SLUŽEBNÍ PSI NA STÁTNÍ HRANICI ČSSR

Služební psi se používali u pohraničních složek už před rokem 1951, ale na jejich využití nebyl kladen takový důraz jako později. Už po zřízení Pohraničních oddílů SNB v roce 1945 byli do těchto oddílů zařazováni psovodi se psy. Výcvik těchto psovodů a psů byl organizován ve škole psovodů SNB v Pyšelích.

Po vytvoření pohraničních pluků SNB v roce 1946 bylo v jejich sestavě už i 50 služebních psů. Jejich výcvik probíhal ve výcvikovém středisku psovodů ve Strážnici na Moravě, převzatém od Finanční stráže. V roce 1947, kdy byla část PS nasazena proti banderovcům, bylo do těchto jednotek zařazeno i 20 psovodů se psy. Jejich využití bylo zejména v pátracích skupinách, které sledovaly banderovce po stopách a pomohly i zadržení jejich velitele Burlaka.

V roce 1950 bylo u PS celkem 150 služebních psů, tzn. že průměrně byli na četách 1. sledu (nepočítaje jezdecké čety) umístěni 1 – 2 psi. Do roku 1951 se jejich stavy postupně zvýšily na 250 a u prvosledových jednotek se počítalo se zařazením 2 psů hlídkových a jednoho psa pátracího.

Tito služební psi byli přiděleni pouze příslušníkům SNB, tzv. gážistům. Jejich zásobování nebylo ústředně řízeno ani zabezpečeno. O výživu psů se starali sami psovodi z příspěvků, které dostávali ve výši 450 Kčs měsíčně. Doplňování a zvětšování stavu bylo prováděno nákupem ministerstva národní bezpečnosti. Základní a opakovací výcvik se prováděl pouze ve výcvikových střediscích. Na útvaru byla pro výcvik psa stanovena jedna hodina denně, což se však prakticky ani nedodržovalo a psi nebyli udržováni na požadované výši výcviku. Proto bylo nutné pro správné využití služebních psů zabezpečit jejich schopnosti a dovednosti opakovacím výcvikem, který se prováděl jednou měsíčně v rámci rot.

Po reorganizaci PS v roce 1951 byl kladen i zvýšený důraz na rozvoj služební kynologie a brzy se služební psi stali důležitou součásti pohraničních rot. U brigád PS je zřízena funkce referenta služební kynologie. V té době již výcvikové středisko psovodů ve Strážnici svoji kapacitou nestačí a tak se rozkazem ministra národní bezpečnosti v březnu 1951 zřizuje škola psovodů a služebních psů v Srní u Sušice, která je později přemístěna do Doupova. Zde jsou organizovány dvouměsíční kurzy výcviku psů a karanténa nově nakoupených psů. Početní stavy psů jsou doplňovány výhradně nákupem od kynologů Svazarmu.

V roce 1952 je u pohraničních rot zřízena funkce velitele družstva psovodů. Tyto příslušníky bylo nutno vycvičit a proto je z výcvikového střediska v Doupově utvořená poddůstojnická škola psovodů. U brigád PS se zřizují výcviková střediska psovodů nováčků. V tomto roce byla také po prve vyhlášena soutěž o nejlepšího služebního psa v rámci pohraniční stráže. Soutěž pak byla organizována každý rok.

Početní stavy psovodů a psů se u pohraničních rot zvyšují na 4 hlídkové a jednoho psa pátracího, kterého má přiděleného velitel družstva. Výcvik velitelů družstev se provádí současně s výcvikem pátracích psů v šestiměsíční poddůstojnické škole, kde současně probíhá dvouměsíční příprava nově nakoupených psů. Plánovalo se, že každá rota bude mít k dispozici až šest služebních psů.

V roce 1954 se zřizuje vojenský prostor Doupov a tak se poddůstojnická škola psovodů PS přemisťuje do Libějovic u Vodňan.

Využití služebních psů na státní hranici přinášelo dobré výsledky a tak stoupaly požadavky na doplňování jejich početních stavů. Například ve stejném roce vydal ministr národní bezpečnosti rozkaz, ve kterém je uvedeno, že služební pes Brek od pohraniční roty Poštorná znojemské brigády nesmí být utracen, ale zemřít přirozenou smrtí a do konce života mu musí být věnována příkladná péče. Legendární pes Brek se podílel na zadržení 62 narušitelů. Po smrti byl vypreparován a stal se součásti expozice bývalého Muzea SNB a vojsk MV.

