B O R O V I Č K A  .

(c) AUTOR: Zdeněk Nagovský

 V souvislosti s metanolovou aférou mi vytanula na mysli příhoda, jíž jsem nedokázal nazvat jinak, než jak je psáno v názvu. 

 Před Vánoci v roce 1986, kdy jsem sloužil na rotě v Železné na Domažlicku, mrzlo až praštělo. Co bychom to byli za pohraničníky, kdybychom se chránili proti paní Zimě jen teplým obutím a oblečením. Bylo též nutné myslet na prevenci proti nachlazení. Čaj s citrónem jsme sice měli v kteroukoliv denní či noční dobu k dispozici v jídelně ve várnici, ale znáte vojáky. Ti si k vyřešení problému vždycky hledají nějakou tu svou cestičku, která nemusí být vždy v souladu s předpisy. 

  Na poddůstojnické škole jsme zahřívali své útroby během výcviku alpou, kterou jsme kupovali v armě jako mazadlo na nohy, na pohraniční rotě jsme v našich vynálezech poněkud pokročili. „Koupíme si rum nebo borovičku,“ otázal se mne kamarád Zdeněk, když jsme končili službu na vratech, kterými jsme propouštěli za signálku a zpět lesní dělníky. 

  Abychom si rozuměli: Železná byla a je osadou s nemnoha popisnými čísly, která však byla vybavena příjemným konzumem provozovaným Jednotou přímo naproti rotě, v asi sto let starém patrovém domě. Dle vnitřní úpravy šlo jistě rovněž o bývalý obchod, který byl před válkou snad bohatší o malý výčep. 

  „Tak co to bude chlapci,“ zeptala se nás paní vedoucí. „Ale, no tak, jednu láhev borovičky,“ řekl jsem. „Malou nebo velkou?“ „Ne. Stačí jen malá, půllitr. Pro zahřátí,“ dodal jsem celkem zbytečně. „Pro zahřátí tu mám placatici,“ zvedla obočí vedoucí. „Jenže my jsme dva,“ rozhodl Zdeněk a tak flaška putovala na pult, z pultu za kožich a padesátka k paní vedoucí do pokladny.

Jen co jsme vyšli z konzumu, otevřel nám strážný vrata a špitl.: „Na rotě je politruk.“

„Aj ta krajta, ulevil si Zdeněk. To tu flašku necháme radši tady.“ Vyndal ji a zahrabal před rotou do sněhu. Až politruk odejde, tak ji vyndáme a zkonzumujeme. Bude alespoň pěkně vychlazená.

            

   Vybili jsme zbraně, oklepali si boty a jdeme na „dédeerku,“ kde kromě našeho kamaráda a velitele čety v hodnosti desátníka absolventa, byl i ZVP. Byl to obrovský chlap. Povahou rozhodně ne špatný, když se ale naprdnul, dokázal ze své hrudi vyloudit hlas jak bombardon. V tu chvíli, pokud to tedy šlo, bylo lepší někam zalézt a nevystrkovat ani nos. Než důstojníka vše přešlo. Což v poměru k jeho hrůzu působícímu dojmu netrvalo nijak dlouho. 

 „Soudruhu majore, hlídka ve složení četař Nagovský a vojín Hlušek…“ Politruk mávl rukou, my odevzdali kliku od vrat a místnost dozorčího důstojníka jsme chtěli opustit. „Jo, abych nezapomněl, vraťte se a přineste sem od vrat tu borovičku,“ pronesl major. Krve by se v nás nedořezal. „Člověče, on nás viděl,“ bědoval Zdeněk cestou, kdy jsme jako spráskaní psi šli nazpět k bráně. Strážný otevřel, my vyhrabali ze sněhu flašku alkoholu a pomalu se šourali zpět. Vešli jsme do kanceláře, a já majorovi podal láhev. Už se v teple začínala pěkně rosit. Bylo vidět, že na její teplotu působil sněhový zábal přímo blahodárně. Aspoň bude politrukovi chutnat. Ten se však zarazil, postavil se a nechápavě se na nás díval. „Jste normální,“ zeptal se nás. Pokrčili jsme rameny. Politruk chvíli mlčky obracel láhev v ruce a potom vybuchl: naštěstí smíchy.

            

   Na vysvětlenou: Mezitím, co jsme byli u nabíjedla a zdupávali sníh z bot, přijel k bráně, která byla za rohem, hajný pan Pova a z gazu vyložil uřezaný stromek-borovičku, kterou si u něj náš politruk objednal. Té jsme si samozřejmě v rozpoložení v jakém jsme byli a s černými myšlenkami jež měly původ v našem špatném svědomí, já ani kamarád, nevšimli. No a tak jsme místo stromku přinesli borovičku tekutou.

            

   Nic z celé věci nebylo. Strážný přinesl stromek, politruk se dochechtal a láhev? Tu jsme za pár dní našli zabalenou pod stromečkem. Vypít jsme ji ale poslušně slíbili až o hraničním volnu, protože jsme oba, Zdeněk i já vyfasovali přes vánoce službu. 

PS Facebook  https://www.facebook.com/groups/326442737125/ 

PS Lidé.cz  http://forum.lide.cz/forum.fcgi?akce=forum_data&auth=&forum_ID=47832


TECHNICKÁ POZNÁMKA: Bylo zjednodušeno přidávání KOMENTÁŘŮ. Stačí napsat váš komentář/příspěvek, zatrhnout dole v kolečku ANONYMNÍ a kliknout na PUBLIKUJTE SVŮJ KOMENTÁŘ. Vše se odešle a hotovo :-)  Už žádné vyplňování číselných kódů apod.