10. února 2017

PSOVODSKÉ VZPOMÍNKY NA TROJMEZÍ - 1.ČÁST

  4.4.1972 jsem narukoval do chebských kasáren 5.bPS, kde nás vystrojili a ještě ten den odvezli do Aše na Keller, zde jsme byli ubytováni a rozděleni dle zařazení. Zařazen jsem byl do družstva psovodů a podle toho také vybaven výstrojí. Druhý nebo třetí den při ranním nástupu velitel výcvikové roty přečetl v rozkazu jména vojáků, které vybraly do psovodské péešky. Byl jsem vybrán také. Velitel se nás zeptal, zda máme dotaz a já se otázal, zda péešku mohu odmítnout. Velitel prohlásil, že pokud se někdo přihlásí dobrovolně, tak že pojede místo mne a jinak, že mám smůlu a platí rozkaz. Měl jsem štěstí, jeden nadšenec jel místo mé osoby.  :-) 

  Praxi ve výcvikáči jistě každý zná tak ji tady nebudu celou zmiňovat. Jen na okraj zmíním, že celá rota psovodů prodělala průzkumnický a bojový výcvik. Ten trval něco přes dva měsíce a poté nás rozdělily na roty.(jakým klíčem nás rozdělily nevím a ani jsem se o to nezajímal). I když před střelbami nás upozorňovali, že kdo nenastřílí 
limit tak na rotu jít nemůže. Tolik asi z výcvikáče v Aši.     

  Zmíním jednu perličku která bude mít dohru, za půl roku, na 2.rPS Pastviny
Před ostrými střelbami velitel roty vyhlásil,že kdo nastřílí ze tří ran třicet bodů pojede na opušták. A představte si, že se to jednomu vojákovi povedlo a nastřílel onen plný počet bodů. Byl to člen našeho psovodského družstva s přezdívkou "Johana se zlatejma zubama". Opravdu měl přední zuby zlaté. Na opušták odjel o týden později, až na Slovensko. Jméno si už nepamatuji, ale jistě by se dalo vyhledat, neboť byl odměněn velitelem Chebské brigády za odvahu při zadržení na 2.rPS. O tom zadržení někdy příště, jenom dodám, že po výcvikáči nás rozdělily jako psovody na roty, mě na 1r.PS.Trojmezí a "Johanu" na sousední 2rPS.Pastviny.




  Po výcvikáči nás rozvezli po rotách, ve spojovací chodbě roty Trojmezí nás všechny nováčky (všech zařazení) přivítal tehdejší velitel roty mjr. Jan Fedas. S památnými slovy, "vojáci tohle jsou vaše poslední dva roky, kdy se o vás bude někdo starat jako maminka. Tak si toho važte, plňte si svoje úkoly na státní hranici a budeme spolu vycházet". Moudrá slova tohoto frontáka, to víte jako osmnáctiletý jsem bral taková moudra s úsměvem. Ale kdybych potkal mjr.Fedase dnes, už bych se nesmál, ale řekl bych mu že měl doslova a do písmene pravdu. 

  Tím nechci říct že by jsme byli neschopní nebo rozmazlení, ale ten servis už mít nikdy nebudu. Vždyť dozorčí roty nás vždy třicet minut před jakoukoli služební činností upozornil, aby jsme měli čas se připravit,třeba do služby, psovody na trenýrovky se psy, taky na oběd či večeři. Jen na poplach tě nikdo nepřipraví. 

  Co mne ještě překvapilo, že na rotě jsou záložáci, kteří námi sloužili až do konce roku 1972. V dalších letech už u nás na rotě nebyli. Po velitelově proslovu se představili ostatní důstojníci roty: VR mjr. Fedas, ZVP kpt.Hokeš, kynolog roty nrtm.Toník Firýt, vel.autoparku rtm.Tobolík a výkonného praporčíka vykonával rotný Šaňo Mozeš. Ještě důstojnický sbor doplňovali základáci čet. absolventi ve funkci velitelů čet, a zároveň sloužily služby jako DDR, plus kontrolní hlídky. 

  Ještě ten den jsme nafasovali veškerou výzbroj a výstroj, včetně připravených postelí a lůžkovin. A hned si nás podle zařazení rozebrali velitelé družstev, aby nás seznámily s rotou a jejím zázemím. Co na mne ty první dny jako na nováčka nejvíce zapůsobilo nebo mne překvapilo? 

