HRANICE KUBA - USA, HISTORIE A SOUČASNOST

 

Americká hranice na území Kuby?

Zní to šíleně? Ano, leč je tomu tak—Guantánamo, základna amerického námořnictva je dodnes suverénní oblastí USA na území Kuby.

Námořní základna USA na jihovýchodním cípu Kuby o přibližné ploše 116 km²

Jak se to stalo?

Během španělsko-americké války se v roce 1898 na Guantánamu vylodila americká námořní pěchota (U.S. Marines). Americká vláda si pak uvědomila, že by právě tato oblast byla vhodná ke zřízení základny, ze které by bylo možné vojensky chránit Panamský průplav a jižní pobřeží USA. A navíc mít pod palcem lodní dopravu všech surovin v této oblasti.

V roce 1901 americká legislativa schválila nový zákon (Platt Amendment), kterým se Guantánamo stalo americkým protektorátem. Ve stejném roce Kuba tento zákon přidala do své ústavy. První kubánský prezident Tomás Estrada Palma poté Američanům nabídl časově neomezený nájem Guantánama. Tak se stalo v roce 1903, a to uzavřením kubánsko-americké Úmluvy o vzájemných vztazích (Cuban–American Treaty of Relations). Za přibližně 4000 dolarů ročně vláda Kuby Američanům v úmluvě zaručila, že nad Guantánamem budou mít naprostou a ničím neomezenou pravomoc na věčné časy, zatímco si Kuba ponechá vlastní suverenitu.

Pro Kubu to byly nevýhodné podmínky. Kuba se tak vzdala části svého území. Jenže, jenže. Kubánci s podporou Američanů před několika lety předtím porazili Španěly a stali se samostatnou zemí. A chtěli jí i nadále zůstat. Nechtěli, aby se vrátila španělská koloniální okupace, ale ani to, aby se celá Kuba stala americkým protektorátem. Guantánamo se jim tehdy mohlo zdát jako rozumná cena za nezávislost.

Poloha základny na Kubě.

Základna zpočátku sloužila jako námořní středisko a uhelné překladiště. Uhlí tehdy bylo strategickou surovinou. A nejen tehdy.

    Americká námořní pěchota na Guantánamu v roce 1911.

V roce 1934 Spojené státy a Kuba uzavřely další Úmluvu o vzájemných vztazích, kterou postavení Guantánama potvrdily. V úmluvě se dohodly, že americká základna bude zrušena jen pokud se na tom obě vlády dohodnou nebo že se jí Američané vzdají.

Hlavní štáb amerického námořnictva na základně Guantánamo v roce 2010.

V roce 1959 zvítězila kubánská revoluce a novým vůdcem Kuby se stal Fidel Castro. Tomu americká základna na Kubě ležela v žaludku. Odmítl platby za pronájem, protože tím by uznal její legitimitu. Platby pak Američané posílali do Švýcarska. Proč ale Castro jednoduše americkou základnu nezrušil? Zřejmě proto, že by si takový krok mohli Američané vyložit jako útok na své území a hrozila by válka. A ta by pro nikoho nedopadla dobře.

Poloha základny ze satelitu.

Začátky vojenské věznice na Guantánamu.

Na konci 80. a na počátku 90. let začala základna sloužit jako záchytná stanice desítky tisíc migrantů z Haiti, Dominikánské republiky a jiných okolních států. To byl problém, mimo jiné i proto, že mnoho migrantů měli HIV a nikdo nevěděl co s nimi. Byla postavena vojenská věznice.

Jak mi před časem vyprávěl americký námořník, který tam tehdy sloužil, „Byla to hrůza. Měl jsem noční službu s dvěma dalšími námořníky a najednou k nám přišly stovky ozbrojených chlapů. Tak jsem je jako zástupce americké vlády uvítal na americké půdě a ostře jsem jim řekl, aby napřed složili zbraně a nedělali žádné kraviny. Jejich zbraně šly na zem a byly to tak dvoumetrová hromada noží, pistolí a jiných zbraní. Jenže jsem si říkal, co když se tady na nás vrhnou? Měl jsem fakt strach. Naštěstí to dobře dopadlo.“

„A jaká byla jinak služba na základně?“ zeptal jsem se ho.

„Jinak dobrá,“ řekl. „Na základně bylo bezpečno, měli jsme tam restaurace a dobré školy pro děti. Vlastně tam tehdy chtěl sloužit kdekdo. Nebýt těch migrantů, tak by to byla pohoda. Možná snad až na to, že se tam člověk často nevyspal.“

„Proč?“

„Protože jsme všude okolo byli zabezpečeni minovými poli a někdy tě v noci probudily výbuchy. Pak ráno na stromech visely krvavé kusy zvířat. Hnus.“

Tábor Delta, součást věznice na základně.

Již od roku 1961 jak Američané, tak Kubánci okolo základny v „zemi nikoho“ položili minová pole. Jedny z největších na světě. Docházelo ke smrtelným nehodám, hlavně amerických vojáků. Ti se někde na základně zlili a pak šlápli, nebo sáhli, kam neměli.

