Pancéřovník dřevorubcem.

PŠ Zadní Chodov – podzim 1985 .   

Byl sychravý podzim s mlhou, však ho znáte. Pokud bydlíte ve městě, stane se vám, že omylem pozdravíte kdejaký kandelábr v domění, že je to úctyhodná osoba. Na poddůstojnické škole PS v Zadním Chodově http://www.vojensko.cz/1-skolni-prapor-zadni-chodov jsme ty kandelábry zdravili také, ale v rámci nácviku pravidel vojenské zdvořilosti. Aby ne, měli jsme teprve měsíc po přísaze, takže jsme vlastně byli ještě naprostá pohraničnická embrya. Účelem školy ovšem bylo zformovat z oněch péesáckých zárodků zkušené velitele družstev, kteří po absolutoriu onoho ústavu odcházeli k další službě, v drtivé většině, přímo na státní hranici.



Kromě pořadové přípravy, která patřila mezi nejneoblíbenější předměty frekventantů, tedy hned po "chemii", jsme se učili i věcem, které jsme v následné službě, ale i v době po odchodu z hranic, využili. Oblíbenými předměty byly oproti těm zmíněným část tělesné, pohraniční a pro většinu z nás i střelecká příprava.


Měli jsme již za sebou první zkušenosti na střelnici v Chodové Plané http://www.vojensko.cz/strelnice-chodova-plana . Střelby ze samopalu a kulometu, včetně nočních, při kterých se používaly svítící náboje. Kromě hodu granátem a palby z KPVT a Godunova umístěnými na OT, nám zbývala pancéřovka. Vybavuji si, že PS byla vybavena dvěma druhy těchto zbraní. První byla jakousi rourou opatřenou sklopnými síťovými miřidly, druhou byla známá RPG 7 s výměnnou hlavní s reaktivní náplní. Takovou je možno poslední dobou často vidět v televizi v rukou arabských pravidelných jednotek nebo povstalců. Pro výcvik se nepoužívala samozřejmě "ostrá" munice, to by bývalo přišlo hodně draho, ale cvičná. 

Vzpomínám, že se jednalo o stejný druh střel jako byly ty ostré, ovšem v přední části náboje nebyla trhavina, ale asfalt. Střílelo se na makety tanků. Hodnocení znalo pouze dvě varianty. "Vyhověl" anebo ne.
Jak už to bývá, v každém stádu se najde černá ovce :-) Za stádo bylo možno považovat četu, v rámci organizace výcviku na PŠ, i rotu. To znamenalo, že oněch expertů, nazývaných běžně černou ovcí, bylo v naší, 1. střelecké rotě, několik. Ovšem výtečníkem nejvýtečníkovatějším nebyl nikdo jiný, než vojín M. Už si nevzpomenu na jeho křestní jméno, nicméně na jeho samotného kdykoliv. Vojín M. byl od přírody nešika. Pochodoval stylem pravá ruka, pravá noha..., samopal držel jako prase kost, na překážkové dráze nebo na tatami byl všem pro smích. Dokonce ani hygiena mu moc neříkala. Naopak nebyl hloupý. To však jeho kousky a pověst nevyvážilo. 


Pro úplnost se musím zmínit i o našem veliteli výcvikové roty. Nebyl jím nikdo jiný, než obávaný kapitán Jiří K., doktor obojího práva, přezdívkou De Pejrak. Kapitán měl ve zvyku nováčky všeobecně, prohánět. A proháněl nás jak sám, tak s pomocí jemu podřízených velitelů, že z nás kolikrát doslova tekla močka. Výraz "budeš jezdit jak motorová myš", pochází z jeho slovníku... Ale abych se zbytečně moc nezakecával. Oblíbenou kapitánovou kratochvílí, bylo vojáky, kteří na střelnici nenastříleli, či ty, jejichž výsledky ve střelbě byly slabé, hnát před tatrovkou ze střelnice až do Zadního Chodova. Měl-li obzvláště blbou náladu, tak v maskách. Sám jsem zmíněnou snad šestikilometrovou torturou nikdy neprošel, ale chlapci, kteří neměli dostatečně přesnou mušku, by mohli povídat.  A co teprve náš hrdina. Na péešku nastoupil jako cvalík a po měsíci na něm vlály hadry, jak na strašákovi z pole. Samozřejmě, že kromě jiného, díky péči našeho velitele roty. Alespoň neměl potíže s tlakem a cholesterolem, napadá mne, pravda, o čtvrtstoletí později. Oblíbenec vojín M. měl podle kapitánových slov Tatru předplacenu i se slevou.

