SLUŽBA NA ČESKOSLOVENSKO - MAĎARSKÉ HRANICI

Jak se sloužilo na maďarských hranicích od poloviny padesátých let.

Svědectví pamětníka, který vykonával vojenskou základní službu u 5. pohraniční roty

25. samostatného dunajského pohraničního praporu PS.

5. pohraniční rota, která byla součásti 25. samostatného dunajského pohraničního praporu PS, jehož velitelství se nacházelo v Komárně, byla umístěna v obci Zlatná na Ostrove, kde se nacházela kasárna, rodinný dvojdomek a hospodářský objekt.

Příslušníci roty měli za úkol střežení svěřeného úseku na levém břehu Dunaje v celkové délce vzdušnou čarou asi 16 kilometrů. Pravá hranice úseku roty (západní) byla obec Malé a Velké Kosihy a levá hranice (východní) tvořila železniční trať Komárno – Komárom na západním okraji města Komárno.

V tomto úseku bylo úkolem pohraničníků v denní i noční době kontrolovat neporušování státní hranice vedoucí korytem Dunaje a zamezit pronikání maďarských rybářů do jeho slepého ramene. Dále kontrolovat občany procházející po ochranné hrázi podél Dunaje, zda mají oprávnění se zde pohybovat. Po setmění se tento úkol rozšiřoval i na prostor mezi hrázi a břehem řeky, neboť toto území bylo v této době „zakázaným pásmem“.

Hlavně v období zvýšené ostrahy bylo úkolem příslušníků roty provádět i namátkové kontroly v zázemí na komunikaci a železniční trati. Každodenní povinnosti bylo i střežení a hlídkování v kotvišti nákladních člunů u obce Velká Sihoť. V případě ohrožení obyvatelstva „velkou vodou“ měly hlídky za úkol sledovat průtoky vody na vzdušném líci ochranné hráze a toto ihned hlásit povodňovým komisím. Při ohrožení vypomáhat při odstraňování následků povodní a pomáhat ohroženému obyvatelstvu.

K zabezpečení uvedených úkolů se na rotě stavěly v denní době pevné hlídky na strážních věžích, v noci pohyblivé hlídky pěší nebo na kole, na vytypovaných místech jako kotviště lodí, místa přejíždění maďarských rybářů do slepých ramen Dunaje se v noční době stavěly rovněž pevné hlídky. V době vyhlášených situací ohrožení se v denní i noční době určovaly pohyblivé hlídky ke kontrole na silnicích a železnicí. Ke kontrole činnosti hlídek ve dne i v noci se používala pohyblivá denní nebo noční hlídka.

Za normální situace to bylo celkem šest hlídek denně. 1. noční hlídka dvoučlenná pevná v době od 18:00 do 02:00 hodin, 2. noční hlídka dvoučlenná pevná ve stejnou dobu, 3. a 4. noční hlídka, obě dvoučlenné, v době od 02:00 do 10:00 hodin a 5. a 6. denní jednočlenná hlídka pevná od 10:00 do 18:00 hodin. Přes noc tak byli v terénu vždy čtyři pohraničníci a ve dne dva. Kromě toho tvořil celodenní směnu ještě dozorčí důstojník roty a dozorčí roty, oba po celých 24 hodin od 18:00 do 18“00, dále strážný u objektu noční v době od 18:00 do 6:00 hod. a podle situace i denní od 06: do 18:00 a kuchař se službou od 06:00 do 18:00 hodin. V případě potřeby se stavěl ještě hotovostní řidič, kočí, spojovací staršina a hospodářský rotný.

Bojové rozdílení se konalo denně v 17:00 hodin a operační den začínal v 18:00. Normální služba mužstva tedy byla 8 hodin, poddůstojníků 4 - 6 hodin, zesílená služba mužstva 10 (12) hodin a poddůstojníků 8 – 12 hodin. Bojová služba mužstva i poddůstojníků trvala 12 – 16 hodin.

Jako dopravní prostředky sloužily v té době na rotě jeden osobní automobil Škoda Tudor – „bojový“, koňský povoz na gumových kolech s jedním párem tažných koní, a jako osobní výbava každého příslušníka vojenské kolo s nosičem.

Pro spojení sloužila na rotě telefonní centrála a v celé délce hraničního úseku bylo vedeno na dřevěných sloupech telefonní vedení s odbočkou na strážní věž u kotviště lodí. Na určených utájených místech byly napojovací zdířky pro polní pojítka.

