14. května 2024

PŘIŠEL MĚ MAIL - ŽÁDOST O KOOPERACI

 Dnes, tj.14.května 2024, jsem ve své mailové schránce pro redakci weblogu Pohraničník, našel e-mail v tomto znění, cituji + screenshot: 


Hezký den,

nejprve bych rád poděkoval za reklamu, ta je vždy více než vítána. Ale díky, jak už to tak bývá, nejsou důvodem proč Vám vlastě píši. Připravujeme totiž díl věnovaný případu posledního mrtvého na Československých hranicích. Je to vlastně poměrně smutný případ, jehož obětí se bohužel stalo dítě a za který může spíš než cokoli jiného nerozvážnost rodiny, která se rozhodla hranici překonat. Nicméně i to je nepochybně svědectvím doby.

Inu a právě pro tento příběh jsem si říkal, že by bylo zajímavé najít nekoho kdo v oné době, konkrétně šlo o 15. května 1989, sloužil u roty, které se tento příběh týkal, ideálně pochopitelně kdo byl této události účasten. Konkrétně jde o rotu Dolní Silnice 7. brigády PS Sušice. No a protože nepochybuji, že máte mezi bývalými příslušníky PS řadu kontaktů, napadlo mne Vás požádat zdali byste nám s nalezením takového respondenta nedokázal pomoci. Ono i pokud oslovíme bývalé příslušníky PS třeba na FB my, není příliš pravděpodobné, že si s námi budou chtít příliš povídat, ale věřím že Vy byste mohl tušit kdo případně je ochoten si povídat.

Jen pro úplnost o jaký případ se jedná, více informací ne možné najít na těchto odkazech:

https://www.abscr.cz/archivalie/posledni-obet-na-hranici/
https://www.ustrcr.cz/uvod/dokumentace-usmrcenych-statni-hranice/usmrceni-statni-hranice-portrety/strecker-kevin/#p19
https://www.abscr.cz/data/pdf/sbornik/sbornik9-2011/kap08.pdf

Mou otázkou tedy je, zdali byste nám byl ochotel v tomto pomoci, tedy pokud je vůbec nalezení takového pamětníka reálné. Každopádně ať tak či tak, budu rád za Vaši odpověď :-)


--
S pozdravem,
Jakub Bouček
Tel.: +420 603 163 442
Mail: boucek@undergroundmedia.cz
UnderGroundMedia.cz 




Celá záležitost souvisí s mým předešlým článkem, který naleznete tady:

http://pohranicnik.blogspot.com/2024/05/jak-jsme-se-dostavali-pres-hranice.html 


    Nebudu to celé rozebírat znova, neboť vám všem je z kontextu jasné, o co jde. Nemám ani v úmyslu někoho z nás, bývalých pohraničníků přesvědčovat o tom, jak by měl na tuto výzvu reagovat, toho jsem opravdu dalek, každý máme svůj rozum. 

    Na druhé straně, na obranu tvůrců projektu Tajemno a záhady chci, sám za sebe, poznamenat, že jejich tvorba je velmi kvalitní, poutavá, plná faktů, zajímavostí, ale bez politické agitace, propagandy, falšování historie, tak, jak jsme už dlouho zvyklí na veřejnoprávních i korporátních masmédiích, kdy se mnohým z nás z činnosti presstitutek a presstitutů (co se bezdůvodně označují za novináře) chce doslova zvracet.

    Dokumentární pořady, tvorbu od Tajemno a záhady, naleznete nejen na sociální síti YouTube, ale i ve vysílání české TV stanice CS History (kterou i já pravidelně sleduji). 

Logo TV stanice CS HISTORY


     Říkám si, že by nebylo špatné, kdyby někdo z nás, pohraničníků, sloužících pod 7.bPS Sušice, který o výše popisovaném incidentu něco ví, jak se říká, z první ruky, poskytnul validní informace, neboť by měla být slyšena i druhá strana a nejen to, co je v archivech mnohdy popsáno ne zcela přesně a podle reality. 

     Ano, vím, že máme spoustu negativních zkušeností s médii, ale připomínám, že tento projekt Tajemno a záhady, není Česká televize, Český rozhlas,nebo MFD Lži.dnes případně uječený bulvár jako je Blesk, či Aha.  

    Tím článek končím, rozhodnutí je pouze na vás. Kontakty na mládence z Tajemno a záhady vidíte výše, je uveden mail i telefónní číslo. Jsem ochoten udělat i prostředníka, můžete psát i mě na TENTO MAIL redakce a já vše přepošlu.

Děkuji. 

Zdeněk - admin weblogu Pohraničník.



ODKAZY: 

** Tajemno a záhady (Youtube)

** 10.rPS Dolní Silnice



7. května 2024

JAK JSME SE DOSTÁVALI PŘES HRANICE

    Na sociální síti Youtube, na mém oblíbeném kanále Tajemno a záhady, jsem našel opravdu zajímavé video s tématikou cestování, od časů Rakousko-Uherska, přes První republiku, období Protektorátu za nacistické okupace Německem, časy po Vítězném únoru 1948, Normalizaci 70.let až po období uvolňováni v druhé polovině 80.let v éře tzv.Perestrojky a Glasnosti.


    Rozhodl jsem se s tímto dokumentem seznámit i vás, čtenáře weblogu Pohraničník. Předpokládám, že by nepříliš dlouhé, avšak fakty nabité video, mohlo zaujmout nejen bývalé pohraničníky, ale i civilní p.t.veřejnost, vojenskou službou "nepolíbenou". A jak už jsem naznačil, kladem je historická realita, bez politických slimejšů a aktivistické propagandy. 




VIDEO si přehrajete kliknutím TADY .