A pak přišel ten den! Vojsko se shromažďovalo na rotním buzerplace, před garážemi tůrovaly náklaďáky. Velitelé družstev procházeli mezi mužstvem a kontrolovali výzbroj a výstroj. Jeden z vtipálků nabízel vojínu M. navíc lahvičku Alpy. Prý na nohy. Nakládaly se bedny se střelivem. Výkonný praporčík vše organizoval (o jeho osobním extempore s pancéřovkami až příště). Tak se stalo, že jsme okolo deváté hodiny ranní, zaujali pozice na střelnici v Chodovce.
Uzávěra hlásila obsazená stanoviště, zkoušela se střelba nanečisto, se školními vložnými hlavněmi na svítící náboj. Pejrak procházel za zády cvičících vojáčků a ty, jejichž výkony se mu nezdály, řezal tyčkou červeného praporku do přileb. Co naplat. Vojna není kojná. Ani jsem nevěděl, jak jsem se ocitl na zemi, v ruce pancrfaust a vedle sebe nabíječe. "Pal!!!", ozvalo se z kapitánových úst. Asfaltová hruška projela maketou tanku jak po másle. Aby ne, maketa byla sestavena z železných trubek a maskovací síťoviny. Trubku jsem samozřejmě netrefil.



Další směna. Několik desítek metrů za maketami-terči, se nacházel jeden jediný, v širokém okolí vystříleném snad miliony nábojů a střel nejrůznějších druhů a kalibrů, napůl suchý, ale stále rovně, do výšky cca 15 metrů šplhající se, modřín.
Ještě poblíž palebné čáry jsem zaslechl, jak se pološeptem bavili mezi sebou dva četaři, jeden rotmistr a podporučík. "Myslíte chlapi, že se to tentokrát někomu podaří?" Nevěděl jsem, o co se jedná, ale z dalšího hovoru jsem vyrozuměl, že jde o ten poslední strom. Prý odolává už několikeré střelby z pancéřovek a nikdo ho ne a ne sundat.

"...k boji," zaslechl jsem nezaměnitelný hlas velitele. Bylo slyšet údery praporku do přílby-na čáře byl vojín M. Kapitán už se těšil na kořist. "Prásk," vystřelil nešťastník a světe div se: Trefil! Ne však maketu, ale modřín, který se za hlasitého praskotu skácel :-)
Za tento výkon dostal M. ještě jednu šanci, kterou využil a snad poprvé – nastřílel. Díky tomu, že velitel spěchal na nějakou schůzi, nekonal se ani přesun těch pár jedničkových (bráno známkováním v ozbrojených silách) provinilců v maskách, před koly Tatry. Potencionálních "pasažérů" bylo stejně jen pár. Konečně, další střelby se budou konat příští týden, tak se pozná.


...Zajímalo by mne jenom, jestli bývalý vojín M. vypráví o tom, jak sestřelil strom, svým dětem nebo vnoučatům. A jestli ano, zdali také nepřidává, že se mu takový kousek povedl jen díky tomu, že byl výtečný střelec...

ˆAUTOR PŘÍBĚHU Zdeněk Nágovský http://www.lide.cz/z.nagovsky

FORUM PS OSH: http://forum.lide.cz/forum.fcgi?akce=forum_data&auth=&forum_ID=47832

FACEBOOK: http://www.facebook.com/group.php?gid=326442737125&v=wall

Komentáře

Ta druha ( - Mail - WWW)
pancerovka byla RPG75. Jednorazova pancerovka nasi vyroby. Proto ta jednoducha miridla. Pokud si vzpominam, pred par lety byla jedna (nebo vic?) plne funkcni nalezena na poli vedle Ruzynskeho letiste. :o/
( - Mail - WWW)
Zdar Zdenále, mohl by jsi na svých stránkách popsat ostré střelby na sošce v Dobroticích z RPG 7 jak z někoho z Vašeho ročníku létaly kousky maskáču široko - daleko tchüss Venzel
Střelby z RPG v Dobroticích. (Pohraničník - ADMIN. - Mail - WWW)
Pravda,něco takového jsem během studia na vojenské škole v Holešově zažil :-)
Odehrálo se to myslím v roce 1985,kdy jsme ve čtvrtém ročníku SOŠ PS a VMV vykonávali pětiměsíční náhradní vojenskou službu.

V té době jsme měli,mimo jiné,i střelby z RPG. Jen si nejsem jistý,zda se střílelo v Dobroticích (kde byla tzv.cvičná rota PS),nebo jsme jeli někam na armádní střelnici ČSLA.
Zacházení s RPG jsme měli perfektně nacvičené,na učebně i v terénu jsme s ní manipulovali všichni x-krát,včetně střelby s vložnou hlavní. Poté jsme mohli jet na tzv.ostrou střelbu. Samozřejmě,že jsme podobně,jako pohraničníci z článku nahoře nestříleli střelu s trhavinou,ta byla nahrazena asfaltem. Vše ostatní ovšem bylo původní a tedy naostro,včetně onoho zažehnutí,tlakové vlny a zvuku při výstřelu,kdy reaktivní střela opouštěla hlaveň.
Vše probíhalo v poklidu a tak,jak mělo,než šel střílet spolužák Milan K.