V úseku 5. pohraniční roty bylo umístěno 6 strážních věží, mezi nimiž byla vzdálenost okolo 3 km. Jednalo se o dřevěné konstrukce o čtvercovém půdorysu v dolní části 3 x 3 m, v horní 1,20 x 1,20 m s ochozem 80 centimetrů po celém obvodu věže. Horní plošina byla zakryta stříškou s obedněnými stěnami do výšky 1,80 m a pobitými z venkovní strany asfaltovou lepenkou. Z jedné strany byla dvířka pro vstup na otevřenou plošinu, z ostatních třech stran byla okna sklopná v horní polovině. Výstup do budky byl po třech ramenech dřevěných schodů nebo dřevěném žebříku. V podlaze budky byl vstupní otvor s poklopem na panty a petlici na uzamčení. V dolní části dřevěné konstrukce a uvnitř budky byly zdířky pro napojení pojítka. V některých strážních věžích byl pro pozorování osazen hvězdářský dalekohled. Jinak hlídky používaly pro běžné pozorování výkonné polní dalekohledy.

1. strážní věž – „Malé Kosihy“ byla umístěna na břehu Dunaje před ochrannou hrázi. Z této věže byla na dohled proti proudu (západním směrem) viditelná poslední strážní věž v úseku 4. pohraniční roty „Kližská Nemá“.

Po proudu východním směrem byla umístěna na břehu Dunaje 2. strážní věž – „Slepé Rameno“ v místě zasypaného konce slepého ramena řeky. Tato věž byla viditelná i z další strážní věže.

Tato 3. strážní věž – „Velká Sihóť“ se nacházela na říčním ostrově v místě kotviště vlečných člunů, vzdáleného od špice ostrova asi 3 km. Břehy v tomto místě byly zpevněny kamennou rovnaninou a v době minimálního stavu vodní hladiny se zde vytvářela velká mělčina s dobře viditelným výškovým zlomem dna. Z této věže na další vidět nebylo.

4. strážní věž „Blatná“ byla umístěna na písečném břehu Dunaje, který byl využíván místním obyvatelstvem jako pláž. Z této věže bylo dobře vidět západně proti proudu do ústí slepého ramene a celo špici ostrova Velká Sihóť. Opačným směrem bylo možné dohlédnout až do oblouku řeky.

Zde, na naplaveném ostrohu, byla umístěna 5. strážní věž. Z ní bylo vidět na poslední strážní věž umístěnou nedaleko pobřežní komunikace v obci Nová Stráž

6. strážní věž „Nová Stráž“ umožňovala dohled až na asi 3 km vzdálené rozhraní mezi 5. a 6. pohraniční rotou, tvořené železničním mostem spojujícím Komárno a Komárom. Z věže bylo vidět i montážní haly loděnice v Komárně a komárenský silniční most. Na pravém, maďarském břehu byla vidět část komáromské pevnosti.

Nejdůležitější komunikací v úseku roty byla rokádní silnice s betonovým povrchem vedoucí souběžně s ochrannou hrázi ve vzdálenosti od půl do pěti kilometrů. Ve vzdálenosti 50 až 400 metrů od této silnice probíhala jednokolejná železniční trať Bratislava - Komárno. Přímo na vrcholu hráze, jež představovala nejvyšší terénní stupeň dominující území na levém břehu Dunaje, vedla polní cesta pro cyklisty a lehká osobní auta, kterou bylo možné mimo období dešťů využít i k průjezdu nákladních vozidel. Od hlavní komunikace k hrázi vedly zpevněné silnice k jednotlivým obcím za hrázi.

Prostor mezi hrázi a obci Zlatná byl zemědělsky obhospodařován. Nacházely se zde zejména vinice a meruňkové sady.

Poznámka:

Na základě tajného rozkazu ministra národní bezpečnosti z 29. července 1952 bylo rozhodnuto o převzetí ochrany státních hranic na Dunaji Pohraniční stráži. Byl stanoven úkol vytvořit v Komárně prapor PS s poříčními oddíly a podřídit jej 11. brigádě PS Bratislava. V únoru 1954 byl komárenský prapor ze sestavy 11.bPS vyčleněn a vytvořen 25. samostatný dunajský pohraniční prapor Komárno, který měl v té době 697 příslušníků a vykonával pohraniční službu v úseku Hrušov – Šahy. 

 Jeho součásti byly 3 poříční oddíly: Bratislava, Komárno, Štúrovo (Chlaba) a pohraniční roty: Hrušov, Baka, Medvedov, Kližská Nemá, Zlatná na Ostrove, Komárno, Iža, Radvaň n. D., Kravany, Štúrovo, Chlaba. Prapor, který podléhal přímo pražskému Velitelství PS byl v lednu 1964 zrušen a vtělen opět do sestavy 11. bPS jako 3. poříční prapor.  

Zachráněná čest příslušníků poříčního praporu PS.

Ze vzpomínek bývalého velitele poříčního praporu.

Od poloviny 60. let minulého století byla od poříčního oddílu v Bratislavě vysílána nepravidelně jednočlenná hlídka ke střežení mostu „Červenej armády“ (starý most) s úkolem zabránit pokusům nasednout z mostu na plovoucí lodě. Hlídka pak pěšky po nábřeží doprovázela plovoucí loď až k osobnímu přístavu a odtud z místa sledovala dalekohledem další pohyb lodí po dobu dohlednosti.