V roce 1955 bylo u PS už celkem 1 081 služebních psů. Jejich rozmístění u jednotlivých brigád bylo následující:

Brigáda PS	Celkem služebních psů
3. Karlovy Vary	132
4. Znojmo	110
5. Cheb	136
7. Sušice	96
9. Poběžovice	111
10. Volary	91
11. Bratislava	85
12. Planá	79
15. České Budějovice	132
19. Děčín	97
ostatní součásti	12

V roce 1956 bylo na každé pohraniční rotě zařazeno přibližně pět vycvičených psů, z toho jeden stopař. Doplňování psů nákupem již nestačilo pokrýt požadavky a proto se v roce 1957 zřizují u všech pohraničních brigád chovné stanice psů.

Zpočátku byli služební psi využíváni k pátrání po narušitelích a k posílení hlídek. Podle druhu služby a způsobu výcviku se dělili na psy pátrací a hlídkové a od šedesátých let na pátrací, hlídkové, prověřovací, hlídací nevycvičené, chovné a štěňata.

Pátrací se zařazovali do hlídek-dozor a do poplachových hlídek nebo do skupin určených k pátrání po narušitelích. Hlídkoví psi byli přidělováni hlídkám stráž hranice, dozor, eskorta a skrytá hlídka. Jejich hlavním úkolem bylo upozornit hlídku na narušitele, který byl mimo dohled a mimo slyšitelnost hlídky a k vyhledání čerstvé stopy po narušiteli. Hlídací psi se využívali k ochraně muničních skladů a podobných objektů. Prověřovací psi se používali ke kontrole dopravních prostředků na železničních a silničních pohraničních přechodech.

Vývoj počtu služebních psů v letech 1960 – 1969:

rok	1960	1961	1962	1963	1964	1965	1966	1967	1968	1969
počet psů	1 086	1 027	1 247	1 328	1 468	1 418	1 084	1 052	1 113	1 196

Se zvýšením početních stavů služebních psů musely být nově řešeny i otázky jejich výživy, ustájení, výstroje, veterinárního zabezpečení a výcviku. Udržovací výcvik a konkrétní příprava pro službu je přenesena do rot, kde se psi připravují pro službu na konkrétních trasách a stanovištích. Přípravu řídí velitelé družstev pod dohledem velitelů rot. Zdokonaluje se evidence služebních psů včetně sledování jejich zdravotního stavu. Pro každého psa se zavádí kmenová knížka s veškerými potřebnými údaji. To usnadnilo plánovat doplňování početních stavů z chovných stanic. U vybraných rot byly zařazovány pouze feny a na jiných jsou jenom psi. To zamezilo nekvalitnímu využití psů při hárání fen.

Na požadavek Pohraniční stráže a podle receptur zpracovaných kynologií PS začal podnik masného průmyslu vyrábět masové konzervy pro psy a pekárny v Písku začaly dodávat suchary pro psy. Firma „Opus“ začala dodávat pro Pohraniční stráž výstroj a výcvikové pomůcky pro psy. Výuka kynologie byla zavedena i do přípravy velitelů rot v učilišti PS.

Od 60. let se do výkonu služby zaváděly nové způsoby využití služebních psů. Byly zavedeny průzkumy terénu se psy „na volno“ před i za drátěnými zátarasy, využití služebních psů k vyhledáváni drog a ukrytých osob na hraničních přejezdech, vypracování stop na dostih i volně útočících psů podél drátěných zátarasů. V chovných stanicích byly zaváděny nové metody výchovy štěňat. Za spolupráce s Československou akademii věd byly zpracovány testy k určování vloh štěňat.

V poddůstojnické škole psovodů v Libějovicích bylo zřízeno výzkumné středisko výcviku a využití služebních psů u PS, které přineslo nové poznatky o vnitřní aktivitě psů, uplatněné při jejich dvoufázovém výcviku. To zkrátilo základní výcvik o 25 %. Byl vyzkoušen a ověřen programový výcvik psů, který spočíval v individuálním programu podle zjištěných vloh. To usnadnilo výběr psů pro jejich speciální výcvik a využití ve službě. Podle toho byli vybíráni pátrací psi, psi pro OPK, psi pro samostatný útok podél ženijních zábran, ale i psi pro slepecký výcvik, zkoušený v Libějovicích na požadavky Ministerstva zdravotnictví, a pastevecký výcvik podle požadavků Ministerstva zemědělství. Dále byli připravováni psi k vyhledávání zraněných a min na požadavek Ministerstva národní obrany. Kromě toho se zabýval výzkum novými metodami výcviku psů k jejich využití ve službě.

