Únor 1990, základna Fort Lewis-McChord, stát Washington, USA.
„Hele chce s Váma mluvit velitel,“ řekl mi nadřízený seržant hned ráno po nástupu. „Okamžitě.“
Tak jo, co jsem provedl? Zase průser. A šel jsem k veliteli do kanceláře.
K mému úděsu tam ale neseděl náš kapitán, ale plukovník. Tak je zle.
Předpisově jsem se mu nahlásil.
„Dobře, Katzl,“ řekl. „Teď si tady sedněte a dobře mě poslouchejte.“
Sedl jsem si a začal se třást strachy.
„Víte, proč jste tady?“ zeptal se plukovník.
„Nevím, pane.“
„Nebojte, vše je ok. Jen Vám řeknu takový příběh a pak Vám dám rozkaz.“
„Ano, pane.“
„Možná víte, že jsem Němec…“
„Pane…“
„Chlape, držte hubu a poslouchejte!“
Ani jsem nedutal.
„Ale co asi nevíte a tohle neví snad nikdo je, že můj dědeček byl na sklonku roku 1939 v generálním štábu Wehrmachtu. Chystal se útok na to Vaše Československo. S tímto plánem většina vedení Wehrmachtu nesouhlasila. Čekali jsme pořádný boj a doufali jsme, že pak za válečné zločiny zatkneme, ale raději pobijeme, všechny nacistické vůdce. Jenže to se nestalo. Hitler k vám napochodoval bez většího odporu. Pan Beneš si zdrhnul do Anglie. V tu chvíli jsme už nečekali až nás zatkne Gestapo. Naštěstí jsme měli od Canarise každý dva pravé jihoamerické pasy. Konečně jsem to mohl někomu říct,“ oddychl si.
„Jen vzpomínám na dětství v Argentině,“ pokračoval. „Pak jsme se nějak dostali do USA a časem jsem šel na vojenskou akademii. Tam nebyl den, kdy mně mladému klukovi někdo nenadával do Skopčáků. Ale proč Vám to vlastně říkám?“
„Nevím, pane,“ řekl jsem.
„Asi proto, že jsem slyšel o Vašich problémech s rozvědkou,“ pokračoval. „Tohle si nechte pro sebe, ale byl na mě tlak, abych Vás vyrazil z armády. To jsem odmítl. A to mám jen dva roky do důchodu. Takže mohli vyrazit i mě.“
„To je mně líto, pane,“ uznale jsem pokývl.
„Mně to líto není,“ řekl rázně. „Zažil jste věci, kterým rozumí snad málo lidí. A já jsem jeden z nich.“
„Jste dobrý voják a bylo by Vás škoda. Navíc jste prý slušný člověk. Máte jen pár měsíců služby a já Vám chci trochu očistit jméno. My Němci si musíme pomáhat.“
„Ale pane,“ namítl jsem. „Já nejsem žádný Ně…“
„Držte hubu!“ zařval. „Já jsem četl vaši žádost z roku 1988 o německé občanství a proto dobře vám, že jste nejméně Volksdeutsch. Mimochodem, mně kopii přinesla rozvědka. Poslal jsem ty kluky do prdele.“
„Děkuji, pane.“
„Není za co,“ řekl plukovník. „Ale k věci. Zítra zahajujeme strategické cvičení. Bude tu hlavní seržant celé armády a jistý generál. Ptali se mě, koho doporučuji, aby je chránil. Řekl jsem, že vás. Asi jsem je trochu nasral. Jenže tohle je vaše šance. Takový úkol je přesně pro vás.“
„Ano, pane, děkuji!“
Únor 1990, kdesi u kanadských hranic, stát Washington, USA.
„Ježíši, to je smrad,“ uplivl se seržant major vedle mě, řidiče. Pan generál si zrovna sundal boty a vzadu v autě zalehl.
„Seržante, já na chvilku vyvětrám,“ nahlásil jsem.
„Je načase,“ řekl seržant major.
„Do prdele,“ najednou zezadu zařval generál, kterého čerstvý vzduch probudil. „Já se tady klepu zimou a vám je to všem jedno. Já tu snad ani neusnu. Tak a teď mi vojáku přineste ze skladu nějaké polštáře a deky.“
Podíval jsem se na seržanta majora vedle mě. Jeho výraz byl jasný. Co máme s tím kokotem dělat? To neřekl, ale kývl a řekl, „Tak běžte.“
Když jsem přišel do „skladu“ zastavil mě jiný seržant major.
