Služební psi Veverka,Baska-a gen.Svoboda.

Odehrálo se na bývalé 12.rPS Slapany .

Nebyl jsem psovodem,prosím proto,abych byl,zejména problematiky znalými,tolerován.Hlavně za odbornou terminologii.Za pravdivost příběhů však ručím.

Kromě fen „hlídkových“a“pátracích“(?) byly na Slapanech i dvě „vyštěkávačky.“Veverka a Baska. Bydlely ve zvláštních kotcích,umístěných vzadu,až za kotcem karanténním. Na noc se zaváděly do nepřehledného úvozu ze St.Hrozňatova ke stanovišti Boží Muka. Tam měly každá svou boudu,v zimě zateplenou,ocelové lanko napříč úvozem.Na lanku kladka,po které běhaly sem a tam a jejich úkolem bylo štěkáním upozornit na potenciálního narušitele.

Baska byla svým vzezřením klasický německý ovčák.Srst však měla jako lovecký pes. Hustá,jemňoučká,tmavohnědá podsada s dlouhými,stříbrnými pestíky.Tlamu měla obrostlou,jak Český fousek. Proto jí i někdy bylo přezdíváno „Fousatá.“

Občas z kotce utekla.Tu přeskočila (kotec dostal strop z pletiva) ondy se podhrabala a nebo prostě vyrazila psovodovi mezi nohama a zaběhla si „na buzerák.“ Vybrala si některého pohraničníka a šťouchala ho čenichem do kolen,dokud nedostala Startku.(pro mladší:cigareta bez filtru,4,-Kčs/20ks) Krásně se jí rozzářila očička a cigaretu rozžvýkala s(doslova) blaženým výrazem ve tváři.

Veverka.Nechápu,proč to jméno dostala.Byla sice zrzavá,nikoli však jako veverka.Spíš připomínala mladou lištičku. Pouze barvou! Vzezřením to byla pravá „pouliční směs“.Mezi jejími předky musel být dokonce i jezevčík,dle stavby předních tlapek.Hlava,respektive čenich kolie...

Někdy v r.1974 dostal řidič GAZu rozkaz:Přivézt z brigády šest hostů ze SSSR.Do Chebu dorazil vlak družby.Po obligátním pohoštění,(provianťák se vytahnul) obvyklá zábava pro hosty.

Ukázka psů,poslušnost u nohy i na dálku,ukázka zadržení dvou figurantů.Chlapy zajímaly zbraně a vozidla,jedno z děvčat vyjádřilo touhu pohladit si hraniční mezník socialistického a kapitalistického bloku.Toho jsme se všichni báli.Tak jsme jim vysvětlili,že nelze a alespoň jsme jim umožnili podívat se na HM 20 ze špaku „Na mukách“

Ale zpět k Veverce.Při prohlídce kotců je zajímalo,proč jsou ty dva vzálenější od ostatních.

Moje školní ruština vystačila tak na slovo „specialnyje.“ Šli se podívat blíž.Jednoho z nich Veverka upoutala,chtěl vědět víc. Lhal jsem,jak když tiskne. Rukama-nohama a pomocí školního  atlasu a slovníku jsem vysvětlil: Pes je druh „Saharský ovčák,“ byl získán za účelem zkřížení s našimi psy,protože potřebuje k životu málo vody a má vynikající čich.Byli spokojeni.

Odpoledne jsme je vzali na projížďku po okolních restauracích. Ale to by bylo na další příběh .  

Po odchodu do zálohy jsem tahle jednou,po noční směně,nechtěl v Roudnici n.Lab.čekat 3 hod.na autobus do rodné vísky,i vyrazil jsem pěšky. Uprostřed cesty,ve vesnici Krabčice z jedněch vrátek vyběhla Baska. Ztvrdnul jsem v půli kroku.“Basko,Bábinko,kde se tu bereš?No pojď,to víš,že cigáro dostaneš.Startka to nebude,ale od Clejky ti filtr ulomím.“

Nereaguje.Teprve nyní si psa prohlížím líp.Je to Baska,není to Baska? Figura,barva...Ale tohle je podstatně mladší pes!