Od 70. let byla ochrana některých úseků zesilována „samostatně útočícími psy“. Jednalo se o psy umístěné v uzavřených kotcích v terénu za signální stěnou. Dveře kotců se automaticky otevřely po signálu o narušení stěny nebo byly otevírány dálkově hlídkou. Pes pak vyběhl a měl blokovat narušitele do příjezdu hlídky z roty nebo úseku.

Těsné spojení přípravy psovodů a výcviku služebních psů s výkonem služby podstatně zkvalitnilo ochranu státní hranice. Sto procent nočních hlídek a sedmdesát procent denních hlídek bylo doprovázeno služebními psy.

Počet služebních psů v jednotlivých brigádách PS podle druhu služby v roce 1970:

(bez 11. bratislavské brigády)

Druh služby	4. bps	5. bps	7. bps	9. bps	12. bps	15. bps
pátrací	27	14	24	16	20	23
hlídkoví	171	89	104	68	88	230
hlídací	0	22	0	0	0	0
prověřovací	4	6	0	7	0	5
nevycvičení	0	21	0	50	0	0
štěňata	36	75	0	61	0	126
chovní	0	26	0	0	0	0
celkem	238	253	128	202	108	384

Na využití služebních psů byl kladen důraz po celé období existence Pohraniční stráže. PS se i snažila vyšlechtit pro vlastní potřebu speciální plemeno. Pod vedením Ing. Karla Hartla byl v roce 1955 vypracován projekt na získání služebního plemene splňujícího mimořádné požadavky kladené na psa pro službu u PS. Křížením karpatského vlka a německého ovčáka měli vzniknout odolní, vytrvalí a ostražití jedinci střežící západní hranice ČSR.

Náčelník služební kynologie PS Ing. Karel Hartl vypracoval projekt na získání kříženců psa s vlkem. Projekt zahrnoval kromě prozkoumání otázek mezidruhového křížení v rámci biologie, dědičnosti a biometrie rovněž problematiku fyziologických rozdílů mezi psy, vlky a jejich kříženci. V rámci projektu se také zkoumaly otázky vytváření podmíněných reflexů, endogenní aktivity, sociální chování apod.

S realizaci projektu se začalo v roce 1957 a podílelo se na něm více chovatelských stanic (CHS):

CHS Libějovice, Grabštejn a Malacky sledovaly biologické otázky (říje, páření, březost, početnost vrhů, výchovu a výcvik, endogenní aktivitu psů, vlků a jejich kříženců v různých generacích).

CHS Volary pozorovala sociální chování kříženců a jejich projevy.

CHS Karlovy vary sledovala vliv výchovy na křížence umístěné samostatně nebo společně se štěňaty německého ovčáka a vyhodnocovala rozdíly v jejich chování.

CHS Cheb zkoumala rozdíly v proporcích kříženců a německých ovčáků.

CHS bratislavské brigády (Šamorín, později Malacky) sledovala rozdíly mezi kříženci F1, F2 a dalších generací (písmenem F se označovaly jednotlivé generace zpětného křížení na německého ovčáka, čili na jedince s nižším podílem vlčí krve. Později vyhodnocovala výsledky vzájemného páření kříženců různých generací.

První kříženci se narodili v CHS Libějovice ze spojení vlčice Brity a německého ovčáka Cézara z Březového Háje. Narodilo se pět štěňat (1 pes a 4 fenky), ze kterých se v další plemenitbě uplatnila fenka F1 Bety a fenka F1 Berta. Berta odchovala v CHS Šamorín několik generací kříženců druhé filiální generace. Z Bertiných štěňat se v dalším chovu uplatnila fenka Osa a psi Old a Odin, kteří přispěli svým genetickým materiálem i mezi prvními civilními chovateli. Z potomků Bety bylo odchováno několik vrhů druhé až čtvrté filiální generace a taktéž první spojení dvou kříženců druhé filiální generace. F3 potomci fenky F2 Osy vytvořili početnou základnu tvořenou 66 psy a 40 fenami.

Druhá linie byla vytvořena z potomků vlčice Berty a německého ovčáka Kurta z Václavky. První vrh tvořilo šest štěňat, které se narodili 21. května 1960. V další plemenitbě se uplatnil pes Bikar.

Třetí linii tvoří kříženci vlka Arga s fenou německého ovčáka Asta z SNB, ktří se narodili v roce 1968 v CHS Snb v Býchorech. K další plemenitbě byli použití pes Ink ze SNB a jeho sestra Bára z PS v CHS Malacky.