Milan byl takovou svéráznou postavou. Od doby,kdy se začal věnovat kulturistice a konzumaci tvarohu s ovesnými vločkami,to s ním šlo z kopce :-)
Úměrně tomu,jak mu přibývalo svalové hmoty,ubývalo mu šedé kůry mozkové a jeho inteligence měla klesající tendence. Kromě posilování pak bylo jeho jediným koníčkem narcistické prohlížení svého těla v zrcadle,v různých kulturistických polohách a za mohutného funění :-)
Několikrát dostal málem od spolubydlících z cimry na budku,neboť se občas dožadoval,aby obdivovali jeho svalnaté nohy apod. :-)

Takže Milan K.zalehnul do palebného postavení i s erpégečkem a čekal na povel ke střelbě. Bohužel už nevím přesně,co se zbraní prováděl,jak s ní manipuloval,ale z ničeho nic z RPG vystřelil.
Musel udělat něco špatně. Ozvala se rána,pak jeho výkřik a když jsme se podívali na místo,kde měl palpost,bylo vše zahaleno dýmem a ve vzduchu létaly zelené a bílé útržky...

Krve by se v nás nedořezal! Napadlo nás okamžitě všechny,že střela RPG explodovala v hlavni a po spolužákovi je veta. Všichni běželi k místu střelby.
Dým se rozptýlil a my uviděli Milana,který byl otrhaný jako kojící samice,tupě zíral a v ruce svíral rouru RPG-čka.
Interesantní byl pohled na jeho "fazónu": na nohou kanady,maskáčové kalhoty a bílé spodky byly v podstatě pryč (ano,to byly ty poletující zelené a bílé kousky po explozi),trenýrky,maskáčová blůza a kongo byly trochu potrhané,ale drželi na místě,přilba byla zcela v pořádku,stejně jako tělo mezi obuví a blembákem :-)

Mezitím už přijela vojenská sanitka,která musela být povinně na každých střelbách,naložili dezorientovaného spolužáka a odvezli jej do špitálu (kde lékař konstantoval,že kromě leknutí mu vůbec nic není).

Dodneska vlastně nevím,co se přihodilo. Zda nějakým způsobem RPG při výstřelu zalehnul,nebo zda se jednalo o technickou závadu,těžko říct.