„Seržante,“ hlásil jsem se mu. „Mám rozkaz vyfasovat tři polštáře a tři deky.“
„Kurva, dobře se kolem podívejte,“ odvětil seržant. „Co tu do hajzlu vidíte?“
„Seržante, na zemi vidím stovky vojáků, kteří chcípají zimou.“
„To je kurva pravda,“ řekl uznale seržant. Sám se klepal zimou. „A Vy chcete pro toho vašeho teploušskýho generála deky? Aby náhodou neutrpěl nějaké nepohodlí? Nasrat!“
„Ano, seržante,“ řekl jsem. „Máte pravdu. Raději bych byl tady,“ zalhal jsem. „Jenže, a to je mi líto, nemám na výběr. Dovolte mi poznámku.“
„Tak do prdele mluvte, člověče,“ zazněl pokyn seržanta.
„Mně to taky sere, seržante. Jenže rozkaz je rozkaz. Co byste dělal na mém místě?“
„Kurva,“ řekl seržant. „Tak a já teď jdu několika vojákům vzít deky. Ale sere mě to.“
„Mě taky, seržante.“
Za chvíli se vrátil s několika polštáři a deky. „Vyřiďte tomu čůrákovi aby se dobře vyspal.“
„Vyřídím, seržante.“
Zase lžu jako když tiskne. Panu generálovi jsem to nevyřídil. Naopak jsem mu něžně dal pod hlavu dva polštáře a hodil na něj dvě deky.
Seržant major vedle mě jen kroutil očima.
„Vojáku,“ za chvíli řekl. „Nebylo by od věci, abychom se i my trochu vyspali. Dejte ty sedačky dolů.“
„Ano, seržante majore.“
Tak jsme se všichni v polosedě onu noc vyspali. Jen nás občas budilo nejen generálovo prdění vzadu, ale také jeho hlášky ze snů. Jako třeba „Už mi to miláčku nedělej, bolí to.“
Seržant major se také párkrát vzbudil. „Tahle celá armáda je na hovno,“ prohlásil a začal chrápat.
***
„Tak tohle bylo skvělé, chlapci,“ ráno prohlásil pan generál. „Takhle dobře jsem se už dlouho nevyspal. A vy dva jste odvedli úžasnou práci. Teď ale nevím, kam se mám jít vychcat a vysrat.“
„Tak ho tam vojáku odveďte,“ nařídil mi seržant major.
Odvedl jsem ho tam. Schytal jsem přitom nenávistné pohledy zmrzlých vojáků.
„Výborně,“ pochvaloval si poté pan generál. „A co teď jako máme dělat?“
„Pane,“ řekl seržant major, „dnes je na programu je strategické nakládání letadel C-17.“
„Tak to zní zajímavě,“ řekl generál. „Možná se tam taky podívám.“
Nepodíval. Mezitím se někde ožral. Ale jelikož byl z americké rodiny s dobrým rodokmenem tak mu to prošlo.
Pak jsem celý den vláčel zásoby do chřtánu letounů. S nákladním tahačem, který jsem předtím nikdy neřídil. Párkrát jsem se málem netrefil. Asi při mně stáli všichni svatí a dopadlo to dobře.
Možná v armádě zjistíte, že máte na víc než si myslíte. Nebo jindy na míň. Zažil jsem oboje.
(C) Autor: Mirek Katzl
U.S. Army 1986-1990
Vysvětlivka: Seržant major je v U.S. Army jednou z nejvyšších služebních praporčických hodností. Musí sice salutoval i nižším důstojníkům, ale jde o zkušeného vojáka před kterým se často třesou i vyšší důstojníci.
Zajímá vás více příběhů od autora článku M.Katzla?
Klikněte si zde:
** Vojákem US.ARMY na druhé straně hranice.
** Porovnání VKR u PS a US.ARMY.
** "PŠM" v jednotkách US.ARMY běhen studené války.
** Interview s československým pohraničníkem. /Česky/
** Interview s československým pohraničníkem. /English/
** Pohraniční stráž v USA (Border Guard).
** Hranice Kuba - USA. /Česky/
** Hranice Kuba - USA. /English/