    Nevím jak vy, ale mnohé fakta jsem slyšel úplně poprvé. Třeba o tom, jak se cestovalo za německé okupace mezi tehdejším Protektorátem a nacistickou Německou říší. Jenom, mě chyběly informace o tom, zda a jak se dalo cestovat mezi Protektorátem a Slovenským státem a zda i tady byl uplatňován režim tzv."policejní hranice". 

    Kdysi, právě o cestování, dokladech a pohraničních kontrolách v období II.světové války, měl na svém webu historik pan Krystlík. Bohužel, text jsem si tenkrát neuložil. Dnes už tyto web stránky neexistují a pan Krystík již není mezi námi, takže se ho na nic nezeptám. Pokud by snad někdo z vás čtenářů měl relevantní informace, poprosil bych o zaslání na adresu redakce, rád o tom napíšu článek.

     Chci také využít přiležitost a požádat (nejen) bývalé pohraničníky, jenž sloužili přímo na čáře, ale i zaměstnance OPK, O OSH, týlové pracovníky na úrovni brigád Pohraniční stráže a klidně i vojáky ČSLA, jenž sloužili na vidových hláskách PVOS, aby napsali své vzpomínky na vojenskou službu a zaslali je, s potěšením je publikuji a pokud by přiložili pár dobových fotek, tak to bude úplně skvělé. 

    A opět opakuji: redakce weblogu Pohraničník je absolutně diskrétní, pokud si bude autor článku, textu přát, nebude v žádném případě jeho identita zveřejněna. Neboť "co se v redakci webu Pohraničník odehraje, to tam také zůstane".  

Adresa redakce weblogu Pohraničník:  pohranicnik@gmail.com 




Použitý zdroj pro článek a video: https://www.youtube.com/@Tajemnoazahady/


ZAJÍMÁ VÁS VÍCE? 

** Jak se cestovalo na Západ v dobách ČSSR

** Cestování mezi sektory v rozděleném Berlíně (Ost - West)

** Nádraží Železná Ruda (CS) - Bayerische Eisenstein (D)


1. dubna 2024

MĚLI JSTE NA VOJNĚ "VYPLAŠENKU"?

    Kdysi dávno, v srpnu 2015, publikoval na známém webu D-FENS, jeden můj známý, ing.Franc, velmi dobrý článek s názvam VYPLAŠENKA, který mě, jak se říká, chytil za srdce, neboť jsem, s panem inženýrem, jak jsme ho všichni oslovovali na Facebooku, tak nějak duševně spřízněn.

    Bohužel, čas oponou trhnul a tajemný ing.Franc se, z Facebooku a sociálních sítí vůbec, stáhnul, dokonce zrušil svoje webové stránky Franc píše, což je škoda převeliká, neboť tam bylo mnoho skvělých článků. Nicméně, rozhodnutí pana France je třeba respektovat. 

    Na příběh VYPLAŠENKA jsem si nedávno vzpomněl, když jsem si přes svoji radiostanici povídal se svým kamarádem, volací znak OK9JN, na téma, že bývali Čechové, bývali jonáci. Tedy, to bývali, ale naposledy v 15.století, za bratra Jana Žižky (od těch dob už jen samé slavné prohry a kolaborace). A přišel mě na mysl onen výše zmiňovaný text. Hned jsem ho kamarádovi od vysílaček poslal přes WhatsApp, neboť vím, že i on je stejná krevní skupina jako ing.Franc. Jemu se moc líbil také. 

    Tak jsem se dnes, neboť je Velikonoční pondělí (1.duben 2024) a navíc tzv.Apríla, kdy se činí rozličné legrácky a džouky, rozhodl o tento článek rozdělit i s vámi. 

    Zde budu publikovat jen velmi krátkou část, která se týká "Vyplašenek" za vojenské služby. Je to sice krátké, ale myslím, že docela zábavné. I když, je to vlastně hořký humor. Nicméně, posouzení nechám na vás.


                                          ----------------------------------------------------------------- 

                                                                    VYPLAŠENKA.

S tímhle slovem jsem se setkal poprvé na vojně. Označovalo někoho, kdo se bál vykonat něco, co bylo v rozporu s pravidly, vojenským řádem, přeneseně všechno, z čeho mohl (ale nemusel) vzniknout nějaký malér.

Ilustrační foto k článku.

 Vyplašenka vám nikdy nepodepsala vycházku i když guma nebyla ten den v kasínu, vyplašenka minutu po večerce nahlašovala vaší absenci dévéťákovi, i když do rána do šesti byste vždycky přišli a nikdo by to většinou nezjistil. 

Vyplašenka by nikdy nepronesla přes bránu chlast a nikdy by neojebala nadřízeného. Vyplašenka všechno plnila do posledního puntíku, leč sama byla mnohdy bez ohledu na toto snažení zprcána od nadřízených, ale ani tyto výmrdy dotyčného nepředělaly a tak jako vyplašenka odcházel i do civilu.

Ilustrační foto k článku.

Ačkoli vojna už dávno není povinná a příhody z ní jsou jen součástí nostalgických „urban legends“, vyplašenky nevymřely. Naopak. Daří se jim skvěle.

                              

    Vyplašenka nesedne do auta, aniž by se neujistila, že lékárnička ještě není prošlá, neopomene zkontrolovat  všechny žárovičky a běda, když by měla jet v prosinci po suché silnici na letních gumách! 

    Pokud vyplašenku stopne silniční fízl, rozklepe se a po povinném kolečku servility a lidské nízkosti ihned na místě zaplatí příslušný flastr, poděkuje a ještě si říká, jak z toho náramně vyvázla.


Celý článek si můžete přečíst zde:  https://dfens-cz.com/vyplasenka/ 


Takže se ptám, vás čtenářů weblogu Pohraničník, zažili jste během své vojenské služby, lhostejno, zda u Pohraniční stráže, ČSLA, nebo Vojsk MV, takovou, či podobnou "Vyplašenku"? Pokud ano, ozvěte se dole pod článkem, v rubrice Komentáře. Děkuji.
  

