V tomto článku, zde, na weblogu Pohraničník, se dnes budu pokoušet trochu spekulovat, možná popustím i uzdu své fantazii, ale nehodlám si bohapustě vymýšlet, neboť budu vycházet z reálných faktů, tak, jak jsem o nich byl informován v druhé polovině 80.let a vlastně ještě i na počátku let devadesátých.
Téma bude opět spojeno s historií ochrany státních hranic, byť na počátku, aspoň zdánlivě, odbočíme od Pohraniční stráže jinam. A samozřejmě, uvědomuji si, že pro historii a záležitosti, jenž se už nenávratně odehrály, žádné "kdyby" neplatí.
Ale, mě to stejně nedá :-)
Všichni víme, že státní převrat, který v Československu proběhl v listopadu 1989, kromě mnoha jiných změn ve společnosti, sebou přinesl, v roce 1990, možnost v podstatě volně cestovat i na Západ, který tehdy, pro většinu z nás, představovala hlavně Spolková republika Německo a Rakousko, jako nejbližší kapitalistické země, se kterými měla ČSSR společnou hranici.
Předpokládám, že většinu z vás určitě asi napadlo, jaké by to bylo, kdyby neskončil mocenský monopol Komunistické strany Československa, nebyl by žádný Listopad 89 a reálný socialismus by pokračoval tak, jak si ho pamatujeme z osmdesátých let. Tato úvaha nabízí možnost k dlouhé diskuzi, já se ale pokusím nebýt rozvláčný. I tak se ovšem musím vrátit k meritu věci.
Někdy po roce 1985/1986, kdy ze Sovětského svazu přišla Perestrojka generálního tajemníka Michaila Gorbačova, nastávalo uvolnění i v socialistickém Československu. Náhle se mohlo mluvit na veřejnosti o věcech, které dříve byly tabu, v tehdejší Československé televizi běžel dokonce jakýsi pořad ve stylu "Cestou přestavby", kde se otevřeně mluvilo, v rámci "glásnosti" o Pražském jaru 1968, o Alexandru Dubčekovi atd. Jasně, dnes to zní jako banalita, ale tenkrát to byla velká věc. Hovořilo se o ekonomice, vybavuji si pojem "chozraščot", bylo možné víceméně (na urovni živnostníků) volně podnikat - já si třeba vybavuji první soukromý bar v Chebu, nedaleko Špalíčku, podnikaví lidé už tenkrát dostávali zcela legálně zelenou. Byl přijat Zákon o státním podniku (předtím byly v ČSSR jen národní podniky) a spousty dalších věcí se měnila k lepšímu.
CESTOVÁNÍ NA ZÁPAD.
Jednou z těch změn byla možnost cestování jinam, než do zemí RVHP (tzv.Východního bloku), nebo do SFRJ (Jugoslávie), ale i na vysněný Západ. Téma cestování v ČSSR už jsem na weblogu Pohraničník přinesl, najdete ho zde - klikněte si , pokud vás to zajímá.
Možná si pamatujete, že k vycestování do "kapitalistické ciziny" bylo třeba mít, kromě pasu,mnoho různých povolení, razítek a rozličných "bumážek", také příděl valut od SBČS (Státní banka československá) a vstupní vízum země, do které jste chtěli jet, které se vydávalo na ambasádě v Praze.
Byly jen dvě vyjímky. Vstupní vízum jste nepotřebovali do Finska a do Západního Berlína (Berlin West), který, podle nějakých dohod, nebyl přímo integrální součástí Spolkové republiky. Ano, na jeho území se mluvilo německy, platila tam západoněmecká marka DM, spoustou dalších věcí byl Berlin (West) spojen se západním Německem, ale, vládu tam vykonával berlínský Senát, západní Berlín měl i svoji vlajku, obyvatelé - muži, tam nemuseli na vojnu do Bundeswehru a my jsme ke vstupu do této enklávy nepotřebovali vstupní vízum. To je jen taková zajímavost. Ale zpět k tématu.