Ať tak či onak, Milan K.všechno ve zdraví přežil,leknutí na něj mělo blahodárný vliv,neboť omezil posilovnu a pokud vím,po vojenské škole vystudoval ještě nějakou armáďackou vejšku ve Vyškově. Dnes,pokud vím,už je ing.Milan K.v civilu a dělá vedoucího vychovatele na jisté střední škole v Českých Velenicích.
Jen doufám,že tam nikoho neučí střílet z RPG :-)
RPG 7 (Jan - Mail - WWW)
RPG 7 je zbraň stará více jak 45 let a nutno poznamenat, že po dlohou dobu byla noční můrou tankových velitelů po celém světě, o čemž se jako první měli možnost přesvědčit izraelští tankisté. U naší PS byla zavedena do výzbroje koncem 60.let a jednalo se o kusy vyrobené v Bulharsku. I když se z RPG dalo střílet bez problémů pomocí mechanických miřidel, byla standartně dodávána s vysoce sofistikovaným optickým zaměřovačem s osvětlenou střeleckou osnovou. Pro přesnější určení vzdálenosti při střelbě na tanky je zaměřovač vybaven jednoduchým, ale účinným dálkoměrným zařízením (zaměřovač je též na snímku zbraně). Pravdou je, že tento zaměřovač nebyl a není na straně různých gerilových a teroristických skupin nikdy moc využíván z důvodů jeho náchylnosti na mechanické poškození, případně nedostatek náhradních akumulátorů pro osvětlení.
I když konstrukčně se dneska jedná již o "vykopávku", pořád v různých konliktech (zejména v těch "asymetrických") prokazuje svoje kvality a přednosti a zůstává ve výzbroji mnoha armád světa, včetně AČR. V současné době se jedná o univerzální zbraň, která slouží nejen k ničení tanků a obrněné techniky. Škála používaných bojových hlavic je neustále modernizována a rozšiřována (např. tandemová a termobarická munice).
Standartní náboj je dodáván zpravidla rozložený na tři části, které se pak jednoduše sešroubují dohromady - bojová hlavice-raketový motor-výmetná nábojka se složenými stabilizačními plochami. Bojová hlavice je na špici opatřena přepravní pojistkou, která se odstraňuje těsně před výstřelem. Za mých mladých časů to byl takový drátek, který vyčuhoval z té lesklé špičky a byl opatřen maličkým červeným praporkem a za ten se to tahalo. Když se ten praporek vytáhl, tak se teprve tehdy mohla hlavice během letu na cíl aktivovat a při nárazu tou špičkou (tedy pokud se jednalo o protitankovou střelu) vybuchla. Pokud se stalo, že se někdo netrefil, nebo to z nějakého důvodu při dopadu nevybuchlo, tak tam bylo autodestrukční zařízení, které to po několika vteřinách odpálilo samo.
Já jsem měl v roce 1969 možnost, asi jako jeden z mála, ve VVP Boletice , vystřelit si z toho na 200 m ostrý granát a mohu říct, že pro toho kdo má nějaký vztah ke zbraním, to je opravdu zážitek.
pro autora článku (stenlly - Mail - WWW)
Nevím čím jste stříleli z RPG-7. Cvičná střela byla sice na povrchu z plastu , ale vně byla hlavice ve tvaru raketové střely ze slitiny hliníku a kovu ,která nahrazoval ostrou nálož - nikdy vnitřek nebyl z asfaltu! Po skončené střelby - byly tyto střely hledány příslušníky PS. Protože když se plast roztrhl a ocelová hlavice vypadal byl to výborný artikl na výrobu domácích kasiček na peníze, protože vrch se dal rozšroubovat a jádro nahrazující trhaviny vyndat. Sám jsem jich sebral desítky a rozdal voj.zákl služby a ti si je vozili domů i když se to nesmělo!! Přeji hezký den
Stenlly (Zdeněk Nagovský - Mail - WWW)
No vidíte, já jsem tu RPG střelu nikdy zvnitřku neviděl. Z RPG jsem střílel jednou. Možná dvakrát. To, že je z asfaltu, tvrdili velitelé na PŠ. Vojáci z povolání jako Vy. Sbírat střely a vyrábět z nich kasičky mohli mazáci z RTZ nebo velitelé. Já to nepamatuji. Rok, ve kterém jsem PŠ absolvoval, znáte. Tož tak.
(stenlly - Mail - WWW)
