Hranice v německém filmu (NSR, NDR)

Na pohraničních oblastech ulpívá většinou zvláštní image a často přitom převažují negativní úsudky. S pohraničím bývají spojovány nejen představy o provinčnosti resp. zaostalosti za centrální oblastí, ale také pocity nejistoty, nejednoznačnosti a ohrožení. 

Přes blízké hranice může přece pronikat všechno cizí a mizet to vlastní. A často bývá průběh hranice stejně sporný jako etnická příslušnost lidí, kteří v daném místě žijí.

Pro většinu lidí na Západě končil svět u této hranice, jejich zájem o to, co leží za ní, byl nepatrný. 

Ale také z hlediska československého vnitrozemí se pohraničí jevilo jako neatraktivní a zatížené problémy.

 

Slib. 

Režie: Margarethe von Trotta
SRN 1995 

V roce 1961 začíná v Německu, respektive především v Berlíně, jeden z nejpozoruhodnějších experimentů v historii – stavba zdi. Německý národ, který nepříliš dlouho předtím chtěl společně dosáhnout nadvlády nad světem, je během krátké doby rozdělen na národy dva. Hranice mezi východním a západním Německem pak nadlouho rozdělí nejen ideologie, ale také rodiny, milence, přátele a nepřátele. 

O přesně takový „hraniční“ osud jde v dramatu německé režisérky Margarethe von Trotta Das Versprechen /Slib/. Milenecká dvojice Sophie a Konrad plánuje společně s přáteli útěk na Západ – kanalizací se chtějí dostat z východního do západního Berlína. Konrad je ale při pokusu o nezákonné opuštění republiky zatčen pohraniční stráží, a tak zůstane ve východní části města. Uplyne sedm let, než má Konrad v létě roku 1968 možnost jet jako mladý vědec na kongres do Prahy, a tak se téměř legální cestou znovu setkat se Sophií. Shledání obou by vedlo téměř k happyendu, kdyby právě v té době nedošlo k násilnému potlačení Pražského jara. Uprostřed revoluční vřavy se cesty Sophie a Konrada znovu rozejdou, ale Sophie odjíždí z Prahy těhotná. 

Hranice a sousedství.

Hraniční situace ve filmu se vztahuje spíše na hranici mezi západním a východním Německem než na hranici německo-českou. Tehdejší Československo je tu zobrazeno spíše jako brána k Západu, protože tato země na konci 60. let usilovala o mnohem humánnější socialismus než bývalá Německá demokratická republika. Vzájemné hranice mohli lidé z obou stran v podstatě bez problémů překračovat. Také sousedský vztah Čechů k západnímu a východnímu Německu je ve filmu zobrazován jako stejný a nestranný. Skutečné překročení německo-českých hranic ve filmu vidět není, je spíše znázorněno prostřednictvím Konradova vycestování do Prahy. 

Hranice mezi východním Německem a Československem se jeví ve filmu jako mnohem neproniknutelnější než hranice mezi východním a západním Německem. 

Charaktery a klišé.

Film Das Versprechen působivým způsobem ukazuje, jak rozpolcené byly životní situace na obou stranách německo-německé hranice, ale i v bývalém Československu. Zobrazování agentů německé tajné policie Stasi je plné známých klišé jako v mnoha jiných filmech o této době. Jen Konrad je velmi dobrým příkladem svobodného ducha, který navzdory zcela absurdním událostem a své velké lásce na Západě nedokáže opustit svou vlast – kvůli své víře, své rodině a své domovině. Sophie je naopak svobodný duch, který nemá co ztratit a především nechce být uvězněný. Při vzájemném setkání dvojice v Praze se „Čech“ stává přítelem a pomocníkem, který by pro lásku mileneckého páru udělal všechno. Také atmosféra v Praze je zobrazována jako mnohem pestřejší a šťastnější než atmosféra v NDR. 

Látka, z níž jsou utkány sny.

Režie: Alfred Vohrer
SRN 1972 

Frankfurt nad Mohanem/ Praha rok 1968 – zatímco v jednom městě panuje pokojný všední den, do druhého města vjíždějí tanky. Německý film Látka, z níž jsou utkány sny propojuje životní příběhy ze západní a východní Evropy se špionážními prvky ve stylu Jamese Bonda a se shakespearovským dramatem. V uprchlickém táboře v Neurode u německých Brém se všechny příběhy střetávají – jedenáctiletý český chlapec Karel, který na útěku osiřel, Irina (v podání Hannelore Elsner), která následuje svého uprchlého snoubence, „přeběhlíka“, a novináři Walter a Bertie, kteří v uprchlických dramatech větří dobrý námět na reportáž. Po pokusu o únos a po brutální vraždě se protagonisté zaplétají do stále složitější špionážní sítě, protože vražda byla jen malou částí skládanky v mezinárodní aféře mezi CIA, KGB a německou civilní kontrarozvědkou BfV (Spolkový úřad pro ochranu ústavy). 

