Setkání
Klubu českého pohraničí Rudouše Kočího o.s. Volary - sekce ochránců státních
hranic Československa.
V sobotu
dne 8. Září 2012 od 10,00 hod. se ve Volarech v místním
sále města uskutečnilo 11. setkání příslušníků ochrany státních hranic ČSSR.
Sobotní dopoledne bylo jak vymalované což zvýšilo atraktivnost
setkání všech bývalých příslušníků OSH 7. bPS Sušice a i bývalé 10. bPS
Volary. Nejen tyto dvě bPS byly zastoupeny. Přijeli i příslušníci z bPS České
Budějovice, Domažlice. Dále pak zástupci KČP
z Blatné a Strakonic. V předsálí byla vedena registrace
návštěvníků. Byly zde rozdávány Pamětní listy na toto setkání , kalendáře na
r.2013. A v neposlední řadě byly
nabízeny knihy věnující se tradicím – vzpomínkám na službu u PS. Další
pozorností byla možnost zakoupení triček, odznaků a prstenců opět vše věnováno
službě PS. V popředí sálu byly umístněny
tři standarty KČP Volary , Strakonic a
Blatné.
Po státní hymně se zahájení ujal F. Zach –
přivítal všechny zástupce ,příslušníky OSH a PS s manželkami. Omluvil
nepřítomnost zástupců Národní rady Klubu českého pohraničí a i nepřítomnost
zástupce Jihočeského kraje .Poděkoval městu Volary a v nepřítomnosti
starostce města Volar Martině Pospíšilové o zapůjčení sálu. Vyzdvihl i účast
nejvzdálenějšího bývalé příslušníka PS , který přijel až Previdzi – Slovensko
p. Berta Vladimír s manželkou.
Tradičního zahájení se pak ujal JUDr. Gustav
Janáček, který ve svém projevu zdůraznil význam takových to setkání i když
Pohraniční stráž již fakticky neexistuje. Tradice Pohraniční stráže zůstávají
platná pro všechny, kteří prošli službou u PS nejen od roku 1951 ,ale i před
vznikem a to v období od roku 1945 - 1951 i přes veškerou štvavou kampaň
vedenou po roce 1990 proti Pohraniční stráži. Záleží jen na pamětnících zda
tradice pohraniční služby a hraničářů především přenesou pravdu na další
generace. Je jedno jestli se jedná o vojáky základní služby sloužících
v pohraničních hlídce , praporčících nebo důstojnících sloužících na
státní hranici. Nebo, jedná-li se o civilní obyvatelstvo žijící
v příhraničí . Právě proto si tito lidé nezaslouží to, co je
občas v mediích prezentováno dnešní mladé generaci, ukazováno na "krutost" SNB a pak PS, např. dle filmu Král Šumavy apod.
Zdůraznil , příklady osobní statečnost všech
těch , kterým byla svěřena OSH od roku
1975 – až do roku 1990. Nikdo z těchto mladých příslušníků voj.základní
služby nevykonával službu OSH k zvýšení své prestiže , ale vykonával
službu podle svého svědomí – čestně a zodpovědně. Pak požádal přítomné aby
minutou ticha uctili památku těch, kteří obětoval OSH to co je pro nás všechny
nejdražší a to je svůj život.
Pak JUDr
Janáček a p. Zach přistoupili k předání čestné medaile KČP udělené
Národní radou p. Štefanu Bidelnicovi za dlouholetou spolupráci s radou.
Další oceněním bylo předání Pamětního listu p. Šimlíkové a p. Bakovi za tutéž
spolupráci. Na závěr tohoto aktu byla pak předána oranizaci KČP Volary pamětní
stuha , která byla zavěšena na standartu této organizace. Celý tento slavnostní
akt byl pak zakončen chorálem : Kdož sú boží bojovníci.
Potom byl dán prostor k vystoupení
samotných účastníků setkání , došlo k poděkování od zástupců KČP Blatná za
pozvání na toto setkání. Zajímavé vystoupení měl pak p. Pernica, který poukázal
jak negativně jednají v dnešní době media a to konkrétně Č Tv
v pořadu : Pošta pro tebe. Jmenovaný požádal tento pořad o nalezení a
zprostředkování setkání s jeho kamarádem
z doby VZS. Toto mu bylo umožněno . Poukázal na samotný fakt, když pošťák
tohoto pořadu nalezl uvedeného kamaráda v Pardubicích, s jakým si
odstupem vyslovoval slova o Pohraniční stráži, zda se jedná o tohoto nalezeného kamaráda. V samotném studiu
pak prý došlo k okamžiku, kdy celý výstup jmenovaného a setkání
kamarádů, na pokyn režiséra moderátorce, ukončen "pro nezajímavost". Při
odvysíláni v ČT /televizi/ byl jen
ve zkrácené formě 7 minut. I když většina setkání se odehrávají na obrazovce od 20-25 minut...
Poté nastala neformální zábava přítomných, která
obohacovala další přítomné o osobní zážitky z období své pohraničnické
služby mnohdy doplňována fotografiemi , někteří donesli i kroniky rPS.
Vzpomínky byli různorodé a vyprávěny neformální cestou tak jak se staly. Byla
to opravdu řada zajímavých historek a příběhů – příběhů , které psal
pohraničnický život. Hloučky diskutujících dokazovaly ,jak jsou krásná vzájemná
setkání, jak pestrý byl život ochránců hranic v drsných podmínkách Šumavy.
Vůbec nevadilo ,že se setkává podřízený
z nadřízeným. Voják základní služby s velitelem , ale že se především
setkává člověk s člověkem. Pohoštění bylo tradiční, pivo ,guláš, párky,
káva , limonády. Do těchto hovorů zněla hudba a
písničky vztahující se k hranicím a hraničářům. Všichni se shodli na
jednom ,že se vracejí rádi do tohoto prostřední a slíbili ,že pokud to bude
možné, opět se za rok vrátí.
Závěrem patří poděkování všem, kdo
připravili tento 11.ročník setkání všech ochránců hranic, bez rozdílu věku. A můžeme
všichni se těšit na setkání v září roku 2013.
(c) AUTOR: Stenlly
KČP Volary:
http://www.klub-pohranici.cz/rady-kcp/jihocesky-kraj/volary/
Asi jsem méně chápavý,nebo si sedím na vedení,ale tenhle článek Václava Duška (který se v něm nezapoměl otřít i o pohraničníky z plánské bPS) jsem tak nějak nepochopil. Ostatně,posuďte sami.
OdpovědětVymazatLINK http://www.blisty.cz/art/64947.html
Oba "oceněné" pana Baka a pana Bidelnicu jsem poznal během ZVS osobně.
OdpovědětVymazatPan Bako měl na starosti jídelnu ve Volarech v přijímači.
Nejen na vánoce si nakládal ovoce a jiné pochutiny do auta a odvážel neznámo kam.Prostě to bylo pro hladové vojáky a on to odvezl...
Salám, který byl ke snídani řezaný snad skalpelem,se večer prodával v armě..A pan Bako to věděl.
Ano, ve výcviku byl hlad.
Na rotě už nikdy a navíc všeho bylo dost.
Tam by totiž panu Bakovi starej šlápl na krk.
Pan Bidelnica zase na rotě jako ZVP páchal křivdy na duších vojáků...
Dnes jsem nad věcí, ale zapomínat se nemá.
Šumavu miluji,na službu u PS jsem hrdý, ale každá mince má 2 strany.
Až je potkám,řeknu jim to i osobně.
NÚ 83-85
to je prauda-to znám
OdpovědětVymazat