11. března 2024

NAPSAL JSEM VÁM TO PRVNÍ.

     Vážení čtenáři weblogu Pohraničník. Tento článek, který zde po krátké úvaze publikuji, se tentokrát netýká tématiky ochrany státní hranice v dobách studené války, ani nepojednává o Pohraniční stráži ČSSR, případně o podobných věcech s tím souvisejících.

    Něco podobného jsem učinil někdy v roce 2015, kdy, po pozvání německé kancléřky A.Merkel, začala zcela nekontrolovatelná invaze nelegálních imigrantů do Evropy, zejména zemí EU a Německa. Všichni víme, jak to dopadlo (a to stále nekontrolovatelná imigrace, zejména muslimů z Afriky a zemí Orientu stále pokračuje). Spolková republika, Francie, Belgie, Švédsko se pomalu stávají islámskými chálifáty, převzetí veškeré moci islamisty je jen otázkou času. Pouze Německo ještě čeká tzv."Beirutizace", kde budou mezi sebou bojovat o moc a vliv představitelé tureckých "starousedlíků", radikální muslimové z Orientu a brutální gangy Afričanů. Jsou v tom velké peníze a jak už jsem psal, boj o moc. Ostatně, něco podobného vidíme třeba ve Skandinávii, kde jsou přestřelky, výbuchy, vraždy na denním pořádku a kde státní moc, ozbrojené složky veřejně přiznávají, že nad bezpečností v zemi ztrácí kontrolu. Takové malé Somálsko na severu Evropy. Ale, o tom nechci psát.

     Tématem dnešního článku je reálná možnost velké války (nikoliv zatím 3.světové války) s Ruskou federací, poté, co Ukrajina ve Speciální vojenské operaci, vedené již dva roky ze strany Ruska prohrává, což vyvolává silnou nelibost tzv. Kolektivního západu, Spojených států, Velké Británie a NATO. 


    Jak všichni víme, zpravodajství korporátních i veřejnoprávních masmédií v ČR jsou plné radostného očekávání velké války s Ruskem, kde by, podle presstitutek a redakčních hulibrků, měly liberálně progresivní hodnoty kolektivního Západu, pod vedením NATO zvítězit a srazit Rusko na kolena.

    Nedávno se o tom mluvilo při nějakém eurosummitu v Paříži, kdy gerontofil Macron přímo navrhoval vstup vojáků členských států NATO na území Ukrajiny.

    I u nás by někteří jestřábi zatáhli Českou republiku do války s Ruskem. Třeba psychopat, generál Řehka z GŠ AČR, nebo sociopatka, ministryně obrany ČR Jana "Marfuša" Černochová.

Pokud nevíte, vygooglete si. Třeba vřískání generála Řehky je i na YouTube. Smutná podívaná, něco jako projev nacistického ministra Josepha Goebbelse 18.února 1943 v berlínském Sportpalastu. 

A teď k tomu, co by nás konkrétně mohlo, v případě války s RF čekat.

    Jsme, hned po USA, označeni vedením Ruské federace, jako největší nepřítel Ruska (opět, můžete si prohlášení Kremlu vygooglit).

     Ano, až na takové místo jsme se dostali. Poděkovat můžete na Úřadu vlády ČR, v Poslanecké sněmovně, na Ministerstvu zahraničí a na Ministerstvu obrany.

Pokud bude konflikt NATO - Rusko eskalovat, může dojít k nasazení nukleárních zbraní ze strany Ruska.

Ilustrační foto: termonukleární exploze - jaderný úder.



Cílem budou zřejmě shromaždiště armád jednotlivých států NATO na území Ukrajiny.

Pokud to nebude stačit, mohlo by Rusko, jako vyšší formu odstrašení, zacílit i mimo prostor Ukrajiny.

    A ne, nebudou to USA. To by vyvolalo globální konflikt, což nechce ani Rusko, ani Amerika, to je jisté. WW3 by ještě rozhodně nebyla na řadě.

    Cílem nebude ani letecká základna Aviano v Itálii, nebo Rammstein v Německu, neboť tam je velký počet dislokovaných amerických vojáků.

     Úder bude veden na Polsko, neboť Poláci si o to, stejně jako mnohokrát v minulosti, říkají a tak to dostanou. Známe dobře historii Polska. Třeba obyvatelé Českého Těšína by mohli vyprávět, jak se právě Poláci zachovali po 4.říjnu 1938
      
     (Můj děda mě o tom třeba vyprávěl a to by jeden zvracel, jak se k českým obyvatelům právě Poláci chovali. Ale "karma je zdarma" a Polsko později, v roce 1939, pocítilo vlastní medicínu, ze strany nacistického Německa a sovětského Ruska). 

Ilustrační foto: vojáci polské armády.



A pak jsme na řadě my.

     Cílem nebude Praha, jak si mnozí myslí, neboť ani vyzbrojené Rusko nemůže zbytečně plýtvat jadernými zbraněmi, na Prahu, Plzeň, Třebovou, Ostravu apod.

Cílem budou Pardubice.

Ilustrační foto: město Pardubice CZ 

    Proč? Jednoduchá odpověď. Je zde obrovský podnik Explosia, asi největší výrobce trhavin a výbušnin v Evropě. Jeden z mála, moc jich už v současnosti není. Takže, přímý dodavatel NATO, zásobárna války v UA a proti Rusku.

    Dále je zde obrovská chemická továrna Synthesia. Jeden z největších evropských výrobců kvalifikované chemie. Podnik který je nejen vidět, ale čichem i cítit, to by potvrdil každý občan Pardubic.

To máme dvě mouchy jednou ranou. Dva strategické cíle, jejichž zničení bude mít velmi efektivní přínos pro Rusko.



