Pohraničníci očima vojáka ČSLA .

Dva příběhy z Šumavy – duben 1989 . 

Vzpomněl jsem si na jednu příhodu z období mého výkonu zákl. vojenské služby.
Jako příslušník ženijní roty jsem se s ostatními vojáky přidělen k rekonstrukci Soumarského mostu, který se nachází na horním toku Teplé Vltavy  asi 7 km od Volar v tehdejším střeženém hraničním pásmu.

Psal se rok 1989 a šumavské dubnové dny byly ještě dost chladné. Lesáci svými kamiony dřeva původní most zdecimovali, načež se armáda nabídla vystavět nový bytelný železný. Naši oba velitelé se chlubili VŠ vzděláním v oboru, tak si mohli v praxi ověřit své dovednosti. Že jsme se tam nadřeli jako soumaři není třeba diskutovat, co se dnes řeší těžkou technikou, my odtahali rukama, ruce rozežrané od mořící chemikálie, neboť gumové rukavice, které jsme fasovali se nám po hodině roztekly na rukou. Po pás ve vodě se sbíječkama se pracovalo jedna báseň.....-)

Protože jsem ale na webu pohraničníků, vyjádřím se k pár zážitkům s nimi. Musím říci, že se k nám jako "pétépákům" zrovna příjemně nechovali. Jezdili jsme do Volar na výcvikovou rotu do sprch a pokaždé nás nechali tak 40 min s V3Skou čekat před bránou, pokud jsme se s nimi chtěli bavit, tak jsme naráželi na hradbu mlčení.

Vždy to bylo zařízeno tak, abychom nepřišli s nikým do kontaktu. Rovněž jsme si tam jezdili s várnicemi a polní kuchyní pro stravu, bohužel nás na stavbu přijelo asi o 5 vojáků navíc a a ni naši velitelé, (oba majoři) nedokázali za celou dobu zajistit, ač si neustále stěžovali, abychom dostávali o tyto porce navíc, museli jsme se tedy uskrovnit....

Kolem staveniště chodili pohraničníci na hlídku, pravděpodobně měli zákaz s námi mluvit, neboť na naše dotazy či pozdravy nikdy neodpověděli. Pobavilo nás, když se naše velení s nimi dostalo do křížku ohledně vojenského pozdravu. Pohraniční hlídka je totiž vždy minula bez jakéhokoliv povšimnutí. To náš důstojnický sbor pěkně rozpálilo, neboť i zde mimo útvar byli zvyklí na řádné salutování a poctivé hlášení. Jednou jim to nedalo, vylezli na silnici přímo proti hlídce a ta prošla znovu kolem nich, jako by byli vzduch. Náš major začal ječet, ať se vrátí a pozdraví a oni v klídku pokračovali dále do služby. Major za nimi hrozil a spílal s hláškami, že půjdou sedět, až zčernají, že si bude stěžovat. To také při nejbližší příležitosti udělal, nicméně po audienci u velení PS přijel jako spráskaný pes.  Tam se dozvěděl, že PS nespadá pod armádní velení, ale pod vnitro, takže je hlídka zdravit nemusí. Od té doby byl z jejich strany pokoj.

Nicméně po stížnosti si nás pohraničníci vychutnali nočními kontrolami, kdy obvykle přijížděli v  1:30 hod. ráno na ubytovnu , my museli nastoupit a byla provedena kontrola stavu :-).  Takto se to opakovalo v 2-3 denních intervalech – raději jsem si bral službu noční hlídky u nákladních  automobilů, kde jsme spali přímo u rozestavěného mostu  ve stanu, opékali chleba a chodili na houby, tam nás nikdo neotravoval.

Druhá příhoda je veselého charakteru k odlehčení mých stížností na vaše kolegy :-)
Je to tak trochu tajemný příběh, který ani dnes po letech nejsem sto přesně rozluštit, či spíše identifikovat důvody chování jedné dívčiny....

Jednoho dne, po ukončení těžké dřiny, ostatní odjeli do lesní ubytovny a já s kamarádem zůstal na hlídce ve stanu u rozestavěného Soumarského mostu. Bylo vcelku pěkné počasí, vyhřívali jsem se na jarním sluníčku a v tu chvíli jsem si všimli dívky na druhém břehu. Procházela se tam s malým , asi 5- ti letým klukem. Žádnou práci jsme neměli, tak jsme se snažili upoutat jejich pozornost. Po chvíli jsme ze slečny vytáhli informaci, že pracuje ve Volarech v nějaké továrně a dítko je její bratr. Tím jsme mysleli, že naše zbližovací pokusy skončí, neboť se na druhou stranu Vltavy nedalo dostat, neb most nebyl ještě hotov.