  Zejména to, že jsem neviděl známky vyvyšování nad jiné, že jsi nemusel na každém rohu salutovat jak ve výcvikáči. Řízek jsi dostal jako mazák, ne-li větší, základní potraviny v jídelně k dispozici kdykoliv, komukoliv, nonstop 24 hodin, žádné "pozor, pohov" atd. Prostě. proti výcvikáči nebe a dudy. 

 Druhý den od nástupu na rotu, si nás nováčky psovody hned ráno převzal velitel družstva desátník Michal Mihajlovič. Odvedl nás ke kuchyni a kotcům pro psy, kde nám přidělili služebního psa. 

 Já vyfasoval fenu NO jménem Evelína (v té době byli na rotě v Trojmezí služebními psi pouze fenky). Evelína byla sedmiletá, původem zasloužilá matka z chebské chovné stanice, jenž po splnění rodičovských povinností byla opět vrácena do služby na státní hranici. 


Dobové foto: služební pes Evelína rok 1972


 Jakmile jsme nasadily přiděleným psům obojky,velitel zavelel "následujte mne a udržujte odstupy, aby se vám psi neporvali". A odvedl nás přes můstek potoka Rokytky k lesu na cvičnou louku s dřevěnými překážkami pro tréning psů. Tam nás seznámil se zásadami péče o svěřeného psa - našeho opravdu nejlepšího přítele. Zároveň určil kdo bude mít službu u kotců a bude zodpovídat za čistotu a pořádek. 

 Služba v kotcích spočívala také v tom, že se muselo každé ráno vařit, aby psi měli vždy čerstvé a teplé jídlo a zároveň čistou pitnou vodu. Mytí misek a kotců už byla pro nás samozřejmost. Už jenom proto, že každá kontrola, ale i důležitá návštěva chtěla vidět naše psy. 


Dobové foto: výcvik služebních psů v Trojmezí.


  No a tím začal můj (a nejen můj) dennodenní kolotoč povinností na rotě Pohraniční stráže v Trojmezí, který byl každý den potvrzen na rotě při bojovém rozdělení v šestnáct hodin, přímo velitelem roty, nebo jiným důstojníkem. V mém případě se jednalo o dennodenní výcvik služebního psa a až poté průzkumnou službu v týlu, v předem určených okruzích a zároveň kontroly nádraží v Hranicích a přístupových cest od Hranic do hraničního pásma. 

 Služby se rozepisovaly nepravidelně po dvou až pěti hodinách na celých čtyřiadvacet hodin, aby v tom nebyla pravidelnost. Nakonec jsem mohl za to poděkovat Evelíně, protože měla služební zařazení P2 (pátrací/stopař) a jako pátrací pes musela být často v terénu (zachycovat cizí pachovou stopu) a tedy v dosahu, při případném vyhlášení pohraničního poplachu. Denně (spíše nočně) jsem měl tři až čtyři průzkumy, podle délky okruhu a o pár měsíců později mi přidali ještě kontrolu demarkace od hraničního mezníku HM 1/1 až ke styku s druhou rotou v Pastvinách. Že by mi průzkumy vadily, to rozhodně ne. Rád na ně vzpomínám i dnes, vždyť to byly procházky krásnou čistou přírodou a ještě k tomu s nerozlučným přítelem všech pohraničníků.  


Dobová fotografie z 1.rPS Trojmezí.


  Dny a noci mi na rotě hrozně utíkaly, služba plus starost o služebního psa nám, mladým, zabrala veškerý volný čas. Snad v tom byl i záměr, aby jsme neměli čas na stesk po domově, což chápu až dnes a bylo to jedině dobře. I když, samozřejmě kdo si na vojně aspoň občas nezasteskne,že? 

  Jen dodám, že psovodi nedělali úklid ani rajóny na rotě, ale pouze v psích kotcích. Jako nováček jsem chodil prvního půl roku do služby (na průzkumy HP) jedině ve dvojici s déle sloužícím vojákem a samozřejmě s Evelínou. Po bezvadné orientaci v terénu naší roty, jsem stále více chodil na průzkumy sám,jen se služebním psem. 

