Stránky

29. srpna 2014

Dva příběhy z roty PS Nový Žďár

Seno do Bavorska - za pivo.

Vojáci 5.roty Pohraniční stráže v Novém Žďáru museli na počátku padesátých let 20. století udržovat hranici přehlednou. Součástí toho bylo i sečení sena před a za drátěným zátarasem. 

Tehdejší velitel roty Leopold Tuček vzpomíná, že na bavorské straně hranice byla hospoda: „Hospodská, majitelka statku, byla taková udělaná ženská, nosila čepec na hlavě, na kroji měla vyšité růže.“ S mladými pohraničníky, kteří uměli německy, se dohodla, že pokud jí přistrčí k hraničním mezníkům část sena, dostanou odměnu. 

Tu jim však „vyplatila“ ve chvíli, kdy se na hranici objevil jejich velitel Leopold Tuček: „Když jsme tam jednou přijeli na koních a prohlíželi jsme, jak je to posekané, tak ta hospodská přišla s plnýma rukama, nevím, jestli nesla čtyři nebo pět bavorských piv.“ 


Dobový plakát ze Spolkové republiky Německo.

Vojákům vysvětlila, že se jedná o pozornost za posekanou trávu. A chtěla, aby pivo ochutnali: „Měl jsem trochu obavy, jestli nás odněkud nesledují dalekohledem špioni, jak chlemtáme pivo... Ale stejně jsme si každý vzali jedno. Ale dobrý pivo to bylo!“ 

Teprve mnohem později se Leopold Tuček dozvěděl, za co pivo dostali: „Konečně jsem se dozvěděl, že to pivo nebylo zadarmo. Protože bylo asi za ty čtyři kopy sena, co byly na hranici u hospody. Němci totiž v noci přijeli, naložili si seno na trakaře a odvezli si ho. A stopy po sobě zametli.“


Velitel rPS Nový Žďár Leopold Tuček (dobové foto). 

Přehrajte si AUDIO záznam:  KLIKNĚTE ZDE



Dezerce vojína Aloise Bodora.

Dne 18. dubna 1953 dezertoval od 5.rPS Nový Žďár vojín Alois Bodor. Svůj útěk podle všeho pečlivě naplánoval. Navenek zapálený komunista měl důvěru svých nadřízených. 

Velitel roty Leopold Tuček vzpomíná: „On byl člen strany, předseda organizace svazáků, holič, který nás holil a stříhal. Měl možnost chodit po celých kasárnách ‒ každý mu věřil, protože to byl stoprocentní soudruh. A na schůzích dovedl kecat…“ 



Vojín Bodor večer počkal, až se velitel roty s ostatními vojáky odebere do Aše na taneční zábavu. V kanceláři velitele zjistil, jak jsou rozestavěny hlídky, a vydal se směrem k továrně na zpracování kaolinu, která stála nedaleko hranic. „U kaolinky byla vrata, kde se dalo projet i nákladním vozem. A u toho ještě malá branka pro pěší. Vojáci pak za sebou zamykali a hráběma uhrabávali ornej pás,“ vzpomíná Leopold Tuček. Právě onu branku si Alois Bodor zřejmě otevřel klíčem, který ukradl v kanceláři velitele. 

Po Bodorově útěku nastal poprask a vyšetřování. Pro zanedbání povinností při ostraze hranic byli postiženi velitel roty Tuček, velitel ašského praporu a další. Mezi nimi i vojín Kadlec, který údajně Bodorovi k útěku napomáhal tím, že odvedl pozornost hlídkujících dávkou ze samopalu. 



Vojín Bodor se na druhé straně hranice o detaily své služby podělil se „štvavou“ stanicí Svobodná Evropa. Leopoldu Tučkovi to sdělili nadřízení: „Mluvil vo tobě Bodár ve Svobodné Evropě. Říkal, odkud jsi, že nejsi členem strany, jaký jsi, kolik toho vypiješ…" 

Aloise Bodora pak podle informací kontrarozvědky Američané vycvičili jako agenta a poslali zpět do Československa. Zahynul při překračování hranic u Bratislavy – utonul prý jako „žabí muž“ zamotaný v drátěných zátarasech pod hladinou Dunaje...

Budova 5.rPS Nový Žďár na Ašsku.

Přehrajte si AUDIO záznam: KLIKNĚTE ZDE


Hay to Bavaria for beer.