S činnosti této hlídky je spojena jedna příhoda, kterou mi vyprávěl bývalý velitel poříčního praporu PS v Komárně.

Jedno nedělní letní dopoledne, někdy v polovině 70. let, kdy byl v Bratislavě vybudován už i nový most („Most SNP“), pozorovala tato hlídka dalekohledem při průjezdu sovětské nákladní lodí pod novým mostem, že se z něj na palubu lodi spustila nějaká osoba. Příslušník hlídky ihned informoval dozorčího důstojníka oddílu, který spustil pohraniční akci, podal hlášení o události dozorčímu důstojníkovi poříčního praporu v Komárně (na rozdíl od ostatních praporů PS, poříční prapor stavěl do služby i tento orgán) a velitelství bratislavské brigády PS, kde tento víkend velel skupině velení a řízení právě přítomný zástupce velitele brigády pro týl. Ten ihned uvědomil orgány pasové kontroly (OPK) a celní orgány.

V souladu s plánem pohraniční akce pro takový případ vyplul vstříc inkriminovanému plavidlu nebližší hlídkový člun PS, loď přinutil zákonným způsobem k zastavení a na její palubu vstoupily orgány Celní správy a OPK. Dostavil se i uvedený funkcionář s brigády. Následovala opakovaná důkladná prohlídka všech prostorů plavidla. Nikde však žádná cizí osoba nebyla nalezena.

Mezitím se dostavil na pracoviště i velitel poříčního praporu v Komárně a byl seznámen se situaci, zejména s negativním výsledkem pátrání po údajném narušiteli. Zástupcem velitele brigády pro týl mu byla vytknuta špatná vycvičenost pohraničníků jeho jednotky, kdy příslušník pohraniční hlídky pro „jakési vidiny“ spustil zbytečně pohraniční akci. Veliteli praporu tak hrozil nejen přísný kázeňský trest, ostuda v celé brigádě, ale i značný finanční postih, neboť sovětský kapitán „bezdůvodně“ zadrženého plavidla se dožadoval u československých orgánů uhrazení škody způsobené zastavením lodi. A protože viník se musí vždycky najít, případný podíl na této škodě by byl, jak to bylo tehdy zvykem, vymáhán v největší výši právě na veliteli praporu, který odpovídal za všechny podřízené.

To samozřejmě velitel praporu nemohl dopustit a proto se rozhodl rychle dále jednat. Požádal na vlastní odpovědnost ještě prodloužit zadržení lodi a služebním vozidlem co nejrychleji ujížděl z Komárna do Bratislavy. V doprovodu celníků a „pasováků“, neboť řadoví příslušníci PS neměli oprávnění vstupovat na palubu zahraničních plavidel, se dostavil na loď. Přivítán byl nevraživými pohledy posádky a protesty kapitána lodi, od opětovné důkladné prohlídky, na které se osobně podílel, se však nenechal odradit.

Znovu tedy prohledali každý možný i nemožný kout na lodi, všechny prostory i nejmenší skulinky, kde by se mohla ukrýt nějaká osoba, nikoho však nenašli. Už opravdu hrozilo, že všechny nepříjemnosti se zadržením lodi odnese velitel praporu. Jak už to v životě bývá, na poslední chvíli, kdy už jak se říká „ hoří člověku koudel pod zadkem“, napadla velitele praporu ještě jedna spasná myšlenka.

Požádal kapitána lodí o nástup všech členů posádky a jejich jmenovitou kontrolu podle dokumentů a lodních knížek. Posádka tedy s reptáním tak jak byla v pracovním nastoupila na určeném místě. Při postupné kontrole jednotlivých členů posádky za dozoru našich orgánů byl najednou jeden z nastoupených označen kapitánem lodí, za nadpočetného, který do posádky nepatří.

Ukázalo se, že to je právě onen hledaný narušitel. Pohraniční hlídka se tedy nemýlila. Událost se odehrála tak, že pachatel se spustil z Mostu SNP pomocí elektrického kabelu, který pak za sebou stáhl a zahodil do řeky, nepozorovaně na palubu lodi. Oblečen byl v běžném pracovním oděvu používaném lodníky a předstíral pracovní činnost. Spoléhal na to, že lodníci se v posádkách střídají a ne vždy se všichni znají, což by mu do překročení státních hranic postačilo.

Po celou dobu všech nejpečlivějších prohlídek lodí se pak nikým nepovšimnut veřejně pohyboval po plavidle jako by normálně pracoval a odhalila jej až jmenovitá kontrola posádky, spasná to myšlenka velitele poříčního praporu.

Tak odpadla pro pohraničníky hrozba jakéhokoliv postihu, ale zachráněna byla i čest strážců vodní hranice na Dunaji.

ZDROJ: Josef Šolc

FOTO:   Vojensko CZ