V roce 1996 prezident USA Clinton proto nařídil odminování. Minové pole bylo nahrazeno detektory pohybu a hluku a odposlouchávacím zařízením. Systém ochrany této hranice je dodnes podobný systému zabezpečení západních hranic ČSSR během Studené války. Stále je základna obklopena strážními věži s kulomety a signálními stěnami a na základně stále slouží téměř 9.000 amerických námořníků a příslušníků námořní pěchoty. Jen je těch signálních stěn více a všude visí cedule: „Hraniční vojenské pásmo. Nevstupovat, jinak proti vám bude použita smrtící síla (Deadly Force).“

Koncentrační tábor Guantánamo?

V roce 2002 po americkém útoku v Afghánistánu byl na Guantánamu otevřen zadržovací tábor pro „nepřátelské bojovníky,“ tedy pro osoby podezřelé z islámského terorismu. Na začátek jich bylo několik set. Tito zajatci nebyli americkou vládou považováni za válečné zajatce podle Ženevské úmluvy, jen za osoby nepřátelské. Aniž by byli z čehokoliv obviněni, v táboře strávili mnohá léta. Vojenská policie na zajatcích používala i německé ovčáky, které mnohdy kupovala z České republiky. Někdy v roce 2010 americká vláda nabídla České republice, zda si některé vězně nechce převzít. Odpověď vlády ČR byla stručná, „Vy jste si je zajali a my s tím nemáme nic společného, běžte s tím někam.“

Vězni na základně.

Pak začaly dlouholeté právní spory ve Spojených státech. Navíc se časem provalilo, že CIA a vojenští vyšetřovatelé na základně vězně mučili. Byl z toho pořádný skandál. Námořnictvo tvrdilo, že má výlučnou pravomoc na Guantánamu a že civilové do toho nemají co mluvit. S tím později nesouhlasil Nejvyšší soud USA, který řekl, že tito vězni se nacházejí na suverénním americkém území a proto se na ně vztahuje americké právo a i soudní ochrana.

V roce 2009 chtěl prezident Obama tábor zavřít, ale od kongresu nedostal podporu. Údržba vězeňského tábora stála přes 450 miliónů amerických dolarů ročně. V roce 2011 přesto souhlasil s tím, že tam vězni mohou být drženi bez časového omezení.

Dnes je ve vojenském vězení asi 30 osob. Mnozí byli propuštěni, málo jich bylo odsouzeno a několik spáchalo sebevraždu.

Příběh Guantánama však zdaleka není u konce.

(c) Autor článku: Mirek Katzl

Právní poznámka: Veškeré textové a obrazové materiály ve článku pocházejí z volně šiřitelných děl (Free Domain) a není proto nutné uvádět zdroje.

Další články M.Katzla na weblogu Pohraničník? Klikněte si:

** Srovnání - VKR u PS a US.ARMY 

** "PŠM" u jednotek US.ARMY za studené války.

** Tady jste skončil - příběh z druhé strany.

** Interview s pohraničníkem.

** Pohraniční stráž v USA.

U.S. BORDERS ON CUBAN TERRITORY?

 

Sounds crazy? Perhaps, yet it is so—U.S. Naval Base Guantánamo Bay is still a sovereign U.S. territory in Cuba.

U.S. Naval Base in South-East Cuba, occupying approximately 116 km² of land and sea

How Did It Happen?

During the Spanish-American War in 1898, U.S. Marines invaded Guantánamo. American military leadership realized that the area would be suitable to militarily protect the Panama Canal and the U.S. Eastern Southern Coast. And to have all shipping of strategic material, such as coal, under their thumb.

In 1901, the U.S. legislature passed a new law, the Platt Amendment, which made Guantánamo an American protectorate. In the same year, Cuba incorporated this law into the Cuban Constitution. Tomás Estrada Palma, the first Cuban president, then offered the United States to lease Guantánamo in perpetuity. That happened in 1903 when Cuba and the United States signed the Treaty of Relations. For about 4000 U.S. dollars per year, the Cuban Government guaranteed the Americans complete and unrestricted control over Guantánamo forever, while Cuba was guaranteed to keep its sovereignty.

The Treaty conditions may not have been the best deal for Cuba. However, the Cubans knew that only a few years before, the Americans helped them defeat the Spanish in Cuba and to become an independent country. And they wanted to continue as one. They did not want the Spanish colonial rule to return, and they did not want to become a U.S. protectorate either. So Guantánamo perhaps seemed a reasonable price for Cuban independence.

U.S. Base in Cuba

The base first served as a naval center and storage for coal. Coal was then a strategic material. Not only then.

U.S. Marines in Guantánamo in 1911

In 1934 The United States and Cuba signed another Treaty of Relations that only further confirmed the legal status of Guantánamo. Both parties agreed that the U.S. base would be closed only if the governments of both the U.S. and Cuba agreed, or if the U.S. abandoned it.