Jestli jste měl takové školící velitele tak to je mě líto. RPG-7 měl čtyři varianty střel. Maketu střely do RPG , která byla z černé tvrzené gumy a sloužila k výcviku na učebně pro panceřovníky , kteří si měli zvyknout na celkovou váhu RPG-7. Druhá byla : vložná hlaveň - do které se vkláda pro návik střelby tzv. redukovaný svítivý náboj a sloužil k výcviku při střelbě na střelnici a dráha svítivé střely ukazovala směr letu. Třetí - o které jsem psal v předchozím příspěvku a sloužila na střelu na cvičné cíle o kterých jste psal i vy. A poslední čtvrtá ostrá ve které byla trhavina. Vzpomínám si na jednu příhodu která se stala na střelnic právě s třetí variantou střely. Přítomný doktor , který přišel do výcviku rovnou ze školy na závěr střelby požádal řídícího střelby jestli by si též nemohl vystřelit z RPG. Řídící střelby ukázal v rychlosti jak se RPG zachází - dal do hlavně náboj a poodešel stranou. Ozval se výstřel a střela se zaryla do země cca 50 m před palebným stanovištěm. Asi jste nervozní pane doktore a vložil nový náboj. Ozval se výstřel a střela se opětovně zaryla v podobné vzdálenosti od střelce. To už bylo řídícímu střelby divné? A optal se pana doktora jak míří .. No tím křížkem co je v miřidlech - odvětil doktor. A v tom okamžiku bylo jasné co pan doktor provedl. V optice jako první byla miřidla pod ní tzv. výškoměr - který určoval vzdálenost a výšku objektu na který byla vedena palba a podle něj volil střlec v miřidlech jak zamířit a posledním byl + / tak zvaný rektifykační křížek/ který sloužil k úpravě a nastavení optického miřidla. Samozřejmě pan doktor považoval tento + /křížek/ za miřidlo kterým zaměřoval na maketu tanku. A proto střelba šla 50 m před. Štěstí bylo to že pan doktor nestřílel ostrou municí s trhavinou !!
Na okraj (František Nahrabecký - Mail - WWW)
Já jsem zákl.výcvikem prošel na jaře 73 u spojroty 5.bPS. Pamatuji,že RPG 7 jsem viděl někdy na učebně,později pouze ve stojanu na zbraně.Při odchodu do zálohy jsem si ve voj.knížce přečetl:"ČVO 101 panceřovník."Dodnes nevím,zda omyl,či jen "kus"do tabulek.
Stenlly (Zdeněk Nagovský - Mail - WWW)
Víte, ono je dnes podle mne úplně jedno, jaká kvalita velitelského sboru tenkrát byla nebo ne, o vojácích to samé. Byli dobří a špatní velitelé, stejně tak vojáci-jako v každé ozbrojené složce a v každé době. Povídku jsem sepsal především pro pobavení čtenářů. A jestli mi unikly nebo jsem pozapomněl některé technické detaily, věřím, že čitatele příliš nezajímá. Pointa je někde jinde. Ale zaujalo mne Vaše vyprávění, jehož aktérem je "pan doktor". Myslím, že by bylo dobré něco podobného místo do komentářů, hodit do placu jako článek.
pro Stenlly (Jan - Mail - WWW)
Já nehodlám poučovat, ale domnívám se, že ta stupnice dole nebyl výškoměr. Výška cíle, tady v daném případě tanku, byla předem pevně stanovena průměrnou hodnotou 2,7 m (alespoň před těmi roky to tak bylo) a bylo to tam i uvedené. Vzdálenost se pak určovala (respektive odhadovala) podle toho, který dílek té hyperbolické stupnice se svým spodním okrajem dotýkal horního okraje obrysu cíle. Podle této vzdálenosti se pak provedlo zamíření ve střelecké osnově. Podobný systém využívá i optický zaměřovač u SVD (Dragunov)s tím rozílem, že tam je dána výška hodnotou 1,7 m (prům výška standartního vojáka). Později mohlo být něco jinak, panářovka i zaměřovač byly modernizovány.
Znovu opakuji, že píšu jen to co si z té doby pamatuji, možná sem po těch letech něco zmatlal. Ještě chci dodat, že ty cvičné náboje, imitující ostrou munici jsme vůbec neznali. My měli jen ty gumové a pak tu vložnou hlaveň na redukovaný náboj a pak už jen ostré granáty.
pro Jan (stenlly - Mail - WWW)
V podstatě máme pravdu oba v podle hyperbolická stupnice určoval výška objektu a následně z tohoto se odvozovala vzdálenost objektu - ale to už jsme v odborné terminologii :-) Ohnisková destička
obsahuje:
– rektifikační křížek
– dálkovou stupnici
– stupnici stranových oprav
– dálkoměrnou stupnici
Nemá cenu vést spor o to kdo má lepší vědomosti a pod nesmyly - vycházejme z fakru , že dnešní mladíci nic o vojně neví :-) a tak je trochu poučme :-) .Ale opravdu ta varianta imitující cvičné náboje bez trhaviny opravdu byla. Škoda , že manželka po dochodu dospělých děti kasičky vyházela - vyfotil bych je a dal na nástěnku na ukázku. Ale podařio se mě najít obrázek jak tato střela bez obalu hlavice vypadala. Ale když si na lide.cz najdeš :stenlly50 - obrázek tam pověsím
Fotogalerie Stenlly50 (Pohraničník - ADMIN. - Mail - WWW)
Tady je link: http://profil.lide.cz...otogalerie/
pro Stenlly (Jan - Mail - WWW)