Nicméně, po chvíli se najednou klučík zapotácel a spadnul do vody. Pomalu se stmívalo a začalo přituhovat, jarní šumavské noci nejsou právě teplé. Co teď – dívčina lamentovala, že vlak jede až za 2 hodiny a kluk byl celej promáčenej.Balila ho do své bundy, ale moc účinné to nebylo. bylo nám jasné, že musíme něco vymyslet. Klíče od aut jsme neměli, tak jsem si navlékl vysoké gumové kalhoty, které jsme měli na stavbě k dispozici a přešel řekou pro kluka a přenesl ho na druhý břeh k nám. Kolega mezitím rozdělal oheň, klučinu jsme svlékli, zabalili do vojenských svršků. Jeho mokré oblečení jsme rozvěsili nad oheň.

Co teď s dívkou ? Navrhovali jsme jí, že ji taky přenesem, aby se mohla ohřát u plápolajících plamenů. To kategoricky odmítala, stála tedy na druhé straně a koukala na nás. Chlapec se vztekal, že ho do vody strčila schválně. Pomalu se chýlil čas odjezdu vlaku, začli jsme tedy s pracným oblékáním. Nakonec se to povedlo a hocha kolega přenesl na druhou stranu, ale po slečně ani vidu ani slechu. Čekali jsme hodinu, dvě a nic. Kolega tedy s hochem odešel na naši ubytovnu, kde předal dítko nacamraným a zkoprnělým důstojníkům k řešení a poté se asi ve 23:00 hod vrátil zpět. Diskutovali jsme chvilku, co to mělo znamenat, ale na nic jsme nepřišli. Přihodil jsem do ohně pár posledních polínek a zalezli jsme tedy do stanu k slastnému odpočinku.

Po chvíli však slyšíme nějaký šramot od vojenských aut. "Proboha, kdo to může být, když přes řeku nevede žádný most ?" – říkáme si a předpisově zaleháváme za pařez, zbraně ale žádné nemáme. Bereme si tedy klacky jako imitaci samopalu a křičíme do tmy : "Stůj, kdo tam?" Žádná reakce, jen jakýsi bílý stín se mihl mezi auty. Máme pěkně nahnáno, víme, je zde hraniční pásmo a že se sem v noci žádný civil nedostane, u žel. zastávky vartovala hlídka a ta v noci dále do těchto prostor nikoho nepouštěla, neboť tu žádné obydlí již nebylo, 1500 metrů vzdušnou čarou se nacházela signálka....

Pomalými přískoky míříme k zaparkované technice a v tu chvíli se před námi zjevuje postava – oné slečny, která si u nás "odložila" hošíka. Vůbec nechápeme ,jak se tu zjevila a jak překonala řeku. Tvrdila, že tu udajně ztratila zlatý řetízek a že ho jde hledat – byla půlnoc, všude tma jak v pytli uprostřed lesů, za zády šuměla černočerná a pěkně studená Vltava. Nechápeme už vůbec nic, a vysvětlujeme, že teď tu nic nenajde – žádné světlomety nemáme. Přihazuju tedy trochu klacíků do ohně , okolí se trochu ozařuje plameny a tu zjištuju že je slečna až po prsa mokrá, jak procházela vodou, ne tedy, že by procházela v oblečení, ale musela se svléknout a pomalu po krk se brodit řekou a poté se za auty obléci oblečení na mokré tělo.