U.S. Naval Command in Guantánamo in 2010

In 1959 Fidel Castro became the new leader of Cuba. The existence of a U.S. base on Cuban territory bothered him. He refused the lease payments from the Americans, because he felt that by accepting them, he would have recognized the base’s legitimacy. Why didn’t Castro simply evict the Americans from Guantánamo? Perhaps he worried that the Americans would see such a step as an attack on their territory, and a war would follow. A war that would not end up well for anyone. This was probably a wise decision.

Satellite picture of the base

Military Prison at Guantánamo

At the end of the 80s and the beginning of the 90s, the base also served as a detention center for thousands of migrants from Haiti, Dominican Republic, and from other countries in the area. These people were trying to escape their countries by sea, but the U.S. Navy caught them. This was a problem because many of the migrants were HIV positive, and no one really knew what to do with them. Therefore, a military detention center was built at Guantanamo.

Some time ago, a former U.S. sailor explained to me what his service on Guantánamo was like.

“It was nuts,” he said. “One night I was in charge of the quarters together with two other sailors. All of a sudden, two hundred recent detainees, still bearing arms, showed up at my station. The U. S. Navy had dumped them off at my station, and no one had bothered to relieve them of their weapons! I told them they were on U.S. territory. ‘First, put down your weapons here,’ he went on. “And don’t do any stupid shit.”

“They dumped a bunch of pistols, knives, and other weapons on the floor. The pile was taller than me. It was scary. What if they attack us? I was really afraid, but it ended up well.”

“What was the service on base like otherwise?” I asked him.

“It was not bad,” he said. “The base was safe, we had good schools for our kids and good restaurants. Many American servicemen wanted to serve there back then. If it were not for the migrants, it would have been a piece of cake. Well, there was one other problem. Sometimes, I could not get a good night’s sleep.”

“Why was that?” I asked him.

“Because of the minefields all around us. Sometimes explosions would wake me up. Then in the morning, you would see bloody pieces of animals hanging on the trees. When I first saw that, I couldn’t stop puking.”

The Delta Camp, part of the base prison

In 1961, both Americans and Cubans started to install mine fields around the base, in “no one’s land.” These were some of the largest mine fields in the Western world. Cuba and the United States were mortal enemies at the time, and they each wanted distance from each other. Fatal accidents happened. Young U.S. military personnel would get drunk on the base and then step somewhere where they should not have.

In 1996, President Clinton ordered the U.S. military to clear the U.S. mine fields around the base. Mines were replaced by motion and noise detectors, as well as by listening devices. The system of border protection is similar to that of Czechoslovakia’s border protection during the Cold War. The base was, and still is, equipped with watch towers, machine guns, and signal walls. Today, close to 9000 members of U.S. Marines and U.S. Navy serve there. There are signs, “Military area. Do not enter. Deadly force will be used.”

Guantánamo Concentration Camp?

After an American attack on Afghanistan in 2002, a detention center for “enemy combatants” was built on Guantánamo. These prisoners were suspected of Islamic terrorism. First, there were several hundreds of them. The U.S. Government did not consider them Prisoners of War according to Geneva Conventions. Without being formally charged of any crimes, these men spent years in detention. Military police used German shepherds on them. Often, these dogs were bought from the Czech Republic. The breeding stations in Southwestern Czech Republic had supplied the dogs to the Czechoslovak Border Guard only a decade before.

In 2010, the U.S. Government asked the Czech Republic officials if they would take some of the prisoners. The official answer of the Czech government came swiftly, “No, thank you, ladies and gentlemen. We do not have facilities for that. Therefore, unfortunately, we will not be able to take advantage of your otherwise generous offer.” An unofficial answer was, “Guys, these men are your prisoners, so shove it.”

Guantánamo prisoners

After that, years-long legal battles began concerning the status of Guantánamo military prison. On top of that, someone leaked that the CIA and military investigators tortured the prisoners. A scandal erupted. The U.S. Department of Defense claimed that Guantánamo is under the military and that civilians had no business meddling in that.

Soon, the U.S. Supreme Court disagreed. The judges basically said, that, “Guantánamo is a sovereign U.S. territory and as such, U.S. laws apply even there.”

In 2009, President Obama promised he would close the prison, but the U.S. Congress refused to fund such an endeavor, even though the maintenance of the prison then cost about 450 million U.S. dollar per year. The cost to close it would have been astronomical, and there would be no place to move the inmates. So, in 2011, President Obama turned around and agreed that the Guantánamo prisoners could be held there indefinitely.

Today, there are about thirty prisoners left. Many were released, because their countries were willing to take them back, a few were sentenced and went to prisons in the United States, and several committed suicide.

The story of Guantánamo goes on and on.

(c) Mirek Katzl

Legal Note: Any and all material in this article, whether text or pictures, has come from Free Domain, and it is therefore not necessary to quote the sources.

READ MORE IN ENGLISH:

http://pohranicnik.blogspot.com/2022/02/an-interview-with-officer-of.html

http://pohranicnik.blogspot.com/2020/10/a-battle-of-nerves.html