Já to nenapsal proto, že bych tady chtěl zavádět nějaké odborné spory. Já jsem vůbec rád, že je tady někdo kdo o tom něco ví, což je v tvém případě zcela jasné. Do téhle diskuze jsem se zapojil proto, že mne zbraně obecně odjakživa zajímají a konrétně ostrá střelba z téhle RPG 7 byl snad můj největší zážitek z celé vojny, ač je to již 42 let. Od té doby jsem to samozřejmě párkrát měl v ruce, bohužel již bez možnosti z toho cokoli vystřelit a jsem rád, že si o tom mohu alespoň takhle s někým "poklábosit" Také nemám důvod nevěřit, že existovaly cvičné hlavice, které nějakým způsobem imitovaly ostré granáty, už z toho důvodu, že pouhá cvičné střelba z vložnou hlavní ani zdaleka nemohla splnit požadavky na nějaký odpovídající výcvik s touto zbraní, natož aby si střelec vytvořil alespoň přibližnou představu o tom jak se to bude při ostré střelbě chovat. Na druhé straně používat ostrou munici i pro výcvik, by asi byla dost drahá legrace.
Já jsem tu možnost více, či méně náhodou dostal. Byla to ukázka pro vybrané důstojníky, když se ta zbraň zaváděla u PS, aby si mohli udělat představu o tom, jak se z toho střílí a co to dokáže. Každý ten oficír tam měl sebou jednoho vojáčka (já byl jedním z těch vojáčků) a po dlouhém vysvětlování se přikročilo k praktické ukázce. Tu ukázku tam prováděl nějaký specialista - major od ČSLA, který tam měl svojí RPG 7 se třema ostrýma nábojema v bedně a vyzval ty přítomné důstojníky, jestli se někdo hlásí na střelbu dobrovolně. Jak to v takových situacích chodí, tak všichni v tu ránu dělali jako, že tam vůbec nejsou. No a protože já jsem stál v tý helmě úplně na kraji, tak jsem se nějak tomu majorovi zalíbil a stalo se, že jsem šel prostě střílet a ten major mi dělal nabíječe. Neumí si nikdo představit, jak se mi roztřásly kolena už jen při pohledu na ty ostrý granáty. No abych to zkrátil : Rána, sykot a další detonace, pak rána do helmy, to mě praštil ten major a povídá: "no výborně mladej, dobrá rána" ... a bylo hotovo. Dopadlo to dobře, přežil jsem to a dokonce jsem trefil. Byla to silueta tanku udělaná z nějakých trámů, nebo pražců a já měl představu, že se to rozlítne na všechny strany, ale byla tam zepředu jen taková díra o průměru 4-5 cm, jako od nějakého tupého vrtáku. Fakt je, že zezadu byly ty trámy úplně rozštípaný to takovýho trychtýře. Pak se tam ještě střílelo na nějakou ocelovou desku, ale to už stříleli další "hrdinové"
Takže tenhle zážitek mám s RPG 7. Jinak ještě jednou dík za diskuzi.
co si pamatuji ze školy (žofiňák - Mail - WWW)
S RPG7 a 75 jsem se samozřejmě setkal stejně jako všichni, kdož sloužili. Jednak nám ji ukázali apopsali na střední škole, kde jsme provedli výcvik ve střelbě s vložnou hlavní z obou zbraní a jednak v rámci taktiky ti "hodníů byli ustanoveni jako nabíječi a nosili na zádech onen náklad celou šichtu.
V praxi se na rotách v rácmi výcviku střílelo většinou tzv. vložnou hlavní, kvůli úsporám. měli jsme toto cvičení rádi, protože jak RPG7, tak RPG75 byly přesné zbraně a vojska dokázala nastřílet ke spokojenosti nadřízených.
Na VŠ nás do tajů této techniky zasvětili poněkud hlouběji. Co si pamatuji, tak RPG7 by měla dát tankový pancíř do 30cm kolmo....kdoví? K letu na cíl využívá reaktivní motor a ke stabilizaci slouží boční křidélka. Při dopadu na cíl je iniciován piezoeelktrický zapalovač, který zažehne roznětku, ta odpálí rozbušku (snad petrit...)a ta je následkem kumulativního tvaru střely schopna vypálit skrz pancíř díru. posádku zabíjí jednak tlak vzniklý výstřelem roztaveného železa do bojového prostoru a jednak vzniklý rozsáhlý požár.Při minutí cíle se střela autodestrukčně zničí.
U RPG-75 je to asi to stejné, pouze ke stabilizaci střely za letu slouží náporový kroužek, který ji vychyluje a vrací do vodorovné polohy.
Měl jsem tu čest střelit si jak cvičnou-asfaltovou, i ostrou, na ocelovou desku, jak v rámci výcviku vojsk, tak na VŠ.
Z toho se váže vzpomínka na istruktora, se kterým jsme stříleli na proslulém Tureckém Vrchu na dva tanky T-34 z kopce na kopec ponad údolí. Intruktor velice pečlivě, sám a osobně napřed prověřil, zda se v tancích někdo neschovává a celou dobu nám s rozřeseným hlasem popisoval jednu střelbu, kde si měl střelec vybrat jako cíl pravý, nebo levý tank, ozvala se rána a ze sousedního tanku vyběhli milicionáři, kteří tam byli u nějakého cvičení schovaní před deštěm...