Kolega je už psychicky uplně hotovej a se slovy, že na takové příběhy nemá – si šel lehnout. Já popravdě za takovýchto okolností na nějaké intimní sbližování ani neměl náladu,byl jsem naštvanej, že jsme tu měli takové komplikace s domnělým bráchou a nechápal smysl její současné návštěvy – skoro bych řekl, že jsem  měl obavy, aby to nebyla nějaká psychicky narušená osobnost.
Vysvětlovala, že běžela na vlak, neboť měla nastoupit na noční směnu, kam se jela omluvit, že dnes nepřijde a její mistr jí prý naložil do auta a dovezl ji k žel. zastávce, kdy ji pohraničníci pustili až k nám k rozestavěnému mostu.....jak se dostala přes řeku nekomentovala.
Nechápal jsem nic, nicméně jsem ji zkoušel přimět, aby si sedla blíže ke mě a k ohni, že ji zahřeju :-)) Ustrašeně seděla však na uplně druhém konci lavice, co nejdále od ohně a klepala se zimou. Když jsem viděl, že mé pokusy nebyly vyslyšeny, pujčil jsem ji teplou bundu a sám se  zachumlal  se do spacáku a podřimoval u ohně, neboť druhý den mě čekala tvrdá pracovní směna. Čekala tedy, až se rozední, že bude dále hledat řetízek. 

Ráno jsem se probral a slečna nikde...tak jsem si říkal, ta je už za hranicema, v noci to vzala okolo Stožce přes les...

Když jsem u snídaně líčíl historku kamarádům ,tak mě strašlivě seřvali, co jsem to za vola, že ta holka chtěla sex a já krutě selhal....celej den jsem byl za blba..

Večer už jsem samozřejmě na hlídku k řece nebyl vypsán, ale místo mne nastoupili na dříve pro ně neatraktivní službu moji mazáci -  "experti" na holky, s tím, že se ráno pochlubí s erotickými zážitky.


Druhý den líčíli skutečně, že dívka opravdu přišla, kamarádi byli daleko smělejší, k ničemu zásadnějšímu však prý nedošlo. O to bylo mé překvapení větší, když asi za dva dny ve 3 hod. ráno nás budila SNB (policie) na ubytovně, že nějaká dívčina tvrdí, že byla znásilněna a že je v jiném stavu a dokonce tam byla s nimi a měla údajného milovníka identifikovat. Procházela kolem mne a já se opotil až na zadku – tak teď mě označí jako násilníka a mám na průšvih zaděláno. Naštěstí toho pravého nenašla a až později jsme se dozvěděli, že byla těhotná již 3 měsíc a potřebovala označit a uhnat nějakého potencionálního náhradního otce....

....i toto se mohlo stát v "zakázaném" hraničním pásmu. 

(C) Autor příběhů: Jirka L. z Děčína  .

FOTO: Web VOJENSKO.CZ http://www.vojensko.cz/

Web ČSLA.CZ  http://www.csla.cz/ 

Diskuzní fórum Pohraniční stráž PS OSH:

