni a piš. A které dění, že to bylo ? No přece nedávno schválený tzv.''zákon o třetím odboji'' a samozřejmě ''hrdinové dnešních dnů bří Mašínové.

 Ze znění uvedeného zákona vyplývá, že všichni jenž jsme se rozhodli spojit své žití se službou u PS a to ať jako složky MV nebo MO jsou naše jména přitlučena na pranýř, aby byl lid obecný uvědomen. A to bez ohledu na to, kdo jaký život v době uplynulé prožíval. Celou dobu jsem si myslel, že ti se kterými jsem po nějakou dobu sdílel radosti i strasti běžného vojenského života vojáka z povolání nebo základní služby byli lidé tak jako všichni ostatní, někeří dobří jiní možná trošku méně povedení, ale lidé z masa a kostí a nyní zjišťuji, že to byli démoni před kterými je nutno všechny nedotčené chránit. A jak jsme začinali – takto:



Někteří už po vyučení, studenti ještě před maturitou, jsme dostali předvolání k prvnímu odvodu – a tam jsme sdělili, že bychom se rádi stali důstojníky PS. Po vyplnění přihlášek a absolvování prohlídek nás pozvali na jaře roku 1962 do Bruntálu, kde jsme absolvovali pohovory, prověření tělesné kondice a další přezkoušení našich znalostí. Po nějaké době pak přišlo vyrozumění zda uchazeč splnil nebo nesplnil předpoklady. V červenci pak přišel povolávací rozkaz k nástupu základní vojenské služby u jednotek PS.
Já jsem nastoupil k Budějovické brigádě http://www.vojensko.cz/15-brigada-ps-ceske-budejovice a skončil ve výcvikovém středisku ve Vyšším Brodě. Pak na pohraniční rotu, kde tehdy fungoval systém družstev. První zážitky ze služeb a hlavně přebírání zkušeností od druhoročáků. I když se nějakým způsoběm dozvěděli, že za několik měsíců z roty odejdu a půjdu do "Vupsu", jak se tehdy říkalo, nesetkal jsem se se žádnou odtažitostí, naopak seznámili mně se vším, včetně různých ''skrček'' a léta předávaných poznatků.
V lednu pak přišel rozkaz a začali jsme se sjíždět do Českého Těšína kde byla nově zřízena školní jednotka, kde jsme měli získat vědomosti na úrovni poddůstojnické školy.

Začátek byl dosti pochmurný. Kasárna asi před půl rokem opustila armáda a pak tam bylo jen prázdno a tuhá zima. Aby mohl začít plnohodnotný život, dostal každý přidělenu jednu místnost a tam topil a uklízel,včetně vrchovatě zacpaných WC :-)

Když jsme se všichni sjeli a budovy rozmrzly, začal výcvik. Na velitele čet a jejich zástupce si snad nemohl nikdo naříkat.Můj VČ byl hromotluk a dobráknpor.Lapáček. Velitelé družstev byli tvrdí, ale spravedliví. Velitelem ŠJU byl pokud si dobře vzpomínám kpt.Šabacký, štíhlý, šlachovitý, ale až chorobně zatížený na pořádek a čistotu. Alespoň jsme se naučili leštit podlahy a šůrovat dlažby, což se nám pak v Bruntále hodilo. Zimu jsme přežili, včetně nočního odhazování sněhu na nedalekých nádražích a nedělních brigád v hutích při bourání vyzdívky. Já jsem před vojnou šermoval a tak jsem mohl večer dvakrát týdně na trenink do místního oddílu.

Na jaře jsme začali nosit tehdy užívané plátěné uniformy a to byl kámen úrazu. Zejména plížení v travním porostu zanechávalo nepřehlédnutelné stopy na kalhotech i na blůzách. A tak se pralo a pralo. V polovině června jsme je měli jak tropiko.





Pak se přiblížil červenec spojený se závěrečným cvičením a zkouškami. Už v průběhu pobytu v ŠJU se pomalu vyjasňovalo, že ne pro všechny bylo jejich rozhodnutí tím pravým ořechovým...
Po ukončení jsme se postupně rozjeli na dovolené s nástupem koncem července v Bruntále. Když si zpětně vybavuji kolik nás tam bylo kluků od PS a VS a kolik nás začínalo v celé školní rotě v Bruntále, tak snad ubyla třetina. A začali jsme zase znovu.





Na rotách bychom byli protřelí druhoročáci a poddůstojníci, ale tady se to nepočítalo. Rozcvičky s rozpisem vždy na týden dopředu, oblečení podle počasí. Dopoledne učebny, cvičiště,tělocvična, střelnice a ta, aby se to nepletlo, případně i v noci. Odpoledne samostudium podle rozpisu, který si každý musel zpracovat pěkně barevně do plánu a předložit veliteli čety.





I rajony se rozdělily, aby nikdo o nic nepřišel. Lahůdkou byla chodba, která, jak si kolegové vzpomenou, byla z bílých drážkovaných dlaždic. Drážky byly samozřejmě napříč chodbou a u schodiště tvořily křížení.
Proběhl rok a zkoušky po prvním ročníku a zase pár kluků odešlo dosloužit vojnu na roty PS. Pak dovolená a na měsíc na praxi po pohraničních rotách.