Za zády slyším:“Jmenuje se Bobina,dal jsem ji synovci,sám jsem ji dostal někde od pohraničníků.“Otáčím se a druhý šok. Přede mnou bělovlasý,usmívající se pán.On v civilu,já v uniformě železničáře. Přesto mě nenapadlo nic jiného,než „do latě“,ruku ke štítku čepice:“Soudruhu generále...“ Bývalý president,gen.Svoboda. V době,kdy naše noviny hlásaly,že je těžce nemocný,upoutaný na lůžko,byl na návštěvě u příbuzných.

 Souvislosti jsem pochopil až po 40ti letech,na srazu „starých psů od PS“ Když jsem setkání s presidentem v v. a Baskou dával k dobru,plesknul se jeden z podstatně starších do čela a spustil další příběh ze Slapan:

Hlídka „stráž roty“ je dost nepříjemná.Ve dne 3x po třech hodinách na špaku a ty dvě jednohodinové přestávky bývají,zejména u mladších ročníků,vyplněny rajony. Na špaku jsi neustále pod kontrolou. DR a DDR tě vidí oknem...

V podstatě se ani není nač koukat.Přehlédnout obzor,vlevo za ním vystupují dvě věže Waldsassenu,kus pole,silnice od Chebu k přejezdu ve Slapanech,doprava přes vilku p.Kobala až ke stodole,okraj lesa,příjezdovou silnici k rotě...nejbližší okolí roty,nástupiště. Za zády opět pole od obzoru k rotě.kousek signálky mezi Božími Muky a Tratí. A znovu dokola.

Pohyb na dvoře u p.Kobala?V pořádku,krmí.Znáte někdo to jméno-Michal Kobal? Napovím vám.Mladý průzkumník z knihy gen.Svobody, Z Buzuluku do Prahy.

Už není mladý. Je v důchodu.

Co jsme se u něho nasedávali a naposlouchali příběhů z války. A kolik jsme u něj vypili „zkapalnělé přírody!“Dokázal předestilovat všechno,co kolem vyrostlo a uzrálo.Jen s okurkami mu to nešlo :-)

Někdo jde po silnici od přejezdu dolů.To bude místní,na obzoru,na silnici jsem ho neviděl,říká si „vechtr.“ Neznámý zabočuje ke stodole a míří k rotě.“Dozočí,někdo nám jde ke bráně“ hlásí „vechtr“

Pomocníkem dozorčího je Maďar,kdesi od Komárna.Slovensky mluví tak tak,obvykle na všechno odpovídá „Nemtudum.“ Dojde ke bráně mluví s civilistou.Zvedá pojítko a hlásí dozorčímu:“Je tu volajaký pán Svoboda,chce sa pozrieť“ Otáčí se a odchází zpět k rotě.“Volajaký“ podlézá závoru a křížem přes parčík míří ke kotcům.

“Bohajeho Neméth,jak to,že jste ho pustil dovnitř!“ DDR Bere dalekohled.

Zbledne,jako stěna.Urovná opasek,zbraň,přepočítá knoflíky a vybíhá ven.Snad ještě v běhu řve jak na lesy:“ Roto končit! Pozor! Soudruhu vrchní veliteli ozbrojených sil,dozorčí důstojník 12rPS podporučík X.Y. Po dobu mojí služby se nic zvláštního nestalo!“ O DDR-áka se pokouší mrtvice,už se vidí v Sabinově.

Široký,bodrý úsměv a :“Děkuji,velte pohov.A neblbněte,hlavně nikam nevolejte! Jsem u Michala a nachvíli jsem utek ochrance. Nejsem zvědavý na napulírovanou čestnou rotu. Chci vidět normální život u jednotky. Tak už se přestaňte klepat! Jste dobrý,že mi nehlásíte,jako onehdá někde, "že jednotku navštívil president.“

Součástí života bylo i to,že Baska opět utekla a přišla nakrytá.Štěňatům zrovna bylo asi 7 týdnů,kluci už je měli rozdělené do civilu. Jeden tedy odešel bez štěněte,které si odnesl president.

