HRANICE KUBA - USA, HISTORIE A SOUČASNOST

 

Americká hranice na území Kuby?

Zní to šíleně? Ano, leč je tomu tak—Guantánamo, základna amerického námořnictva je dodnes suverénní oblastí USA na území Kuby.

Námořní základna USA na jihovýchodním cípu Kuby o přibližné ploše 116 km²

Jak se to stalo?

Během španělsko-americké války se v roce 1898 na Guantánamu vylodila americká námořní pěchota (U.S. Marines). Americká vláda si pak uvědomila, že by právě tato oblast byla vhodná ke zřízení základny, ze které by bylo možné vojensky chránit Panamský průplav a jižní pobřeží USA. A navíc mít pod palcem lodní dopravu všech surovin v této oblasti.

V roce 1901 americká legislativa schválila nový zákon (Platt Amendment), kterým se Guantánamo stalo americkým protektorátem. Ve stejném roce Kuba tento zákon přidala do své ústavy. První kubánský prezident Tomás Estrada Palma poté Američanům nabídl časově neomezený nájem Guantánama. Tak se stalo v roce 1903, a to uzavřením kubánsko-americké Úmluvy o vzájemných vztazích (Cuban–American Treaty of Relations). Za přibližně 4000 dolarů ročně vláda Kuby Američanům v úmluvě zaručila, že nad Guantánamem budou mít naprostou a ničím neomezenou pravomoc na věčné časy, zatímco si Kuba ponechá vlastní suverenitu.

Pro Kubu to byly nevýhodné podmínky. Kuba se tak vzdala části svého území. Jenže, jenže. Kubánci s podporou Američanů před několika lety předtím porazili Španěly a stali se samostatnou zemí. A chtěli jí i nadále zůstat. Nechtěli, aby se vrátila španělská koloniální okupace, ale ani to, aby se celá Kuba stala americkým protektorátem. Guantánamo se jim tehdy mohlo zdát jako rozumná cena za nezávislost.

Poloha základny na Kubě.

Základna zpočátku sloužila jako námořní středisko a uhelné překladiště. Uhlí tehdy bylo strategickou surovinou. A nejen tehdy.

    Americká námořní pěchota na Guantánamu v roce 1911.

V roce 1934 Spojené státy a Kuba uzavřely další Úmluvu o vzájemných vztazích, kterou postavení Guantánama potvrdily. V úmluvě se dohodly, že americká základna bude zrušena jen pokud se na tom obě vlády dohodnou nebo že se jí Američané vzdají.

Hlavní štáb amerického námořnictva na základně Guantánamo v roce 2010.

V roce 1959 zvítězila kubánská revoluce a novým vůdcem Kuby se stal Fidel Castro. Tomu americká základna na Kubě ležela v žaludku. Odmítl platby za pronájem, protože tím by uznal její legitimitu. Platby pak Američané posílali do Švýcarska. Proč ale Castro jednoduše americkou základnu nezrušil? Zřejmě proto, že by si takový krok mohli Američané vyložit jako útok na své území a hrozila by válka. A ta by pro nikoho nedopadla dobře.

Poloha základny ze satelitu.

Začátky vojenské věznice na Guantánamu.

Na konci 80. a na počátku 90. let začala základna sloužit jako záchytná stanice desítky tisíc migrantů z Haiti, Dominikánské republiky a jiných okolních států. To byl problém, mimo jiné i proto, že mnoho migrantů měli HIV a nikdo nevěděl co s nimi. Byla postavena vojenská věznice.

Jak mi před časem vyprávěl americký námořník, který tam tehdy sloužil, „Byla to hrůza. Měl jsem noční službu s dvěma dalšími námořníky a najednou k nám přišly stovky ozbrojených chlapů. Tak jsem je jako zástupce americké vlády uvítal na americké půdě a ostře jsem jim řekl, aby napřed složili zbraně a nedělali žádné kraviny. Jejich zbraně šly na zem a byly to tak dvoumetrová hromada noží, pistolí a jiných zbraní. Jenže jsem si říkal, co když se tady na nás vrhnou? Měl jsem fakt strach. Naštěstí to dobře dopadlo.“

„A jaká byla jinak služba na základně?“ zeptal jsem se ho.

„Jinak dobrá,“ řekl. „Na základně bylo bezpečno, měli jsme tam restaurace a dobré školy pro děti. Vlastně tam tehdy chtěl sloužit kdekdo. Nebýt těch migrantů, tak by to byla pohoda. Možná snad až na to, že se tam člověk často nevyspal.“

„Proč?“

„Protože jsme všude okolo byli zabezpečeni minovými poli a někdy tě v noci probudily výbuchy. Pak ráno na stromech visely krvavé kusy zvířat. Hnus.“

Tábor Delta, součást věznice na základně.