V druhé polovině 80.let se, v rámci uvolňování cest na Západ, měnili a zjednodušovali podmínky. Dá se říci, že vyřídit cestu bylo mnohem, mnohem snažší, odpadla povinnost žádat SBČS o příděl valut (kdysi, pokud vám SBČS nepřidělila valuty, měli jste s cestou ven utrum). Pokud jste měli západní měnu uloženou třeba v Živnostenské bance, mohli jste ji, kromě nákupů v Tuzexu, použít i jako zdroj tvrdé valuty, když jste chtěli jet ven. Nebo, pokud jste měli někoho v cizině, mohl za vás ty valuty v bance složit a vy jste je mohli použít při cestování.
Zkrátka a dobře, cestování na Západ už nebyl problém politický, ale spíše ekonomický.
U toho ale v ČSSR nemělo zůstat. Vláda a strana v Praze uvažovala o tom, že se zruší i tzv.Výjezdní víza. Kdo prostě dostane cestovní pas, může si rajzovat jak se mu bude chtit a kam bude chtít, když ho cílová země pustí na své území. První v tomto směru bylo aktivní Rakousko. Nevědělo se o tom veřejně, ale někdy po roce 1988 probíhaly jednání mezi Prahou a Vídní, že by Rakousko zrušilo pro občany ČSSR povinnost žádat na rakouské ambasádě o vstupní vízum.
Teď už trochu spekuluji, ale dá se předpokládat, že pokud by toto opatření rakouská vláda zavedla, zrušila by vstupní víza pro čs občany i západoněmecká vláda. Možná i další země v Evropě. Samozřejmě, československá vláda by recipročně zrušila vízovou povinnost pro Rakousko a BRD.
Želbohu, jak by se vše vyvíjelo se už nikdy nedozvíme, neboť po společenských změnách v ČSSR omezení na obou stranách padla a lidé z Československa, kteří si v roce 1990 mohli v čs bankách jednorázově vyměnit volně nesměnitelnou korunu (kčs) za 50 německých DM (u rakouského šilinku to byl podobný ekvivalent), o čemž byl učiněn zápis v cestovním pasu (plus štempl od banky), mohli radostně vzít útokem super/hyper markety v pohraničí. U řetězců Aldi, Lidl, Edeka či Kaufhalle na to dodnes, se slzou v oku, vzpomínají.
OCHRANA (ZÁPADNÍ) STÁTNÍ HRANICE.
Čtenáři weblogu Pohraničník, bývalí vojáci PS a obyvatelé západního /jižního/ pohraničí vědí, že od roku 1951 se na hranici se Spolkovou republikou (do 60.let i s Německou demokratickou republikou) a Rakouskem budovalo tzv ženijně-technické zabezpečení (ŽTZ), které v sobě neslo mnoho prvků: od trasy signální stěny (SiS), kontrolního orného pásu (KP), pozorovatelen, linkového spojení podél trasy ŽTZ, vytýčení hraničního pásma (HP) a samozřejmě, také fyzickou ostrahu hranice tzv "vojskovým způsobem", po vzoru sovětských Pohraničních vojsk (PV KGB).
Nejmarkantnější na celém systému OSH byla právě signální stěna, přezdívaná "dráty", "signálka"anebo také "Železná opona". Nevím, kdo ten poslední pojem vymyslel, tvrdí se, že prý Winston Churchill, při svém nenávistném projevu ve Fultonu.
Ovšem tak, jak se vyvíjela společnost, vyvíjel se i systém ochrany státní hranice. Nejzřetelnější bylo asi odstranění minových polí, které byly v určitých úsecích v 50.létech nainstalovány, stejně jako deaktivace a odstranění hraničních bariér s vysokým napětím (EZOH), neboť na přelomu padesátých a šedesátých let skončila éra tzv Agentů-chodců, kteří k nám, do Československa ze Západu pronikali, aby se zde dopouštěli špionáže, sabotáží, teroru a vražd. Téma nebudu dál rozvádět, filmoví diváci si jistě vzpomenou na agenta Bláhu z oblíbeného čs seriálu :-)
Jasně, vím,že zjednodušuji, ale tohle nejsou web stránky UDV.
