Život v barvě khaki - DRUŽBA.

V tomto příběhu se přeneseme od PS k ČSLA, neboť změna je život. 


Několikrát jsme se zúčastnili divizního cvičení s divizí sovětské armády „ Družba“. Dvě divize i na tak velkém VVP, jako byl „Doupov“, byly přece jenom moc. A tak cvičení bylo klidnější, bez větších přesunů. Jen těch kontrol a „papalášů“ bylo víc. 

Součástí cvičení bylo i setkání se sovětskými vojáky, které organizovala politická skupina Armády ( 1. Armáda Příbram, ne ČSLA). Přijelo několik důstojníků, asi také ze štábu: „bojevoj privet“ a několik dalších takových frází a zase odjeli. A tak kromě několika náhodných setkání, jsme se s nimi neviděli. 

Jednou jsem jel přes Růžovou, kde na nedaleké louce bylo pod maskovacími sítěmi vidět tanky. Tedy mi to tak připadalo, protože větší pozornost jsem věnoval nedaleko stojící, polní kuchyni. Z korby „Zilu“ slezl vojáček, z pod auta vytáhl kýtu z krávy, celou ji nacpal do kotle, přiložil několik polen a zase vlezl na korbu. Přemýšlel jsem, co z toho bude. O recept bych mu ale určitě neřekl. Se mnou jel absolvent VKVŠ, který studoval v Kyjevě ...

Byla středa, která podle zvyklostí, měla klidnější večer a noc. Dalo se tedy vyšetřit i nějakou tu hodinku na delší odpočinek. Dostal jsem nápad. Vyslal jsem tedy onoho absolventa k těm „tankistům“ aby domluvil setkání. Že je zveme k nám, asi tak 15 vojáků a 5 důstojníků. Vrátil se ze zprávou, že rádi přijedou. Nebyli to však tankisté, ale dělostřelecký pluk, vyzbrojených „Gvozdiky“. („Gvozdika“, 122 mm samohybná houfnice na pásovém podvozku.) 

Přípravy byly jednoduché. Ve stanu jsme z laviček PV3S, vždy jedna na dvou polních židlích, a polních stolů, připravili sezení pro „záklaďáky“ a zabezpečili několik lahví vodky, péčí našeho NPS. Ten iniciativně koupil „basu“ Prazdroje. 

Nastal večer a na VS se vřítilo podivné „monstrum“. Sověti totiž přijeli nákladním autem, KRAZ. Jejich delegace byla opravdu „reprezentativní“. Velitel pluku se sice omluvil, ale poslal svého zástupce, „politruka“, velitele oddílu a dva velitele baterií. A také těch 15 vojáků.
Po večeři pokračovala volná zábava. Záklaďáci, za pomocí absolventa diskutovali a my při konverzaci „konzumovali“. Bylo to jednoduché. Zástupce i ZVP u nás sloužili čtvrtým rokem a uměli slušně česky ( tady mě napadá, že lépe, něž náš „kníže“) Byla to paradoxní situace. Oni mluvili česky a my se snažili dokázat, že umíme a tak mluvili rusky. 

Byl to hezký večer. Nastal však problém. Oni „konzumovali“ jak ten jejich KRAZ a vodka docházela. Tu se ukázala prozíravost našeho provianťáka a nabídli jsme jim Prazdroj.Stačil každému jeden, víc nechtěli a začali se loučit. Pozvali nás na oplátku k nim i do posádky. Byli až z Trutnova a tak bylo jasné, že se vidíme naposled.
Druhý den nastal „poprask“. 
Český rozhlas vysílal denně o cvičení krátké zprávy. A tak se tam také objevilo, že došlo k družebnímu setkání SA u tankového pluku. Plus, nějaká ta „omáčka kolem „. Nikoho sice nejmenovali, ale tankový pluk byl na cvičení jen jeden. 

Velitelství divize to nechalo chladným, snad to ani nezaregistrovali, zato naší bdělí VKR a politruci z Armády, začali řádit. Jak jsme si to mohli dovolit, když to nebylo v plánu. Proč jsme to nehlásili. Jak to, že u toho byl rozhlas, atd. Připadal jsem si jako vlastizrádce, který si zaslouží jen jedno. Popravu před nastartovaným tankem. Po ujištění, že tam žádní civilové nebyli, situace nakonec utichla. Asi jen záviděli, že na tom neměli žádné zásluhy. 

Sověti totiž napsali o setkání do Obrany lidu, z které čerpal informace i rozhlas Tak jsme se stali slavní  :-)

(c) AUTOR:  Karel Runkas 

ZDROJ:  https://www.facebook.com/karelrun 

ZAJÍMÁ VÁS VÍCE ? 

Jak jsem se nestal pohraničníkem:  Vzpomínka na PS

Jak to chodívalo u ČSLA: Srovnání služby u ČSLA a PS

Co armáda uplácala:  Důstojníkem u ČSLA

ČSLA:  Webové stránky Československé lidové armády

ЦГВ:  Střední skupina vojsk v ČSSR