Pan Emanuel Střecha z Lázní Bělohrad sloužil jako řidič Hlavní správy Pohraniční stráže. Udělal si však vroubek, když si do kasáren propašoval děvče. A byl převelen. Příště na to však šel jinak.
"Zima 1962 - 63 byla velmi krutá. Panovaly pětadvacetistupňové mrazy. V té hrozné zimě jsem sotva nastartoval auto," vzpomíná čtenář Emanuel. Jaký to rozdíl oproti zimě - nezimě, která u nás panuje dnes, o více jak 50 let později.
Právě kvůli zimě strávili se svou dívkou "rande po restauracích u grogu". "Jelikož jsem měl ale vycházku pouze do půlnoci, nešel jsem dívku vyprovodit domů já, ale šla ona se mnou ke kasárnám. Před kasárnami jsem jí posadil do mého vojenského auta, které jsem nastartoval a pustil topení," popisuje pan Emanuel.
On sám se vyrazil dozorčímu nahlásit, že je již z vycházky zpět. "Oklikou přes díru v plotě jsem se vrátil do již příjemně vytopeného auta. V autě jsme vydrželi asi dvě až tři hodiny a co jsme tam dělali, snad nemusím popisovat," vzpomíná dodnes na tuhle zimní romanci.
Když se však vrátil do kasáren, usnul, ale za chvíli ho probudil bojový poplach. Řidiči běželi ke svým autům, jenže všichni měli velký problém - nastartovat. Našla se však výjimka. Emanuelův vůz byl přece jen rozehřátý.
Pomohl proto s roztažením auta i samotnému veliteli brigády. "Nemohl pochopit, jak to že moje naftové auto nastartuji a jeho řidič auto benzínové nenastartoval. Kroutil hlavou, bral mě kolem ramen a začal mi dokonce tykat".
Příběh tím však nekončí. Emanuela vyhlásili za nejlepšího řidiče, dostal pochvalu před nastoupenou jednotkou a získal opušťák nejen na celé Vánoce, ale i Silvestra.
"Po celý zbytek vojny jsem se tímto nikomu ´nepochlubil´, ale nyní tak činím a omlouvám se tímto svému veliteli, který nemohl pochopit, co s tím autem dělám, že je tak v pořádku a že startuje i v tak velkých mrazech," zakončuje pan Emanuel úsměvnou historku.
ZDROJ: http://www.blesk.cz/
"MALÁ VOJENSKÁ NADÍLKA".
S udělením dovolené během vánočních svátků mohl v Československé lidové armádě, která průběžně udržovala vysoké početní stavy osob přítomných ve vojenských objektech, počítat jen málokterý voják, a proto nezbývalo než se smířit s jejich strávením v kasárnách a ve vojenském kolektivu.
Alespoň trochu pobavit a rozptýlit vojáky, kteří nemohli prožít Vánoce se svými blízkými, si dalo v roce 1965 za cíl zvláštní vydání Armádního filmového měsíčníku nazvané „Malá vojenská nadílka“. Vydání se skládalo z několika tematicky laděných hraných scének a populárních písniček.
Hrané části a písničkové klipy byly doplněny reportážními vstupy, v nichž oslovení předávali prostřednictvím kamery armádního filmového studia svá vánoční přání domů a naopak.
V hraných scénkách vystoupilo několik známých herců. Jiří Lír ztvárnil hajného, jehož nejstarší syn slaví Vánoce na vojně „jako bažant x-té posádky“ a jeho místo doma u slavnostně prostřené štědrovečerní tabule zůstalo prázdné.
Jan Libíček a Václav Sloup se v groteskně laděné etudě snažili marně jako vojenští kuchaři zabít kapra, přičemž následkem vlastní nešikovnosti sami skončili na ošetřovně.
Vojáka, který je ve strážní službě na Štědrý den vystřídán starostlivým otcem, sehrál Jiří Menzel.
„Malá vojenská nadílka“ přinesla vojákům také tři písňové klipy od populárních zpěvaček Evy Pilarové, Marty Kubišové a Heleny Vondráčkové.
Zdroj: http://www.vhu.cz/exhibit/film-mala-vojenska-nadilka/
Vánoce Hraničářů v době První republiky.
Skupina vojáků důležitě a sehraně pózuje před stolem s vánočkami. Dle výzdoby s motivem služebního psa jde zřejmě o Hraničáře.
Zdroj: http://www.retrofotr.cz/
Filmový týdeník č.50 z roku 1958 (Video).
Fejeton Filmového týdeníku na téma "Vánoce na vojně".
V roce 1955 jsem narukoval na vojnu, na Slovensko, do Nového Mesta nad Váhom a moje Vánoce jsem strávil ve službě - na stráži.
Bylo to přímo na Štědrý den 24. 12. 1955. Vyplašený „bažant" a první stráž vůbec se samopalem a ostrými náboji, být připraven pro boj v případě přepadení západní velmocí, to nebyl žádný špás. Tuto stráž neboli jak se říkalo po vojensky „na stojce" předcházel tvrdý výcvik přijímače a hodně a hodně školení, hlavně politických přednášek, také techniky o zbraních a o kázeňském řádu v případě porušení vojenské přísahy atd.
Služba neboli stráž trvala 24 hodin a sestávala z 8 hodin odpočinku a 8 hodin na stojce venku v mrazu a sněhu šlapat svůj úsek a hlídat neboli sloužit lidu. Tento cyklus se opakoval střídavě co dvě hodiny, vždy až po vystřídání kamarádem, který byl také ve stráži se mnou společně u útvaru strážní roty v Novém Mestě na Slovensku.
To byly Vánoce smutné a vystrašené, ale příštím rokem to již bylo veselejší. Opět jsem byl mimo domov a to na vojně ve službě, ale už jako „šarže" a dělal jsem na Štědrý den dozorčího roty a to bylo v teple a u stolu s vánoční nadílkou byla spousta kamarádů.
(c) E.Kula Zdroj: http://moravskoslezsky.denik.cz/
ZAJÍMÁ VÁS VÍCE O VÁNOCÍCH NA VOJNĚ? Klikněte si na odkazy.
* Štědrý večer na Divokém dvoře.
* Vánoční příběh o vozkovi z pohraniční roty.
* Moje nejkrásnější (vojenské) Vánoce.
* Anketa: Vánoce na vojně + vánoční příběh z VÚ 8522 Cheb
ZAJÍMÁ VÁS VÍCE O VÁNOCÍCH NA VOJNĚ? Klikněte si na odkazy.
* Štědrý večer na Divokém dvoře.
* Vánoční příběh o vozkovi z pohraniční roty.
* Moje nejkrásnější (vojenské) Vánoce.
* Anketa: Vánoce na vojně + vánoční příběh z VÚ 8522 Cheb
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za vaše komentáře.
Vulgární a dehonestující příspěvky budou smazány.