    Osud obyvatel Pardubic a širokého okolí je každému jasný.
Ti "šťastnější", v epicentru jaderného úderu zemřou ihned. Ty "méně šťastné" čeká mučivé umírání na následky ozáření, uniklých chemikálií a různých těžkých zranění neslučitelných s životem. Živí budou závidět mrtvým.

    Ale, to je oběť, kterou by psychopaté a sociopaté, jenž jsou v současné době v ČR u moci, rádi přinesli na oltář tzv. evropských hodnot.
 
Klidně i do posledního z našich životů....


    Možná jsem se příliš rozepsal rozepsal,aniž bych byl vojenský analytik,nebo aspoň odborník, jako jsou ti třicetiletí eurohujeři ve vysílání ČT24, kteří mají ve všem hned jasno. Ale, bylo to nutné, aby jste pak neříkali, že jsem vás nevaroval.

    Ovšem, pokud se ve své vizi mýlím, tak mě opravte. Můj text není dogma. Může být, že jsem neuvědomnělý  dezolát, stará struktura a opelichaný pes (duráckaja sabáka), který ničemu nerozumí. A že nás naopak čeká velké vítězství, totální porážka méněcenných mužiků v Rusku, z kterých si, v rámci Nového světového pořádku uděláme otroky a že přírodní zdroje Ruské federace vezmou pod svoji ochranu nadnárodní korporace, neboť, jak jednou prohlásila krvavá řeznice z Balkánu tenkrát ve funkci ministryně zahraničí USA, Mařena Albright Korbelová, "není spravedlivé, když má Rusko tolik (nerostného) bohatství a nechce se o ně rozdělit". (parafrázuji, citace není úplně přesná). Zkrátka a dobře, růžová budoucnost, sociální jistoty, které nám přinese Greendeal, ekobio a bezemisní Evropa. 

Pro jistotu zde ale dávám i tento disclaimer. Máme totiž vládu fialové chunty, Ministerstvo lásky ovládá pološílený Ropušan a jeden nikdy neví, jak je to v současnosti, v Ústavě ČR deklarované, se svobodou slova a projevu.

Dislaimer. (Sorry jako, milí čtenáři).


    A to by myslím stačilo. Samozřejmě, že uvítám vaše názory v rubrice KOMENTÁŘE, dole pod článkem. Neboť mnohdy platí, že diskuze k textu je mnohdy zajímavější než původní článek. Mě samotného zajímá, co si o celé popisované záležitosti myslíte vy, nebo, jak se podle vás situace v budoucnu vyvine. Děkuji. 

PS: A nezapomeňte. Napsal jsem vám to první :-)



(C) Zdeněk - admin weblogu Pohraničník.

Adresa redakce:  pohranicnik@gmail.com

1. února 2024

AKCE RYS - VOJENSKÝ FILM (1979)

   Na facebookové stránce TV stanice CS FILM jsem zachytil informaci, že 6.února 2024 ve 20:00 hod bude tato stanice (dostupná přes tv kabelové sítě a IPTV) vysílat téměř neznámý český (televizní) film AKCE RYS, z roku 1979, s vojenskou tématikou, z prostředí průzkumníků ČSLA.

   Jak se mě ještě podařilo zjistit, CS FILM má práva na celkem čtyři vysílání, takže, kromě premiéry dne 6.2.2024 se bude AKCE RYS ještě 3x reprízovat, což je myslím dobrá zpráva pro ty, co nemají možnost si film nahrát, nebo dát do uložiště IPTV. 

Co o tomto filmu píše web ČSFD? 


Akce Rys je krycí jméno pro nácvik přežití v týlu nepřítele. Pro tři mladé vojáky Aleše, Otu a Františka to znamená přežít deset dní v lese, nenechat se chytit ani vlákat do léčky, denně podávat informace o pozorovaném objektu a to vše s dávkami potravin na pouhé dva dny. Takový úkol může splnit jen dobře sehraná parta.



Český film AKCE RYS nebyl už cca 30 let vysílán v žádné televizní stanici, ani ho nelze koupit na DVD či Blue ray, tudíž pro mnoho diváků, zejména mladšího věku, bude velkou neznámou, stejně jako pro mě, vůbec jsem neměl o jeho existenci ani tušení, a o to je moje radost větší :-) 

Použité zdroje k článku: 

** Webové stránky ČSFD

** Webové stránky CS FILM

Československo, 1979, 66 min

8. ledna 2024

DOBOVÝ PŘÍBĚH Z HRANICE PLR - ČSSR

   Na tenhle příbeh z webu NEVIDITELNÝ PES, provozovaný známým českým spisovatelem panem Ondřejem Neffem, mě upozornil v předvánočním čase (prosinec 2023) jeden z čtenářů weblogu Pohraničník. Ač já sám jsem návštěvníkem Neviditelného psa, tento článek mě o Adventu uniknul.

  Je to zábavné počtení, příběh z 80.let, jenž se odehrává na železničním přechodu (OPK), mezi tehdejší Polskou lidovou republikou a Československou socialistickou republikou, je zahalen do odéru polské vodky, nepostrádá humor a vlastně ani absurditu časů reálného socialismu. Snad se vám bude také líbit.


     Do Prahy jsme z Varšavy, kde jsme se účastnili Kongresu chemiků, jeli vlakem, jak jinak v té době. Opatrně jsme ve vlaku nakládali do poliček nad sedadly naše zavazadla. Velice opatrně. Ono sklo rádo praská, že? A čert ví, jestli jsou ty polský flašky tak kvalitní, jako jejich obsah. Já jsem v duchu sám sebe chválil, že se mi podařilo na poslední chvíli sehnat dvě lahve Wodky Zubrowka, což byla tehdy u nás vzácnost. V láhvi této vodky byl vždycky strčen jeden stvol trávy, kterou prý mají rádi zubři, a která má zvláštní a příjemnou chuť a vůni.

