Pár vzpomínek na službu u PS - VIII.
Svědkem
této tragické události, která se zde stala, jsem přímo nebyl.
Ten den jsem měl službu na opačném úseku naší roty. Vše tedy
vím jen z vyprávění, tak jak se o ní na rotě povídalo a
co jsme se postupně dovídali. S něčím jsme byli seznámeni
oficiálně, něco podrobněji jsme se dozvěděli od jen několika
málo zúčastněných. Dlouho jsem se rozmýšlel, zda mám o tom
psát. Rozhodl jsem se, že ano, ale s tím, že o určitých
podrobnostech, které tuto situaci ještě více zdramatizovaly,
pomlčím.
Medvědí hora je táhlý kopec severně od Roklanské chaty. Jeho oblé temeno je porostlé travou a borůvčím, sem tam
řídce rozhozeny malé skupinky smrků, malá skalka. Alespoň tehdy
v polovině šedesátých let minulého století tak vršek hory
vypadal. Na jejím severním úbočí se stýkal úsek naší roty se
sousední pohraniční rotou Javoří pila. Po hřebeni hory se táhl
elektrický zátaras, ty neslavné dráty. V určitých
vzdálenostech od sebe, to podle povahy terénu, byly postaveny
strážní věže, pozorovatelny. Jedna z nich byla i na jakémsi
pomyslném nejvyšším místě hory.
Byl z ní úchvatný
rozhled na obrovský kus Pošumaví, k Sušici, hrad Kašperk a
mnoho dalších míst a kopců. Ze strany jižní uzavíral obzor
veliký masiv Velkého a Malého Roklanu v Bavorsku. Za dobrého
světla jsme z této pozorovatelny mohli v dalekohledu
rozeznat kříž, vztyčený na Velkém Roklanu. V údolích
mezi Roklanem a Medvědí horou probíhala státní hranice.
Mapka lokality
V roce 1965 byla v úseku naší roty Březník
zřízena vidová hláska PVOS. Své ‚velitelské‘ stanoviště
měla v podkroví Roklanské chaty, kde ti tři hláskaři byli
také ubytováni. Jeden z nich vždy chodil s naší
dvoučlennou hlídkou právě na tu Medvědí horu, kde všichni pak
na té zmíněné strážní věži vykonávali svou službu. Nevím
proč u nás ta vidová hlídka byla zřízena, protože hlásit
‚Vozduchy‘ jsme museli i my. No ale hláskaři byli určitě lépe
vycvičeni v rozpoznávání letadel a potom ten daleký
rozhled.
Vidová hláska PVOS (ČSLA)
Prostě od té doby byli ve dne na špačkárně na Medvědí
hoře vždy tři chlapi. Dva péesáci a jeden hláskař. Pohraniční
stráž již byla vyzbrojena samopaly vz 58, ale hláskaři, alespoň
ti naši, měli ještě staré samopaly, tak zvané ‚pumpičky‘.
Ty jsme my neznali, ale postupně jsme je od nich okoukali.
V inkriminovaný den tedy odešla z Roklanské
chaty naše hlídka ve složení velitele hlídky, vojína JB a
jednoho svobodníka, který však šel jako člen hlídky, protože
byl k rotě právě čerstvě přeložen. Na Medvědí hoře
ještě před tím nebyl. A s nimi tedy jeden z hláskařů.
V době jejich služby se v tomto prostotu, ale až za
zátarasem, směrem k hranici, také nacházela skupinka žen na
sběru borůvek. Měly to vyjednané s velitelem roty, doprovod
jim dělal náš četař s ještě jedním klukem.
I
vylezli ti tři na tu strážní věž a místo toho aby se věnovali
po celou dobu strážní službě a sledovali z ochozu okolí,
tak jak bylo „dobrým zvykem“, zalezli občas do budky. Zbraně
opřeli o stěny , zasedli, žvanili nebo hráli karty. A ten nový
svobodník si ‚půjčil‘ ten pro něho neznámý samopal,
‘pumpičku‘, a začal si ho nejenom prohlížet, ale i s ním
manipulovat. Prý když natáhl závěr, přiskřípl si malíček,
ucukl, a vyšli dvě rány. Prý se to u těchto ‚pumpiček‘
mohlo stát. A jak seděli kluci proti sobě, koupil to velitel
hlídky rovnou do srdce. Než ztratil vědomí prý ještě stačil
říci: „Ty si ma zastrelil“.