Ještě téhož dne bylo na bojovém rozdílení strážnému roty vyhlášeno 7dnů nepovolených vycházek. Nezaregistrovat na stu metrech,od horizontu po Kobalovu vilku kolonu ve složení Čajka a dvě Tatry 603,zasloužilo i víc.

Jenže-kdo by sloužil,kdyby byli pohraničníci v base?  

(C) Autor příběhů  http://www.lide.cz/Frantisek.Nahrabecky

Komentáře

(Solitér - Mail - WWW)
Zdravím, Franto!
Ti psi, hodící se pouze ke štěkání, měli oficiální název "hlásiči". I v rozhodnutí k OSH VR na daný operační den se uváděli pod tímto názvem.
Re: Solitér (ADMIN - Pohraničník. - Mail - WWW)
Je to tak - hlásiči.
Vzpomínám si,že jsme je v úseku ŽTZ na rotě v Trojmezí používali také,mám dojem,že na stanovišti Bunkr-1 (B-1),nebo VS-2,teď si nejsem jistý. Mno,Trojmezáci vědí :-)
Psovod vždy k večeru hlásiče dovedl k boudě u drátů a ráno ho zase stáhnul zpět na rotu.
Pěkný příběh (Karel Runkas - Mail - WWW)
lidský a trochu na odlehčení po předchozích tématech. Doufám že anti.., Marek, joe ho nezasviní zase nějakými bludy.
Je to trochu od věci ale v příbězích vystupuje i gen. Svoboda. Příběh který znám od svého dědy :
Vracovice, obec v okr. Znojmo byla mezi prvními, kde se na jižní Moravě zakládalo JZD. Šli na to však jinak než jinde. Žádné, tu 10 krav, tu 15 atd všude po vsi ale začali stavět kravíny, prasečáky, drůbežárna za vsí se vší parádou. Byly toho plné noviny a tak jednou, když gen.Svoboda dělal účetního JZD někde na Vysočině se ohlásili na exkurzi. Přípravy byly veliké. Zabíjačka, pohoštění a vřelé uvítání. Nastal den D. Přijel autobus a v něm kromě řidiče jen Svoboda. Fronťák s bohatými zkušenostmi asi něco tušil. Nechal JZD- áky v sousedním Olbramkostele v hospodě a jel sám na "rekognoskaci". Ono to s tou výstavbou nebylo ještě tak "žhavé" jak psaly noviny. Svoboda poděkoval, pohoštění odmítl a prý přijede až se bude mít na co dívat. Odjel.U6 nepřijel. Další jeho životní dráha mu to neumožnila.
Re: Pěkný příběh. (ADMIN - Pohraničník. - Mail - WWW)
Karle,neboj se nic,strejda Joe se patrně dostaví,ale nejdříve musí ve škodovácké kantýně načerpat nějaká moudra,s kterými zde bude exhibovat :-) Ale jak já se naštvu,tak to budu mazat,ať zůstaneme u původního tématu.
Těch historek o gen.L.Svobodovi jsem už slyšel povícero a všechny ukazovaly na jeho lidský rozměr,nikdy se nechoval jako nadutý aparátčík z Vokovické Sorbony. Možná to bylo i tím,že byl vojákem už za první republiky,zažil fašismus,v 50-tých létech,v onom temném období našich dějin mu komunistický systém šel po krku - a nemá smysl to zamlčovat. Ono se totiž dneska mluví jen o pronásledování pilotů z Anglie,ale spoustu příkoří si užili i vojáci z východní fronty. Tudíž gen.Svoboda si zažil své a nejen na frontě za války a byl patrně natolik moudrý,že nezpychnul,pamatujíce na to,že tak,jako člověk jde nahoru,může stejně rychle sletět dolů.
LINK: http://www.ludviksvoboda.cz/
Papaláš (noveudoli - Mail - WWW)
V oper.prostoru naší roty Stožec byla lovecká chata směrem na Jelení Vrchy.Hodně tam jezdili papaláši.Do HP byla závora a auta pouštěla stojka u roty po dohodě s DDR.Jednou mi přijela tuším Volha a v ní šajba neskutečná.Já znal maximálně podplukovníka a najednou samé zlaté hvězdy a lemování jak v kabaretu...Hlava se mi zamotala,nenabitej samopal,nustrojen dle předpisů,rádio na stojce a ještě jsem žral.. , málem jsem omdlel hrůzou..Soudruhu,soudruhu a já nevěděl co mám říkat...On mávl rukou a klidním hlasem povídá :"dejte mi odpovědnýho"..tak jsem spojil pojítkem bednu a DDR.Pak slyším :Remek jedeme nahoru...Jako ve snu jsem dostal pojítko do ruky,otevřel závoru,salutoval jako o závod,na zadku opocenej,tep 500/400 a málem omdlel..On mávl rukou a zmizel.Generál letectva Remek (otec kosmonauta).Ještě že to neoflastroval,to bych tak za 3 roky šel domů...N.Ú.
gen.Svoboda (Tomáš Fuk - Mail - WWW)
By mě zajímalo proč byl takto zasloužilej člověk za kterým stál i SSSR tenkrát perzekuován.Někde jsem četl že tenkrát přijela nějaká velká šajba ze sojuzu a chtěl se vidět se Svobodou a ten dělal účetního,jak to tenkrát proběhlo už nevím.
RE-Papaláš (Tomáš Fuk - Mail - WWW)
:D Si to popsal jak ze scénáře Černých baronů: "her komandant,pán velkomožný,izvinítě tavarišč,během služby se nic nestalo" :D
Zablokovan!!! (Antirunkas - Mail - WWW)
Byl jsem zablokovan. Proc? Hlasim se z nove proxy. ADMIN dejte mi sanci. Budu prispivat pouze ve strizlivem stavu.
(Tomáš Fuk - Mail - WWW)
:D No coment
Ilustrační foto (Zdeněk Nagovský - Mail - WWW)
Zdeňo, odkudpak jsi stáhnul to foto? Předpokládám, že nepatří k autorovi povídek. Voják mi připomíná jednoho o půl roku mladšího psovoda-podle všeho jsem mu v Nýrsku u Hájka dělal veldra, potom sloužil vedle na Pleši. Měl by být z Jablonce, kde jsme se před cca 10 ti lety potkali při vyšetřování nějakého průseru.
Re: Ilustr.foto (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Zdenále,
už ani nevím přesně. Z nějakých dobových materiálů o PS kdesi na netu. Takže o tom vojákovi nevím vůbec nic.