Polská vodka Zubrowka.


     Cesta vlakem probíhala celkem v klidu. Delegáti kongresu, tedy naši učni, samozřejmě seděli odděleně od nás v jiných kupé, což vyhovovalo oběma stranám. Hned po odjezdu jsme mladým „delegátům“ vysvětlili, že sice víme, že žádný alkohol s sebou nevezou, protože určitě vědí, že mládež do 18 let má alkohol zakázaný. A v případě, kdyby si některý z nich, kterému je více než 18 myslel, že může popíjet či případně nabízet alkohol nezletilým, velice se mýlí. Toto úřední doporučení jsme zdůraznili s faktem, že až přijedeme do Prahy, bude na nás na Hlavním nádraží čekat firemní autobus. A odveze nás všechny na internát do Kralup. Kde některé z nich budou čekat rodiče. Takže by případný „dechový kontakt“ mohl dopadnout špatně. Pro ně a následně i pro nás. Mládež to rozumně odkývala a my jsme se odebrali do svého kupé.

     Tam jsme si každý otevřel svoji lahev vodky. Po polsko-ruském způsobu jsme jí popíjeli rovnou z lahve (kde bychom také vzali nějaké skleničky?) a v poklidném duchu jsme mířili k česko-polské hranici. Přejet tehdy hranici do Polska nebylo, tak jak se správně po pražsku říká: „einfach“. Neb českoslovenští pohraničníci byli i přes momentálně kvasící „Pražské jaro“ bdělí a ostražití. Jak byli již od dob první republiky a za socialismu pak zvláště po Poznaňském povstání, známém též – polsky Poznański Czerwiec, což byl první masový protest polských obyvatel proti komunistické vládě v Polsku. Naši pohraničníci byli už od války ČSR s Polskem v roce 1919 vůči Polákům „ostražití“ a pořád je, ani za socialismu, neměli vůbec rádi. Takže jeden neví.

     Ovšem problém nastal ještě dříve, než na nějaké československé orgány došlo. Na polské hranici vstoupili do vlaku polští policisté a hlavně celníci. Ti hbitě postřehli otevřené lahve s vodkou na stolku pod oknem a provedli nám dokonalý, jak se říkalo na vojně či kriminálech „filcunk“. Tedy prohlídku. Objevili další ukryté lahve s vodkou a sdělili nám, že jich máme moc, a že nám přebytečné zabavují. Tato představa byla tak děsivá, že jsme si vzpomněli na naše hrdé předky, kteří se nedali cizáky zahanbovat. Například jak psal Jan Neruda: „My bijem o mříž, ducha lvi, a my ji rozbijeme!“ Takže: „Nedáme se! Hin sa hukáže!“

Ilustrační dobové foto: pohraničníci polské WOP.


     V lítém slovním souboji s polskými celníky padaly různé návrhy, jak tuto naši drahocennou vodku zachránit. Až to jeden z polských celníků nevydržel a potměšile pravil (asi měl své zkušenosti!), že ty lahve s vodkou by nemuseli zabavit, to ovšem v případě, že by již byly otevřené a něco z nich viditelně upito. To znamená, že by to byl úředně „nápoj“ a nikoliv „kontraband“. Po krátkém rozmýšlení jsme na tento návrh přistoupili. Tedy my vedoucí. Otevřeli všechny lahve vodky, tuším že jich bylo šest nebo osm, a před polskými úředníky se z každé lahve napili. Tak, aby bylo viditelné, že jde o nápoj, který je již používán, jak polští celníci bdělým zrakem u každé lahve zkontrolovali.



Ilustracní foto: polský hraniční sloup.



    Po přejetí hranice se nám pak začala krajina nějak kolem nás rozmazávat a rozmazávat, ba zdálo se, že není úplně něco v pořádku s rovnováhou vlaku a vůbec celé zeměkoule. Čím víc se blížila naše matička Praha, tím se účinky úřední manipulace, kdy se zavřené lahve vodky měnili po otevření a po úředně zkontrolovaném napití na „nápoje“, zvyšovaly.

    V Praze nás čekal přistavený autobus. Ovšem jeho řidič nebyl ten, s kterým jsme běžně jezdili. A tenhle odmítl představu, že ty dva úplně ožralý chlapi jsou vedoucími skupiny učňů, co přijela z Varšavy. Až ho museli naši žáci, tedy úředně „delegáti“ kongresu, co nás předtím šetrně dovedli – či spíše skoro donesli, důrazně na autobusové nástupiště před „hlavákem“ přesvědčovat, že jo, že jsme ti soudruzi vedoucí. Ale že jsme měli diskusi s polskými celníky a následkem toho, jak pravil jeden z nezletilců, který to vyjádření zřejmě pochytil od svého dědečka, že jsme prostě nalitý „jak velitel od dragounů“.

 

ZUBROWKA - kudy teče, tudy chutná :-)

(C) Autor příběhu: pan Václav Vlk starší.

ZDROJ: Neviditelný pes


ZAJÍMÁ VÁS VÍCE? Klikněte si na další články.

** Ochrana státní hranice ČSSR se socialistickými státy 

** "Četníkem" na česko-polské hranici

** Krycí jméno "Přehrada"

** WATAHA - seriál HBO o polské Pohraniční stráži (SG)

** Na granici dwóch šwiatów (článek v polském jazyce).

** Rozhovor s bývalým důstojníkem PS (Interview s provozovatelem webu Pohraničník)

9. prosince 2023

AMERICKÉ "PROVOKACE" VRTULNÍKY NAD HRANICÍ BRD-ČSSR

PROLOG.

