HRANICE KUBA - USA, HISTORIE A SOUČASNOST

 

Americká hranice na území Kuby?

Zní to šíleně? Ano, leč je tomu tak—Guantánamo, základna amerického námořnictva je dodnes suverénní oblastí USA na území Kuby.

Námořní základna USA na jihovýchodním cípu Kuby o přibližné ploše 116 km²

Jak se to stalo?

Během španělsko-americké války se v roce 1898 na Guantánamu vylodila americká námořní pěchota (U.S. Marines). Americká vláda si pak uvědomila, že by právě tato oblast byla vhodná ke zřízení základny, ze které by bylo možné vojensky chránit Panamský průplav a jižní pobřeží USA. A navíc mít pod palcem lodní dopravu všech surovin v této oblasti.

V roce 1901 americká legislativa schválila nový zákon (Platt Amendment), kterým se Guantánamo stalo americkým protektorátem. Ve stejném roce Kuba tento zákon přidala do své ústavy. První kubánský prezident Tomás Estrada Palma poté Američanům nabídl časově neomezený nájem Guantánama. Tak se stalo v roce 1903, a to uzavřením kubánsko-americké Úmluvy o vzájemných vztazích (Cuban–American Treaty of Relations). Za přibližně 4000 dolarů ročně vláda Kuby Američanům v úmluvě zaručila, že nad Guantánamem budou mít naprostou a ničím neomezenou pravomoc na věčné časy, zatímco si Kuba ponechá vlastní suverenitu.

Pro Kubu to byly nevýhodné podmínky. Kuba se tak vzdala části svého území. Jenže, jenže. Kubánci s podporou Američanů před několika lety předtím porazili Španěly a stali se samostatnou zemí. A chtěli jí i nadále zůstat. Nechtěli, aby se vrátila španělská koloniální okupace, ale ani to, aby se celá Kuba stala americkým protektorátem. Guantánamo se jim tehdy mohlo zdát jako rozumná cena za nezávislost.

Poloha základny na Kubě.

Základna zpočátku sloužila jako námořní středisko a uhelné překladiště. Uhlí tehdy bylo strategickou surovinou. A nejen tehdy.

    Americká námořní pěchota na Guantánamu v roce 1911.

V roce 1934 Spojené státy a Kuba uzavřely další Úmluvu o vzájemných vztazích, kterou postavení Guantánama potvrdily. V úmluvě se dohodly, že americká základna bude zrušena jen pokud se na tom obě vlády dohodnou nebo že se jí Američané vzdají.

Hlavní štáb amerického námořnictva na základně Guantánamo v roce 2010.

V roce 1959 zvítězila kubánská revoluce a novým vůdcem Kuby se stal Fidel Castro. Tomu americká základna na Kubě ležela v žaludku. Odmítl platby za pronájem, protože tím by uznal její legitimitu. Platby pak Američané posílali do Švýcarska. Proč ale Castro jednoduše americkou základnu nezrušil? Zřejmě proto, že by si takový krok mohli Američané vyložit jako útok na své území a hrozila by válka. A ta by pro nikoho nedopadla dobře.

Poloha základny ze satelitu.

Začátky vojenské věznice na Guantánamu.

Na konci 80. a na počátku 90. let začala základna sloužit jako záchytná stanice desítky tisíc migrantů z Haiti, Dominikánské republiky a jiných okolních států. To byl problém, mimo jiné i proto, že mnoho migrantů měli HIV a nikdo nevěděl co s nimi. Byla postavena vojenská věznice.

Jak mi před časem vyprávěl americký námořník, který tam tehdy sloužil, „Byla to hrůza. Měl jsem noční službu s dvěma dalšími námořníky a najednou k nám přišly stovky ozbrojených chlapů. Tak jsem je jako zástupce americké vlády uvítal na americké půdě a ostře jsem jim řekl, aby napřed složili zbraně a nedělali žádné kraviny. Jejich zbraně šly na zem a byly to tak dvoumetrová hromada noží, pistolí a jiných zbraní. Jenže jsem si říkal, co když se tady na nás vrhnou? Měl jsem fakt strach. Naštěstí to dobře dopadlo.“

„A jaká byla jinak služba na základně?“ zeptal jsem se ho.

