21. března 2013

INCIDENT NA OPK POMEZÍ 31.3.1986


  Násilný pokus o překonání západoněmecko-československé hranice, který se zcela liší od jiných případů ilegálního překročení linie mezi západním a východním světem, je spojen se jménem mladého občana Spolkové publiky Německo Thomase Dausche.

Narodil se 7. října 1968 ve Waldsassenu, v době popisované události bydlel s rodiči v Tirschenreuthu, kde se učil pekařem u firmy Helmuth Baumel. Podle Dauschova nevlastního otce Wilhelma Wolfruma byly jeho největšími koníčky moderní hudba a kopaná. Otčím jej charakterizoval jako člověka poměrně uzavřené povahy.

   
Dne 30. března 1986 večer šel Thomas Dausch se svojí dívkou posedět do místní restaurace v Tirschenreuthu, potom odešli na noc do domu jeho rodičů. Mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní Thomas vstal a své slečně řekl, že se půjde trochu projít. Pak už jej nikdo z blízkých živého nespatřil. Nevlastní otec až v 11 hod. dopoledne zjistil, že mu v kuchyni chybí klíčky od auta, a následně si ověřil, že vozidlo zmizelo z garáže. Po hodině a půl, ve 12.30 hod. se na něj obrátila západoněmecká policie s dotazem, zda je majitelem inkriminovaného automobilu. Když přisvědčil, dozvěděl se, že jeho nevlastní syn patrně zahynul při autonehodě na československém státním území.

  
 Příslušník Pohraniční stráže vojín Miroslav Golha zaujal 31. března 1986 kolem 6.00 hod. stanoviště u zabezpečovací závory na hraničním přechodu Pomezí. Byl pověřen úkolem zastavovat vozidla přijíždějící ke společné československo-německé hranici, provoz však byl v tuto brzkou ranní hodinu prakticky nulový. Až v 6.30 hod. spatřil v dálce reflektory prvního vozidla, přijíždějícího ze západoněmeckého území. Osobní automobil Opel Record vyjel na horizont, v té chvíli byl vzdálen odhadem tři sta metrů od závory a stále se blížil k hraničnímu přechodu. Miroslav Golha se zachoval přesně v souladu s předpisy: zapnul červenou baterku, postavil se před závoru doprostřed vozovky a začal světlem kroužit, aby dal řidiči jasně zřetelný pokyn k zastavení. Hraniční přechod byl dobře osvětlen a závora byla zdaleka viditelná, navíc vojáka kroužícího červeným světlem nebylo možné přehlédnout.

Protokol SOD HS PS OSH


    Světlešedý Opel Rekord však nezpomaloval, řidič naopak zvyšoval otáčky motoru na maximum a řadil stále vyšší rychlostní stupně. Automobil se přibližoval zvětšující se rychlostí a řidič nejevil tendenci zpomalit či zastavit. Pohraničník Golha bleskově odhadl situaci, viděl, že vozidlo již nemůže zastavit, utekl tedy z vozovky a vyběhl na nízkou vyvýšeninu vedle svého stanoviště. Opel Record řítící se patrně až stokilometrovou rychlostí nejdříve narazil do masivního ocelového protitankového ježku, tvořícího zábranu u kraje vozovky, pak čelně vjel do zodolněné ocelobetonové závory. Její konstrukce byla natolik pevná, že ji nedokázal vyvrátit ani těžký nákladní automobil, osobní vůz ji tedy nemohl prorazit v žádném případě. Náraz stroj prakticky zničil. Úder byl mimořádně silný a rána byla slyšet na stovky metrů daleko.

OPK Pomezí (dobové foto)


   Přední část automobilu byla úplně zdemolována, z motoru se valil dým a pára, z vraku nikdo nevystupoval. Miroslav Golha s druhým členem hlídky, vojínem PS Pavlem Heinzkem, s obavami z exploze palivové nádrže opatrně přistoupili k opelu a nahlédli dovnitř. Za volantem seděla zhroucená postava mladého muže, který krvácel a po dvou pohybech hlavou nejevil další známky života. Golha z hlásky oznámil mimořádnou událost a do minuty se na místo dostavili pracovníci Celní správy z OPK. Vzhledem k tomu, že tělo řidiče bylo ve vraku zaklíněno, nemohli mu hned poskytnout první pomoc, neboť neměli prostředky, jak se k němu dostat.


  Přivolaná sanitka se objevila do patnácti minut, ale lékař mohl jen konstatovat smrt. Řidič při nárazu utrpěl tak vážná poranění hlavy a vnitřních orgánů, že nebyl ve stavu slučitelném se životem.

Situační nákres - plánek k protokolu

  
   Odbor vyšetřování Krajské správy Státní bezpečnosti v Plzni zahájil 1. dubna 1986 trestní stíhání podle § 160 odstavec 1 trestního řádu, neboť u mrtvého nebyly nalezeny žádné doklady. (Vzhledem k tomu, že nevlastní otec identifikoval zesnulého téhož dne, jeví se tento krok jako poněkud nelogický.) Trestní stíhání bylo později, 30. května 1986, zastaveno jako nepřípustné podle § 172 odstavec 1.