  Evelína byla velmi klidná a pozorná fena, černá s hnědými znaky typu Rex. S poslušností na tom byla velmi dobře, což potvrzovala u kondičních zkoušek. Pachovou stopu dokázala vypracovat bezvadně, zvlášť když přivezli cizího značkaře a i z tohoto důvodu byla zařazena jakopes do tzv. pátračky (Psk). 

  Dny a měsíce na rotě v Trojmezí ubíhaly bez jakékoliv mimořádky. Je tady polovina července já se zrovna věnuji Evelíně a vyčesávám ji, když tu náhle dozorčí důstojník vyhlásí Pohraniční poplach. 
Kdo má ruce a nohy utíká se seřadit do spojovací části roty, rychle  pro rozkazy a informace. 

  Mezitím již poplachovka PchH, v počtu tří pohraničníků se psem, vyráží na místo spatření tzv.narušitele. Já určený jako druhý psovod a člen pátrací skupiny, nasazuji Evelíně obojek s vodítkem a přibírám stopovací postroj. Běžíme spolu rovněž do spojovací chodby roty a zařazujeme se do pátrací skupiny,kde velitel pátračky přebírá informace a zároveň rozkazy od DDR k přehrazení pravděpodobného postupu narušitele státní hranice. 

  Bylo zjevné že se nejedná o cvičný poplach neboť dozorčí roty okamžitě vydává patřičnou výzbroj. Informace přišly od hlídky na stanovišti VS-1(které bylo vzdušnou čarou necelý kilometr od roty PS) s tím, že na okraji lesa, směrem k rotě, byla spatřena jedna osoba v zeleném plášti, která se po chvíli v lese ztratila. 

Pátračka již vyzbrojena a vystrojena a tak vyrazila pěšky tímto směrem a my s Evelínou s nimi.  

  Když jsme dorazili na místo kde byla naposledy spatřena neznámá osoba,tak velitel pátračky zavelel stát a nařídil nasadit psa na vyhledání stopy po neznámé osobě. První psovod nasadil své feně Alici stopovací postroj a začal okamžitě vyhledávat stopu. Psovod i jeho Alice ale byli poměrně zbrklí a rozrušení tak, že stopu nezachytily a ještě místo spatření osoby tzv.podupali. Tím znesnadnily případné vyhledání stopy druhému psovodovi,kterým jsem byl já s Evelínou. 

  Po krátké poradě velitel pátračky rozhodl že druhého psa nenasadí s tím že místo je pro další práci služebních psů znehodnocené.Nařiďil psovodům z pátračky, aby odděleně zalehli za smrčky s výhledem na louku před lesem. Ostatním členům pátrací skupiny a vojákům, kteří zatím doběhli z roty, nařídil oběhnout část lesa a vytvořit rojnici s postupem směrem k louce kterou jsme střežily. 

  První psovod ležel se služební fenou Alicí a ještě jedním vojákem (při jakékoli akci vždy psovoda zajištuje střelec) asi čtyřicet metrů od nás, ani nebyli v té trávě za smrčkem vidět, spíš jsme je pouze tušili. Já s Evelínou a druhým vojákem (mazák Rudolf Repčík, do konce života to jméno nezapomenu) jsme leželi za smrčkem, blíže k onomu prohledávanému lesu. 

  Rudolf byl nejenom fajn mazák ale i hrozný kliďas, (až později jsem pochopil z čeho pramení ta jeho jistota a klid) za což získal přezdívku Dolfi. A Dolfi mi povídá "Miro keby sa niečo dialo tak klud a nepuštaj psa, ja to vybavím". A taky že jo, Evelína se rozštěkala a z ničeho nic se tak patnáct až dvacet metrů před námi v trávě postavil chlap jak hora v kabátě a s bílou boxerskou rukavici na pravé ruce. Kráčel přímo k nám, přesto, že musel slyšet štěkat Evelínu. 

  Dolfi na mne syknul: "Miro klid a nepuštaj psa", samopal si posunul na záda, aby měl volné ruce, udělal pár kroků vpřed a stoupl si před neznámou osobu. Co jsem viděl bylo pak dílo okamžiku i když by se o tom daly psát celé stránky. 

