Navazuji tímto příspěvkem
na předešlé články, které jsem před časem zveřejnil. Pro
snadnější orientaci čtenářů, které toto téma zaujalo,
zůstávám u názvu, který těmto mým příspěvkům „udělil“
pan administrátor, což jsem zmínil již dříve.
Nedávno jsem otevřel
seznam usmrcených osob na hranicích, abych se přesvědčil, zda
v seznamu byla provedena změna v případě jména Františka
Zemana 35-40 let, občana PLR, dne 30. 9. 1964. Rota PS Mnichovice,
ale v seznamu k žádné změně nedošlo. Pokud by šlo
skutečně o občana PLR, je pravděpodobné, že by v seznamu bylo
uvedeno jméno Franciszko. Tolik tedy ke jménu. Samotné jméno však
není jediná podivnost, která se týká tohoto případu.
Musím se vrátit do
doby, kdy k úmrtí došlo. Tehdy měl být pracovníkem
prokuratury vyslechnut velitel hlídky Jiří K., který tělo
z drátěného zátarasu vyprošťoval. K tomu výslechu nedošlo
a zmiňovaný pracovník prokuratury, byl patrně účastníkem hádky
na pozorovatelně stanoviště Papst. Tohoto pracovníka, nikdo z nás
nespatřil, což jsem popisoval v jednom předchozím článku.
Vzpomínané prudké výměny názorů jsem se stal svědkem já a
můj člen hlídky Jano B. v době, kdy jsme byli vysláni
s nosítky k transportu mrtvého a došli až
k pozorovatelně na Papstu. Dále jsem uvedl, že mimo majora
K., který se k nám přidal při zpáteční cestě, tam byl
zřejmě ještě někdo další, patrně právě zmíněný pracovník
prokuratury. Že šlo o pracovníka prokuratury, usoudil jsem
podle poznámky velitele roty, když za námi přišel na místo
nezdařeného pokusu o překonání DZ. Veliteli hlídky Jiřímu K.,
sdělil. Chce s Vámi mluvit prokurátor,
napřed ale řekněte všechno mě. Jak jsem
již uvedl, k výslechu velitele hlídky Jiřího K. pracovníkem
prokuratury nedošlo.
Při výslechu, by odpovídal velitel hlídky
bezesporu na důležité otázky např., v jaké poloze nalezla
hlídka tělo po pádu ze zátarasu a zda si všiml také toho, které
části na těle byly popáleny elektrickým proudem a jestli u toho
muže nalezla hlídka nějaké předměty.
V místě překonání
DZ před polednem a úniku jednoho z narušitelů, se
v odpoledních hodinách při okraji lesa, za drátěným
zátarasem konala pátrací akce, opakovaně a nepochopitelně jen v
jednom místě, vyznačeném na mapce. Hranice byla odtud ještě
dost daleko a tato akce byla prováděna právě tam, kde ji mohl
pozorovat i narušitel, kterému se nepodařilo z nějakého
důvodu prolézt prostříhanou dírou v zátarasu. Kdyby tuto
pátrací akci viděl, určitě by se při zamýšleném dalším
pokusu tomuto místu vyhnul. Zde na Frantolech operoval pes
v útoku na volno a to ze stanoviště na Neznámé kótě po
vrata na Šternu a v obráceném směru až do údolí Dvaapadesátky.
Pokud by se pokusil narušitel překonat zátaras v tomto místě,
byl by velmi pravděpodobně zadržen.
Přitom všem co se tento den
odehrálo, jediná hlídka nalevo byla na noc vyslána na Javor, což
bylo stanoviště asi tisíc metrů od styku s rotou Mlýnce a žádné
jiné stanoviště na levé straně obsazeno nebylo, viz mapka.
Nalevo tak vznikl minimálně tři kilometry široký nestřežený
prostor. Toho dne krátce před polednem, kdy k průniku
jednoho ze dvou narušitelů zátarasem na Frantolech došlo,
byl proud vypnutý, bylo pěkné slunečné počasí a bylo sucho.
Za takových podmínek se zátaras i při zapnutém proudu
vesměs nijak neprojevoval. Jen v době kdy bylo vlhko a v místech,
kde se vodičů dotýkala tráva, zátaras za tmy světélkoval.
Tím
je možné vysvětlit, že narušitel ve chvíli kdy se pokusil o
přelezení zátarasu večer, byl přesvědčen, že v zátarasu
žádný proud není, jako tam skutečně nebyl v dopoledních
hodinách. Navíc, když po něm nebylo zahájeno pátrání hned po
jeho prvním nezdařeném pokusu, mohl nabýt dojmu, že o něm dosud
nikdo neví. Přitom o pohybu dvou podezřelých osob v obci
Loučovice, přišlo hlášení na rotu hned v ranních
hodinách. Jeho další pokus překonat DZ před devatenáctou
hodinou, poblíž stanoviště Papst, svědčí o tom, jak situaci
vyhodnotil, když nezvážil případná rizika, která by ho mohla
zaskočit. Zřejmě uvažoval podle logiky, pokud o jeho pobytu
v zakázaném pásmu by bylo něco známo, bylo by jistě
zahájeno pátrání. Patrně nepočítal s možností, že i když
jsme o jeho pobytu v pásmu věděli, pátrací akce zahájena
nebyla. V době před polednem šlo o dvě osoby a prokazatelně
se podařilo projít přes DZ jen jedné.
Asi v osmnáct hodin
třicet pět minut, se vydala hlídka ze stanoviště Javor
prověřovat zkrat na čtvrtém úseku signalizace, který způsobil
narušitel při překonávání signální stěny. V osmnáct
hodin čtyřicet osm minut, čekání na osudný krok narušitele,
definitivně přetnul zvuk zvonku, který signalizoval zkrat na
vysokém napětí. Vzápětí spadly znovu klapky na čtvrtém úseku
signalizace, kdy během pádu ze zátarasu narušitel rukama
zkratoval signální stěnu. Tolik tedy k popisu tehdejší
situace. K článku přikládám mapku s vyznačeným
průběhem DZ, stanovišti, místem proryvu před polednem na
Frantolech, pátrací akci při okraji lesa a nezdařeném pokusu ve
večerních hodinách, poblíž stanoviště Papst.
Uzavírám tímto, mám
odůvodněnou pochybnost, že byla spolehlivě prokázána totožnost
usmrceného. Po nahlédnutí do seznamu jsem v jeho případě
žádnou změnu nezaznamenal. Nasvědčuje tomu zejména fakt, že
v seznamu usmrcených na hranicích nebylo doposud zapsáno
správné jméno muže a nebyl upřesněn ani jeho věk.
Už z tohoto
důvodu, si myslím, že člověk jménem František Zeman, na seznam
usmrcených na hranicích nepatří a to nejen proto, ale též, že
mám důvodnou pochybnost o jeho pobytu v místě, kde k události
došlo.
Zastávám názor, že
všechny události z hranic za působnosti PS, mají být
přezkoumány, věrohodně popsány a zveřejněny. Pravdivým
popisem toho, co se na hranicích skutečně odehrávalo, ubylo by
prostoru pro účelové šíření různých legend a dohadů o
Pohraniční stráži, která bezesporu i přes nevoli některých
lidí, byla na svém místě.
(c) AUTOR ČLÁNKU: E.Zelený
Publikováno bez jakýchkoliv úprav textu, v původní podobě.
ZAJÍMÁ VÁS VÍCE TÉMA EZOH? Klikněte si na odkazy.
*2> EZOH - Životu nebezpečný zátaras II.