    Úvodem článku chci zcela jasně a zřetelně uvést, že v dobách Studené války, jako důstojník československé Pohraniční stráže, jsem americké vojáky, dislokované na druhé straně hranice, nikdy nevnímal jako nepřítele, ale jako protivníka v tehdy rozděleném světě. Tak, jako byly americké vojenské síly dislokovány v Německé spolkové republice, tak podobně byla umístěna Střední skupina sovětských vojsk v Československu. 

  V současnosti, díky sociálním sítím, mám mezi "FB Friends" mnoho bývalých vojáků US.ARMY, s kterými komunikuji a se kterými si vyměňujeme vzpomínky na staré časy v uniformě. Dokonce jsme se na Facebooku našli s americkým vojákem, který sloužil ve stejném místě a ve stejné době jako já. Jen uniformu jsme měli každý jinou a on byl v Německu já v Československu. Také jsem se, díky weblogu Pohraničník,  našel s Čechem, který v 80.letech utekl přes SFRJ na Západ, azyl našel v USA a také odsloužil pár let v americé armádě. Jeho veselé, ale i méně příjemné vzpomínky na službu v americké armádě můžete i vy číst na těchto webových stránkách.



Ilustrační obrázek k článku.

Ostře střežená československá státní hranice se Spolkovou republikou Německo a vysoká koncentrace vojsk v její blízkosti měla, jako druhotný následek, kontrolní oblety hranice pomocí vrtulníků a tím také občasné záminky k všemožnému provokování československé Pohraniční stráže (PS) i vojsk Protivzdušné obrany státu (PVOS).

   Jakýkoliv větší pohyb na kterémkoliv stanovišti podél našich západních hranic, nebo výskyt nové techniky, většinou přilákal pozornost amerického vrtulníku z druhé strany hranice. 

Dobové foto: americký vrtulník nad hranicí BRD-ČSSR.


   Právě častý přelet bojových vrtulníků US.ARMY na německé straně hranice zapříčinil, že v pohraničí vznikla stanoviště protiletecké obrany a přímo na státní hranici pak tzv.vidové hlásky, které patřily do sestavy Československé lidové armády (ČSLA). Obrana chtěla mít možnost rychlejší reakce ve členitém horském pohraničním terénu. 

    (Na Šumavě takto působila základna s vrtulníky na Zhůří. Později se letka přestěhovala na Kříženec). 

Dobové foto: americký vrtulník na kontrolním letu.


    Samotná provokace (jak se tehdy u nás říkalo) zpravidla probíhala tak, že americký protivník přiletěl z vnitrozemí Spolkové republiky Německo (BRD) v malé výšce ke státní hranici ČSSR, kde čekal na "soupeře". Po jeho příletu letěly oba stroje rovnoběžně podél linie československo-západoněmecké hranice.

    Z podobné situace vzešla i nehoda na Poledníku dne 12. září 1985. Československý pilot vrtulníku Mi-24  ze základny na Zhůří se chtěl pokusit o podobný manévr jako pilot amerického vrtulníku Cobra, který na druhé straně hranice přešel „do visu“.  Avšak československý stroj se zřítil, do tenkrát vysokého lesního porostu, na vrcholu Poledníku. Hrůzostrašný pád náš pilot naštěstí přežil. 

FOTO: Československý vrtulník Mi-24 Hindi.


    Z výpovědí československých pohraničníků jsou známé situace, kdy si voják Pohraniční stráže a pilot amerického vrtulníku na druhé straně hranice, hleděli doslova přímo do očí. Je pochopitelné, že pro československé vojáky to musel být poněkud nepříjemný pocit, dívat se na plně vyzbrojený stroj, který vzbuzuje respekt. 

-------------------------------------------------------

Poznámka pod čarou od admina weblogu Pohraničník.

   V době studené války, kdy jsem jako důstojník ve funkci velitele čety sloužil na 1.rPS Trojmezí (Ašský výběžek), v místě, kde se setkávaly hranice tří států, ČSSR, BRD a DDR, pozoroval jsem přelety amerických vrtulníků podél hranice velmi často. Nebyl snad den, kdy by byl ve vzdušném prostoru úplný klid, neboť hranici kontrolovaly i vrtulníky západoněmecké Spolkové ochrany hranic (BGS).

   Jednou jsem měl velmi zajímavý zážitek. Když jsem se s kolegou, technikem 1.rPS, nadrotmistrem Karlem Svobodou, pohyboval na demarkaci ČSSR-BRD, přistál u bavorského statku Hollerung, několik metrů od hraničního mezníku HM3, americký vojenský vrtulník Cobra. 

Dobové foto: americký vrtulník Cobra během letu.


   Neobvyklé bylo, že vrtulník neměl vůbec žádné označení (imatrikulační znaky). Vůbec žádné. Proto jsme radiostanicí volali na základnu v Trojmezí, aby poslali posilu (nemohli jsme tušit, co se bude dít) a někoho s fotoaparátem. 

    Na rotě v Trojmezí byl ihned vyhlášen Pohraniční poplach, jako posila přijela Skupina překrytí (SkP) ,která zaujal pozice mezi státní hranici a signální stěnou. K nám přijela Poplachová hlídka, která dovezla i fotoaparát, který jsme běžně, na rozdíl od východoněmeckých pohraničníků GT DDR, při výkonu služby na tzv.demarkaci nenosili.

    Náš rádiový provoz byl zřejmě monitorován americkým odposlechem, protože velmi brzo přijely k vrtulníku vojenské vozidla US.ARMY s posádkou. Takže se nás nakonec u hraničního mezníku HM3 sešlo celkem hodně :-) 

Dobové foto: americký vrtulník Cobra během přistání.