The soldiers of the 5th border-guard company in Nový Žďár had to keep a good visibility of the border strip in the early 1950s. Thus they also had to mow the hay around the wire barricade. Company commander Leopold Tuček recalls a pub on the Bavarian side of the border: “the lady that ran the pub was a rather corpulent woman wearing a cap on her head and wearing a traditional folk costume with embroidered roses on it”. She made a deal with the young border guards – some of whom spoke German – to exchange the mown hay for a reward. 

However, they received their reward at the very moment when their commander Leopold Tuček showed up: “Once when we came there riding on horseback to check how they had mowed it, the innkeeper came with her hands full with beers. She had maybe four or five Bavarian beers”. She explained to the soldiers that this was a favor for the mowed grass. And she wanted them to taste the beer. "I was a bit worried that someone might be watching us with binoculars drinking beer... but nevertheless we each took one and I have to say that the beer was very good!” Only much later did Leopold Tuček learn what he got that beer for: “I finally learned that the beer wasn’t for free. It was for the four heaps of hay. The Germans arrived at night, put the hay in wheelbarrows and took it away, sweeping the traces”.

The desertion of Private Alois Bodor.

On April 18, 1953, Private Alois Bodor deserted from the 5th company of the border guard in Nový Žďár. His desertion appears to have been carefully planned. The outwardly zealous communist had the absolute confidence of his superiors. Company commander Leopold Tuček recalls: “He was an ardent party member, chairman of the youth union, a barber who shaved and cut our hair. He could go anywhere he wanted in the barracks - everyone believed him because he was a 100% comrade. And the way he would speak at the meetings...” 

One evening, Bodor waited until the company commander and the other soldiers left for a dancing party in Aš. He went to the commander’s office to see how the patrols were positioned and walked to the factory for processing kaolin, which stood near the border. “There was a gate at the factory large enough for a truck and a small gate for pedestrians. The soldiers would then lock the gate behind them and rake the strip of arable land”, says Leopold Tuček. Alois Bodor apparently opened that gate with a key that he had stolen in the commander’s office. Bodor’s escape caused a huge stir and led to an investigation. 

Company commander Tuček, the battalion commander in Aš and several other members of the regional military leadership were reprimanded. Another one to be disciplined was private Kadlec, who allegedly helped Bodor to escape by distracting the patrol with a volley from his machine gun. After his arrival on the other side of the border, private Bodor talked about the details of his military service on the “seditious” Radio Free Europe. Leopold Tuček was told about it by his superiors: “Did you hear Bodar speaking on Radio Free Europe? He said where you are from, that you’re not a member of the party, what you’re like, how much you drink...” 

Alois Bodor was then recruited by the Americans and trained by the counterintelligence service. He was sent back to Czechoslovakia as an agent and died when crossing the border near Bratislava. He allegedly drowned as a “frogman”, entangled in the barbed-wire entanglements placed at the botoom of the Danube River.



11. srpna 2014

Setkání vojáků US.ARMY (LOP) Pohraniční stráže a ČSLA

Pozvání na jedinečné setkání bývalých příslušníků 2nd ACR a jednotek 

Pohraniční stráže a radiotechnických průzkumných útvarů ČSLA, které se 

uskuteční 19.9.2014 v 11.00 hodin na OPK Železná - Tillyschanz.






Invitation to a unique meeting of former members of the 2nd ACR and units 

Border guards ČSSR and radio reconnaissance units CSLA, which 


held 19 September 2014 at 11.00 am at the border crossing Železná-Tillyschanz.



Hraniční přechod Železná (CZ) - Tillyschanz (D)



Einladung zu einem einzigartigen Treffen der ehemaligen Mitglieder der 2. ACR und 

Einheiten Grenzschutz ČSSR und Funkaufklärungseinheiten CSLA, die

gehalten 19. September 2014 um 11.00 Uhr am Grenzübergang Železná-Tillyschanz.