  Při podrobné prohlídce zdemolovaného automobilu však vyšetřovatelé našli dva řidičské průkazy na jména západoněmeckých občanů Petera Dausche a Ericha Sellnera, jak se záhy ukázalo, staršího bratra a strýce zesnulého. Ti si automobil půjčovali tak často, že si v něm trvale nechávali i potřebné doklady. Šetření ve Spolkové republiky Německo (SRN) pak během několika hodin určilo pravděpodobnou identitu zesnulého.


  V prostoru hraničního přechodu Pomezí se 1. 4. 1986 v 11.25 hod. sešli zástupci OPK Cheb, podplukovník František Kolář a kapitán Petr Čadek, se zástupci západoněmecké strany – vrchním policejním radou Enderem a policejním radou Siederem. Hlavním předmětem jednání bylo určení totožnosti mrtvého. 

   Ender předložil osobní průkaz Thomase Dausche s tím, že se velmi pravděpodobně jedná o zesnulého. Československým kolegům sdělil, že podle dosavadního šetření jde o osobnost se sklonem k požívání alkoholických nápojů, navíc se měl učeň Dausch před rodiči vyjadřovat, že uvažuje o sebevraždě, protože se trápí kvůli nešťastné lásce a nevidí žádné východisko.


  Téhož dne v 16 hod. proběhla na patologickém oddělení nemocnice Okresního úřadu národního zdraví v Chebu prohlídka mrtvého za účelem určení jeho totožnosti. Účastnil se jí i přizvaný občan Spolkové republiky Německo Wilhelm Wolfrum, nevlastní otec zesnulého, který jej dokázal identifikovat. U prohlídky byl dále přednosta patologického oddělení MUDr. Ivan Šácha, vyšetřovatelé StB kapitán JUDr. Václav Heřman a major Jiří Baroun a tlumočník. 
   Při následné pitvě byly jako příčiny smrti určeny zlomeniny lebečních kostí a pohmožděniny mozku a hrudníku. Krev zesnulého byla podrobena Widmarckově zkoušce, která prokázala přítomnost jednoho promile alkoholu, podle patologů nebylo možné vyloučit, že se zemřelý nalézal ve stavu mírné opilosti.

Ilustrační foto: vozidlo Opel Rekord.


   Odborné prohlídce byl podroben i vrak automobilu. Bylo zjištěno, že se jedná o starší, již opravovaný vůz, ovšem v dobrém technickém stavu, s dobrou přední nápravou, plně funkčním brzdovým systémem a malými vůlemi na čepech řízení. Expertiza vyloučila, že k tragické události mohlo dojít v důsledku technické závady na vozidle.


  Jeden z vojáků střežících přechod, vojín Heinzke, se domníval, že Dausch se možná pokoušel využít volného prostoru mezi závorou a strážní budovou a ze směru jej vychýlil boční náraz na protitankový ježek. 
Této hypotéze se zdála nasvědčovat poloha Dauschova rozbitého vozu, které se skutečně nacházelo při krajní části závory u strážního domku. Podle podobné úvahy by se mladý Němec snažil riskantně přejet do vnitrozemí, kam se ale mohl bez větších problémů dostat naprosto legálním způsobem. 
Mnohem pravděpodobnější je však závěr západoněmeckých policejních orgánů, že se jednalo o sebevražedný pokus a teprve sedmnáctiletý Thomas Dausch najel ve vysoké rychlosti do překážky v úmyslu skoncovat se životem.

Zollamt Schirnding - dobové foto.



  Rakev s Dauschovým tělem byla v souladu s mezinárodními předpisy 8. dubna 1986 uzavřena na patologickém oddělení chebské nemocnice za přítomnosti zástupců Celní správy, StB, Okresní hygienické stanice i oddělení patologie chebské nemocnice. Téhož dne byla rakev předána příslušným orgánům SRN na hraničním přechodu Pomezí spolu s vrakem Dauschova automobilu a nalezenými osobními doklady, k nimž českoslovenští úředníci přiložili i kopii úmrtního listu. Prakticky to bylo provedeno tak, že na hraniční přechod přijel západoněmecký pohřební vůz se dvěma pracovníky pohřební služby a vozidlo odtahové služby, vše v doprovodu příslušníků západoněmecké celní služby. Obě vozidla se pak vydala s doprovodem československých orgánů do Chebu, kde byla naložena rakev a zdemolovaný opel. Řidiči se pak vrátili na Pomezí a po nezbytných formalitách odjeli do Spolkové republiky Německo.

Rakev s Dauschovými ostatky byla pravděpodobně uložena na hřbitově v Tirschenreuthu.