V 80.létech, zejména v druhé polovině, bylo jasné, že se bude muset něco změnit i na státní hranici se Západem. Tu dobu jsem osobně zažil, mnohé informace se ke mě tenkrát dostaly a já se vám je zde pokusím presentovat.
Už na počátku 80.let, když jsem byl na vojenské škole SOŠ PS a VMV v Holešově (1981-1985) se testovaly různé, tenkrát moderní, technické způsoby zajištění hranice.
V areálu "kasáren" 3.fakulty OSH VŠ SNB Holešov, kde byly dislokovány i různé stupně vojenských škol Pohraniční stráže, byla za zdí, oplocením areálu kasáren, instalována elektronická ochrana, kterou bych zhruba přirovnal k systému Fénix, jenž se na státní hranici používal k ostraze areálu hraničních přechodů (OPK), ale i v týlu, na linii některých pohraničních rot (i u nás na 1.rPS Trojmezí jsme tento systém měli a moc to nefungovalo). To bylo mé první setkání s elektronickou ochranou.
Nedaleko objektu Fakulty OSH VŠ SNB, u obce Dobrotice, byla cvičná rota Pohraniční stráže, se vším všudy. Od ubytovacích baráků, přes kotce pro psy, muničák, pozorovatelny a trasu ŽTZ se signální stěnou. Tam jsme i my, během studia na vojenské škole, jezdili na výcvik, na střelby, později, během pěti měsíců náhradní vojenské služby, jsme tam střežili onen muničák.
A proč o tom píšu? Inu proto, že právě v Dobroticích se ke konci 80.let (to už jsem sloužil na čáře pod chebskou bPS v Trojmezí) testovaly nové zařízení, na zcela jiném principu, než byl onen, poněkud nespolehlivý, Fénix.
Pokud jsem byl dobře informován, jednalo se o otřesové čidla, které, schovány v zemi, reagovaly na určitou vzdálenost, na pohyb osob, nebo vozidel. Něco podobného mají američtí pohraničníci dnes, na hranici mezi USA a Mexikem.
Další technickou "fíčurou" byl kabel, natažený velmi nízko nad zemí (nebo snad zakopán v malé hloubce pod zemí), který měl generovat jakési elektromagnetické pole, jenž by opět reagovalo na pohyb v blízkém okolí tak, že by ono elektromagnetické pole bylo narušeno tím, kdo by do něj vkročil.
Těch novinek bylo více, ale už si to přesně nepamatuji a tak o tom nebudu psát. Pokud o tom někdo z bývalých pohraničníků (počítám, že spíše asi z řad důstojníků) bude mít nějakou povědomost, ozvěte se prosím v komentářích pod článkem, nebo na můj e-mail.
Tyhle technické novinky se měly zavádět nejdříve v okolí hraničních přechodů, aby přijíždějící turisté nebyli ihned na čáře konfrontování s existencí "železné opony", pohledem na ostnaté dráty.
Dále toto elektronické zařízení mělo nahradit signální stěnu v místech, které byli vidět z území sousedního státu a ve finále měla být tímto moderním způsobem nahrazená ŽTZ na celé hranici s Rakouskem a západním Německem. Bylo by docela legrační "dohnat a předehnat" Spojené státy, které na své hranici mají Železnou oponu (byť o něco sofistikovanější) dodnes.
Ale i zde historické události a dění ve společnosti předehnaly "pokrok, který nezastavíš".
Po roce 1990 se "dráty" z hranice odstranily, ne proto, aby byly vystřídány elektronickou ochranou, ale proto, aby zmizely úplně, bez náhrady. Všichni si pamatujeme ty časy plné optimismu.