http://forum.lide.cz/forum.fcgi?akce=forum_data&auth=&forum_ID=47832

Komentáře

Zdravení ČSLA x PS, vzpomínky, zamyšlení (Zdeněk Nagovský - Mail - WWW)
Zdravení hodnostně vyššího ze strany vojáků zákl. služby u PS byl vždy problém. Nehodlám se jako bývalý péesák nad nikoho dalšího vyvyšovat, jen vzpomínám. Opět zabrousím do poloviny osmdesátých let. Pominu péešku a první měsíc výcvikáče, kde se zdravil každý frajtr, navíc snad i ve spaní. Na PS rotě se salutovalo možná tak veliteli nebo ZVP, ale to jen v situacích, které to vyžadovaly a většinou souvisely s podaným hlášením: příchod VR do zaměstnání, nástupu na rozkaz, úkolování. Na víc si nevzpomenu. Samozřejmě, že "zvěř" z rot (a nejednalo se pouze o záklaďáky, ale i frivolní mladé důstojníky a rotmistry) díky svému ležérnímu přístupu byla velmi neoblíbená na vyšších částech velení, kde si místo hlídání hranice naopak rádi hráli na vojáky. Musím však podotknout, že pokud se vyskytly stížnosti stran nevhodného chování péesáků vůči armádním šaržím, byly takovéto záležitosti až na výjimky řešeny pouze zdviženým prstem. Ke konkrétní shora popsané situaci-střet PS hlídky s armádními majory: Těžko se salutuje s kosou se sklopenou pažbou a pověšenou na pravém rameni (i když toto nošení zbraně bylo nepředpisové, ale velice praktické). Kdyby hlídka pozdravila jak byla z terénu zvyklá-"dobrý den", pravděpodobně by jim jejich protějšci vůbec nerozuměli. Konečně vojáci PS byli na "svůj rajón" vždy značně hákliví a tak armádní pány důstojníky, pokud se s nimi setkali, ostentativně přehlíželi nebo naopak bez pardónu a se zadostiučiněním kontrolovali. Mou oblíbenou činností v tomto směru bylo na stanovišti Kaple v prostoru rPS Železná prohlížení armádních UAZů a kontrola dokladů vyšších důstojníků, kteří jezdili na výběry svým podřízeným do prostoru Zvon na Pleši. Mohu potvrdit, že nás tito pánové přímo milovali...už jenom proto, že jsme o jejich cestě k podřízeným dávali dopředu vědět.
Re: Voj.pozdrav ČSLA-PS. (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Jo,jo,marná sláva,Pohraniční stráž a ČSLA se neměli moc rádi :-) Tedy,předpokládám,že když se kluci od PS a ČSLA sešli někde v hospodě,nebyl žádný problém,tedy většinou.
Spíše šlo o to,že tzv.Lítačky,tedy Pořádkové hlídky ČSLA ve městech a na nádražích si velmi rády zgustly na pohraničnících,kteří jeli na opušťák či dovču. A péesáci jim to zase vraceli způsobem,který popisuje Jirka (autor článku),nebo ty,Zdeňku.
A na závěr: na SOŠ PS a VMV v Holešově nás učili,že vojenským pozdravem (salutováním) se mezi sebou zdraví nejen vojáci PS navzájem,ale že se máme zasalutovat i hodnostně vyšším vojákům ČSLA,nebo příslušníkům SNB.
...jeden můj spolužák z voj.školy byl z toho zdravení tak zblblý,že salutoval i nádražákům.... :-)
ADMIN Pohranicnik@bloguje.cz
PS versus ČSLA (noveudoli - Mail - WWW)
Jako starý kus (cca 100) do civilu jsem dostal za odměnu basu.Místo výkonu u "bigošů" v Prachaticích.Moje číslo tam neplatilo,navíc jako PS jsem dostával tu největší gumu.U PS byla úroveň,čistota,pohoda,tam to byla síla.Tmavočeši a tak...Nakonec jsem se vzepřel ,sice dostal po hubě,ale něco i rozdal a byl klid.Takže tu řevnivost jsem poznal a věřte, že do dneška si pamatuji: rozum,chytrost a síla je na nic, pokud máte na ledvině kudlu a žiletku u huby.Navíc vždy jeden čelem a dva za zády...No nic,přežil jsem!!!!
Re: noveudoli (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
No,no,ty rasisto! ;-)
Jaképak ubránil/přežil..?
Je vidět,že jsa v zajetí xenofobních předsudků,jsi nepochopil,že Tmavočeši,byť v uniformě vojínů ČSLA,tě chtěli multi-kulturně obohatit :-)