Už první kříženci byli podrobováni výcviku a testováni na schopnost sociální vaazby na člověka. Psi byli buď zařazováni do služby, nebo je prodávali civilním chovatelům. V 60. letech byl chov ČSV na Slovensku organizován pouze v v chovatelské stanici PS v Malackách pod velením majora Františka Rosíka. V roce 1968 došlo ke změně ve funkci náčelníka kynologie PS a program chovu kříženců byl zastaven. Major Rosík a příslušníci bratislavské brigády PS však vytvořili podmínky pro další chov československého vlčáka. V roce 1974 obohatil chov další vlk Šárik, jehož potomci se uplatnili i v civilním chovu.

V roce 1966 vznikl návrh budoucího standardu plemena a Ing. Hartl se pokusil a jeho registraci v civilní plemenní knize a založení klubu. V té době bylo pro založení klubu nutné „zastřešit“ jej v tzv. Národní frontě a chov následně řídil Svazarm (Svaz pro spolupráci s armádou), který registrací kříženců odmítl. Další pokus o založení klubu v roce 1970 opět selhal a klub vznikl až v roce 1981, kdy se Český svaz chovatelů uvolil zapsat československého vlčáka do hlavní plemenní knihy v Praze. O rok později byl československý vlčák tehdejší Federálním výborem chovatelských svazů ČSSR uznán za národní plemeno.

Mezinárodní kynologickou federací (FCI) bylo plemeno československý vlčák uznáno v roce 1991. Po deseti letech FCI provádí ověření životaschopnosti populace, aa potom je plemeno uznáno s definitivní platností. U československého vlčáka to bylo v roce 2001.

Československý vlčák je velký pes, vzhledem připomínající vlka. Dosahuje výšky v kohoutku minimálně 65 cm (psi)/60 cm (feny), horní hranice není stanovena. Tělo československého vlčáka má být obdélníkového tvaru s poměrem 9:10 (výška : délka).

Toto plemeno se vyznačuje dlouhými předními i zadními končetinami. Typické je žlutošedé až stříbřité zbarvení se světlou maskou. Srst je hustá s rovnými chlupy. Pohybuje se klusem. Je to aktivní a temperamentní pes s mimořádně vyvinutými smysly a orientaci v terénu. Toto plemeno je velmi navázané na svou rodinu či smečku. Tím, že vznikl křížením vlka se psem, projevují se v jeho chování jiné struktury chování než u jiných plemen. Zachovává si anatomické přednosti vlka, na druhé straně je hůře vychovatelný, není vhodné cvičit jej drilem jak je to zvykem u německých ovčáků. Vzhledem k těmto skutečnostem nenalezl československý vlčák u Pohraniční stráže širší uplatnění.

V roce 1979 byly pohraniční roty podle typu (typ roty znamená plánovaný počet příslušníků na rotě) vybaveny služebními psy následovně:

Typ roty	Celkem psů	Pátrací psi	Hlídkoví psi	Nevycvičení psi
68	10	1	8	1
82	12	1	10	1
91	14	2	11	1

Počet služebních psů v jednotlivých brigádách PS podle druhu služby v roce 1984:

(bez 12. školní brigády)

Druh služby	4. bps		5. bps		7. bps		9. bps		11. bps		15. bps
	psů	fen	psů	fen	psů	fen	psů	fen	psů	fen	psů	fen
pátrací	23	11	18	5	27	4	12	4	5	7	25	6
všestranní	17	6	0	0	1	0	0	0	10	7	0	0
hlídkoví	151	56	152	48	124	36	102	49	90	30	164	72
prověřovací	22	0	17	0	10	0	18	0	8	0	25	0
strážní	2	0	10	3	4	0	6	0	5	0	0	0
nevycvičení	36	18	16	8	27	12	19	13	28	28	28	10
celkem	251	91	213	64	193	52	157	66	146	72	242	88
chovní	0	0	5	30	0	0	2	28	5	36	0	0
štěňata	9	3	65	54	0	0	0	0	62	49	0	0
celkem	260	94	283	148	193	52	159	94	213	157	242	88

Chovná stanice Libějovice měla celkem 209 psů.

Doplňování bylo prováděno ze čtyř chovných stanic, z nichž tři byly u pohraničních brigád v Chebu, Domažlicích a Bratislavě a jedna u poddůstojnické školy v Libějovicích.

AUTOR - Josef Š. Jméno v redakci weblogu Pohraničník (zasláno e-mailem). 



ZAJÍMÁ VÁS VÍCE? Klikněte si: 

** Pes Brek - čtyřnohá legenda PS 

** Psi u PS (diplomová práce)