(překlad: Google Translator)








Organizátoři setkání zároveň prosí všechny fundované osoby o pomoc při 

povolení, či otevření a umožnění vstupu na roty Nový Dvůr a Železná. Veškeré 

informace prosím směrujte na tento mail: oscarpapa@seznam.cz





ZDROJ:  Pozvánka - web Vojensko CZ 

Fotogalerie: US.ARMY na hranici ČSSR-NSR  
(c) Jimmy Ward


Z diskuze na webu Vojensko.cz :


2. LOP
alsata | 12.7.2014 00:06 | id 76963 | nahlásit

V roce 1959/1960 jsem sloužil jako voják ZS u radiového průzkumu. Kromě jiného se zde odposlouchával radiový provoz u 2.,7. a 11. LOPu. A musím říci, že naši hranici hlídali velice pečlivě a když to trochu přeženu, tak hlásili ústředně i pohyb každého zajíce. Jejich hlášení byla přesně strukturována a kromě času a polohy hlásili, co vidí. Nejčastější hlášky:
- 2 PSman a pes - jdou
- 2 psman - sedí a kouří
- 1 traktor a 2 muži - nakládají dřevo
- 2PSman a pes - stojí a pozorují nás
a množství podobných hlášek tohoto typu.
nevím, zda naše PS měla podobný přehled o dění na druhé straně.
Podotýkám, že tato pozorování byla prováděna z vrtulníků, létajících podle státní hranice.


Zajímavé fotografie
Jan | 8.1.2014 18:12 | id 69089 | nahlásit

Je dobře, že ty fotografie jsou tady publikovány a domnívám se , že sem rozhodně patří. Je však třeba zdůraznit, že 2.LOP US Army (2nd ACR) v žádném případě neprováděl ochranu spolkových hranic v pravém slova smyslu. Úloha tohoto útvaru vycházela především z celkové koncepce a úvah velení NATO, ale především Pentagonu, kdy se předpokládalo, že k útoku vojsk Varšavské smlouvy z našeho území proti NATO může dojít při jakémkoli větším cvičení naší armády. Můžeme dneska vyslovovat jakékoli pochybnosti o úrovni a připravenosti naší tehdejší armády, nicméně z hlediska výzbroje, zejména počtu tanků a jiné obrněné techniky, tahle síla budila na západě značný respekt a obavy. Američané nic neponechávali náhodě, a proto také přítomnost 2.LOP US Army poblíž našich hranic. Jednalo se o silný ,vysoce mobilní útvar americké armády, přednostně vyzbrojený nejmodernější technikou, včetně tanků Abrams M1 (viz. snímky), které byly speciálně zkonstruovány a určeny pro boj s tanky T 72. 2.LOP byl v neustálé bojové pohotovosti a při jakémkoli "podezřelém" pohybu vojsk na našem území vyjížděl do pozic na hranicích k přehrazení předpokládaného směru postupu hlavních sil částí naší armády, zejména tankových uskupení. Není náhoda, že pluk i na běžná cvičení vyjížděl s plným palebným průměrem ostré munice do všech zbraní a je jen logické, že takováto cvičení se velmi často odehrávala v blízkosti našich hranic.
Z uvedeného vyplývá, že 2.LOP nebyl primárně určen k boji s naší PS, nýbrž s hlavními silami ČSLA.




AKTUALIZACE 22.9.2014 


Pár fotek ze setkání v objektu Muzea PS: 

klikněte - FOTOGALERIE 


O proběhlém setkání: klikněte - DISKUZE 


Několik fotografií i z "americké strany" 

klikněteFOTOGALERIE 










Vzpomínka na Znojmo

Po mnoha letech po mé prezenční službě u Pohraniční stráže jsem byl povolán na třítýdenní cvičení do Znojma. Kdy to bylo již přesně nevím, někdy na počátku 70 tých let minulého století. Musel bych se podívat do vojenské knížky. Ale v kterém šuplíku a mezi jakými papíry se nachází, o tom má přehled žena a nechci jí tím dráždit, aby jí hledala. Vzpomínky na Znojmo mám jen mlhavé a nejsou moc dobré. Vojna po fyzické stránce tedy nic moc, ale ta šaškárna oproti službě na čáře. Všude samý lampasák, vše striktně podle řádů, žádná volnost v jednání.



Když jsme my záložáci přišli do kasáren, dlouho jsme čekali v civilu v takovém zastrčeném koutě jakéhosi dvora. Sem tam ještě někdo další dorazil. Už to tamní prostředí na mne působilo depresivně. Poprvé jsem se vlastně ocitl ve skutečných kasárnách. Všude kolem zděné, patrové budovy, plot, asfalt, žádný rozhled. Ve Volarech bylo všechno až na hlavní budovu velitelství a neomítnutou kuchyň dřevěné. A na pohraničních rotách Šumavy? Vše zasazeno do lůna matičky přírody a ne do asfaltu a betonu. Věděl jsem, že je ve Znojmě i nějaké velitelství Pohraniční stráže, tak jsem předpokládal, že snad odsud vypadnu někam jinam. 