Voják se samopalem vz.24 "Pumpička".
Nevím jak je možné, že někdo mohl i nechtíc mířit
zbraní na někoho jiného. Na to se vždy přísně dbalo, vždyť
při službě na ‚čáře‘ jsme měli v zásobnících 20
ostrých, náboj nesměl být nikdy zasunutý v nábojové
komoře, zbraň musela být zajištěna. Za to by nás ten náš
protivný velitel družstva z volarské péešky Zikmund pěkně
seřval. To jsme si nemohli dovolit ani z legrace, náhodně,
ani z blbosti. A to jsme neměli ostré náboje. V tom nás
vycepoval dobře. Zřejmě byl ten nešťastný svobodník vycepovaný
nedostatečně, nebo chtěl dělat před vojcli haura.
Výstřely samozřejmě slyšela i ta skupina borůvkářů.
Pohybovali se sice za dráty, ale nedaleko. Kluci, co byli s nimi
jako hlídka je okamžitě co nejrychleji odvedli k zátarasu a
průchodem na ‚naší‘ stranu. Ten se nacházel blízko této
věže. Tak se potom stali i svědky následného dění. Ten četař,
naštěstí silný kluk, vylezl na tu strážní věž a sám
mrtvého snesl. Ti dva z hlídky byli v šoku a nebyli ani
schopni v ničem pomoci.
Potom, co se zpráva o tomto neštěstí dostala na
rotu, skočil velitel roty nadporučík F. do gazu a ještě s pár
kluky vyrazili bleskem na hájovnu. Dál už cesta nevedla. Na
Medvědí horu se muselo pěšky. Prý vyskočil z gazu, hnal se
hlava nehlava, skoro mu kluci nestačili. Cestou zahazoval dohodu,
pistoli, sako, aby mohl utíkat co nejrychleji. Když doběhl na
místo, vrhl se na nešťastného svobodníka a začal ho třískat.
Kluci se na něho museli vrhnout a odtrhnout ho.
Asi za dvě hodiny dorazili na rotu nějací
důstojníci. Nevím, co byli zač. Jestli z Kvildy, Sušice,
kontráši? Vyšetřovalo se, toho svobodníka si pak odvezli
s sebou. Co s ním bylo dál jsme se nedověděli, už jsme
ho nikdy neviděli. Velmi nás tahle událost zasáhla. Josef byl
veselý kluk, měli jsme ho docela rádi i mi mazáci. Také často
hrával s naším velitelem roty šachy. Nikdo z nás
nečekal, že se krátce před civilem dočkáme takovéto mimořádné
události.
Skála se zabudovaným pomníkem.
Později, už v civilu jsem mluvil s kluky,
kteří sloužili na Březníku po nás. Dozvěděl jsem se, že byl
na Medvědí hoře zřízen pomníček. Jestli tam ještě stojí
nevím. Od té doby již uplynulo mnoho desetiletí. Jeden pomníček,
nějakého poručíka Horvátha stál také u hlavního vchodu do
baráku roty. Při jaké události zemřel nevím. Podle datumu na
desce to bylo mnohem dříve, než jsme tam sloužili my. Nikdo nám
o tom nic nevyprávěl. Možná, že ani důstojníci nic nevěděli.
Nedávno jsem četl v jakémsi časopise článek, kde se psalo,
že za dobu trvání Pohraniční stráže bylo na hranicích
zastřeleno 300 lidí. A zároveň za tu dobu tam také ale zemřelo
600 pohraničníků.
Tak, aby již na hranicích nikdo nikdy neumíral !
(c) AUTOR: Václav Kopecký
FOTOGRAFIE: http://www.vojensko.cz/
Zajímá vás více o Pohraniční stráži a ochraně státní hranice?
Klikněte si na: STARŠÍ ČLÁNKY WEBLOGU POHRANIČNÍK
Žádné komentáře:
Okomentovat