„Jinak dobrá,“ řekl. „Na základně bylo bezpečno, měli jsme tam restaurace a dobré školy pro děti. Vlastně tam tehdy chtěl sloužit kdekdo. Nebýt těch migrantů, tak by to byla pohoda. Možná snad až na to, že se tam člověk často nevyspal.“

„Proč?“

„Protože jsme všude okolo byli zabezpečeni minovými poli a někdy tě v noci probudily výbuchy. Pak ráno na stromech visely krvavé kusy zvířat. Hnus.“

Tábor Delta, součást věznice na základně.

Již od roku 1961 jak Američané, tak Kubánci okolo základny v „zemi nikoho“ položili minová pole. Jedny z největších na světě. Docházelo ke smrtelným nehodám, hlavně amerických vojáků. Ti se někde na základně zlili a pak šlápli, nebo sáhli, kam neměli.

V roce 1996 prezident USA Clinton proto nařídil odminování. Minové pole bylo nahrazeno detektory pohybu a hluku a odposlouchávacím zařízením. Systém ochrany této hranice je dodnes podobný systému zabezpečení západních hranic ČSSR během Studené války. Stále je základna obklopena strážními věži s kulomety a signálními stěnami a na základně stále slouží téměř 9.000 amerických námořníků a příslušníků námořní pěchoty. Jen je těch signálních stěn více a všude visí cedule: „Hraniční vojenské pásmo. Nevstupovat, jinak proti vám bude použita smrtící síla (Deadly Force).“

Koncentrační tábor Guantánamo?

V roce 2002 po americkém útoku v Afghánistánu byl na Guantánamu otevřen zadržovací tábor pro „nepřátelské bojovníky,“ tedy pro osoby podezřelé z islámského terorismu. Na začátek jich bylo několik set. Tito zajatci nebyli americkou vládou považováni za válečné zajatce podle Ženevské úmluvy, jen za osoby nepřátelské. Aniž by byli z čehokoliv obviněni, v táboře strávili mnohá léta. Vojenská policie na zajatcích používala i německé ovčáky, které mnohdy kupovala z České republiky. Někdy v roce 2010 americká vláda nabídla České republice, zda si některé vězně nechce převzít. Odpověď vlády ČR byla stručná, „Vy jste si je zajali a my s tím nemáme nic společného, běžte s tím někam.“

Vězni na základně.

Pak začaly dlouholeté právní spory ve Spojených státech. Navíc se časem provalilo, že CIA a vojenští vyšetřovatelé na základně vězně mučili. Byl z toho pořádný skandál. Námořnictvo tvrdilo, že má výlučnou pravomoc na Guantánamu a že civilové do toho nemají co mluvit. S tím později nesouhlasil Nejvyšší soud USA, který řekl, že tito vězni se nacházejí na suverénním americkém území a proto se na ně vztahuje americké právo a i soudní ochrana.

V roce 2009 chtěl prezident Obama tábor zavřít, ale od kongresu nedostal podporu. Údržba vězeňského tábora stála přes 450 miliónů amerických dolarů ročně. V roce 2011 přesto souhlasil s tím, že tam vězni mohou být drženi bez časového omezení.

Dnes je ve vojenském vězení asi 30 osob. Mnozí byli propuštěni, málo jich bylo odsouzeno a několik spáchalo sebevraždu.

Příběh Guantánama však zdaleka není u konce.

(c) Autor článku: Mirek Katzl

Právní poznámka: Veškeré textové a obrazové materiály ve článku pocházejí z volně šiřitelných děl (Free Domain) a není proto nutné uvádět zdroje.

Další články M.Katzla na weblogu Pohraničník? Klikněte si:

** Srovnání - VKR u PS a US.ARMY 

** "PŠM" u jednotek US.ARMY za studené války.

** Tady jste skončil - příběh z druhé strany.

** Interview s pohraničníkem.

** Pohraniční stráž v USA.