Od rotmistra po podporučíka-ve službě u PS (V.)

Pohled na službu u pohraničníků očima velitele čety z 1.rPS Trojmezí

 Opět jsem se po delší odmlce dostal k tomu,abych zde na weblogu Pohraničník publikoval něco málo svých dalších vzpomínek z doby,kdy jsem studoval na vojenské škole SOŠ PS a VMV v Holešově a poté sloužil jako velitel čety na pohraniční rotě v Trojmezí. 

 Ani zde nejsou příběhy nějak přesně chronologicky seřazeny,postupně je na weblogu zveřejňuji tak,jak si na ně vzpomínám. Zrovna nedávno se mě vybavilo pár vzpomínek a tak si je zde budete moci přečíst.

FOTO: http://jpeg.cz/images/2016/12/05/SFiH.jpg

Podobně jako studenti civilních středních škol,nebo učni SOU,kteří měli během svého studia tzv.praxi,jezdili jsme i my na exkurze po různých pohraničních rotách,povětšinou u Znojemské brigády PS,neboť tam to bylo z Holešova nejblíže. 

Zpočátku,kdy jsme byli takoví ti "holubi" z prvního či druhého ročníku SOŠ PS a VMV,se jednalo opravdu jen o exkurze. Jelo se na pohraniční rotu,zde nám velitel roty či praporu podal nějaký teoretický výklad o systému ochrany státní hranice v daném úseku,potom nám pohraničníci základní služby předvedli nějaký ten zásah,třeba Poplachové hlídky (PchH) při zadržení narušitele státní hranice,nebo činnost při tzv.obraně roty,což byl jeden z poplachů,které se u PS v prvním sledu nacvičovali. To znamená tak 2x do roka předem hlášený Bojový poplach,kdy se dělaly "opičky" pro kontrolní orgány z brigády PS,většinou i s výjezdem do cvičného opěrného bodu,kde jsme provětrali i naši "artilérii" – to jest dva bezzákluzové kanóny BzK  :-)  Pohraniční poplachy se snad ani cvičně nedělaly,těch bylo každý měsíc dost a dost – a naostro,když se něco semlelo na drátech,nebo byl nějaký poznatek od místního obyvatelstva,PPS či pátrače.

Ona zmiňovaná "Obrana roty" byl cvičný poplach,po jehož vyhlášení se vybíhalo se zbraněmi zaujmout kruhovou obranu kolem objektu pohraniční roty. V objektu bylo připravených i pár zákopů a nacvičovalo se zaujetí v určitém časovém limitu. Smyslem bylo bránit rotu PS při napadení jak z týlu,tak i ze zahraničí.

  Myslím,že tak úplně nesmyslné nácviky to nebyly,neboť bylo pár případů,kdy piloti US.ARMY s bojovými vrtulníky přeletěli státní hranici a chvilku kroužili nad objektem pohraniční jednotky. Byla to docela drzá provokace,která by mohla eskalovat i k nějakému incidentu,neboť na každé pohraniční rotě byly RPG,kterými bylo možné americký vrtulník sundat dolů. To ovšem američtí vojáci věděli moc dobře a proto ono "kroužení" netrvalo moc dlouho a po pár vteřinách Yankees odletěli rychle zpět do západního Německa. 

 Tyhle případy se odehrály – a teď už si nevzpomínám zcela přesně,buď v úseku sušické,nebo domažlické bPS. Tak nám to aspoň tvrdili ve škole v Holešově. Během mé služby v Trojmezí jsem nic takového nezažil,když tedy nepočítám občasné přelety amerických vrtulníků Cobra pár desítek či stovek metrů na naše území.  Ke cti západoněmecké BGS je třeba dodat,že ta se svými helikoptérami Allouette nikdy hranici nenarušila. Aspoň o tom nevím. To jen Amíci byli jak z divokých vajec  :-)

Ale,to jsem odbočil. Poté jsme většinou na pohraniční rotě poobědvali (vždycky byla nějaká bašta,řízek a bramborový salát,nebo flákota masa s hranolkama) a jelo se třeba ještě na OPK (hraniční přechod).

FOTO: http://jpeg.cz/images/2016/12/05/hoBYe.jpg

Pamatuji si například na návštěvu OPK Hatě. Náčelník OPK nám udělal výklad,ukázal nějaké ty zabavené časopisy (např.Playboy nás zaujal převelice), pobesedovali jsme,v celním prostoru bylo bistro,kde jsme si dali kafe a Colu a jelo se zpátky. Buď do Holešova,nebo jsme přespali někde ve výcvikovém praporu a na exkurzi se jelo i druhý den. Tyhle víkendové exkurze byly fajn,neb jsme vždy večer hromadně navštívili nějakou hospodu v pohraničí a tam jsme se zhulákali jako Rudí námořníci  ;-)  Nu což: "život vojenský – život veselý".