EPILOG.
Dnes, když dochází k vlně masové imigrace z Orientu a Afriky do západní Evropy, k brutální islamizaci evropských zemí, jak to vidíme třeba ve Francii, Skandinávii, Itálii či Německu, bychom možná byli rádi, kdybychom na západě a na jihu České republiky měli nějakou formu "železné opony" a kdyby naše státní hranice byla hlídána a obyvatelé chráněni vojáky či policisty Pohraniční stráže, Pohraniční policie.
Spolková republika se dnes poměrně rychle islamizuje, původní německé obyvatelstvo se stává cizinci ve vlastní zemi, dochází k teroristickým útokům, loupežím, vlně znásilňování i vražd ze strany islámských krimigrantů, k čemuž státní moc, policie i justice v podstatě jen přihlíží a masmédia to vše bagatelizují. Ti, kdož nesouhlasí, jsou dehonestováni, fyzicky napadáni úderkami Antifa a jsou ničeny jejich existence. Paralela s 30.léty je zřetelná, jen německý nacismus nahradil importovaný islám.
Nechci být špatným prorokem, ale mít dlouhou hranici s Islámským státem, bude jednou peklo. Mnohým obyvatelům ČR to už dochází. Možná i obyvatelům českého příhraničí, neboť ti budou první na řadě, tak, jako tomu bylo v roce 1938, kdy Německo ovládnul nacismus.
Jen nyní to bude víc zlé, mnohem krutější, mnohem děsivější. A věřte mě prosím, že bych se moc rád mýlil. A promiňte také, že jsem si tento závěr prostě nemohl odpustit.
Autor: Zdeněk - Pohraničník
Kontakt: E-mail
ZAJÍMÁ VÁS VÍCE? Klikněte si pro články s podobnou tématikou.
*1 Jak jsem zažil Listopad 1989 v Trojmezí.
*2 Pohraniční stráž po Listopadu 1989
Téma bude opět spojeno s historií ochrany státních hranic, byť na počátku, aspoň zdánlivě, odbočíme od Pohraniční stráže jinam. A samozřejmě, uvědomuji si, že pro historii a záležitosti, jenž se už nenávratně odehrály, žádné "kdyby" neplatí.
Ale, mě to stejně nedá :-)
Všichni víme, že státní převrat, který v Československu proběhl v listopadu 1989, kromě mnoha jiných změn ve společnosti, sebou přinesl, v roce 1990, možnost v podstatě volně cestovat i na Západ, který tehdy, pro většinu z nás, představovala hlavně Spolková republika Německo a Rakousko, jako nejbližší kapitalistické země, se kterými měla ČSSR společnou hranici.
Předpokládám, že většinu z vás určitě asi napadlo, jaké by to bylo, kdyby neskončil mocenský monopol Komunistické strany Československa, nebyl by žádný Listopad 89 a reálný socialismus by pokračoval tak, jak si ho pamatujeme z osmdesátých let. Tato úvaha nabízí možnost k dlouhé diskuzi, já se ale pokusím nebýt rozvláčný. I tak se ovšem musím vrátit k meritu věci.
Dobové foto: generální tajemník Gorbačov v Praze (80.léta)
Někdy po roce 1985/1986, kdy ze Sovětského svazu přišla Perestrojka generálního tajemníka Michaila Gorbačova, nastávalo uvolnění i v socialistickém Československu. Náhle se mohlo mluvit na veřejnosti o věcech, které dříve byly tabu, v tehdejší Československé televizi běžel dokonce jakýsi pořad ve stylu "Cestou přestavby", kde se otevřeně mluvilo, v rámci "glásnosti" o Pražském jaru 1968, o Alexandru Dubčekovi atd. Jasně, dnes to zní jako banalita, ale tenkrát to byla velká věc. Hovořilo se o ekonomice, vybavuji si pojem "chozraščot", bylo možné víceméně (na urovni živnostníků) volně podnikat - já si třeba vybavuji první soukromý bar v Chebu, nedaleko Špalíčku, podnikaví lidé už tenkrát dostávali zcela legálně zelenou. Byl přijat Zákon o státním podniku (předtím byly v ČSSR jen národní podniky) a spousty dalších věcí se měnila k lepšímu.