V září druhý ročník a vlastně třetí rok na vojně, ale ze strany učitelů a velitelů z toho plynulo pouze to, že očekávali z naší strany víc, než v předcházejícím roce.
Abychom získali na eleganci, neminuli nás samozřejmě taneční v Krnově. Někteří se snažili vyhnout tím, že si měnili služby dozorčího roty, ale staršina dohlížel, aby nikdo neunikl :-)





Velitelé čet i ostatní učitelé se drželi linie, kterou jsme si uvědomovali a snad chtěli všichni udržet i v dalším životě. A ta zněla: Co nedokážeš sám, nemůžeš chtít po podřízeném.
Vzpomínám na VČ npor.Zoně, který při jedné prohlídce masek vytýkal jednomu klukovi, že je špinavá. Ten oponoval, že to nejde. Zoň ji vzal a asi za 15 minut přišel a maska byla jak nová. Kočí, tak se ten bojovník jmenoval, se začal usmívat, jak přišel k vymydlené masce. Najednou, ale ztuhl. Zoň ji otočil a druhá strana byla v původním stavu a řekl, že jemu to trvalo 15 minut, tak mu na to dává 20, aby byla čistá celá.
Nevzpomínám si, ale na nějaké šikanování ne-li přímo buzeraci. Na všechno dohlížel VR mjr.Konfršt a s otcovskou blahoskloností VP pplk.Kovanda se svou přehlídkovou postavou. Nemohu zapomenout na učitele střelecké přípravy mjr.Jalovce a na učitele taktiky, jehož jméno mně už vypadlo.





Ten nedal snad nikomu známku nevyhovující při taktických cvičeních. Říkal: Chlapci, každá varianta je vyhovující, která je výtečná, to by ukázal boj.Samozřejmě jsme si v té době také prožívali své osobní (třeba i srdeční) radosti a strasti. A najednou tu byl červen 1965, uběhly dva roky v učilišti a vlastně tři roky na vojně. Závěrečná cvičení, zkoušky a vyřazení, odvelení na hranice, celí natěšení dělat to, na co jsme se připravovali.
A teď když se dívám po obrazovce PC, co jsem napsal, přemýšlím, jestli to nemám zase smazat. Má to vlastně cenu si připomínat, že mladí kluci chtěli podle svého nejlepšího svědomí věnovat svůj život službě na hranici státu jehož byli občany? Ano, takoví jsme byli.



Bohužel pozdější vývoj některé v období normalizace odsunul jako nežádoucí pro jejich předešlé názory a rozhodnutí. Někteří se sice po rehabilitaci vrátili, ale to už je o něčem jiném.
A tak se vracím pohledem k obsáhlejšímu úvodu z kterého plyne, že ať to bylo jak chtělo, byli jsme u PS a jsme nyni masmédii uznaní psanci. Ale já si myslím, že mnohý z těch, který musel třeba v minulosti odejít pro rozdílnost politických názorů, by stejně nechtěl být zákonem přiřazen do jedné skupiny se v současnosti vzpomínanými Mašíny.

V červnu roku 1965 jsem skládal za náš končící ročník slib důstojníka Pohraniční stráže a nelituji toho. Protože jsme na to byli hrdí a snad jsme stále. Tak kolegové proberte zásuvky s fotkami, srovnejte vzpomínky a přidejte přidejte třeba něco na stranky Vojensko.cz – dobové foto- ŠJU Č.Těšínhttp://www.vojensko.cz/ju-esky-tesin-r-1963 a Bruntál UVMV http://www.vojensko.cz/bruntal-uv-mv-r-1962-64 ať po nás něco zůstane pro další generace. A že se někdo z nás vyvedl líp a někdo hůř co máte z toho – čas to všechno srovná...




Stálého zdraví všem přeje Jiří Malý – pohraničník ve výslužbě.

© AUTOR: http://www.lide.cz/07malina

FOTOGRAFIE:  http://www.vojensko.cz/dobove-foto + archív autora článku.

Komentáře

(Vel.1dr.Diana 1962 - Mail - WWW)
Dotaz na autora článku.Zmiňuješ se zde o npr.Zoňovi.Mě dělal v roce 1961 VČ
v PŠ v Chodové Plané.Byl to pořadový voják s perfektním vojenským vystupová-
ním.Určitě bych se s ním chtěl setkat
i po tolika letech.Hlavně byl spraved-
livý a výborný střelec.Snad se ozve
a na některém srazu se objeví.
Čet.v záloze K.M. Plzeň
npor.Zoň (Jiří Malý - Mail - WWW)
Nazdar četaři,
kam putoval Zoň po rozpuštení učiliště v Bruntále nevím,ale když jsem se s nim potkal v roce 1976 působil v Bratislavě ve škole u pohotovostního pluku.Podle v pozdějšího vyprávění jednoho účastníka jeho vojenské vystupování a jednání tehdy mladým přísl.VB moc nevyhovovalo a bylo pro ně úsměvné.
Podle neověřené informace snad již zemřel.
Díky za přečtení článku Jiří Malý
UVMVJF Bruntál (Jaro Šiška - Mail - WWW)
Pozorne som si prečítal príspevok bývalého poslucháča učilišťa a neskôr dôstojníka PS. Príspevok je podľa môjho názoru hlboko realistický a prekvapuje detailným opisom zážitkov z tak vzdialenej doby. Spomienky Jirka Malého sú mi veľmi blízke, lebo aj ja som strávil v UVMV 9 mesiacov krušného, ale veľmi veselého mladého života. Pokiaľ si spomínam, na taktiku nás pripravovali mjr.Greguš a mjr.Dolejší.