  Jakmile neznámý muž spatřil Dolfiho, tak k němu přiskočil, napřáhl pravačku s boxerskou rukavicí, která vystřelila na Dolfiho hlavu. Dolfi jako by ten útok čekal, tak se před ranou sehnul a zatímco ta osoba šla jakoby za ranou. Dolfiho levačka vystřelila do protipohybu na bradu cizince a ten padl v dokonalém K.O na záda. A bylo po boji. 


  Tak jsem se stal účastníkem u svého prvního zadržení aniž bych na to měl jakýkoliv vliv. Dolfi mě pak povídá: "Miro, tak jsme to zvládli" a já koukal jako puk, protože se vše událo tak neuvěřitelně rychle. 

A ještě  k oné Dolfiho jistotě a klidu: později jsem zjistil, že Dolfi byl mistr Slovenska ve welterové váze, dozvěděl jsem se to na rotě v Trojmezí od jiných chlapců ze Slovenska, on sám se s tím nikdy nechlubil a ani to nikdy nezneužil. 

Jo - a ten narušitel byl Němec, občan Německé demokratické republiky,chlap jako hora, vysoký 195cm a Dolfi, při své výšce jen 170cm byl proti němu,v porovnání, opravdu, ale opravdu malý :-) 

Autor vzpomínek, Miroslav, na dobové fotografii.



AUTOR (c) - Miroslav 
FOTO - archiv autora a web Vojensko.cz

23 komentářů:

Jirka. řekl(a)...

Moc pěkný,díky.Na Trojmezí jsem byl taky,ale skoro o 20 let později,taky jako psovod,těm Libějovicím jsem se takhle hezky nevyhnul,cvičili jsme tam taky pátrací psi,stopy přes tři hodiny staré,a ve vesnici stopy po silnici,říkali jsme jim tuším frekvence.Jo a na Trojmezí jsem byl na nové rotě,ale staršinku Firita si pamatuju moc dobře.

Pohranicnik řekl(a)...

Re: Jirka 10. února 2017 13:23

Díky za komentář,Jirko.
Já si zase pamatuji tebe,coby psovoda v Trojmezí :-)
V příběhu,který pro weblog Pohraničník, ze svých vzpomínek sestavil Miroslav, mě zaujalo to,že v době jeho vojančení v Trojmezí nebyl Tonda Firýt ještě staršina (výkonný praporčík), ale kynolog roty. O tom jsem až do dneška vůbec neměl tušení.

PS: kdo se chce dozvědět více o legendě z Trojmezí, nprap.Firýtovi (dnes by se řeklo,že byl "celebrita"),může si kliknout tady TAKOVÝ BYL TONDA FIRÝT

Jiří Chmelarčík řekl(a)...

Kdo tohle napsal je opravdu frajer! Díky.

Jiří Chmelarčík řekl(a)...

Autor příspěvku je opravdu frajer a má cit pro vyprávění. Moc příjemné čtení. Děkuji.

Jirka. řekl(a)...

No to že byl kynolog roty,to už jsem někde četl,snad na Vojensko,ale nechci mlžit.Co já si pamatuju,tak kynolog roty byl záklaďák,a měl za sebou PŠ Libějovice,ale jak to bylo v 70tých letech,to by nám tady musel někdo osvětlit ze starších ročníků.Takže badatelé ke strojům.

Pohranicnik řekl(a)...

Re: Jiří Chmelarčík 10. února 2017 14:08

Také si myslím, Jirko.
Protože čas neúprosně vymazává mnohé vzpomínky, nejeden bývalý pohraničník už není mezi námi a tak jsem vděčný za každého,kdo se nechá políbit paní Můzou, překoná lenost a zasedne k PC, aby sepsal aspoň pár svých vzpomínek na službu u Pohraniční stráže, tak, jako to udělal Mirek.

Všem ostatním jen mohu sdělit,že má výzva, publikovaná koncem roku 2016 na weblogu POHRANIČNÍK je stále platná a i nadále stojím o pomoc při tvorbě našich pohraničářských web stránek.
VÝZVA ČTENÁŘŮM WEBLOGU POHRANIČNÍK

Anonymní řekl(a)...

Pěkná vzpomínka. Díky za ní. Jen nechápu, proč se ten Němec toulal po lese s boxerskou rukavicí.
Honza

Pohranicnik řekl(a)...