Již od roku 1961 jak Američané, tak Kubánci okolo základny v „zemi nikoho“ položili minová pole. Jedny z největších na světě. Docházelo ke smrtelným nehodám, hlavně amerických vojáků. Ti se někde na základně zlili a pak šlápli, nebo sáhli, kam neměli.

V roce 1996 prezident USA Clinton proto nařídil odminování. Minové pole bylo nahrazeno detektory pohybu a hluku a odposlouchávacím zařízením. Systém ochrany této hranice je dodnes podobný systému zabezpečení západních hranic ČSSR během Studené války. Stále je základna obklopena strážními věži s kulomety a signálními stěnami a na základně stále slouží téměř 9.000 amerických námořníků a příslušníků námořní pěchoty. Jen je těch signálních stěn více a všude visí cedule: „Hraniční vojenské pásmo. Nevstupovat, jinak proti vám bude použita smrtící síla (Deadly Force).“

Koncentrační tábor Guantánamo?

V roce 2002 po americkém útoku v Afghánistánu byl na Guantánamu otevřen zadržovací tábor pro „nepřátelské bojovníky,“ tedy pro osoby podezřelé z islámského terorismu. Na začátek jich bylo několik set. Tito zajatci nebyli americkou vládou považováni za válečné zajatce podle Ženevské úmluvy, jen za osoby nepřátelské. Aniž by byli z čehokoliv obviněni, v táboře strávili mnohá léta. Vojenská policie na zajatcích používala i německé ovčáky, které mnohdy kupovala z České republiky. Někdy v roce 2010 americká vláda nabídla České republice, zda si některé vězně nechce převzít. Odpověď vlády ČR byla stručná, „Vy jste si je zajali a my s tím nemáme nic společného, běžte s tím někam.“

Vězni na základně.

Pak začaly dlouholeté právní spory ve Spojených státech. Navíc se časem provalilo, že CIA a vojenští vyšetřovatelé na základně vězně mučili. Byl z toho pořádný skandál. Námořnictvo tvrdilo, že má výlučnou pravomoc na Guantánamu a že civilové do toho nemají co mluvit. S tím později nesouhlasil Nejvyšší soud USA, který řekl, že tito vězni se nacházejí na suverénním americkém území a proto se na ně vztahuje americké právo a i soudní ochrana.

V roce 2009 chtěl prezident Obama tábor zavřít, ale od kongresu nedostal podporu. Údržba vězeňského tábora stála přes 450 miliónů amerických dolarů ročně. V roce 2011 přesto souhlasil s tím, že tam vězni mohou být drženi bez časového omezení.

Dnes je ve vojenském vězení asi 30 osob. Mnozí byli propuštěni, málo jich bylo odsouzeno a několik spáchalo sebevraždu.

Příběh Guantánama však zdaleka není u konce.

(c) Autor článku: Mirek Katzl

Právní poznámka: Veškeré textové a obrazové materiály ve článku pocházejí z volně šiřitelných děl (Free Domain) a není proto nutné uvádět zdroje.

Další články M.Katzla na weblogu Pohraničník? Klikněte si:

** Srovnání - VKR u PS a US.ARMY 

** "PŠM" u jednotek US.ARMY za studené války.

** Tady jste skončil - příběh z druhé strany.

** Interview s pohraničníkem.

** Pohraniční stráž v USA.

U.S. BORDERS ON CUBAN TERRITORY?

 

Sounds crazy? Perhaps, yet it is so—U.S. Naval Base Guantánamo Bay is still a sovereign U.S. territory in Cuba.

U.S. Naval Base in South-East Cuba, occupying approximately 116 km² of land and sea

How Did It Happen?

During the Spanish-American War in 1898, U.S. Marines invaded Guantánamo. American military leadership realized that the area would be suitable to militarily protect the Panama Canal and the U.S. Eastern Southern Coast. And to have all shipping of strategic material, such as coal, under their thumb.

In 1901, the U.S. legislature passed a new law, the Platt Amendment, which made Guantánamo an American protectorate. In the same year, Cuba incorporated this law into the Cuban Constitution. Tomás Estrada Palma, the first Cuban president, then offered the United States to lease Guantánamo in perpetuity. That happened in 1903 when Cuba and the United States signed the Treaty of Relations. For about 4000 U.S. dollars per year, the Cuban Government guaranteed the Americans complete and unrestricted control over Guantánamo forever, while Cuba was guaranteed to keep its sovereignty.

The Treaty conditions may not have been the best deal for Cuba. However, the Cubans knew that only a few years before, the Americans helped them defeat the Spanish in Cuba and to become an independent country. And they wanted to continue as one. They did not want the Spanish colonial rule to return, and they did not want to become a U.S. protectorate either. So Guantánamo perhaps seemed a reasonable price for Cuban independence.

U.S. Base in Cuba

The base first served as a naval center and storage for coal. Coal was then a strategic material. Not only then.