Jestli to byla pravda, to nevím.
Takže vše ostatní šlos tranou, byli jsme proškoleni, máme to umět, tak nabíjet a pal!
Ozvala se rána, zavlnily se kalhoty a šli jsme se podívat na díru. Mířil jsem na bok pod věř, nějaká díra dovnitř tam skutečně byla ale zda od mojí střely...to nevím, byly tam ještě další, ale mám tucha, že jsem se strefil, nebylo to nic složitého.
Domnívám se, že je to hrozná protitanková zbraň, která právě tím, jak je účinná, lehká, levná a snadno ovladatelná musí být noční můrou pro všechny osádky tanků. Hlavně proto jsou pancéřovníci prvním cílem vyhledávání a ničení cílů v boji.
Jan (stenlly - Mail - WWW)
Zbraně - mám nezapomenutelný zážitek z května 1969 v té době PS spadala pod ČSLA. Na tento zážitek si vzpomenu kdykoliv vidím válečný film z II.sv. války. Byli jsem převezeni do vojenské protoru Boletice na ukázku tehdejších zbraní a výstroje ČSLA. Dopoledne jsem si mohli prohlédnout vešekerou výzbroj : pistolemi počínaje a rektomety konče. Včetně tanku na odminovávání a tanku T-34. Po obědě byla předváděná ostrá ukázka střelby ze zbraní které jsem si prohlíželi dopoledne. Ke všem zbraním nejdřív bylo z amplionů řečeno k čemu slouží. Na konec byla předveda ukázka raketometů umístněních tehdy na podvozku vozidla Tatra. Byla to baterie 3 raketometů. Nejdřív ukázali střelbu jedné rakety na vyřazený tank vzdálený cca 1,5 km od raketometů. Na kopci celkem myslím byly 3-4 tanky.Byla zahájená palba ze všech tří raketometů najednou ozval se šílený ohlušující rachot, hukot,hvízdot střel. Tatry se na podvozcích podivně houpaly sem a tam. Na kopci kde stály tanky se zvedaly gejzíry výbuchů, celý kopec se zahalil do mraků vyvržené hlíny toto trvalo asi 10 minut. Během této střelby bylo vypáleno z jednoho raketometu 40 střel.Měl jsem zacpané uši dlaněmi. Když vše ustalo a prach padl k zemi na kopci nestál ani jeden tank.
Právě když vidím autentický film natočený II.sv. válce a vidím střelbu z " Kaťuší" pokaždé si vzpomenu na to co jsem víděl na vlastní oči, ne nadarmo se kaťuším říkalo Stalinovy varhany..
Poslyš Zdenku, (Sawyerik - Mail - WWW)
fakt jste z RPGeček stříleli jen tak v přilbě? Nějak matně se mi vybavuje, že jsme na to dostali nějaké sluchátka na uši nebo snad kukly podobné těm tankistickým. Ale je to už moc dávno. Ale rány (hlukově) z toho byly pořádné. Stříleli jsme ze 7 i 75 a vždy cvičnou hlavicí. Nikdy ne s vloženou hlavní. Asi na to byly tehdy peníze. Dokonce kdo chtěl, mohl si střelit 2x, nějaké hlavice byly navíc, což jsem využil. Taky v Ch. Plané. Na dnešní stav se lze podívat tady:
http://www.vojensko.cz...dova-plana
Sawyerik (Zdeněk Nagovský - Mail - WWW)
Zdravím Tě, kamaráde. Celé cvičení proběhlo v plembácích. Žádná sluchátka. Pamatuji si, že jenom na střelbu z OT jsme měli takové ty černé kukly. Je samozřejmě možné, že jsme u střeleb z RPG měli zacpané uši vatou, ale to bychom zase neslyšeli žádný povel. Po těch letech...vzpomeň si. Když nemáš doma žádnou kasičku z pancéřovky...
RPG (Pepa - Mail - WWW)
...bez vaty v uších jsem se po kasínu, či jiných výcvikových a bojových prostorech armády nepohyboval, zkušenost mi tehdy velela čekat to největší nebezpečí na těch relativně nejbezpečnějších místech - jinak pamatuji střelbu z RPG 26? ( teda si myslím, nějak jsem to tehdy nezkoumal, zbraně nejsou mým hobby a Ivan co mi tehdy rouru vnutil do ruky s tím, že to bude шутка, na technické údaje o zbrani jaksi zapomněl, tedy považoval to jaksi za naprosto zbytečné - měl recht) a byla to opravdu událost - barák ( tedy jakési torzo domu v oblasti tankodromu) jsem neminul ( na tak docela krátkou vzdálenost to snad ani nešlo) , tlakovka byla taky rjiadna, doba na procitnutí a vrácení do původního stavu cca asi 2 -3 minuty, dalších pár minut jsem se prohlížel a zkoumal jestli jsem ready - pak pár stakanů lihu na na život, na zdraví a na to, že jsem ten hloupý nápad přežil - do srubu jsem dorazil s Ivanovou pomocí až na ranní apelplatz..)
