Dozvěděl jsem se,že můj bývalý velitel 1.praporu PS Aš (Krásná) pplk.Jiří Martínek zemřel.
Protože tento muž, voják a pohraničník každým coulem, již za svého života a služby tak trochu legendární velitel, zasáhl i do mého života natolik, že si dovolím o něm něco málo napsat, podobně, jako jsem učinil svého času na weblogu Pohraničník o svérázné osobě staršiny Tondy Firýta z mé domovské 1.rPS Trojmezí.
S velitelem 1.praporu v Aši-Krásné, pod nějž spadaly pohraniční roty Trojmezí, Pastviny, Újezd, Ašská, Nový Žďár a Polná (1.-6.rPS) jsem se,co by novopečený velitel čety v hodnosti rotmistra, setkal někdy krátce po svém nástupu do výkonu služby u 1.rPS Trojmezí.
Pamatuji si,že jednoho dne přijel pplk.Martínek k nám na rotu a nechal si mě předvolat do kanceláře velitele roty, kterým tenkrát (1985) byl kapitán Miroslav Koutný.
Na první pohled na mě udělal velitel praporu dojem. Chlap jako hora, ruce jako lopaty, když mě podával ruku, zaznamenal jsem pevný stisk, který charakterizoval energického člověka. Autorita z něj čišela ještě před tím,než promluvil.
Tenhle první dojem si pamatuji, jako by to bylo včera. Želbohu,už si nevybavuji,co mě tenkrát velitel praporu řekl. Byl jsem totiž docela dost vyplašený, neboť,ač jsem byl na rotě v Trojmezí velmi krátce,už jsem o pplk.Martínkovi mnohé slyšel a z řečí o něm nevyplývalo,že by byl nějaké "ořezávátko", právě naopak.
Také jsem se dozvěděl,že velitel praporu moc nemá rád nováčky,že pro nově příchozí důstojníky z vojenské školy PS v Holešově má svoji "chemickou tabulku prvků", kde takové důstojnické embryo patří pod prvek "dusík" - tzn.že ho velitel praporu pořádně podusí :-)
Samozřejmě,že to nebyla pravda,jak jsem časem poznal.
Velitel praporu pplk.Martínek byl sice přísný a nekompromisní velitel a my jsme z něj měli vítr, neboť jsme věděli,že ne všecho děláme tak,jak by se mělo,spoustu věcí jsme odfláknuli,no a když se to provalilo,tak nám velitel praporu udělal "bojové rozdílení". :-)
Ale musím říct,že jsem ho nikdy neslyšel,že by na nějakého provinilce bohapustě řval. To nikdy nepamatuji. Já sám jsem spáchal nejedno "alotrium",byl jsem,co by ani ne dvacetiletý velitel čety dosti bujný a k nějakému průšvihu z mladické nerozvážnosti jsem neměl nikdy daleko,jako například byla tahle mimořádná událost v Trojmezí ,nebo můj incident s hlídkou US.ARMY na hranici.
A protože jsem byl na koberečku u velitele praporu relativně často,vím o čem mluvím.
Podplukovník Jiří Martínek byl sice přísný,ale i férový,velmi slušný člověk a charakterní chlap, jenž uměl ocenit dobře provedenou práci a dobrý výkon služby na státní hranici. Měl pochopení, pokud se něco nedařilo,když viděl,že v tom není lajdáctví,ale třeba nepříznivá shoda okolností. A když viděl snahu,nebo fakt,že ten či onen voják,ať už záklaďák,nebo důstojník, něco umí, dokázal to ocenit.
Ještě do včerejšího dne jsem mohl tajně doufat,že se mě ještě podaří se svým velitelem praporu pplk.Martínkem setkat, vím od kolegů,že jezdíval na setkání pohraničníků na Ašsku.
Mě ale osud po XI/1989 zavál zpět na moji rodnou severní Moravu,kde jsem ještě do rozpadu ČSFR sloužil na polské hranici jako pohraniční policista a i po odchodu ze státní služby jsem zůstal doma na Ostravsku, takže jsem to měl do Aše relativně daleko.
Dostával jsem sice pozvání na setkání pohraničníků,ale vždy mě to nějak nevyšlo a přitom tak rád bych si s velitelem praporu Jiřím Martínkem potřásl rukou a zavzpomínal na staré časy. Říkal jsem si, že jednou tam musím zajet,ale víte,jak to chodí.
Už si s pplk.Martínkem pravicemi nepotřeseme, bohužel...