U.S. Marines in Guantánamo in 1911

In 1934 The United States and Cuba signed another Treaty of Relations that only further confirmed the legal status of Guantánamo. Both parties agreed that the U.S. base would be closed only if the governments of both the U.S. and Cuba agreed, or if the U.S. abandoned it.

U.S. Naval Command in Guantánamo in 2010

In 1959 Fidel Castro became the new leader of Cuba. The existence of a U.S. base on Cuban territory bothered him. He refused the lease payments from the Americans, because he felt that by accepting them, he would have recognized the base’s legitimacy. Why didn’t Castro simply evict the Americans from Guantánamo? Perhaps he worried that the Americans would see such a step as an attack on their territory, and a war would follow. A war that would not end up well for anyone. This was probably a wise decision.

Satellite picture of the base

Military Prison at Guantánamo

At the end of the 80s and the beginning of the 90s, the base also served as a detention center for thousands of migrants from Haiti, Dominican Republic, and from other countries in the area. These people were trying to escape their countries by sea, but the U.S. Navy caught them. This was a problem because many of the migrants were HIV positive, and no one really knew what to do with them. Therefore, a military detention center was built at Guantanamo.

Some time ago, a former U.S. sailor explained to me what his service on Guantánamo was like.

“It was nuts,” he said. “One night I was in charge of the quarters together with two other sailors. All of a sudden, two hundred recent detainees, still bearing arms, showed up at my station. The U. S. Navy had dumped them off at my station, and no one had bothered to relieve them of their weapons! I told them they were on U.S. territory. ‘First, put down your weapons here,’ he went on. “And don’t do any stupid shit.”

“They dumped a bunch of pistols, knives, and other weapons on the floor. The pile was taller than me. It was scary. What if they attack us? I was really afraid, but it ended up well.”

“What was the service on base like otherwise?” I asked him.

“It was not bad,” he said. “The base was safe, we had good schools for our kids and good restaurants. Many American servicemen wanted to serve there back then. If it were not for the migrants, it would have been a piece of cake. Well, there was one other problem. Sometimes, I could not get a good night’s sleep.”

“Why was that?” I asked him.

“Because of the minefields all around us. Sometimes explosions would wake me up. Then in the morning, you would see bloody pieces of animals hanging on the trees. When I first saw that, I couldn’t stop puking.”

The Delta Camp, part of the base prison

In 1961, both Americans and Cubans started to install mine fields around the base, in “no one’s land.” These were some of the largest mine fields in the Western world. Cuba and the United States were mortal enemies at the time, and they each wanted distance from each other. Fatal accidents happened. Young U.S. military personnel would get drunk on the base and then step somewhere where they should not have.

In 1996, President Clinton ordered the U.S. military to clear the U.S. mine fields around the base. Mines were replaced by motion and noise detectors, as well as by listening devices. The system of border protection is similar to that of Czechoslovakia’s border protection during the Cold War. The base was, and still is, equipped with watch towers, machine guns, and signal walls. Today, close to 9000 members of U.S. Marines and U.S. Navy serve there. There are signs, “Military area. Do not enter. Deadly force will be used.”

Guantánamo Concentration Camp?

After an American attack on Afghanistan in 2002, a detention center for “enemy combatants” was built on Guantánamo. These prisoners were suspected of Islamic terrorism. First, there were several hundreds of them. The U.S. Government did not consider them Prisoners of War according to Geneva Conventions. Without being formally charged of any crimes, these men spent years in detention. Military police used German shepherds on them. Often, these dogs were bought from the Czech Republic. The breeding stations in Southwestern Czech Republic had supplied the dogs to the Czechoslovak Border Guard only a decade before.

In 2010, the U.S. Government asked the Czech Republic officials if they would take some of the prisoners. The official answer of the Czech government came swiftly, “No, thank you, ladies and gentlemen. We do not have facilities for that. Therefore, unfortunately, we will not be able to take advantage of your otherwise generous offer.” An unofficial answer was, “Guys, these men are your prisoners, so shove it.”

Guantánamo prisoners

After that, years-long legal battles began concerning the status of Guantánamo military prison. On top of that, someone leaked that the CIA and military investigators tortured the prisoners. A scandal erupted. The U.S. Department of Defense claimed that Guantánamo is under the military and that civilians had no business meddling in that.

Soon, the U.S. Supreme Court disagreed. The judges basically said, that, “Guantánamo is a sovereign U.S. territory and as such, U.S. laws apply even there.”

In 2009, President Obama promised he would close the prison, but the U.S. Congress refused to fund such an endeavor, even though the maintenance of the prison then cost about 450 million U.S. dollar per year. The cost to close it would have been astronomical, and there would be no place to move the inmates. So, in 2011, President Obama turned around and agreed that the Guantánamo prisoners could be held there indefinitely.