    Navzájem jsme se na sebe šklebili, pořizovali fotografie protivníka, až po cca 45 minutách celé "dostaveníčko" skončilo. Jen popcorn, Coca-Cola, plzeňské pivo Pilsner Urquell a mažoretky Cheerleaders chyběly :-) 

   Dodnes si pamatuji, že mě zaujalo, jak úzká byla kabina vrtulníku Cobra. Až jsem si říkal, jak se tam ti američtí mládenci vejdou. No, vešli se. Tenhle detail si pořád vybavuji, byl to pro mě doslova životní zážitek. Jen mě mrzí, že všechny fotografie z tohoto "mítingu" na čáře někde zmizely. Buď je zabavila Zpravodajská služba Pohraniční stráže, anebo se ztratily během turbulentních událostí po 17.listopadu 1989 v tehdejším Československu. Takže, nemám je ve svém archivu.


Závěrem chci poděkovat panu M.Blažkovi, jehož komentář na sociální síti Facebook byl inspirací k napsání tohoto článku. 


ZAJÍMÁ VÁS VÍCE? Klikněte si pro již dříve publikované články.

** Pohraniční stráž vs.US.ARMY

** Zběhnutí vojáka US.ARMY do Československa

** Vrtulníky US.ARMY nad státní hranicí ČSSR 

** Incident US.ARMY - Pohraniční stráž v roce 1972

** Setkání vojáka US.ARMY s bývalými pohraničníky v roce 2018

** Ti na druhé straně hranice

** Americký voják na hranici BRD-ČSSR

** An interview an Officer of the Czechoslovak border guard




Kontakt na redakci weblogu Pohraničník: klikněte zde.


29. listopadu 2023

ZAHRANIČNÍ TECHNIKA U DUNAJSKÉ PS

    Nedávno jsem na webu Archivu bezpečnostních složek naleznul článek, který by zájemcům mohl poskytnout hodnotné informace týkající se Dunajské Pohraniční stráže (DPS). Uvádím zde, jako ukázku, jen část článku, doplňující informace, foto a dokumentaci naleznete přímo na ABS ČR kliknutím na odkaz, dole pod tímto textem.


    Po konci druhé světové války a obnově Československé republiky vyvstala otázka střežení státních hranic na řece Dunaji. Po změně československo-maďarské hranice, kdy byla získána území Horváthjárfal, Oroszvár a Dunacsún, nynější obce Jarovce, Rusovce, Čunovo a část katastru obce Rajka v roce 1947, došlo k vytvoření plavebního oddílu SNB. Ten byl v dubnu 1951 reorganizován na poříční oddíl SNB a zajišťoval 31 km dlouhý úsek od Devína po Šamorín, tedy převážně hranici s Rakouskem, která byla vyhodnocena jako rizikovější. Zbylý úsek hranice s Maďarskem pak zajišťovaly poříční stanice SNB a plavební oddíly SNB. Od roku 1952 bylo střežení rakousko-slovenské dunajské hranice svěřeno 11. bratislavské pohraniční brigádě a po dvou letech došlo k vytvoření 25. samostatného dunajského pohraničního praporu. 

    Od roku 1964, pomineme-li zrušení praporního systému v letech 1966-1972, střežil dunajskou hranici až do konce střežení hranice Pohraniční stráží 3. poříční prapor 11. brigády Pohraniční stráže Bratislava.

    

    Přestože po konci druhé světové války, a hlavně na konci 40. a začátku 50. let, došlo k významné proměně koncepce ostrahy československých státních hranic, hospodářský význam Dunaje vyžadoval specifické řešení. Dunaj byl stále řekou mezinárodní plavby, což umožňovalo lodím podunajských států běžný provoz po řece a v přístavech. Z hlediska tehdejšího přístupu komunistického režimu ke státním hranicím se tedy jednalo o vysoce rizikové prostředí, v němž mohla lodní doprava napomáhat nedovoleným pokusům o přechod státní hranice.


    Provoz na tomto vodním toku neumožňoval užití běžných ženijně-technických zařízení k ochraně státních hranic známých z vnitrozemské hranice jinde než na břehu. Proto se Pohraniční stráž musela soustředit i na kontrolu či doprovod lodí a hlídkovou činnost na řece. Pro úspěšný výkon strážní služby na Dunaji bylo nutné disponovat plavidly, která splňovala vysoké nároky na rychlost, stabilitu a manévrovatelnost.


    Ke člunům užívaných Pohraniční stráží do 60. let není mnoho dochovaných archiválií, pro období 70. a 80. let je situace naštěstí výrazně příznivější. V přírůstku č. 161/K3-2007 fondu Hlavní správa Pohraniční stráže (HS PS OSH) a ochrany státních hranic jsou dochovány různé druhy archiválií dokumentujících výběr nových člunů pro dunajskou Pohraniční stráž z konce 60. až 80. let. Není bez zajímavosti, že se vždy jednalo o zahraniční produkci. 

    Kromě člunů, které nakonec opravdu byly využívány ke střežení hladiny Dunaje, jsou zde materiály i k jejich komponentům, tažným vozům pro přepravu lodí i pomocnému dílenskému vybavení. Dochované archiválie obsahují popisy projektů, obsáhlou technickou dokumentaci včetně detailních nákresů, dokumentace motoru, detailů zapojení elektrických obvodů, a dokonce i několik fotografií plovoucích člunů.


    Jedná se hlavně o člun „Oceanic“ švýcarské firmy Bodan-Werft užívaný hlavně v 70. letech, nejrychlejší člun, který kdy u dunajské Pohraniční stráže sloužil, východoněmecký člun GSB 066 M 1 se švédskými motory Volvo Penta, podle kterých byl pak člun nazýván, a člun GSB 075.5 s modifikovanými sovětskými motory GAZ-41 taktéž východoněmecké produkce.




