Jak se (ne)stát Američanem.

Pravdivý příběh českého emigranta v době studené války.

Mirkův neobyčejný příběh.

Rok 1984. Studená válka vrcholí a v Československu stále vládne zatvrzelý socialismus. Mladý Mirek se rozhoduje vzít budoucnost do vlastních rukou a odhodlá k riskantnímu kroku – utéct z normalizačního Československa.

V idealizovaném Západě ho však čeká kulturní šok – po zkušenostech z nechvalně proslulého utečeneckého tábora v rakouském Traiskirchenu se raději rozhoduje zkusit štěstí za oceánem.

Amerika je sice země příležitostí, ale nikomu nic nedá zadarmo. Nejedna ostrá životní zkouška Mirka zavane až k branám U. S. Army, která slibuje skutečně nový život. Ví, že to nebude jednoduché, ale to ještě netuší, co ho doopravdy čeká. Tvrdý vojenský život vystřídá ještě tvrdší obvinění: „Jste sovětský špeh!“ Jak se s tím mladý Čechoslovák vypořádá?

Jak se (ne)stát Američanem je pravdivým vyprávěním Mirka Katzla. Mirek dělal v životě leccos. Prodával knihy, pracoval jako dělník ve skladech, na polích a vinicích, sloužil v cizí armádě, dělal sekuriťáka, prodával nemovitosti, obchodoval s akciemi a měnami, zahrál si ve filmu, učil angličtinu a překládal. Také studoval historii a právo, a dokonce zkusil i politiku. Jak sám říká, nejkrásnější pro něj byla práce na vinici.

KNIHU LZE ZAKOUPIT NA E-SHOPU:

https://cpress.cz/tituly/78665971/jak-se-ne-stat-americanem/

Ukázky z knihy.

Kniha vychází u nakladatelství CPress.

Hnusná pravda

Vojenská základna Fort Jackson, stát Jižní Karolína, USA, 2. září – 1. října 1986

Instruktor výcviku nás odvedl na kopec před dřevěné baráky z druhé světové války. Bylo nás asi čtyřicet mladých mužů. Ženy procházely základním vojenským výcvikem odděleně.

Pryč byla nuda přijímacího střediska, kde na nás řvali civilové amatéři. Teď na nás budou řvát opravdoví profesionálové.

„Vítejte na Tankovém pahorku,” k nám hlasem jako zvon promlouval vysoký instruktor s tradičním plstěným kloboukem. „Jsem instruktor Miles a udělám z vás vojáky. Vůbec se vám to nebude líbit. A ani se vám to líbit nemá.”

Více

Vy jste KGB!

Vojenská základna Fort Stewart, stát Georgie, USA, listopad 1986

V Georgii bylo slunné pondělní ráno, když někdo zabušil na dveře mého pokoje v barácích.

„Co se děje?“ mžoural jsem na vojáka u dveří. Byl jsem rozespalý, měl jsem volné pondělí a přispal jsem si.

„Jste vojín Katzl?“ zeptal se voják, který měl dozorčí službu.

„Ano.“

„Hoďte na sebe uniformu. Půjdete se mnou.“

Více

Střílí se tu jen občas

Uprchlický tábor Traiskirchen, Rakousko, 6. září 1984

V sedm hodin ráno mě probudily nějaké dělbuchy. A nejen mě.

„Co se děje?” zeptal jsem se Pavla.

„Venku po sobě střílí nějaký Albánci a četníci,“ řekl.

Vyšli jsme na chodbu a vykoukli na dvůr. Dva četníci ozbrojení pistolemi se kryli za popelnicemi. Zazněly další výstřely.

Více

Pozor na záchodech!

Uprchlický tábor Traiskirchen, Rakousko, 2. září 1984

Po obědě přišla dobrá novina. Rakušané si ověřili, že nejsem ani mezinárodně hledaná, a ani soudně trestaná osoba, a pustili mě z izolace. Mohl jsem z tábora odejít, ale nebylo kam. Bez peněz a pracovního povolení bych moc nepořídil.

Dostal jsem „Lagerausweiss,“ táborový průkaz česky zvaný „lágerka.“ Lágerka sloužila jako dočasný průkaz totožnosti a karta zdravotního pojištění. Tím jsem byl s okamžitou platností povýšen na „lágerníka.“

Více

Co ty na to, fešáku?

Vídeň, Rakousko, 18. srpna 1984

Vídeň vypadala navlas jako Praha, snad jen trochu uklizenější. Tramvaj nás dovezla na Gumpendorfer Strasse. Po kratší chůzi jsme vstoupili do pětipodlažní budovy z devatenáctého století, která zoufale potřebovala opravy.

Připadal jsem si jako v tehdejší Praze někde na Smíchově. Prošli jsme zanedbaným nádvořím ve vnitrobloku a po kamenném schodišti bez výtahu vylezli do pátého patra. Na konci chodby Werner odemkl dveře.

„Není to nic moc, ale přespat se tu dá,“ pokrčil rameny.

Více

Nechoď na červenou

Bělehrad, Jugoslávie, 17. srpna 1984

Vyspal jsem se do růžova. V ubytovně mě hezky požádali, abych odešel před sedmou hodinou ranní. To bylo běžné u mnoha nocleháren pro mladé v celé Evropě.

Pokud bych byl turista, pak by Bělehrad stál za návštěvu. Je to jedno z nejstarších měst v Evropě a jedno z těch nejzajímavějších, která jsem kdy viděl.

Více