FOTO: http://jpeg.cz/images/2016/12/05/TXiHN.jpg

Ve třetím ročníku a pak zejména ve čtvrťáku,kdy jsme vykonávali pětiměsíční náhradní vojenskou službu jsme v rámci jakési "praxe" byli rozmístěni po skupinkách na pohraniční roty,teď už to nebyla znojemská bPS,ale buď jsme byli na Šumavě (sušická BPS) nebo i u budějovické bPS. 

 Já sám jsem se mj.dostal třeba na rotu PS v Stožci. Měl jsem tam i se spolužáky štěstí,neboť rota byla nová (takový ten typ horské chaty), velitel byl rozumný chlap. Sloužili jsme strážného roty, pomocníka dozorčího,nebo v terénu,spolu se záklaďáky,buď kontrolní hlídku na drátech,nebo k.hlídku na linii hraničního pásma. Musím říct,že kolektiv vojáků tam byl super a krajina všude kolem doslova úchvatná. V zime bych tam ale sloužit nechtěl. Inu,Šumava je v zimě drsný kraj.

V souvislosti s tím si vzpomínám na jeden průšvih,který v době výkonu praxe "vymamlasili" spolužáci z vyššího ročníku. Shodou okolností se odehrál na Šumavě. Naši starší kamarádi během kontrolní hlídky v terénu viděli,že se kolem drátů potuluje liška. Probudili se v nich lovecké pudy a lišku odbachli s tím,že ji stáhnou a trofej – kožich,použije jeden z nich k výrobě ozdobného doplňku ke kabátu jeho přítelkyně.

Jak řekli – tak udělali. Kožich stáhli,zbytek lišky zakopali někde u stromu a bylo. Druhý den pak byl návrat do Holešova. Následující víkend pak měli všichni studenti KVOP (opušťák) a jelo se domů.

Po návratu se celá tahle akce prokecla. Buď to vyčmuchali kontráši z VKR,nebo si někdo z našich "lovců" pouštěl hubu na špacír v Armě,nevím. Tak či onak nastalo velké vyšetřování a ve finále se dokonce zjistilo,že v oné části Šumavy,kde kluci bachnuli tu lišku,řádí vzteklina. Takže,nejen,že kožešinu musel "vrchní lovčí" vrátit,ale kromě kázeňského trestu,čekala jeho i ostatní účastněné velmi nepříjemná preventivní léčba. Což v 80-tých létech nebyly žádné léky ze Švýcarska,ale sovětská vakcína,která se aplikovala jehlou do břicha,což,jak známo bylo dosti bolestivé. Marná sláva,každý špás něco stojí :-)

Další vzpomínku,kterou chci tady publikovat mám z doby,kdy to "šastlo" v Černobylu. Nebojte,nehodlám se zde zabývat příčinami katastrofy tétu ukrajinské atomové elektrárny,spíše jejími druhotnými následky (ovšem,je nutno brát to s rezervou).

Jistě většina z vás ví,že exploze této jaderné elektrárny byla v roce 1986 a obyvatelé Československa,kteří neposlouchali RFE – Svobodnou Evropu, se o ní dozvěděli z Rudého práva a vysílání čs.TV a rozhlasu až někdy počátkem května. Docela se to u nás bagatelizovalo,Sověti neustále tvrdili,že "vsjó normálno" :-) ,ale třeba na německé tv ARD či ZDF ve zprávách neustále ukazovali různé grafy o radioaktivním záření naměřeném ve Skandinávii i západní Evropě a bavorská televize BR3 týrala poklidné obyvatela Bavorska hrůzně vypadající mapou s radioaktivním mrakem,který se táhnul z Ukrajiny do Freistaatu Bayern,aby zde zahubil vše živé od Hofu,Landshutu až po Mnichov a Norimberk  ;-)

Vzpomínám si,že jsme s technikem roty a vojáky,co měli specializaci na zacházení s dozimetry (myslím,že ženisti) prováděli různá měření v objektu roty i v terénu,u říčky Rokytky na státní hranici,v lese,na poli – a nic. Všechno bylo v normě,takže ti, kteří očekávali dramatickou story,jak měřáky dozimetrů byly v červených polích,výstražně pískaly a pohraničníci padali jako mouchy, krvácejíce ze všech tělesných otvorů, budou asi zklamáni  :-)

Ale,nějaký efekt ten radioaktivní spad zřejmě měl. V roce 1986 a 1987 rostlo přímo neuvěřitelné množství hub. Tedy,ne že by v hraničním pásmu,nebo za signální stěnou, byla o houby nouze,kdo sloužil na čáře a věnoval se sběru hub,ví své. Ale po ty dva roky těch hub bylo opravdu extrémně velké množství. A v hospodě u Cinka šla mezi místními obyvateli samozřejmě řeč,že je to díky tomu spadu po explozi v Černobylu.