Ostatně,věřím,že ten incident v base byla férovka: tobě bylo dvacet,jich bylo dvacet :-))
NÚ (Zdeněk Nagovský - Mail - WWW)
Bez nadsázky. Při své postavě jsi musel ty Hnědočechy snídat po plátcích a posypané pepřem. A vůbec, jdu si ukrojit kus cigánky...
(noveudoli - Mail - WWW)
Zdendo,bylo mi dvacet,kost a kůže z věčného chození KHDZ,holé ruce a navíc sám ....Takže jsem si to užil..Jak jsem byl vděčný, když vyvalín(vyvaděč věznů)vždy zachrastil klíčem a šlo se zametat kasíno...Takže hektar bigoš byl víc jak suprák PS.Navíc já tam byl zavřenej v maskáčích,všichni od nich v pracovních hadrech,takže jsem byl jak pěst na oko při zametání,práci či zašívání.Takže vždy to padlo na "pojebanůpeesku".Tak tak...
Zdravení (Petr 5.bPS - Mail - WWW)
Nechtějte po mě takhle z hlavy konkrétní citace, ale pokud se nepletu, tak na hlídku ve službě se nevztahují všechna ustanovení o vojenském pozdravu, v tom byl ten "problém" spíš než v tom že PS nespadala v té době pod ČSLA. Na vycházce by musel zdravit vyššího bez ohledu na to, od jaké ozbrojené složky byl. To že leckterý pohraničník tak nečinil už bylo o něčem jiném. :-)))
vojenský pozdrav (František Nahrabecký - Mail - WWW)
Snažím se "hrabat" v paměti.Vojáci se zdraví n a v z á j e m,jako první zdraví hodnostně nižší hodnostně vyššího.Dále voják zdraví:bojovou zástavu,státní vlajku nesenou v čele průvodu,při Státní hymně a Internacionále,při pohřbu po dobu,kdy prochází kolem rakve...Pokud má zbraň v poloze "na řemen," provádí vpravo(vlevo) hleď.Ještě si vzpomínám na zdravení úklonou hlavy ve společenských zařízeních.Pozdrav se n e p r o v á d í v průběhu vykonávaných prací...Doplní mě někdo?
(Raxel - Mail - WWW)
Určitě nezdraví na strážním stanovišti (strář je tuším bojový úkol v době míru....) ale nevim jestli je mezi stráží a zmiňovanou hlídkou nějaký vztah....
pozdrav (Petr 5.bPS - Mail - WWW)
Tak příručka pro pohraničníky z roku 1975, která mi zrovna padla do ruky uvádí že nezdraví PchH, eskorta, pátr. sk., clona, stráž hranice, skrytá hlídka.
Pak je to všeobecné ustanovení zákl. řádů o zaměstnání (viz kolega F.N.).
První zdraví podřízený nebo nižší, protože ale mezi pohraničníkem a důstojníkem od armády nebyla evidentně podřízenost, zmínil jsem jen že by ho měl zdravit jako vyššího.
Základní řády (Karel Runkas - Mail - WWW)
Při četbě diskuze k tomu článku si najednou člověk uvědomí, jak je ta lidská paměž děravá. To, co jsem před dvaceti lety mohl citovat doslova si nyní jen těžko vybyvuji.Vlastně na co by mi to bylo, že ?Máte pravdu v tom, že se zbraní se zdravilo " hlavou". V Zákl Ř-1 byl uvedeny i případy, kdy se nezdraví. Jmenovitě stráž, obsluha přístrojů, na palebné čáře,??? a v případech kdy by byla ohrožena bezpečnost nebo zdraví.Uvedený případ je však víc o lidské slušnosti než o řádech. Stačilo pokynout hlavou a bylo to odbyto. Lze předpokládat, že mjr ČSLA byl rozhodně starší než vzs PS. V dřívějších letech i starší příslušníci SNB zdravili důstojníky ČSLA a to i věkově mladší.
Re:Základní řády (František Nahrabecký - Mail - WWW)
Souhlasím,p.Runkasi,že šlo o základní slušnost.Jako železničář jsem přicházel svého času do styku odsouzenými a přísl.Sboru nápravné výchovy.I mým kolegům se "eklovalo,"když se mladý
ppor SNV nechal jako první pozdravit
od nprap.v předdůchodovém věku.
Úsměvná příhoda (Petr 5.bPS - Mail - WWW)
Je to asi šest let, kdy jsem se účastnil vojensko-historického plesu v Brně. Během cesty na místo jsem využil služeb brněnské MHD a při vystupování šel proti mě zřejmě student VA Brno. No zasalutoval mi předpisově. Já z toho byl tak v šoku, že v té rychlosti kdy on naskočil do autobusu jsem mu nestihnul ani ze slušnosti odpovědět. Hádejte co jsem měl na sobě - stejnokroj desátníka PS z 80. let minulého století. :-) Student, vida kulatou čepici zřejmě usoudil, že jsem nějaký důstojník AČR.