Ale i tak bude žít v mých vzpomínkách a v některých příbězích z mé domovské roty v Trojmezí,které jsem tady na weblogu publikoval. Věřím, že na něj v dobrém nebudu vzpomínat jen já, ale i ti pohraničníci,bez rozdílu hodnosti a funkce, jenž měli tu čest pod velitelem praporu podplukovníkem Jiřím Martínkem sloužit v uniformě Pohraniční stráže.
--------------------------------------------------------------------------------------
(foto z roku 1979 z 6.rPS Polná - velitel Jiří Martínek ještě jako major PS).
(dobové foto - pplk.Jiří Martínek na přísaze nováčků PS v Aši).
Mám prosbu ke čtenářům weblogu Pohraničník, zejména těm, jenž sloužili pod 5.bPS Cheb:
Nenašli by jste ve svých archívech nějaké dobové foto z časů aktivní služby u PS na němž by byl i pplk.Martínek? Pokud máte, pošlet foto/fota na můj E-MAIL pohranicnik@gmail.com
Rád bych je připojil zde k tomuto článku.
Děkuji!
Díky za pěknej článek.Já to štěstí potřást si pravicí s naším velitelem po letech měl v r. 2011 a 2013 na setkání PS. Sloužil jsem v Krásné jako záklaďák 88-90.
OdpovědětVymazatPavel z Liberce.
Děkuji za komentář, Pavle.
OdpovědětVymazatS pplk. Jiřím Martínkem jsem se poznal v době, kdy měl hodnost kapitána, velel speciální jednotce PTŘS (protitankových řízených střel) a posléze ČTZ u Záložně výsvikového praporu PS v Aši - Východní kasárna (dnes srovnaná se zemí). Výjíměčně čestný, zásadový a lidský důstojník - velitel, který uměl i s vojákem kopat krumpáčem potřebný výkop pro uložení trubek na dvoře. Velitel. který uměl se svými podřízenými důstojníky či praporčíky sednout k talíři s gothajem a cibulí Na Výsluní, popít nějaké pivko, ale druhý den - opět velitel se vším všudy. Později jsem se s ním setkával, když byl velitelem 1.prPs Krásná. Rozuměl ochraně stíátních hranic tak, jako málokdo z tehdejších "odborníků" z velení bPS a či HJS PS OSH. Naposledy jsem si s Velitelem stiskl ruku v Krásné při setkání příslušníků 5.bPS v roce 2015. Jeho skon mne zasáhl stejně, jako když zemřel můj otec! Jiří Martínek byl velitel, přítel, kamarád a vždy měl na své lidi čas!
OdpovědětVymazatRe: Václav Sloup 19. srpna 2017 17:39
OdpovědětVymazatMoc děkuji za hezká slova, Václave.
Podplukovník Martínek byl z těch velitelů, na které se nezapomíná, na které se vzpomíná a v dobrém.
Jiří Martínek
OdpovědětVymazatJmenuji se stejně jako bývalý podplukovník Jiří Martínek.Když jsem nastupoval do Aše na Keler do výcviku,tak jsem na sobě pocítil nějaký zájem o mne buď v negativním nebo i pozitivním světle..Až mnohem později jsem zjistil,že mě základáci, ale i vojáci z povolání považovali za syna podplukovníka Jiřího Martínka.Paradoxně měl také syna a ještě k tomu taky rukoval na vojnu.Náhoda a zároveň omyl.Později,když jsem sloužil na 3.rotě PS Újezd,která spadala pod 1.prapor Krásná, jsme osobně poznali podplukovníka Jiřího Martínka.Byl to statný velký chlap a měli jsem z něj strach,když nám dělali z praporu kontroly na rotě.Klepali se nám z něho nohy,jaký z něj šel strach a respekt.A ještě si pamatuji na jeho kolegu majora Stehlíka,ten byl malý a zavalitý a dost prudký.Povahu podplukovníka jsem jako záklaďák nemohl poznat,tak o něm více nemohu zdělit,nebo poskytnout informace.Ale už jeho jméno a hodnost nás stavělo do pozoru.
21.11.2017
Re: Jiří Martínek 21. listopadu 2017 12:14
OdpovědětVymazatMoc děkuji za Vaši vzpomínku na našeho "obávaného" velitele praporu.
Musel jsem se smát při té představě, jaké disharmonie jste musel vyvolávat ve velitelském sboru i spolubojovnících ve výcvikáči PS :-)
A pak Vás ještě dali na 3.rPS Újezd, tedy do rajonu pplk.Martínka. Život píše příběhy.
Na majora Stehlíka si též pamatuji, byl malý,zavalitý, ale docela často vzteklý.