Neproniknutelná hranice

Hranice mezi západním Německem a Československem nebyla nikdy tak neproniknutelná jako v oněch dobách, což je patrné i ve filmu Látka, z níž jsou utkány sny. Film německého režiséra Alfreda Vohrera zpracovává tematiku hranic a uprchlíků tehdejší doby a zobrazuje domnělou ignoranci Západu vůči tomu, co se dělo v Československu. Ukazuje celé spektrum charakterů mezi uprchlíky a přeběhlíky, kteří jsou zkoušeni osudem a zaplétají se do špionážní činnosti. 

„Dobří Češi" a „ziskuchtiví západní Němci"

Západní Němci jsou ve filmu vykresleni jednostranně záporně jako arogantní, ignorantští a ziskuchtiví lidé. Obraz Čechů je naopak veskrze kladný – dobrotivý český otec, který dá všechno za to, aby jeho syn Karel mohl vyrůstat ve svobodě, Karel, zdvořilé a milé dítě, které je lehce zmatené a vystrašené událostmi, a Irina, překrásná, důvěřivá a obětavá mladá žena, která by udělala všechno pro to, aby znovu uviděla svého milovaného snoubence. Film Látka, z níž jsou utkány sny se pokouší o kritický pohled na intriky tehdejší politiky a tisku. Je napínavý a zároveň i zábavný, promyšlený a nevypočitatelný.

Noc v pohraničním lese.

Režie: Kurt Barthel
NDR 1967/ 68 

Film Nacht im Grenzwald /Noc v pohraničním lese vypráví příběh dvou chlapců v nacistickém Německu roku 1936. Celkově je Nacht im Grenzwald spíše filmem o dospívání (žánr „coming of age“). Jde tedy o jakýsi dokument, který pojednává hranici jako téma ovlivňující lidský vývoj protagonistů.Film začíná projevem nacistického funkcionáře k žákům jedné školy v německo-českém pohraničí. Funkcionář doslova říká „dort drüben, bei den Tschechen“, což česky zhruba znamená „tam na druhé straně, u Čechů“. To vsugerovává jasné zeměpisné i lidské vymezení. Formulace „dort drüben“ /tam na druhé straně/ ozřejmuje, že Němci a Češi se nacházejí v bezprostředním sousedství. Paradoxně se však v celém filmu neobjeví ani jeden Čech, všechny postavy jsou Němci. 

Hlavní postavy, chlapci Albert Klose a Fritz Brüggemann, vnímají hranici jako něco pozitivního. Překročení hranice znamená záchranu před pronásledováním ze strany nacistů. Hranice tedy vzájemně nerozděluje ani tak státy, jako spíš systémy myšlení, víry a konání. Z německé i české perspektivy je hranice předmětem propagandy. Nacisté ve filmu důsledně používají pro české země označení „Tschechei“, tedy propagandistický pojem, který Češi vnímají negativně. „Z druhé strany hranice“ přichází – z perspektivy nacistů – jen to špatné (antifašistické letáky, disidenti atd.).

Hranice a sousedství

Německo-české sousedství jako takové není tématem tohoto filmu. Česko je prostě místem, kde jsou „komunisté“. Češi a komunisté jsou tím stavěni na roveň. Hranice jako taková je ve filmu přítomna spíše implicitně. Není vidět žádná pohraniční stanice ani závora, jedině skála odděluje Česko a Německo. Hranice se jeví jako něco málo uchopitelného, spíše jako koncept než geografická a/nebo státoprávní administrativní linie.

Charaktery a klišé

Zobrazení nacistů je plné známých klišé, postavy působí chladně a nelidsky. Obecně jsou charaktery strnulé a málo živé, dialogy působí prkenně. Komunisté jsou označováni za „podlidi“, chlapci mají být tvrdí a sportovní, při venkovních hrách mají žáci „tvrdě a neúprosně“ bojovat. Film tedy nejen příkladně ukazuje, jak se utvářely postoje mládeže v nacistickém Německu, ale také to, jak stereotypně byla tato doba filmově zobrazována v bývalé NDR.

(C)  Tatyana Synková

ZDROJ:  http://www.goethe.de/

Youtube VIDEO: Grenze zwischen Hof und Plauen

http://www.youtube.com/watch?v=ZG9A4T6LJeM 

ZAJÍMÁ VÁS VÍCE ?

Filmy o Pohraniční stráži:  Stručná filmografie

Filmová hranice:  Šumavská Kvilda