TRAGÉDIE NA MEDVĚDÍ HOŘE

Pár vzpomínek na službu u PS - VIII.

Svědkem této tragické události, která se zde stala, jsem přímo nebyl. Ten den jsem měl službu na opačném úseku naší roty. Vše tedy vím jen z vyprávění, tak jak se o ní na rotě povídalo a co jsme se postupně dovídali. S něčím jsme byli seznámeni oficiálně, něco podrobněji jsme se dozvěděli od jen několika málo zúčastněných. Dlouho jsem se rozmýšlel, zda mám o tom psát. Rozhodl jsem se, že ano, ale s tím, že o určitých podrobnostech, které tuto situaci ještě více zdramatizovaly, pomlčím.

Medvědí hora je táhlý kopec severně od Roklanské chaty. Jeho oblé temeno je porostlé travou a borůvčím, sem tam řídce rozhozeny malé skupinky smrků, malá skalka. Alespoň tehdy v polovině šedesátých let minulého století tak vršek hory vypadal. Na jejím severním úbočí se stýkal úsek naší roty se sousední pohraniční rotou Javoří pila. Po hřebeni hory se táhl elektrický zátaras, ty neslavné dráty. V určitých vzdálenostech od sebe, to podle povahy terénu, byly postaveny strážní věže, pozorovatelny. Jedna z nich byla i na jakémsi pomyslném nejvyšším místě hory. 

Byl z ní úchvatný rozhled na obrovský kus Pošumaví, k Sušici, hrad Kašperk a mnoho dalších míst a kopců. Ze strany jižní uzavíral obzor veliký masiv Velkého a Malého Roklanu v Bavorsku. Za dobrého světla jsme z této pozorovatelny mohli v dalekohledu rozeznat kříž, vztyčený na Velkém Roklanu. V údolích mezi Roklanem a Medvědí horou probíhala státní hranice.

Mapka lokality

V roce 1965 byla v úseku naší roty Březník zřízena vidová hláska PVOS. Své ‚velitelské‘ stanoviště měla v podkroví Roklanské chaty, kde ti tři hláskaři byli také ubytováni. Jeden z nich vždy chodil s naší dvoučlennou hlídkou právě na tu Medvědí horu, kde všichni pak na té zmíněné strážní věži vykonávali svou službu. Nevím proč u nás ta vidová hlídka byla zřízena, protože hlásit ‚Vozduchy‘ jsme museli i my. No ale hláskaři byli určitě lépe vycvičeni v rozpoznávání letadel a potom ten daleký rozhled. 

Vidová hláska PVOS (ČSLA)

Prostě od té doby byli ve dne na špačkárně na Medvědí hoře vždy tři chlapi. Dva péesáci a jeden hláskař. Pohraniční stráž již byla vyzbrojena samopaly vz 58, ale hláskaři, alespoň ti naši, měli ještě staré samopaly, tak zvané ‚pumpičky‘. Ty jsme my neznali, ale postupně jsme je od nich okoukali.

V inkriminovaný den tedy odešla z Roklanské chaty naše hlídka ve složení velitele hlídky, vojína JB a jednoho svobodníka, který však šel jako člen hlídky, protože byl k rotě právě čerstvě přeložen. Na Medvědí hoře ještě před tím nebyl. A s nimi tedy jeden z hláskařů. V době jejich služby se v tomto prostotu, ale až za zátarasem, směrem k hranici, také nacházela skupinka žen na sběru borůvek. Měly to vyjednané s velitelem roty, doprovod jim dělal náš četař s ještě jedním klukem.

I vylezli ti tři na tu strážní věž a místo toho aby se věnovali po celou dobu strážní službě a sledovali z ochozu okolí, tak jak bylo „dobrým zvykem“, zalezli občas do budky. Zbraně opřeli o stěny , zasedli, žvanili nebo hráli karty. A ten nový svobodník si ‚půjčil‘ ten pro něho neznámý samopal, ‘pumpičku‘, a začal si ho nejenom prohlížet, ale i s ním manipulovat. Prý když natáhl závěr, přiskřípl si malíček, ucukl, a vyšli dvě rány. Prý se to u těchto ‚pumpiček‘ mohlo stát. A jak seděli kluci proti sobě, koupil to velitel hlídky rovnou do srdce. Než ztratil vědomí prý ještě stačil říci: „Ty si ma zastrelil“.