Re: Honza 10. února 2017 14:37

Můžeme jen hádat.
Ale řekl bych,že ten Němec měl boxerku jako zbraň, zvláště,pokud byl také boxer. Nic jiného mě nenapadá. Asi jsem zblblej z filmů, kde si boxer před zápasem vloží do boxerské rukavice podkovu a pak rozdává takové pecky šumivky,že své soupeře posílá v limbu do K.O.již v prvním kole :-) Pokud se mýlím,tak mě opravte.

Zdeněk Nygrýn řekl(a)...

��Krásně vzpomínkové....
ta rukavice mohla sloužit jako ,,ochrana,,proti kousnutí.

Pohranicnik řekl(a)...

Re: Zdeněk Nygrýn 10. února 2017 15:49

Pravda.
Tohle mě nenapadlo, že by se dala boxerská rukavice použít jako "cvičný rukáv" na psa :-)

Anonymní řekl(a)...

Dobre napísané, ale prečo a to chcel vyhnúť PŠ a akú dohru malo to,že Johana nastrielala na opušťák?

"Zmíním jednu perličku která bude mít dohru, za půl roku, na 2.rPS Pastviny. Před ostrými střelbami velitel roty vyhlásil,že kdo nastřílí ze tří ran třicet bodů pojede na opušták. A představte si, že se to jednomu vojákovi povedlo a nastřílel onen plný počet bodů."

Anonymní řekl(a)...

Zdravím, že jsem se vyhnul PŠce má dva důvody. Za 1. Narukoval jsem jako vojín a jako vojín jsem se chtěl vrátit. Za 2. Od čtrnácti let jsem se svým něm.ovč. docházel na cvičák, kde jsem ještě pře vojnou získal psovodskou třídnost, s oprávněním vést tréning služ. psů.

Jirka řekl(a)...

V roce 1972 byli na pohraničních rotách kynologové rot.Tuto funkci zastávali vojáci z povolání.Po zavedení četového systému v roce 1973 tuto funkci zastávali vojáci základní služby.Proto Tonda Firýt mohl v roce 1972 být ve funkci rotního kynologa.
Sloužil jsem v roce 1972 na rotě Nová Pec jako psovod.Jirka Hanyk.

Anonymní řekl(a)...

Jo pánové, takhle podané vzpomínky nemají chybu... Díky moooc !!! Radek

Pohranicnik řekl(a)...

Re: Jirka, Radek 13. února 2017

Děkuji za vaše komentáře,mládenci.
A vám, Jirko navíc díky za upřesnění k funkci kynologa roty PS.

Anonymní řekl(a)...

Zda se mi, ze autor tu ochranu hranic pred zapadnim nebezpecim tak moc nezral. Vypada jako jeden z mala zde rozumnych.
No logicky, on take nebyl PS z povolani.

Pohranicnik řekl(a)...

Re: Anonymní 16. února 2017 15:40

Hlavně,že jste spokojený čtenář. Stay tuned, brzy bude pokračování :-)

Zbyněk řekl(a)...

Jsem pravidelný čtenář těchto stránek (tím děkuji správci a všem kdo sem píší), i stránek Vojensko. Protože jsem železniční fanda, který navíc dokončil střední až v roce 1990 tak se snažím vyhledávat informace o provozu železnic u, nebo i přes, západní hranici před rokem 90. A musím se přiznat, že některé moje představy jsou zkreslené a možná i pořád dost naivní, tak prosím berte moje dotazy s rezervou.

Zaujala mě zmínka o kontrolách na nádraží v Hranicích v Č. Dělala se i kontrola ve vlacích mezi Chebem a stanicí Hranice v Č, nebo to byla záležitost pátračů?

Kontrola stanice Hranice byla pravidelná, nebo nárazová?

Pokud to někdo víte, jak probíhal průjezd vlaků v Aši (a nejen v Aši, ale i v jiných stanicích) - kontrola vlaku před jízdou na hranice, spolupráce s ČSD (např. ovládání výkolejky, pohyb příslušníků PS po stanici, ...), kontrola vlaků při cestě k nám?

Dohled nad zaměstnanci železnic, kteří museli pracovat na trati u hranic, kontrola lokomotiv před cestou přes čáru, ... ?

V případě, že máte někdo i vzpomínky na téma železnice kontra hranice, můžete prosím napsat i něco zážitků na toto téma? Z mého pohledu je to velice zajímavé téma, které není nikde souhrnně zpracováno.