Re: Zablokován!
Mr.Antirunkasi,jak vidíte,byla to jen výstraha. Mám ještě několik dalších možností,kromě IP blokování,jak Vám ztížit přístup do komentářů... Ale nechci to dělat,říkám si,že "ujet" může každý. A není to tak dávno,kdy jsem také zmírňoval svůj světabol alkoholem,ale to jsem nechodil do komentářů :-) Možná máte také nějaké trápení,ale věřte mě,že šnaps pomůže jen na chvilku.
Tudíž,klidně tu buďte dál jako opozice,ta je vždycky důležitá,jinak by třeba hrozilo,že bych tady vyhlásil encykliku o své neomylnosti,jako papež :-)) Avšak - už bez toho,co jsme tady četli od vás v minulosti. Děkuji.
ADMIN Pohranicnik@bloguje.cz
(Stanislav - Mail - WWW)
Michala Kobala, toho naprosto skvělého vypravěče s ustřeleným uchem jsem několikrát osobně zažil. Vyprávěl poutavě nejenom o svých zážitcích z fronty, ale i o zážitcích ze sovětského pracovního tábora, kam se dostal za ilegální překročení sovětských hranic. Byl to skvělý člověk, měl výbornou samohonku !
Gen. Svobodfa jezdil pravidelně do vojenského lázeňáku (Petr Novák - Mail - WWW)
ve Frant. Lázních.V roce 1971 jsem ho doprovázel jako tehdejší spojař (bez ochranky( s radiostanicí VXW 100 při vycházce na jezero Amerika. Jako odměnu jsem dostal podepsanou knihu "Z Buzuluku do Prahy" kterou si cením dodnes.