Today, there are about thirty prisoners left. Many were released, because their countries were willing to take them back, a few were sentenced and went to prisons in the United States, and several committed suicide.

The story of Guantánamo goes on and on.

(c) Mirek Katzl

Legal Note: Any and all material in this article, whether text or pictures, has come from Free Domain, and it is therefore not necessary to quote the sources.

READ MORE IN ENGLISH:

http://pohranicnik.blogspot.com/2022/02/an-interview-with-officer-of.html

http://pohranicnik.blogspot.com/2020/10/a-battle-of-nerves.html  

SEKÁČI - PRVNÍ PŘÍBĚH Z NOVÉHO ÚDOLÍ.

 

Ano, jsem hrdý na to, že jsem sloužil na čáře.

V kontextu dnešní doby mám tedy punc zločince, vraha a vyvrhele společnosti.

Ve 21 letech jsem po absolvování přijímače, nastoupil službu na rotu PS, umístěnou v krásné přírodě Šumavy. Vznikla tak láska na celý život.

Většina kluků na rotě, se obávala situace vedoucí k použití zbraně,ale to dnešním vykladačům pravdy nehodlám vysvětlovat.

Scházíme se do dnešních dnů na místech základní vojenské služby, na naší milované Šumavě. Věkem už dědci, ale oči nám září při vzpomínkách na legraci a zážitky.Ale ten kdo neprožil, nepochopí.

Služba u prvosledové jednotky nebyla jen náročná, byla tam i sranda a jak to bývá na vojně, některé věci i s odstupem doby vyloudí úsměv na tváři.

Rád bych se podělil o jeden zážitek. Nazvu ho třeba:

Příběh první - Sekáči.

Musím začít trochu ze široka, ale k věci se dostaneme.

Píše se rok 1981, parné léto, moje milovaná slečna odjela na dovolenou s rodiči do Srní. Kontaktuji její nejlepší kamarádku, uděláme si výlet za Lucií? Romana souhlasí, její role je jasná, cesta lépe uběhne, návrat nebude tak smutný a hlavně, pokud tam bude Romana, rodiče Lucii bez problémů pustí z dohledu. No a já budu mít větší šanci na důvěrnosti, které tak chybí.

Den D, hodina H, sedám do tatínkova žigula, následně vyzvedávám Romanu. Přichází v upnutém plném tričku a já již vím, že celkově bude den krásný (jak jinak) pohledem mladého klučiny.

Cesta rychle utíká, před Srním zastavuji na kraji lesa, všude již cedule "Pozor! Hraniční pásmo".

Vystoupím a jdu si ulevit. Najednou je tam hlídka se psem a otázka, kam jedu, co tam dělám. Dávám vysvětlení a loučíme se. Moje první setkání s PS.

Po příjezdu a souhlasu rodičů vyrážíme na procházku. Romana se taktně vzdaluje, my objevujeme krásné vůně neposekané louky a pak se svět se zatočil.

Po návratu na zem pozoruji, jak po nedaleké louce jede Praga V3S, za ní se pohybují vojáci do půl těla a vidlemi nahazují kupky sena na korbu. Tehdy vůbec nic nechápu. Mé pocity a dojmy mají úplně jiný směr.

12.rPS Stožec - dobové foto.

Střih, píše se rok 1984, parné léto, jsem vojákem ZVS, sloužím na pohraniční rotě a máme zde i prasata, ovečky a adoptovanou kozu.

Velitel čety dává dohromady údernou jednotku na kosení trávy, jako pták mám účast jistou. Rota rychlého nasazení v počtu 5 mužů fasuje kosu (na sekání, v ruce ji mám poprvé (Pražák) a vyrážíme na louku u roty.

Mazáci ihned po příchodu zaléhávají do trávy, jsme na to již pouze tři. Pražák, Lenoch a kotelník (v zimě topil, stojky u roty, v létě hospodářství a teplá voda pro rotu). Byl to hodný kluk, původem Maďar, ale vždy když o něco šlo, nerozuměl.

První jsem se zranil já, při broušení kosy jsem si málem uřízl prst, krve jak z vola. Zadržuji krvácení, přijde starý kus, a povídá: "jak to nevyřešíš, budeš drbat, já to sekat nebudu". No, rada nad zlato.

Vzápětí se ztrestal Lenoch, sekl se do holeně, ležíce vedle sebe tiše krvácíme. Kotloš jen procedí „jebemci boha to sú kokoti“.

Vracíme se zpět na rotu, následně ošetřeni a opatřený nálepkou „sabotéři“. Naštěstí příště už dostáváme práce, kde se nezraníme.

Trasa ŽTZ - signální stěna (tzv.dráty) v úseku 12.rPS Stožec. 

V úseku naší i vedlejší roty jsou velké pastviny, krávy většinou na pastvě za dráty. Jednou se stalo, že stádo odešlo dírou v ohradníku do Německa.