Re: Sawyerik (Pohraničník - ADMIN. - Mail - WWW)
Ivoši,
já si také matně vybavuji,že střelby z RPG,jak popisuji výše při své vzpomínce z Holešova,jsme odbyli bez sluchátek či tankistické kukly. Maximálně jsme si dali vatu do uší.
Střelby (Karel Runkas - Mail - WWW)
Nebyl jsem motostřelec a tak ruční zbraně nebyl můj obor a ty základy z učiliště už jsem dávno zapomněl. Vždyť je to přes 40 let. Jednu zkušenost však mám. Největší " rámus" při výstřelu ( a je jedno z jaké zbraně) slyší ti co jsou okolo, ne střílející. Pamatuji si, co nám dalo přemlouvání donutit nováčky nabíječe, vlést do tanku při prvních střelbách plnou ráží.Z venku to vypadalo příšerně. Uvnitř pak při výstřelu bylo slyšet jen cinknutí prázdní nábojnice o podlahu.
sluchátka... (miloš - Mail - WWW)
pokud si pamatuju tak protihlukové přilby nosili rakeťáci co obsluhovali PTRK,kamarád mi ji půjčil vypadal jsem jak Remek,jinak špunty do uší..stejně byly k ničemu
rpgečko (lizanec radek - Mail - WWW)
Já složil na rtz ve Znojmě 83-85,a v přijímači v Jemnici nám ukazovali dvě erpégečka- rpg 45,a rpg -75,to byly ty na jedno použití.Po výstřelu zahod. Po příchodu na rtz ve Znojmě jsme jezdili střílet do Mašovic , na tankánskou střelnici, viděl jsem jak panceřovníci stříleli z rpg-7,na vdálený terč, asi tak do 500 metru.Terč byl vysoký asi 3metry x 2m s cerveným trojuhelníkem, trojuhelník ale byl obrácený, vrchol směřoval dolu.Já jěště s jedním ps, jme dělali boční uzávěru střelnice, aby se při střelbách nikdo nedostal z boku k místu dopadu střel,Při střelbách jsme radši leželi, nechtel bych chytnout nějakou tu střepinu.Po ukončení střeleb, jme se šli podívat na místa dopadu těch granátu, a nasbírali jsme haldu hlinikovych střepin,mohl to byt i zinek, nebo nějaká jiná slitina,která se zajimavě tříštila, hrany byly ostré jak nuž, a mirně zubaté.Tak tím dostat, tak to člověka roseká jak máslo.Pokud máte doma někde stary umacart- zkuste ho zlomit,a tak taky ty strepiny vypadaly.Jinak jsem si z pancéřovky nevystřelil, já byl řidič, ale lákalo mě to.My jsme to mu říkali lidově pancrfaust a hotovo.tot vše
pancéřovka P 27 (Jan - Mail - WWW)
Ještě bych tady chtěl věnovat krátkou vzpomínku protitankové zbraňi, se kterou jsem měl tu čest být vycvičen jako pancéřovník a po té jsem ji měl také přidělenou až do jejího vyřazení a přeškolení na RPG 7. Tuto zbraň také krátce připomíná ve svých vzpomínkách ing. Vladimír Mikuša, bývalý velitel roty Javořtí Pila ...//www.vojensko.cz....7_rota.pdf.
Jednalo se o panéřovku P 27, nevím čí to byl výrobek, ale mám podezření, že to byl jeden z nepodařených vynálezů čs.poválečného zbrojního průmyslu. Hlavní rozdíl od RPG 7 byl v tom, že měla jen mechanická miřidla a střela nebvyla vybavena raketovým pohonem a bojová hlavice letěla k cíli jen silou výmetné nálože, která k tomu měla přiměřenou mohutnost. Bezpečnostní zóna od zadního konce hlavně při výstřelu musela být minimálně 40 m, neboť silný zadní zášleh kromě žhavých plynů a jiných věciček obsahoval i mrak železných pilin. Ty železné piliny byly v pouzdře v docela velkém množství připojeny na zadní konec výmetné nálože a tvořily při výstřelu jakousi protiváhu pro zvýšení expanze do té doby, než střela úplně opustila hlaveň.
Z toho důvodu , bezprostředně před výstřelem musela být hlaveň zbraně absolutně čistá, protože jakékoli nečistoty (prach, stébla trávy, nebo jakékoli stopy sněhu, či ledu) mohly zapříčinit při výstřelu poškození hlavně, nebo její úplnou destrukci s fatálními následky pro střelce. Vzhledem k tomu, že zbraň měla elektromagnetickou indukční spoušť, musela být pořád v suchu. V dešti, nebo ve vlhkém prostředí mohlo vše snadno navlhnout a docházelo k selhání. Nicméně s touto zbraní byly v posledních letech , z důvodů její nebezpečnosti pro střelce, zakázány jaké koli střelby a používala se jen k taktickému výcviku.Její nasazení ve skutečné bojové situaci v podstatě nepřicházelo v úvahu, neboť byla nebezepečnější víc pro samotného střelce, než pro nepřátelské tanky. Ostrou střelbu z této zbraně jsem tedy naštěstí viděl jen v nějakém instruktážním filmu.