Petře ani se mu nedivím (Karel Runkas - Mail - WWW)
V současném " guláši" stejnokrojových součástek a hodnostního označení jde hlava kolem. Člověk ani nepozná zdali se jedná o vojáka, policisty či strážníka o příslušnících různých bezpečnostních agentur ani nemluvě.Nebo se také mohlo jednat o fandu PS. Já bych i jako pplk.vv desátníka v uniformě PS rozhodně pozdravil.
Když jsem jako poručík (Petr - Mail - WWW)
někdy v 78 roce sloužil jako dozorčí na posádkové ubytovně v Liptovském Mikuláši příšel tam nějaký major z armádního skladu od Humeného a když mne viděl pronesl " A vy stě čo, od vojenských lesu? když viděl zelenou brigadýrku.
Vojenské lesy a statky (Petr 5.bPS - Mail - WWW)
Tak to je dobrý fórek. Spíš než brigadýrka ho mohly zmást límcové výložky - pracovníci VLS nosili v podstatě důstojnický stejnokroj 62 s lesáckými límcovými výložkami, které po jistou dobu byly barevně a později i tvarově hodně podobné PS. Ovšem místo psů tam měli lesácké hvězdičky.
Re: Petr Salajna1 (Pohranicnik-ADMIN - Mail - WWW)
Petře,
co dělal poručík PS v L.Mikuláši? Široko daleko žádná státní hranice. Na tu polskou je to pěkný kus cesty a stejně ji hlídalo PO VB (O OSH).
Re:admin (Petr - Mail - WWW)
VVTŠ Liptovský Mikuláš - vysoká vojenská technická škola zaměřená na spojení a PVOS. V našem ročníku bylo 5 příslušníků PS a 2 SNB. S úsměvem si vzpomínám na tehdejší nařízení že důstojníci ČSLA nesmí v létě nosit bundokošile.My jsme chodili v krátkých rukávech,letních kalhotách a polokanadách a armáďáci zašněrovaní v sakách a přepásaní dohodou. Ale hezká vzpomínka na tyto roky a nádherná přírodu na Liptově včetně kamarádství se Slováky přebije i všechny strasti, zejména dojíždění vlakem z Chebu do L.Mikuláše každých 14 dní na otočku s pobytem 30 hodin doma.
Soumarák (Tomáš Fuk - Mail - WWW)
Tak že ten most co tam je v současnosti to je ten co stavěla ČSLA v roce 89? Působí dost moderně a relativně nově,není ještě později opravován? V knize( mám dojem) Výstřely z hranice je fotka starého mostu ale ten je mnohem menší a jde přímo,zatímco novým mostem prochází už zátočina;až jsem se divil z jakých důvodů udělali v té době a v těchto končinách tak bytelný a široký most .
foto Soumarského mostu (Jirka L. - Mail - WWW)
Most, co jsme postavili, vypadal takto : http://www.travelguide.cz...-volary a již tam nestojí - jednalo se o ženijní náhradu, o estetiku tehdy vůbec nešlo,jen o nosnost - prováděli jsme zatěžování 6 naloženými tatrovkami - stejně tudy jezdili jen lesáci pro dřevo - tuším, že v roce 2000 byl postaven most nový
(Tomáš Fuk - Mail - WWW)
Aha tak to jo ,hned se mi zdálo divný že by v době hraničního pásma tu někdo stavěl most skoro dálničního parametru,i když aji tento si myslím že na ty to končiny a provoz tam ,je to supr most (tedy mám na mysli ten stávající)
Doměnka (Karel Runkas - Mail - WWW)
Narazili jsme na to v článku : PS za branné pohotovosti. V přihraničním pásmu byly budovány přímé i příčné komunikace, jako mobilizační opatření.Naše doktrína počítala s tím, že v případě konfliktu se podaří protivníka na našem území zastavit a po přisunutí oparačních záloh se bojová činnost přesune za hranice.Součástí těchto staveb by měla být i opatření na jejich rychlé zničení, pokud by se to nepovedlo.
Doměnka (Petr - Mail - WWW)
Už jsem o tom někde psal. Panelovky pro tanky byly dobré, ale rozchod panelů byl tak velký že se tam Uaz propadal. Když Němci na Horní Hraničné zjistili že jim končí panelovka pár metrů od SH v lese, na poli přímo proti ní vykopali velkou díru a začali těžit písek.