Uvelebilo se na louce sedláka, celou ji pošlapalo, uválelo a zesralo. Navíc některé kravky ještě rozdivočely jeho 2 býky a byl to skoro „mezinárodní konflikt“.

Naše stádo si prověřený pastevec odehnal zpět do Čech, opravila se ohrada. Náš velitel potom dojel na čáru a dohodlo se, že si Němci nebudou stěžovat. Náhrada bude dvě fůry sena, víno Ludmila a kartón tvrdých cigaret Sparta.

Víno Ludmila - státní statek Mělník (ČSSR).

Toto řešení bylo možné, v úseku naší roty se převáželo dřevo do Německa, vykládalo se na české straně z vlaku a kontakt byl pravidelný.

Po schválení z praporu , že je možné tak vyřešit (Sparty a Ludmila byla mimo) se dal běh událostí do pohybu. 

Krabička cigaret Sparta - ČS.tabákový průmysl (ČSSR).

Jednoho dne přijel na rotu valník se senem, druhý den opět. Nikdo z nás nechápal, kotloš jen lamentoval kam to narve, vždyť už máme dost sena v přístavku.

Při rozkaze jsem já a Lenoch nebyl velen do služby, pouze VR řekl, že v 8.00 hodin budeme ve vycházkové uniformě u Dozorčího důstojníka roty.

Věděl jsem, že focení se zástavou to určitě nebude, na výlet to taky nevypadalo. No, těžká noc to byla.

Ráno nástup, přijdeme k rozkazu na operačku.

DDR nás zkontroluje, nechá vyzbrojit jak na BP (velká sumka, 4 zásobníky, radiostanice). Následně sděluje: jste určeni jako doprovod na předání sena na Překládku. Velení se ujme velitel 3.čety, vše bude dle jeho rozkazu.

A to už slyšíme bafání dvou traktorů Zetor před pohraniční rotou. Vojenské lesy a statky jsou slušná firma, traktory září novotou, valníky opatřeny nátěrem.

Velitel čety nám dává nové vidle : naložte seno na valníky a pojedeme. Vycházková uniforma, bílá košile a dvě hodiny „jebání“ se senem.

Když máme naloženo, prohlédne velitel čety ostřížím zrakem naši skupinu a suše řekne: "kola jsou špinavá". Takže bereme krémy na boty a mazlíme kola Zetorů.

Z roty na státní hranici naštěstí vede dobrá cesta, tak již víme, že se nebude opakovat.

Po příjezdu na Překládku (na české straně), vyslechneme rozkaz: "seno vyložte zde".Na mojí otázku, zda si mohu odložit samopal slyším: "jste ve službě na hranici, nelze tedy".

Takže, vycházková uniforma, bílá košile, nové vidle, samopal na zádech a vykládáme 2 valníky sena, řidiči pokuřují a smějí se pod vousy.

Následně se předá taška dle dohody, cinkalo to. Pevně věřím, že to vše pozorovala americká rozvědka a naši zpravodajci zakopaní tři metry pod zemí a ve střehu.

Tolik moje malá vzpomínka, jak jsem střežil státní hranici a chránil klidný spánek vás všech.

Dovětek.

V létě 2022 jsem potkal na našem setkání onoho velitele třetí čety. Kromě legrace, vzpomínek a všech probraných kravin nám důvěrně sdělil, že ty (tenkrát) nové vidle má stále doma.

Tak snad jedny dostanu a dám si je do síně slávy. Budou tam mít čestné místo. 

(c) AUTOR: Nové údolí (identita na žádost autora je skrytá).

(c) DOBOVÉ FOTO: archív autora příběhu. 

12.rPS Stožec (Nové údolí).  

Zajímá vás více? Klikněte si na odkaz:

** Vlakem za dráty

Pokud máte zájem, zapojte se i vy do tvorby našich pohraničářských stránek. Sepište své vzpomínky na službu u Pohraniční stráže, Vojsk Ministerstva vnitra, Oddělení pasové kontroly, Oddělení ochrany státní hranice, nebo, pokud jste sloužili u ČSLA u PVOS, na vidové hlásce u státní hranice a zašlete je do redakce weblogu Pohraničník, rád je zveřejním, aby si je mohli přečíst i ostatní. Rovněž uvítám vzpomínky vojáků ČSLA, pokud příběh, článek, bude nějak souviset se státní hranicí ČSSR, nebo Pohraniční stráží.  Děkuji :-) 

Adresa redakce: pohranicnik@gmail.com

KRÁL ŠUMAVY - FANTÓM TEMNÉHO KRAJE

   Remake klasických filmů je prostě v módě a tak jsme se i my, nejen bývalí pohraničníci, dočkali nového zpracování, dnes již legendárního filmu KRÁL ŠUMAVY z roku 1959. Tento výborný film zná snad každý z nás a mnozí četli i knihu Rudolfa Kalčíka se stejným názvem. Mimochodem, nejdříve byl natočen film a kniha vyšla až později. Většinou to bývá naopak :-) 

   A nyní, v roce 2022, přichází, v podání režíséra D.Ondříčka, nové zpracování tohoto tématu, jen s trochu upraveným názvem KRÁL ŠUMAVY - FANTÓM TEMNÉHO KRAJE. Nejedná se o film, ale o třídílný seriál, který je ke shlédnutí na stream platformě VOYO a časem ho tedy uvidíme i na TV Nova, které společnost Voyo patří. 