  Případ Thomase Dausche je zcela výjimečný tím, že se jednalo o smrt západoněmeckého občana na hranici SRN a ČSSR, který k pokusu o násilné překročení hranice použil technického prostředku v podobě automobilu. Unikátní je rovněž faktem, že se s největší pravděpodobností jednalo o sebevraždu.


Pohled na OPK Pomezí - dobové foto.




ZDROJ:   http://www.ustrcr.cz/ 

AUTOR:  Ivo Pejčoch

DOBOVÉ PROTOKOLY:  https://www.facebook.com/petpaz62

FOTOGRAFIE:  http://www.vojensko.cz/ 






Zajímá vás více ? 


Spojení navázáno: OPK Pomezí - Zollamt Schirnding






11 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Smutný příběh. Jak pravil Josef Švejk: "Život lidskej je natolik složitej, že život člověka je proti němu hadr."
Pro rodiče toto musel být šok, pro hlídku u závory také.
Solitér

Pohranicnik Bloguje řekl(a)...

To mě povídej,Solitére... :-(
Víš co je zvláštní? Že já "starej veterán PS" jsem o tomhle incidentu nikdy neslyšel. A to jsem od roku 1985 už sloužil pod chebskou bPS. Buď mě to uniklo (díky skleróze),anebo se o tom moc nemluvilo a k nám do Trojmezí se to nedoneslo.
Předevčírem jsem na facebookové skupině PS OSH narazil na dobové protokoly z této události a tak jsem pátral, googlil a nakonec jsem se dopátral.

ADMIN pohranicnik@bloguje.cz

Anonymní řekl(a)...

herdek, zase jsem zmáčkl něco, co mi komentář vymazalo. Takže znovu:
Také si na tuto smutnou událost nevzpomínám, ale určitě se o tom mluvilo- nic nefunguje tak spolehlivě, jako je tichá pošta. Zkusím zjistit podrobnosti- tuto sobotu je setkání kolegů v Krásné, určitě tam bude někdo z Hraničné či Dubiny, o Pomezí nemluvě. Potom dám vědět.
Solitér

Pohranicnik Bloguje řekl(a)...

Fajn. Pokud by jsi se na srazu dozvěděl nějaké další podrobnosti, tak mě pak napiš mail a já článek doplním. Díky.

Zdeněk.

Anonymní řekl(a)...

Chuj s ním ! Byl to kapitalista, no ni ? Měl se zabít sám, nebo být odstřelen, obojí vyšlo na stejno.

Pohranicnik Bloguje řekl(a)...

Pro: 22. března 2013 10:24

Pro jedice mdlého rozumu jako jste vy mají například Židé hezký a trefný výraz: "mešuge"...

ADMIN

Anonymní řekl(a)...

Ten pan kapitán v brigadýrce na prvních fotech mi připomíná kpt. Krmelu, velitele 1. roty PDŠ v Zadním Chodově. Tak trochu mi ještě po letech z něj běhá mráz po zádech. Jinak dobrý, já bych se popravdě k takovéto zimní bigošárně přemluvit nenechal ani za zlatý prase. Zdraví Z.N.

Miroslav Golha řekl(a)...

V tomto smutnom príbehu som bol jeden z aktérov. Moje meno je M. Golha a po prečítaní som si to predstavoval ako by sa to teraz stalo. A pomaly to bude 28 rokov.

Anonymní řekl(a)...

Já jsem sloužil na 8. rotě a v ten den ráno jsem měl končit poplachovku. Trochu se nám to protáhlo,protože jsme museli vyjet na demarkaci (točnu)a stavět všechny vozidla s úkolem nikoho nepustit k další cestě. Tenkrát kromě Němců na točnu přijeli i amíci.

Anonymní řekl(a)...

Služil som na 9.rote Pomezi dna 23.5 1978 a toho dna som mal poplachovku ako velitel a vodič ten večer si velmi dobre pametám mal som to za 125 dni do civilu.Ako tu čítam,bolo to trocha ináč.Neviem prečo,ale niekto tu píše somariny,ked tam nebol nech radšej nepíše nič.

Marťas řekl(a)...

Zdravím M. Golhu, tady Marťas (Milan Martínek 84-86 podzim) tenkrát Tě ten ježek možná zachránil život. ... nevím za jak dlouho si to přečteš, doufám že si vzpomínáš ( učil jsem tě říct řízek a po službě jsem měl armu s J. Kadlecem z Liberce a Tůmou )rád bych někoho z nás viděl, jednou jsem potkal Honzu Pecinu , na rotě jsem se byl podívat asi před třemi roky a byl to smutnej pohled, jen drážní piket se nezměnil ,jinak je vše na spadnutí a opuštěné. Keler v Aši se taky změnil na byty a nějakou fabričku, a na Íčku v Aši jsem se potkal s neteří našeho Prokopa (Johnyho) prej dělá na nějaký pile či co.