Soumarský most (Fousáč - Mail - WWW)
Pokud se nemýlím tak od 20 let minulého století do současné doby je to celkem čtvrtý most jako typově, od posledního , je betonový, Armádní železný pontonový, dřevěný a a opět dřevěný to jen jak jsem vyhledal na různých fotografiích, keré jsem měl možnost vidět. NByní k té stavební četě co opravovala most, tuším že jezdili k nám do Volar na koupání a pro stravu, nevím zda spali v Českých Žlebech a nebo u nádraží ve Volarech, trochu mi nesedí povídání , teda mimo té dívky co hledala otce pro nenarozené dítě. Hlídky které vykonávaly výkonslužby na Soumarskémk mostě a v jeho okolí byli jak v umiformě tak v občanském oděvu a nevěřím že by byly tak arogantní jak zde autor popisuje, naši kluci se tužili s každým kdo byl na vojně z přinucení a měl to za míň jak 729.
Fousáčovi (Jirka L. - Mail - WWW)
Kde přesně jsme spali se již nevybavuji, vím jen že to byla ubytovna pro lesní dělníky ve spartánském stylu, byla tam i vojenská "bidla" - tedy 2 postele nad sebou, pamatuji se, že jsme sledovali "západní"
TV vysílání a politruk překládal z němčiny :-)))))). Potom jsme se museli zapřísahat, že budeme všem vyprávět, že jsme sledovali jen TV zprávy na našem okruhu....
...jinak ohledně části vyprávění s mým kontaktem s PSmany jsem si nic nevymyslel, nevím ,zda kvůli nám něměli více práce s "dohledem" nad námi.
Co se týče "hovornosti" PS hlídek, nevím, zda to byla náhoda, ale v roce 1991 jsem byl na dovolené u Nové Vsi nad Lužnicí a proháněl jsem se takhle jednou na kole směrem k hranicím po lesní pěšině. Jako by se vynořil ze země, najednou přede mnou stál pohraničník se samopalem. Tedy zastavuji, jsem asi tak o 2 roky starší, tedy vrstevník, tak se ho ptám " Ahoj, můžu jet dál ?" Žádná reakce. "Tak můžu jet, nebo se mám vrátit" . Žádná reakce ani odpověď. Tak jsem trochu zrozpačitěl, sednul na kolo a opatrně jsem se rozjel. Pohraničník kousek poodstoupil, já okolo něj projel a pomalu šlapal, jako bych měl trochu obavy, že za zády uslyším ono známé "Stůj". Nic se však neozývalo, tak jsem pokračoval dále. Ohlédl jsem se asi po 100 metrech a hlídka nikde.Museli tam mít výborný úkryt.
(Jirka L. - Mail - WWW)
jinak mám fotku Soumarského mostu z roku 1938 i s tím řopíkem vedle něj a to již most byl betonový, ten však Němci v roce 1945 vyhodili do povětří....
tři mosty (Střelec - Mail - WWW)
Koukam, že jako vodák už jsem na Soumaráku zažil tři mosty - dřevěnej, armádní montovanej a současnej betonovej. Poprvý jsem jel jako odrostlejší harant ZŠ povinnej Vltavu v roce 1980...
Re-střelec ( - Mail - WWW)
Do těchto míst se tehdy mohlo? já myslel že už to bylo pásmo na propostku.Jak to bylo vlastně v okolí Lipna a Soumaráku před převratem volně přístupný(kam až) veřejnosti ví tu někdo? Hodně tam do těch míst jezdím tak mě to celkem zajímá.
Re-střelcovi (Jirka L. - Mail - WWW)
Nebyl jsem u PS, vím jen že se tu před vodáckou sezonou "odemykala" Vltava - zrovna při rekonstrukci Soumarského mostu přijel TV štáb České Televize, několik vodáků, ti před kamerami slavnostně zahájili sezonu a zmizeli autobusem pryč.Kameramani to měli složité, nesměli zabírat vojenskou techniku, ani most, ale jinak si myslím, že se na povolení dalo odsud jezdit...
Vojenský pozdrav (penzista - Mail - WWW)
My jsme byli školeni, že máme zdravit každého hodnostně vyššího, bez rozdílu od které je složky, tedy jak příslušníky SNB, SNV, ČSLA i PS. Působil jsem u SNB a SNV.
Soumarák (noveudoli - Mail - WWW)