Takže,není třeba zdůrazňovat,že vojáci na rotě v Trojmezí houby sbírali a i když to bylo Týlovým oddělením bPS v Chebu zakázané,dělali si smaženice,houbové řízky,omáčky a co já vím ještě. Kila a kila sušených hub byly posílány v balících domů. Mě samotného sběr hub vůbec nebavil,což však nevadilo,protože jsem od svých vojáků z čety dostával tak obrovské kvanta sušených hub,že jsem to v těch balících posílal domů také,tudíž rodiče v Ostravě si houbových delikates užili rovněž něúrekom.

Že jsem nesbíral houby já,neznamenalo,že by se tomu jiní důstojníci z Trojmezí nevěnovali. Takový staršina (VPr), nadpraporčík Tonda Fyrít (už je chudák na pravdě Boží) v této houbové sezóně neobyčejně ožil a v terénu se nepohyboval jinak,než s velkým košíkem v ruce :-) Což bylo neobvyklé,že staršina takhle courá po lese a paloucích,když jinak do terénu,hlavně na kontroly hlídek,chodil zásadně po silnici,nebo lesních cestách.

Další,z velitelského sboru,kdo nesbíral houby,byl ZVP (politruk) kapitán Luboš B. Teda,ne,že by neměl rád houbové pochoutky. Naopak,Luboš byl v tomto směru velký požitkář a kde se co dalo sníst,či vypít,tam nechyběl :-) Nicméně,do sbírání hřibů se mu nechtělo,byl spokojený se smaženicemi,které zkonzumoval v kuchyni,když měl na rotě službu operačního důstojníka (DDR). Co by se namáhal shýbáním v lese,když se královsky nabaštil houbových delikates na rotě i bez toho.

Ovšem,jiného mínění byla Lubošova choť, paní Evelýna. Mimochodem,velmi hezká a sympatická paní,znal jsem jí osobně,neboť prodávala v místním obchodním středisku a pak z doby,kdy jsem politrukovi a jeho paní pomáhal při stěhování.

Samozřejmě,že se paní Evelýně doneslo,že ostatní důstojníci z Trojmezí či Pastvin (2.rPS) nosí domů "tuny" hub – a Luboš nic. Velmi důrazně Luboše vyzvala,aby se též zapojil do mykologické iniciativy a koukal domů přinést kvanta hub,neboť rodina strádá a vůně smaženice se linou ze všech domácností,jen z té jejich ne. Inu,nebylo zbytí. A protože Lubošovi,jakožto vlastně zástupci velitele roty bylo hloupé si říct vojákům o pár kilo hub,tak se rozhodl,že houby nasbírá sám.

V den,kdy vyrazil na sběr hub,jsem měl službu operačního důstojníka a tak mám celou politrukovu houbovou akci z první ruky.

Politruk si nechal zavolat řidiče motocyklu ČZ,kterýžto se využíval,když to počasí dovolilo,šetřila se tak PHM a kilometry UAZů,nebo P V3S. Nasedli na mašinu a odfrčely kolem hospody U Cinka,po tzv.Magistrále,do lese,směrem ke stanovišti Bunkr 2.

Za pár hodin koukám,že motorka se vrací zpět,ale jezdci už nejeli na rotu,ale řidič ČZ odvezl politruka domů,do Hranic. Ostatně,bylo už to kolem 17.hodiny odpoledne,tak proč ne.

Za chvilku se čézeta vrátila a řidič se mě jal se smíchem vyprávět,jak politruk sbíral houby.

Já jsem předpokládal,že se Luboš nechal někam vyvézt,kde roste hodně hub a tam,že se je vydal sbírat,zatímco řidič motorky mu buď pomáhá,nebo si hodil oraz,zaujal polohu ležícího střelce a někde schován za stromem si dáchnul. Ovšem,relita byla úplně jiná.

Když se řidič ptal,kam má politruka zavést,tak mu Luboš řekl,ať zastaví hned. A pak mu vysvětlil svůj geniální plán,jak pohodlně sbírat houby. Politruk si sedl na motorku zády k řidiči a nařídil mu,ať velmi pomalu jezdí po lese a když on,teda Luboš,někde uvidí velké množství hřibů,tak mu nařídí zastavit a houby posbírají. A tak se i stalo  :-)

Myslím,že to musel byl pohled pro bohy: motorka pomalu projíždí lesní zákoutí,palouky a mýtiny a politruk,jsa obrácen zády k řidiči,sedí na motorce a ostřížím zrakem vyhledává shluky jedlých hub...  ;-)

Taktika,byť poněkud v české kotlině neobvyklá,byla úspěšná a šťastný politruk domů dovezl velký košík hub. Tak si jen říkám,co by na to řekl guru českých houbařů pan Smotlacha...


Zajímá vás více?

Služba u PS: Od rotmistra po podporučíka 6.část



(c) Autor: Zdeněk  Pohranicnik@gmail.com