  Zdržím se jakéhokoliv svého názoru, neboť nechci nijak ovlivňovat váš úsudek. Takže v tomto článku očekávejte jen to, co o seriálu píšou třeba na Média Guru, nebo na ČSFD.

První díl třídílné minisérie režiséra Davida Ondříčka s názvem Král Šumavy: Fantom temného kraje je na platformě Voyo k dispozici od pátku 9. prosince. Další dva díly budou uvolněny vždy po týdnu. Jde o další projekt z řady Voyo Originál.

„Na příběhu Josefa Hasila, jak je popsaný v knize Davida Jana Žáka Návrat Krále Šumavy mě fascinovala příležitost napínavou formou narovnat historii,“ říká režisér David Ondříček. 

Hlavní roli Krále Šumavy, Josefa Hasila, si zahrál Oskar Hes. V minisérii dále hrají Kristýna Podzimková, Judit Bárdos, Vojtěch Vodochodský, Gabriela Heclová, Jan Nedbal a další.

Knižní předloha Návrat Krále Šumavy od Davida Jana Žáka vychází z Hasilových vzpomínek, svědectví pamětníků i archivních dokumentů. Scénář napsal Tomáš Vávra, kreativním producentem minisérie je Michal Reitler.

(Zdroj: Média guru).

Je jaro 1948. Ještě neodezněla radost z míru, a už se Východ i Západ bojí třetí světové války. Oba světy od sebe oddělují hluboké lesy Šumavy. V kuchyni Sboru národní bezpečnosti ve Zvonkové slouží čtyřiadvacetiletý kuchtík Josef Hasil. Divoký kluk. Stihl už zažít válku v německém pracovním lágru i jako spojka mezi partyzány. Teď touží především po zábavě, dobrodružství, volnosti. To poslední, o co se zajímá, je politika. 

(Zdroj: ČSFD).

Král Šumavy - 1959

Král Šumavy 2022

 

Trailer KRÁL ŠUMAVY - Temný kraj (2022).

Král Šumavy (1959) ukázka z filmu.

Použité zdroje: ČSFD, Voyo, Youtube, Média guru.

POHRANIČNÍ STRÁŽ V USA

 

O Pohraniční stráži ve Spojených státech amerických.

 

Jak jedním slovem úplně vylidníte centrum Los Angeles?

Jak úplně vylidníte centrum města Los Angeles v pravé poledne? Jednoduše. Stoupnete si uprostřed davu a mocným hlasem zařvete: „IMMIGRATION!“ (imigrační kontrola).

Je to sice starý vtip, ale stále se strefuje do pravdy. V roce 2022 je ve Spojených státech přes 12 miliónů nelegálních přistěhovalců. Ročně se jich do USA pokusí dostat přes půl milionu a tato situace se stále zhoršuje. Jen v dubnu 2022 překročilo jihozápadní hranici s Mexikem 235.000 migrantů.

Dav migrantů směřujících do USA z latinské Ameriky

Pašování lidí je výnosný obchod. Pašeráci si inkasují až dvacet tisíc dolarů za osobu. Nelegální migranti jsou mnohdy profesionální zločinci, kteří pracují pro drogové a jiné organizace z latinské Ameriky a kteří někdy neváhají na americké pohraničníky střílet. Jindy organizované zločinecké skupiny nutí své „klienty“ žít v USA v nelidských podmínkách jako novodobí otroci či je nutí k prostituci.

Čí je to ale chyba, že se Americe nedaří ochránit vlastní hranice? Zřejmě ne Pohraniční stráže USA (U.S. Border Patrol překládám jako Pohraniční stráž USA - PS USA, byť by se tento název dal z angličtiny přeložit i jako Pohraniční hlídka). 

Mám za to, že příslušníci PS USA nemají dnes šanci důsledně chránit vlastní hranice, a i také proto je jejich služba velmi nevděčná.

Poloha tunelu pro pašování drog pod hranicemi Mexika a USA. Tunel byl vybudován

drogovým kartelem Sinaloa z Mexika. Američtí pohraničníci tunel objevili v roce 2006.