Pokud si pamatuji,stojku na Soumaráku u závory za mostem bouchala VČ Volary.Povinností bylo kontrolovat vše co jelo do HP a dávat avízo na 11.rPS České Žleby.Hlídka chodila z VČ VOLARY po hlavní cestě na Lenoru,pak odbočka vlevo,koleje,most a závora.V kempu fungoval pátrač a vím že tam byla součinnost s rotou ČŽ.V létě to bylo fajn ale dost o hubu,protože kemp normálně fungoval..Krásné ženy v plavkách,smích a uvolněná atmosféra.U nás hučák a pocit zmaru..Kousek k průseru.HP začínalo tuším až za závorou(nejsem si jistý).
Ale bylo to rozhodně lepší než v zimě na Pěkný při -25 !!!
A těch pojebů, když někdo v UAZU z praporu zmerčil hlídku, jak nemá sklopky a předepsaný rozestup.Na rotách to bylo v poho,tam nikdo takové kokotiny neřešil.Tady to byl pupek světa.Čím míň na výložkách u furťáků,tím větší guma...
Ale jinak Soumarák má kouzlo i v zimě!!!Tenkrát to nikdo neocenil,ale teď to vnímám.Navíc si pamatuji že tam příšerně táhlo od vody a v srpnu v noci normálně zimní bunda...Letí to!!!!
( - Mail - WWW)
Dobrý den, chtěl bych se někoho kdo třeba v té době ještě na hranicích sloužil zeptat jak to fungovalo po roce 1989 na čáře.Zajímá mě jak byl,nebo nebyl omezený pohyb po hranicích případně jestli mohla hlídka ještě střílet po lidech.Je mi známo,že už se sloužilo pouze pochůzkovým způsobem,ale kudy se hlídka pohybovala jestli podle bývalé SIS,nebo po samotné demarkaci.Díky za odpovědi.
Re: OSH po roce 1990. (ADMIN - Pohraničník - Mail - WWW)
Po Listopadu´89 samozřejmě zasáhly změny i Pohraniční stráž a systém ochrany SH.
Změny se realizovaly v roce 1990.
U nás,na 1.rPS v Trojmezí jsme vykonávali pochůzkovou činnost zejména na trase bývalé signální stěny a to zejména proto,že zde byla komunikace a člověk nemusel chodit někde blátem.
Dělala se pochůzka kombinovaná se střežením na kontrolních bodech a to přes den i v noci. Někdy se výkon služby prováděl ve vozidle UAZ,záleželo na velitelovi,jak šichty naplánoval,zda pěšky či autem,se psem apod.
Samozřejmě chodila se i tzv.demarkace,u nás to bylo v pohodě,protože v Trojmezí byla vozovka i za bývalými dráty :-)
ADMIN Pohranicnik@bloguje.cz
(Miloš 85-7 - Mail - WWW)
Na Soumarák jsme jezdili občas z Dolní Silnice jako motohlídka na kontrolu,žádná povolení vodáci samozřejmě nepotřebovali.
Většinou to bylo tak že jsme pokecali s vodákama oni nám nabídli lahváče nebo jiné dobroty.Bylo to celkem příjemné zpestření služby.
Pásmo (Střelec - Mail - WWW)
Hraniční pásmo začínalo někde za Soumarákem na pravým břehu, cedule pak byly podél řeky až k soutoku Teplé a Studené Vltavy, dál zřejmě sledovaly trať a souběžnou silnici a za Novou Pecí se pásmo "natáhlo" na příhraniční břeh Lipna, po kterém (snad vyjma Výtoně) pokračovalo až k hrázi. Jak to bylo před rokem 1980 nevím, ale jsem si jistý, že někdy kolem roku 1983 kemp na Soumaráku zabíral oba břehy. Za bolševika braly a přijímaly lodě na Vltavě stanice Lenora, Český Krumlov a České Budějovice, Červená nad Vltavou, Davle a Bráník. V jezeře proti "Tajvanu" stála na umělém ostrůvku špačkárna, spojená se břehem plovoucím molem, ololo pravýho břehu byly zakotvený bóje s cedulí "hraniční pásmo, vstup zakázán" a proti Dolní Vltavici byl přístav PS námořnictva.
soumarák (marťan - Mail - WWW)
na Soumarák se mohlo bez povolení, byl jsem tam několikrát autem vezl jsem lodě až k mostu, kemp byl na obou březích. Spal jsem tam jen jednou, ani mě to nepřipadalo jako na hranicích.
ps a csla (Lizanec radek - Mail - WWW)
armadaci nas nemeli radi- bud si mysleli ze jsme vsicni v ksč, nbo aspon kandidáti,nebo ze jsme protežováni.opak byl pravdou. služba u ps byla daleko nárocnejsí,a tvrdsí nez u csla, a vojáci ps co se tyká opuštaku,ja bal za 2 roky sluzby 3x doma,mij bracha byl u csla 20x a ani to jídlo zase nebylo tak super, jak si armadaci mysleki ze nám vará jak v hotelu