VIDEO: Perestrojka pronikla v 80.létech i do hudby.
CESTOVÁNÍ NA ZÁPAD.
Jednou z těch změn byla možnost cestování jinam, než do zemí RVHP (tzv.Východního bloku), nebo do SFRJ (Jugoslávie), ale i na vysněný Západ. Téma cestování v ČSSR už jsem na weblogu Pohraničník přinesl, najdete ho zde - klikněte si , pokud vás to zajímá.
Možná si pamatujete, že k vycestování do "kapitalistické ciziny" bylo třeba mít, kromě pasu,mnoho různých povolení, razítek a rozličných "bumážek", také příděl valut od SBČS (Státní banka československá) a vstupní vízum země, do které jste chtěli jet, které se vydávalo na ambasádě v Praze.
Byly jen dvě vyjímky. Vstupní vízum jste nepotřebovali do Finska a do Západního Berlína (Berlin West), který, podle nějakých dohod, nebyl přímo integrální součástí Spolkové republiky. Ano, na jeho území se mluvilo německy, platila tam západoněmecká marka DM, spoustou dalších věcí byl Berlin (West) spojen se západním Německem, ale, vládu tam vykonával berlínský Senát, západní Berlín měl i svoji vlajku, obyvatelé - muži, tam nemuseli na vojnu do Bundeswehru a my jsme ke vstupu do této enklávy nepotřebovali vstupní vízum. To je jen taková zajímavost. Ale zpět k tématu.
Vlajka - Berlin West
V druhé polovině 80.let se, v rámci uvolňování cest na Západ, měnili a zjednodušovali podmínky. Dá se říci, že vyřídit cestu bylo mnohem, mnohem snažší, odpadla povinnost žádat SBČS o příděl valut (kdysi, pokud vám SBČS nepřidělila valuty, měli jste s cestou ven utrum). Pokud jste měli západní měnu uloženou třeba v Živnostenské bance, mohli jste ji, kromě nákupů v Tuzexu, použít i jako zdroj tvrdé valuty, když jste chtěli jet ven. Nebo, pokud jste měli někoho v cizině, mohl za vás ty valuty v bance složit a vy jste je mohli použít při cestování.
Zkrátka a dobře, cestování na Západ už nebyl problém politický, ale spíše ekonomický.
U toho ale v ČSSR nemělo zůstat. Vláda a strana v Praze uvažovala o tom, že se zruší i tzv.Výjezdní víza. Kdo prostě dostane cestovní pas, může si rajzovat jak se mu bude chtit a kam bude chtít, když ho cílová země pustí na své území. První v tomto směru bylo aktivní Rakousko. Nevědělo se o tom veřejně, ale někdy po roce 1988 probíhaly jednání mezi Prahou a Vídní, že by Rakousko zrušilo pro občany ČSSR povinnost žádat na rakouské ambasádě o vstupní vízum.
Teď už trochu spekuluji, ale dá se předpokládat, že pokud by toto opatření rakouská vláda zavedla, zrušila by vstupní víza pro čs občany i západoněmecká vláda. Možná i další země v Evropě. Samozřejmě, československá vláda by recipročně zrušila vízovou povinnost pro Rakousko a BRD.
Želbohu, jak by se vše vyvíjelo se už nikdy nedozvíme, neboť po společenských změnách v ČSSR omezení na obou stranách padla a lidé z Československa, kteří si v roce 1990 mohli v čs bankách jednorázově vyměnit volně nesměnitelnou korunu (kčs) za 50 německých DM (u rakouského šilinku to byl podobný ekvivalent), o čemž byl učiněn zápis v cestovním pasu (plus štempl od banky), mohli radostně vzít útokem super/hyper markety v pohraničí. U řetězců Aldi, Lidl, Edeka či Kaufhalle na to dodnes, se slzou v oku, vzpomínají.