Myslím, že jedinou možností jak pořádně ochránit hranice je vojskový způsob. Mnozí Američané by to zřejmě uvítali. Jenže, chyba lávky, na to dnes v USA (a žel nejen v USA) chybí politická vůle. Někteří politici totiž ze současné situace těží. V lepším případě ve volbách, kde slibují, že do USA pustí snad každého z latinské Ameriky a tak získávají nemálo hlasů třeba v hispánských volebních obvodech. A v horším případě tito milí politici jedou,přímo či nepřímo,v obchodu s otrockou prací či s drogami.

Není pak divu, že politici hází americkým pohraničníkům klacky pod nohy. S výjimkou státu Arizona tak mají policisté ve všech státech USA zakázáno kontrolovat, zda je dotyčná osoba v zemi legálně a nesmí to ani americká armáda.

Trocha historie

Pohraniční stráž USA vznikla ze zákona v roce 1924. Jejím hlavním úkolem bylo chránit hranice, např. před pašeráky a ilegálními migranty či zamezit útěku hledaných zločinců z USA. V té době do USA přes Mexiko nezákonně proudily tisíce Číňanů.

Američtí pohraničníci zadržují nelegální čínské migranty na mexické hranici, 20. léta

Přestože jim v ochraně hranic tu a tam vypomáhala armáda, ochrana hranic byla zcela nedostatečná i po roce 1924. Pohraniční stráž USA totiž čítala jen několik set příslušníků a navíc jen málokteří měli motorová vozidla či lodě. Většina prováděla pouze hlídkovou činnost na koních. Byl to ale začátek.

Pohraniční stráž USA, hlídka na koni po roce 1924 (vlevo) a v roce 2022 (vpravo)

To se změnilo až po roce 1935, kdy pohraničníci získali motorová vozidla a rádiové spojení. Během 2. světové války pak pohraničníci střežili nejen hranice, ale i zadržovací tábory pro cizince. Také pátrali po nepřátelských sabotérech a poprvé začali používat leteckou techniku.

Příslušník PS USA s automatickou puškou Thompson, 1940

Po roce 1952 mohli pohraničníci ze zákona poprvé kontrolovat a zadržovat nelegální migranty na celém území USA. Nelegální přistěhovalectví začalo i tak nabývat na síle.

Ve snaze zvýšit ochranu hranic v 90. letech proběhlo několik akcí, jako např. akce „Udržet čáru“ (Hold the Line). Pohraničníkům se podařilo srazit nelegální vstupy do země až o 75%. To má sice daleko k mottu PS ČSSR „Neprojdou,“ ale na americké poměry to byl nevídaný úspěch.

Jako jeden z mála politiků chtěl situaci řešit bývalý americký prezident Trump. Prosazoval přísnou ochranu hranic s Mexikem, kde chtěl postavit devět metrů vysokou ocelovou stěnu, která by zabraňovala snadnému vstupu nelegálních migrantů na americké území z Mexika. Nakonec se však podařilo postavit jen 732 km této stěny ze 3.145 km americko-mexické hranice. Nový prezident Biden poté stavbu hraniční stěny zastavil.

Prezident Trump před hraniční stěnou na americko-mexických hranicích, 2020

Pohraniční stráž USA byla původně podřízena Imigrační službě. Později spadala pod Ministerstvo spravedlnosti a dnes je pod Ministerstvem národní bezpečnosti USA. Hlavním úkolem PS USA je chránit americké občany, chránit hranice, a posilovat tak hospodářský rozkvět země.

Služba amerických pohraničníků může být nebezpečná. Od vzniku PS USA ve službě zahynulo 150 pohraničníků.

Čestná stráž pohraničníků (zelené uniformy) a celníků (modré) uniformy za padlé kamarády

Ochrana amerických hranic dnes

Americké hranice dnes chrání přibližně 21.000 pohraničníků z povolání. Mají co dělat, jen hranice s Mexikem je dlouhá 3.145 km a hranice s Kanadou 8.891 km. Působí rovněž na pobřeží a zasahují až 160 km od hranic ve vnitrozemí.

Pohraničníci na vznášedlu na řece Rio Grande u mexických hranic

Pohraničníci ve službě používají nejnovější technologie, jako např. věže osazené kamerami s termovizí a odposlouchávacím zařízením, ze kterých i v noci na velkou vzdálenost vidí a slyší možné narušitele amerických hranic. Pozorovací věže jsou spojeny do jednotného počítačového systému. Pohraničníci jsou také vybaveni obrněnými motorovými vozidly, letadly, vrtulníky, rychlými čluny, vznášedly, drony a jinou technikou.

Do výzbroje PS USA patří pistole Glock 19M, samopaly Heckler & Koch UMP, automatické pušky Colt M4, brokovnice Remington, granáty M67, granátomety M79, omračující granáty a další zbraně. Pohraničníci musí cvičit střelby na střelnicích nejméně každé tři měsíce.