Nic ve zlém, dej mu Pánbůh věčnou slávu, ale jako by vypadl z knihy J.Haška "Osudy dobrého vojáka Švejka", konkrétně postavě důstojníka, jemuž vojsko přezdívalo "Kaučukovej dědek".
Jaromír Závůrka
OdpovědětVymazatJá si také dobře pamatuji tehdy ještě kapitána Jiřího Martínka. Sloužil jsem ještě na tehdejší čtyřce v Krásné u Aše v r. 1971 - 1973 jako psovod. Byl to přísný, důrazný, ale velmi spravedlivý velitel, který měl u vojáků i důstojníků respekt. Také jsem ho neslyšel za celé dva roky, že by někdy zvýšil hlas, že by křičel. On měl jinou taktiku. Rozmlouval, radil, pokládal otázky, poučoval. U toho se ale vždy usmíval. Pamatuji i jiné důstojníky, kteří jenom řvali a řvali. PAN Martínek né. Když jsem už měl to štěstí a podařilo se mi ta místa navštívit (cca 8-10 let???) už si přesně nepamatuji, tak se mi podařilo za přispění Ašké Policie ČR nalézt mého velitele čety - tehdy nadrotmistra Doležala. Poznal jsem ho na první pohled a byl jsem šťastný, že ho po tolika letech opět vidím - tak jsme zavzpomínali. Zde jsem se dozvěděl, že J. Martínek zemřel.Když jsem přijel domů, tak jsem si uvědomil, že jsem ani nepožádal Jiřího Doležala o tel. číslo. Rád bych mu někdy zavolal, rád bych mu poblahopřál k svátku, narozeninám, popřál veselé vánoce. Veliká chyba!
Re: Jaromír Závůrka 13. srpna 2018 14:20
OdpovědětVymazatDěkuji vám za opravdu pěkný komentář a milou vzpomínku na našeho velitele pplk.Martínka.
Dodnes ho vidím před sebou a vybavuji si i jeho hlas. To je člověk na kterého se nezapomíná.
V Krásné u Aše jsem sloužil 88-90 a s pplk. Martínkem jsem se v té době potkával každý den. No většinou jsem se mu snažil vyhnout, ale moc se to nedařilo. Myslím si, že dobře věděl o všem co se na praporu dělo i v jeho nepřítomnosti. Sloužil jsem jako pátrač a nejeden můj průšvih jsme řešili v jeho kanceláři. S úsměvem vzpomínám, jak si mě zavolal do kanceláře po nějakém, určitě malém průšvihu, ukázal mi návrh na mé povýšení a říká:" Honzo, chceš do basy, nebo ten návrh na povýšení roztrhat?" Co jsem si asi vybral....? Legendární byla "pomoc pohraničníků národnímu hospodářství". Pan Martínek nás velice často vysílal na brigády do statku, kde jsme pomáhali stříhat ovce, do ohýbárny drátů, na seno. Několikrát jsem i pomáhal na svatbách a to jsem se vždy vracel s velkou výslužkou i pro kluky. Také mě podporoval při sportu. Během vojny jsem hrál hokej za Jiskru Aš a výkoňák mi musel na rozkaz pplk. Martínka psát služby tak, abych mohl trénovat a hrát zápasy. Všichni jsme měli z našeho velitele respekt, ale existoval jeden člověk, ze kterého měl respekt on. Byla to jeho žena. Paní Martínková na prapor moc nechodila, ale když se objevila, pokaždé se vojáčků zastala. Vzpomínám si na oslavu Dne pohraničníků, která probíhala na fotbalovém hřišti v Krásné. Někteří z nás nedostali propustku a slavnost jsme mohli pozorovat pouze přes plot. Paní Martínková, přes protesty svého manžela koupila basu piva a dva pohraničníci ji museli donést na kasárna pro nás, kteří jsme "slintali" za plotem. Ani velitel, pplk. Martínek jí v tom nedokázal(nebo nechtěl) zabránit. Měl jsem to štěstí, že na jednom srazu bývalých PS jsem pana Martínka potkal a popovídal si s ním. Fotka kde je pan Martínek, pan Senrei (dělal nám na politruka), mí dva spolubojovníci a já je výše. Mohu jen potvrdit slova moderátora blogu. Je to člověk na kterého se nezapomíná. Honza Lukš
OdpovědětVymazatRe: Honza Lukš 7. května 2019 11:29
OdpovědětVymazatHonzo, moc děkuji za milý komentář.
Přesně takový byl pplk.Martínek. Na jedné straně vojensky přísný, na straně druhé velmi lidský.
Ne každý měl štěstí na takového VELITELE jako byl Jiří Martínek, dej mu Pánbůh věčnou slávu.