Pohranicnik řekl(a)...

Re: Zbyněk 18. února 2017 20:25

Odpovím nyní za sebe (Trojmezí 1985-1991).
V době, kdy jsem já nastoupil na Trojmezí (léto 1985), už Pohraniční stráž kontrolu na nádraží v Hranicích u Aše (konečná stanice) neprováděla. Byla to už záležitost příslušníků Oddělení ochrany státní hranice (O OSH) v Hranicích, což byli příslušníci SNB. Ti zároveň střežili i hranici s NDR, měli jsme s nimi, jako 1.rPS Trojmezí tzv.součinnost, podobně jako s pohraničními orgány NDR (GT DDR a Volkspolizei).

Na 2.rPS Pastviny ale stavěli do služby tzv."pátrače", což byl ozbrojený pohraničník, ale v civilu. Ten měl v rajónu nádraží ČSD Studánka, stejně jako zastávky autobusů ČSAD, sledoval, zda nepřijel někdo cizí, podezřelý, zejména občané NDR, kteří pak měli v úmyslu utéci za kopečky přes úsel 2.rPS Pastviny, nebo 1.rPS Trojmezí.

Pokud mě paměť dobře slouží, kontrola ze strany O OSH byla pravidelná, u všech příjezdů vlaků. Ono jich zase tak moc nebylo. Na nádraží ČSD ve Studánce to bylo asi stejné.

Co se týká nádraží ČSD Aš, nebo Cheb, nemám žádné validní informace, zkuste se poptat na webu VOJENSKO. Jsou tam diskuze k Aši i Chebu.

Pokud by vás zajímalo i něco odjinud, mám na webu Pohraničník i článek pojednávající, mimo jiné i o vlakových kontrolách v Českých Velenicích.
Vzpomínky na železnou oponu–České Velenice

Pohranicnik řekl(a)...

A ještě jsem, pane Zbyňku, našel na téma "vlaky ČSD a státní hranice" ještě jeden článek na weblogu POHRANIČNÍK. Možná vás to také zaujme :-)
VLAKEM ZA DRÁTY

Zbyněk řekl(a)...

Pohranicnik

Díky za odpověď. Informace o pátračích + sledování nádraží Hranice v Č. jsou zajímavé. Mám další rotu, kterou musím na vojensku sledovat.

Já jsem v létě 1989 zažil kontrolu vlaku na úzkorozchodné trati Jindřichův Hradec – Nová Bystřice, jen jsem ukázal občanku a měl jsem klid, ale byl se mnou spolužák ze školy a ten měl náhradní občanku, protože tu svojí ztratil, a já se tiše bavil, protože jeho máma byla zaměstnaná na ÚV KSČ a jeho hlídka měla za potížistu zatímco já byl v pohodě. Dopadlo to tak, že si ho hlídka zapsala a po dotazech kam a proč jedeme se dohodli, že nás nechají jet dál. Když odešli tak nadával a já se mu smál.

Oba články znám. U toho prvního mi vadí zbytečně agresivní styl, docela rád bych si poslechl jeho názor kdyby dostal povolávací rozkaz na hranice :-))). A mám pocit, že „trochu“ machruje a trousí drážní hámotiny – docela rád bych věděl který vagon v té době byl vybaven „plyšovými křesílky“, nebo bych mu umožnil aby si vyzkoušel „zlatý věk nádherných motorových expresů“ – poslal bych ho do lokomotivního depa aby zažil údržbu té DDR i CZ líné lemry s hydro přenosem výkonu (když by vylezl z prohlížecího kanálu zašpiněný od hydraulického oleje tak by mluvil jinak – to je moje osobní zkušenost). A taky by nebylo od věci kdyby se podíval na fotky AT železničních fandů z Gmündu co v té době jezdilo na Vindoboně – míním složení vozů když byla v určitém období složená z vozů ČSD … Jen pro zajímavost, v článku na druhé fotce (černobílé) jsou vzadu uprostřed snímku zvednuté závory - ty patří úzkorozchodné trati Gmünd - Litschau, tzn. nemají nic společné s hranicí i když se to tak může zdát.