Pohraničník s automatickou puškou Colt M4 Carbine

Uchazeč o službu v PS USA musí ke vstupu do přijímacího řízení splnit alespoň tyto podmínky:

• musí být občanem USA

• musí mít platný řidičský průkaz

• musí pobývat na území USA nejméně tři roky za posledních pět let

• musí se kvalifikovat na držení střelní zbraně

• musí být ve věku do 40 let

• musí hovořit anglicky, k tomu je znalost španělštiny velkou výhodou

• musí mít nejméně jednoroční zkušenost z policie, armády či jiné bezpečnostní složky

• nesmí užívat nelegální drogy

• nesmí být trestanou osobou

Poté uchazeč podstoupí:

• přijímací test

• vyšetření své minulosti

• zdravotní prohlídku

• test fyzické zdatnosti

• přijímací pohovor

• test polygrafem (detektorem lži)

• test na přítomnost drog

Odznak, pravá a levá ramenní nášivka a vlajka PS USA

Pokud uchazeč splní všechny podmínky a projde všemi testy, čeká ho měsíční kurz v místě budoucí služby a poté 55 dní výcviku v CBP Border Patrol Academy ve městě Artesia ve státě Nové Mexiko. Výcvik je zaměřen na předměty, jakými jsou např. právní předpisy, tělesná příprava, střelba, ovládání motorových vozidel, taktická příprava, praktická cvičení a mnohé jiné. Uchazeči, kteří neumí španělsky navíc projdou osmitýdenním kurzem španělštiny.

Absolventi CBP Border Patrol Academy a noví příslušníci PS USA

Pohraniční stráž je v USA považována za elitu ozbrojených sil. Její příslušníci jsou placenými pohraničníky z povolání. V roce 2022 je základní plat pohraničníka u nejnižší hodnosti přibližně 44.000 dolarů ročně. K tomu může dostat příplatky za službu v rizikové oblasti, přesčasy, službu o svátcích ve výši až 27.000 dolarů a zvláštní prémie za vzorný výkon služby. S odslouženými lety a stoupající hodností plat vzrůstá. Náčelník PS USA pobírá roční plat ve výši okolo 120.000 dolarů. To někomu může připadat jako velké peníze, ale na americké poměry to zase tak mnoho není. Zvažme tak např. skutečnost, že průměrné školné v soukromých základních a středních školách je ve Spojených státech ročně 27.000 dolarů. Ano, děti pohraničníků mohou sice chodit bezplatně do veřejných základních a středních škol, ale tam se často mnoho nenaučí a pak jsou celý život v nevýhodě.

Nejnižší služební hodnost (vlevo) – agent PS USA, která odpovídá hodnosti poručíka U.S. Army

a nejvyšší hodnost (vpravo) – náčelník PS USA, která odpovídá hodnosti generála U.S. Army

Kromě samotného platu jsou v USA však velmi důležité další výhody, jako např. 30 dní placené dovolené ročně, zdravotní pojištění či možnost odchodu do důchodu po 20 letech služby. Něco takového má málokterý Američan.

Platy a výhody amerických pohraničníků jsou zasloužené těžkou a mnohdy nebezpečnou službou.

______________________________________________________________________________

© Mirek Katzl 2022

Použité zdroje:

U.S. Customs and Border Protection

U.S. Embassy in Uruguay

U.S. National Archives

U.S. Cogressman Doug Lamborn

U.S. Cogressman Glenn Grothman

U.S. Department of Homeland Security

U.S. Drug Enforcement Administration

Pozn.: Veškeré obrázky použité ve článku jsou volně šiřitelná díla. Nepožívají autorské ochrany a není tedy u nich nutné uvádět zdroj.

 

 ZAJÍMÁ VÁS VÍCE TAKOVÉ TÉMA? Klikněte si pro další příběhy. 

1* Tady jste skončil. 

2* VKR u jednotek US.ARMY.

3* Politická indoktrinace v US.ARMY.

4* Jak se (ne)stát Američanem.

                 Statistika (počítadlo přístupů) weblogu Pohraničník ke dni 23.11.2022.

 

ADRESA REDAKCE: pohranicnik@gmail.com

Výzva čtenářům weblogu Pohraničník.

Pokud máte zájem, zapojte se i vy do tvorby našich pohraničářských stránek. Sepište své vzpomínky na službu u Pohraniční stráže, Vojsk Ministerstva vnitra, Oddělení pasové kontroly, Oddělení ochrany státní hranice, nebo, pokud jste sloužili u ČSLA u PVOS, na vidové hlásce u státní hranice a zašlete je do redakce weblogu Pohraničník, rád je zveřejním, aby si je mohli přečíst i ostatní. Rovněž uvítám vzpomínky vojáků ČSLA, pokud příběh, článek, bude nějak souviset se státní hranicí ČSSR, nebo Pohraniční stráží.

Děkuji :-)