Voják se samopalem vz.24 "Pumpička".

Nevím jak je možné, že někdo mohl i nechtíc mířit zbraní na někoho jiného. Na to se vždy přísně dbalo, vždyť při službě na ‚čáře‘ jsme měli v zásobnících 20 ostrých, náboj nesměl být nikdy zasunutý v nábojové komoře, zbraň musela být zajištěna. Za to by nás ten náš protivný velitel družstva z volarské péešky Zikmund pěkně seřval. To jsme si nemohli dovolit ani z legrace, náhodně, ani z blbosti. A to jsme neměli ostré náboje. V tom nás vycepoval dobře. Zřejmě byl ten nešťastný svobodník vycepovaný nedostatečně, nebo chtěl dělat před vojcli haura.

Výstřely samozřejmě slyšela i ta skupina borůvkářů. Pohybovali se sice za dráty, ale nedaleko. Kluci, co byli s nimi jako hlídka je okamžitě co nejrychleji odvedli k zátarasu a průchodem na ‚naší‘ stranu. Ten se nacházel blízko této věže. Tak se potom stali i svědky následného dění. Ten četař, naštěstí silný kluk, vylezl na tu strážní věž a sám mrtvého snesl. Ti dva z hlídky byli v šoku a nebyli ani schopni v ničem pomoci.

Potom, co se zpráva o tomto neštěstí dostala na rotu, skočil velitel roty nadporučík F. do gazu a ještě s pár kluky vyrazili bleskem na hájovnu. Dál už cesta nevedla. Na Medvědí horu se muselo pěšky. Prý vyskočil z gazu, hnal se hlava nehlava, skoro mu kluci nestačili. Cestou zahazoval dohodu, pistoli, sako, aby mohl utíkat co nejrychleji. Když doběhl na místo, vrhl se na nešťastného svobodníka a začal ho třískat. Kluci se na něho museli vrhnout a odtrhnout ho.

Asi za dvě hodiny dorazili na rotu nějací důstojníci. Nevím, co byli zač. Jestli z Kvildy, Sušice, kontráši? Vyšetřovalo se, toho svobodníka si pak odvezli s sebou. Co s ním bylo dál jsme se nedověděli, už jsme ho nikdy neviděli. Velmi nás tahle událost zasáhla. Josef byl veselý kluk, měli jsme ho docela rádi i mi mazáci. Také často hrával s naším velitelem roty šachy. Nikdo z nás nečekal, že se krátce před civilem dočkáme takovéto mimořádné události.

Skála se zabudovaným pomníkem.

Později, už v civilu jsem mluvil s kluky, kteří sloužili na Březníku po nás. Dozvěděl jsem se, že byl na Medvědí hoře zřízen pomníček. Jestli tam ještě stojí nevím. Od té doby již uplynulo mnoho desetiletí. Jeden pomníček, nějakého poručíka Horvátha stál také u hlavního vchodu do baráku roty. Při jaké události zemřel nevím. Podle datumu na desce to bylo mnohem dříve, než jsme tam sloužili my. Nikdo nám o tom nic nevyprávěl. Možná, že ani důstojníci nic nevěděli. 

Nedávno jsem četl v jakémsi časopise článek, kde se psalo, že za dobu trvání Pohraniční stráže bylo na hranicích zastřeleno 300 lidí. A zároveň za tu dobu tam také ale zemřelo 600 pohraničníků. 

Tak, aby již na hranicích nikdo nikdy neumíral !

(c) AUTOR:  Václav Kopecký 

FOTOGRAFIE:    http://www.vojensko.cz/

Zajímá vás více o Pohraniční stráži a ochraně státní hranice?

Klikněte si na: STARŠÍ ČLÁNKY WEBLOGU POHRANIČNÍK