A skutečně se objevil nějaký poručík od PS a vyvolával jména, koho si odvede s sebou. Ale, bohužel, moje mezi nimi nebylo. Takže jsem zkejsnul mezi těmi zdmi. Když jsme vyfasovali uniformy, neuměl jsem si ani správně nasadit lodičku. Držel jsem jí v ruce vůbec prvně.




Pamatuji se jen na jakého si majora, který tam nám záložákům velel. Nemohl třeba pochopit, že ne každý se chce při vycházce do města jen ožrat, ale také si mimo to i město prohlédnout. Když už jsme jednou tam. Na příklad známou Znojemskou rotundu. A pak ty služby, o kterých jsem snad před tím ani neslyšel, nebo už zapomněl, že na vojně existují. 

Třeba jsem vyfasoval službu velitele věznice. Já, bývalý péesák z březnických lesů a slatí. Nebo jsem dělal závodčího stráží. Na všechno se učil předpisy, ze kterých jsem byl před nástupem služby přezkušován. Zase, já, bývalý péesák, který se na čáře nehnul bez samopalu, ve kterém byl zasunutý zásobník s 20ti ostrými a druhý v sumce, jsem musel předvádět nějakému majorovi od armády, jak se vybíjí zbraň, ve které žádné náboje nejsou. Asi 5 ostrých hlídka dostala v nějaké papírové krabičce. Už si to přesně nepamatuji. Zlatá Šumava a zlatá služba na čáře.




To vše se mi vybavuje ale už jen matně. Na jednu službu se ale pamatuji dosti přesně. I když v kasárnách sloužili důstojníci se šaržemi až po podplukovníka, celé znojemské posádce velel kapitán. Měl nejvyšší funkci. A tu zastával zřejmě proto, že se, jak nám někdo prozradil, před nedávnem vrátil z Moskvy, kde absolvoval nějakou vojenskou školu. Čili správný ideově kovaný důstojník Československé lidové armády. A skutečně to byl lampasák jako z partesu. 



Například, každé ráno, když přicházel do kasáren, tak určený voják musel odněkud z okna zjistit, zda už se blíží, dát znamení trubači, a ten zatroubil na trubku nějaký uvítací tuš. Tu melodii si samozřejmě nepamatuji, ale bylo to velice slavnostní. Jen jsem si v duchu představoval, jak by to pěkně asi znělo na takové Kvildě, když ráno přicházel velitel pohraničního praporu, major, do objektu velitelství. Vedle ten kostel se hřbitovem, z druhé strany hospoda „U krále Šumavy“. Škoda, že na to troubení u PS nikdo nepřišel. Třeba na lesní roh jako vábení pro jeleny.



Takže jednou na mne připadla služba dozorčího na bráně. Na strážnici ráno uklizeno, i očekávali jsme příchod kapitána, postrachu a vládce znojemské posádky. Už jsem ho zahlédl na konci ulice, jak si to rázuje, už je skoro u nás. Trubač troubí, já stojím v pozoru u branky. Kapitán už stojí přede mnou, já salutuji, on salutuje. Podávám řízně hlášení: „Soudruhu kapitáne, četař v záloze ten a ten, během mé služby ……. .“ 

Odmelduji, odstoupím krok stranou, aby mohl projít, stále salutuji. On se ale nehýbe z místa, čučí na mne, já na něho. Stále nic. A pak najednou na mne nenávistně zařve.
Soudruhu četaři, to si myslíte, že tu kládu budu překračovat ?!


Na zemi tam před ním ležela sirka. Už opravdu nevím, jestli pak šel hned dál, nebo jsem tu sirku před tím sebral. Nevím. Ale ty důstojnický paka od armády to tímto nadutcem u mne projeli na celé čáře. Nedovedl jsem si vůbec představit, jak dlouho by třeba tenhle kovaný, Moskvou vychovaný lampasák vydržel na pohraniční rotě, než by se mu třeba něco stalo. Jak by se mohl srovnávat s takovým člověkem, bývalým velitelem naší pohraniční roty, nadporučíkem Forhejmem a i jinými mladými důstojníky sloužícími na státní hranici. No, nemám dobré vzpomínky na Znojmo...



(c) AUTOR:  Václav Kopecký 


ZAJÍMÁ VÁS VÍCE? Klikněte si pro další články.