Kompletní článek a fotodokumentaci naleznete zde: 

https://www.abscr.cz/archivalie/zahranicni-technika-u-dunajske-pohranicni-straze/ 


ZAJÍMÁ VÁS VÍCE? Klikněte si na další článk:

** Dunajská PS ve faktech a datech

** Hodnostní označení u DPS

4. října 2023

ZELENÁ HRANICE - FILM PL (2023)

 

   V tomto článku se nebudu věnovat československé státní hranici v dobách Studené války, ale chci vás informovat o filmu euro-režísérky A.Holland, který je situován do současnosti (2021-2023) a jehož děj se, z velké části, odehrává na, v dnešní době, velmi drsné, polsko – běloruské hranici. Film vyvolal v Polsku velkou vlnu odporu a lze ho bezpochyby označit slovem "kontroverzní". Z textu článku jistě pochopíte, proč tomu tak je.

Hranice BY/PL - ilegální migranti na hranici mezi polskými a běloruskými pohraničníky.


   Dění na „zelených hranicích“, jak zní mezinárodní titul počinu, je sledováno optikou syrské rodiny na útěku, mladého člena polské Pohraniční stráže, aktivistické skupiny podporující migranty a lékařky, která se po otřesném zážitku rozhodne přidat do této neziskové organizace. Vypravěčské linie se napřed samostatně vystřídají a poté se jednotlivé příběhy logicky prolnou.


   Počáteční scénu tvůrci zasadili do covidového roku 2021 do letadla směřujícího do Minsku (Bělorusko), jehož cestující z Blízkého východu mají neochvějnou naději a naprosto naivní, ale nakonec pochopitelné představy o relativně snadném přechodu státních hranic. Nevědomost pasažérů přiživuje úzký kontakt s jejich příbuznými, kteří se na Západ dostali poměrně bez obtíží, jenže za docela rozdílných okolností a v jiné době (2015 – "Wir schaffen das").


   Marná očekávání se po příjezdu k ostnatým drátům na hranici BY-PL záhy proměňují v hořké zklamání. Na polské straně na imigranty nikdo nečeká a o nějakém humánním zacházení od vojáků si mohou leda nechat zdát. Pohraničníci totiž podstupují intenzivní školení, kde dostávají přednášky o tom, že uprchlíci jsou v rukou Lukašenkova režimu živými náboji, které mají rozložit Evropu.

Hraniční zátarasy na polské státní hranici s Běloruskem (2023).


Právě politický aspekt filmu silně rozohnil vrcholné polské politiky, ale i polské občany. Není divu, neboť režisérka A.Hollandová, se ani v reálném životě netají odporem vůči polské národně konzervativní straně Právo a spravedlnost.

Režisérka Agn.Holland.


Předseda polské vládní strany Právo a spravedlnost (PiS) a místopředseda vlády Jaroslaw Kaczyński zkritizoval film Zielona granica, který se začíná promítat v polských kinech, jako „ostudný a odpudivý paskvil“

Pro A.Hollandovou je podle Kaczyńského příznačná „nenávist k vlastní zemi“ a její „paskvil“ uráží muže a ženy v polských uniformách, kteří brání hranice své vlasti. 

Tento film už také dříve ostře napadl ministr spravedlnosti a generální prokurátor Zbigniew Ziobro, který jej přirovnal k „nacistické propagandě.“ Polský prezident Andrzej Duda před novináři v New Yorku citoval v souvislosti s filmem heslo: „Jen svině sedí v kině.“


   Děj filmu dále pokračuje tím, jak ona syrská rodina prchající před občanskou válkou a její doprovod, učitelka z Afghánistánu, jsou podvedeni Bělorusy a násilně převezeni do uprchlického tábora nedaleko hranic s Polskem. Ve snaze uniknout se vydávají na zoufalou a nebezpečnou cestu neznámým a nepřátelským územím. Více nemá smysl prozrazovat, nejlepší je film shlédnout, ať už v kině, pay TV, nebo na DVD, případěn si jej později stáhnout z úložiště na internetech.

Zielona granica (PL 2023) oficiální trailer Youtube.


   Můj názor? Film "Zielona granica" jsem zatím ještě celý neviděl. Shlédnul jsem pouze trailery na YouTube i jinde a pečlivě sledeji polskou televizi TVP, kde se o filmu vede intenzivní debata. Ale, myslím si, že tentokrát šlápnula (euro)režisérka A.Holland vedle. Film bezpochyby lze stručně shrnout jako NGO agitku o zlých, moc zlých polských pohraničnících, kteří, ó jaká to drzost, brání hranice své země proti invazi zoufalých a moc hodných muslimských imigrantů.

Video z období migrantské krize na hranici BY-PL.


   Přidávám zde foto a nějaké YouTube videa z doby, kdy krize na hranici Polsko – Bělorusko vrcholila a kdy útoky na polské pohraničníky a technické zabezpečení hranice bylo nejagresivnější. Čímž rozhodně nechci říci, že státní hranice PL-BY je dnes oázou klidu a míru. To ani náhodou.

Video: noční útoky imigrantů vůči polským pohraničníkům.


   Nikomu nic nevnucuji, názor o situaci si po přeštení článku a hlavně shlédnutí výše prezentovaného filmu Zelená hranice (PL 2023) učiňte sami. Za sebe ale říkám, že jsem plně na straně Polska, polských pohraničníků a závidím občanům PL, že mají své ochránce státní hranice, kteří jsou schopni bránit svou zemi, hranici a státní integritu. A také připomínám pamétné slova prvního československého presidenta T.G.Masaryka: "O hranicích se nediskutuje, o hranice se střílí".


Běloruský hraniční mezník na hranici BY-PL (2022).


Použité zdroje k článku: 

ČSFD: https://www.csfd.cz 

NOVINKY:  https://www.novinky.cz 

YOUTUBE: https://www.youtube.com 

TVP INFO:  https://www.tvp.info 


Zajímá vás více ze života polských pohraničníků? 

Seriál Wataha (HBO)