OCHRANA (ZÁPADNÍ) STÁTNÍ HRANICE.
Čtenáři weblogu Pohraničník, bývalí vojáci PS a obyvatelé západního /jižního/ pohraničí vědí, že od roku 1951 se na hranici se Spolkovou republikou (do 60.let i s Německou demokratickou republikou) a Rakouskem budovalo tzv ženijně-technické zabezpečení (ŽTZ), které v sobě neslo mnoho prvků: od trasy signální stěny (SiS), kontrolního orného pásu (KP), pozorovatelen, linkového spojení podél trasy ŽTZ, vytýčení hraničního pásma (HP) a samozřejmě, také fyzickou ostrahu hranice tzv "vojskovým způsobem", po vzoru sovětských Pohraničních vojsk (PV KGB).
Nejmarkantnější na celém systému OSH byla právě signální stěna, přezdívaná "dráty", "signálka"anebo také "Železná opona". Nevím, kdo ten poslední pojem vymyslel, tvrdí se, že prý Winston Churchill, při svém nenávistném projevu ve Fultonu.
Dobové foto z 80.let - signální stěna (v úseku 1.rPS Trojmezí).
Ovšem tak, jak se vyvíjela společnost, vyvíjel se i systém ochrany státní hranice. Nejzřetelnější bylo asi odstranění minových polí, které byly v určitých úsecích v 50.létech nainstalovány, stejně jako deaktivace a odstranění hraničních bariér s vysokým napětím (EZOH), neboť na přelomu padesátých a šedesátých let skončila éra tzv Agentů-chodců, kteří k nám, do Československa ze Západu pronikali, aby se zde dopouštěli špionáže, sabotáží, teroru a vražd. Téma nebudu dál rozvádět, filmoví diváci si jistě vzpomenou na agenta Bláhu z oblíbeného čs seriálu :-)
Jasně, vím,že zjednodušuji, ale tohle nejsou web stránky UDV.
V 80.létech, zejména v druhé polovině, bylo jasné, že se bude muset něco změnit i na státní hranici se Západem. Tu dobu jsem osobně zažil, mnohé informace se ke mě tenkrát dostaly a já se vám je zde pokusím presentovat.
Už na počátku 80.let, když jsem byl na vojenské škole SOŠ PS a VMV v Holešově (1981-1985) se testovaly různé, tenkrát moderní, technické způsoby zajištění hranice.
V areálu "kasáren" 3.fakulty OSH VŠ SNB Holešov, kde byly dislokovány i různé stupně vojenských škol Pohraniční stráže, byla za zdí, oplocením areálu kasáren, instalována elektronická ochrana, kterou bych zhruba přirovnal k systému Fénix, jenž se na státní hranici používal k ostraze areálu hraničních přechodů (OPK), ale i v týlu, na linii některých pohraničních rot (i u nás na 1.rPS Trojmezí jsme tento systém měli a moc to nefungovalo). To bylo mé první setkání s elektronickou ochranou.
Nedaleko objektu Fakulty OSH VŠ SNB, u obce Dobrotice, byla cvičná rota Pohraniční stráže, se vším všudy. Od ubytovacích baráků, přes kotce pro psy, muničák, pozorovatelny a trasu ŽTZ se signální stěnou. Tam jsme i my, během studia na vojenské škole, jezdili na výcvik, na střelby, později, během pěti měsíců náhradní vojenské služby, jsme tam střežili onen muničák.
A proč o tom píšu? Inu proto, že právě v Dobroticích se ke konci 80.let (to už jsem sloužil na čáře pod chebskou bPS v Trojmezí) testovaly nové zařízení, na zcela jiném principu, než byl onen, poněkud nespolehlivý, Fénix.