Na druhou stranu díky AT fandům do železnic je možné se podívat na fotky z druhé strany hranice na stanici Velenice včetně strážní lávky přes kolej. Na některých fotkách focených kousek od čáry je lávka včetně postav pohraničníků dobře zachycená.

Ten druhý článek mě hodně zaujal (až na tu děsivou historku, ze které se mi dělá zle – mám rád zvířata).

Jinak u fandů z DE se dají najít fotky z Železné Rudy – pohled na plot přímo na čáře z jejich strany.

Na vojensku se chci zeptat, ale potřeboval bych to zařadit jako samostatné téma. Občas mám „cukání“ že popíšu fotky z železničních přechodů z drážního hlediska – co na nich je, ale pak si uvědomím, že to nejsou to stránky zaměřené na železnice a bylo by to zbytečné – nádražák to pozná a ostatní tam hledají ostrahu hranic.

Pohranicnik řekl(a)...

Re: Zbyněk 20. února 2017 0:25

Děkuji za váš velmi zajímavý komentář.
Tak mě napadlo,Zbyňku,zda by jste nechtěl pro weblog POHRANIČNÍK napsat nějaký ucelený článek na téma železnice a státní hranice před 11/1989. Z vašich příspěvků jsem získal dojem,že o dané tématice budete hodně vědět a to zřejmě nejen jako "fanda", ale i po odborné stránce. Navíc, pokud máte k dispozici i nějaké dobové fotografie pořízené z území Rakouska (Gmuend-České Velenice), nebo Spolkové republiky (Bayerische Eisenstein-Železná Ruda/Alžbětín).

Samozřejmě chápu,že by jste na to asi potřeboval dost času, dát dohromady všechny materiály a sepsat článek, to není otázka jednoho dne (pokud tedy už nemáte něco v šuplíku). Určitě bych na to nespěchal, pokud by jste svolil a chtěl se do toho pustit.

Určitě zde,mezi čtenáři, bude více těch, kdož se zajímají o železnice a takový článek by je zaujmul. Protože mě osobně železnice v souvislosti se státní hranicí také nenechávají klidným, už jsem zde v minulosti něco málo na tohle téma dával. Byly to ony dva články, na něž jsem již dával odkazy. A pod tímto svým příspěvkem dám ještě odkazy na další. Ale, nečekejte nic světoborného, nejsem odborníkem, mé znalosti jsou v tomto směru malé a tak se jedná pouze o to, co jsem náhodně posbíral.

Pokud by jste Zbyňku měl zájem o navrhovanou spolupráci, můžete se ozvat i na můj E-MAIL pohranicnik@gmail.com Můžeme to rozebrat a domluvit se. Železnice měla a stále má své kouzlo.

ODKAZY:
Železniční doprava na hranici NDR-NSR (Berlin)

Kuriozita z doby "železné opony"

Miroslav řekl(a)...

Tak jsem si přečetl odkazy k našemu článku z Trojmezí a koukám že se tam množí různé dotazy. Pokusím se je vysvětlit, nebo zodpovědět.
Tak třeba Tonik Firýt byl kynologem roty a tudíž mým přímým nadřízeným, po celou dobu mé služby, tj. celé dva roky na Trojmezí. Ještě k Toníkovi, když jsem přišel na rotu tak Toník byl v hodnosti nadrotmistra a zůstal jím až do konce mé služby na rotě, přestože jiní důstojníci roty byli povyšováni ale Toník stále nic nedostal. Prý to mělo důvod, ten se pokusím popsat až při dalším vzpomínání.

Ke kontrolám nádraží v Hranicích jsem byl vysílán záměrně nepravidelně, a protože v Hranicích byla konečná a motoráčky se vracely zpět, směrem na Pastviny/Frant.Lázně. Tak na konečné jsem byl oprávněn samozřejmě i s Evelínou, vstupovat do motorových souprav jestli tam někdo nezůstal. Jinak zaměstnanci nádraží byli povětšinou pomocníci PS. takže se stávalo že jsem několikrát na jejich echo vyjížděl i s poplachovkou nebo jenom s řidičem gázu na kontrolu nádraží. Prostě kontroly byli namátkové a nesměla v nich byt pravidelnost, ale na echo se holt vyjet muselo.
A jak se tam ptal jeden tazatel na Johanu, tak na toho za chvíli taky dojde.
Míra.