Pokud jsem byl dobře informován, jednalo se o otřesové čidla, které, schovány v zemi, reagovaly na určitou vzdálenost, na pohyb osob, nebo vozidel. Něco podobného mají američtí pohraničníci dnes, na hranici mezi USA a Mexikem.
Další technickou "fíčurou" byl kabel, natažený velmi nízko nad zemí (nebo snad zakopán v malé hloubce pod zemí), který měl generovat jakési elektromagnetické pole, jenž by opět reagovalo na pohyb v blízkém okolí tak, že by ono elektromagnetické pole bylo narušeno tím, kdo by do něj vkročil.
Těch novinek bylo více, ale už si to přesně nepamatuji a tak o tom nebudu psát. Pokud o tom někdo z bývalých pohraničníků (počítám, že spíše asi z řad důstojníků) bude mít nějakou povědomost, ozvěte se prosím v komentářích pod článkem, nebo na můj e-mail.
Tyhle technické novinky se měly zavádět nejdříve v okolí hraničních přechodů, aby přijíždějící turisté nebyli ihned na čáře konfrontování s existencí "železné opony", pohledem na ostnaté dráty.
Dále toto elektronické zařízení mělo nahradit signální stěnu v místech, které byli vidět z území sousedního státu a ve finále měla být tímto moderním způsobem nahrazená ŽTZ na celé hranici s Rakouskem a západním Německem. Bylo by docela legrační "dohnat a předehnat" Spojené státy, které na své hranici mají Železnou oponu (byť o něco sofistikovanější) dodnes.
Ale i zde historické události a dění ve společnosti předehnaly "pokrok, který nezastavíš".
Po roce 1990 se "dráty" z hranice odstranily, ne proto, aby byly vystřídány elektronickou ochranou, ale proto, aby zmizely úplně, bez náhrady. Všichni si pamatujeme ty časy plné optimismu.
Dobové foto - symbolické bourání železné opony (90s).
EPILOG.
Dnes, když dochází k vlně masové imigrace z Orientu a Afriky do západní Evropy, k brutální islamizaci evropských zemí, jak to vidíme třeba ve Francii, Skandinávii, Itálii či Německu, bychom možná byli rádi, kdybychom na západě a na jihu České republiky měli nějakou formu "železné opony" a kdyby naše státní hranice byla hlídána a obyvatelé chráněni vojáky či policisty Pohraniční stráže, Pohraniční policie.
Spolková republika se dnes poměrně rychle islamizuje, původní německé obyvatelstvo se stává cizinci ve vlastní zemi, dochází k teroristickým útokům, loupežím, vlně znásilňování i vražd ze strany islámských krimigrantů, k čemuž státní moc, policie i justice v podstatě jen přihlíží a masmédia to vše bagatelizují. Ti, kdož nesouhlasí, jsou dehonestováni, fyzicky napadáni úderkami Antifa a jsou ničeny jejich existence. Paralela s 30.léty je zřetelná, jen německý nacismus nahradil importovaný islám.
Nechci být špatným prorokem, ale mít dlouhou hranici s Islámským státem, bude jednou peklo. Mnohým obyvatelům ČR to už dochází. Možná i obyvatelům českého příhraničí, neboť ti budou první na řadě, tak, jako tomu bylo v roce 1938, kdy Německo ovládnul nacismus.
Jen nyní to bude víc zlé, mnohem krutější, mnohem děsivější. A věřte mě prosím, že bych se moc rád mýlil. A promiňte také, že jsem si tento závěr prostě nemohl odpustit.
Autor: Zdeněk - Pohraničník
Kontakt: E-mail
ZAJÍMÁ VÁS VÍCE? Klikněte si pro články s podobnou tématikou.
*1 Jak jsem zažil Listopad 1989 v Trojmezí.
*2 Pohraniční stráž po Listopadu 1989