1. června 2019

SYSTÉM EZOH - VZPOMÍNKA PAMĚTNÍKA


   Navazuji tímto příspěvkem na předešlé články, které jsem před časem zveřejnil. Pro snadnější orientaci čtenářů, které toto téma zaujalo, zůstávám u názvu, který těmto mým příspěvkům „udělil“ pan administrátor, což jsem zmínil již dříve.

   Nedávno jsem otevřel seznam usmrcených osob na hranicích, abych se přesvědčil, zda v seznamu byla provedena změna v případě jména Františka Zemana 35-40 let, občana PLR, dne 30. 9. 1964. Rota PS Mnichovice, ale v seznamu k žádné změně nedošlo. Pokud by šlo skutečně o občana PLR, je pravděpodobné, že by v seznamu bylo uvedeno jméno Franciszko. Tolik tedy ke jménu. Samotné jméno však není jediná podivnost, která se týká tohoto případu.

   Musím se vrátit do doby, kdy k úmrtí došlo. Tehdy měl být pracovníkem prokuratury vyslechnut velitel hlídky Jiří K., který tělo z drátěného zátarasu vyprošťoval. K tomu výslechu nedošlo a zmiňovaný pracovník prokuratury, byl patrně účastníkem hádky na pozorovatelně stanoviště Papst. Tohoto pracovníka, nikdo z nás nespatřil, což jsem popisoval v jednom předchozím článku. 
   Vzpomínané prudké výměny názorů jsem se stal svědkem já a můj člen hlídky Jano B. v době, kdy jsme byli vysláni s nosítky k transportu mrtvého a došli až k pozorovatelně na Papstu. Dále jsem uvedl, že mimo majora K., který se k nám přidal při zpáteční cestě, tam byl zřejmě ještě někdo další, patrně právě zmíněný pracovník prokuratury. Že šlo o pracovníka prokuratury, usoudil jsem podle poznámky velitele roty, když za námi přišel na místo nezdařeného pokusu o překonání DZ. Veliteli hlídky Jiřímu K., sdělil. Chce s Vámi mluvit prokurátor, napřed ale řekněte všechno mě. Jak jsem již uvedl, k výslechu velitele hlídky Jiřího K. pracovníkem prokuratury nedošlo. 
   Při výslechu, by odpovídal velitel hlídky bezesporu na důležité otázky např., v jaké poloze nalezla hlídka tělo po pádu ze zátarasu a zda si všiml také toho, které části na těle byly popáleny elektrickým proudem a jestli u toho muže nalezla hlídka nějaké předměty.

   V místě překonání DZ před polednem a úniku jednoho z narušitelů, se v odpoledních hodinách při okraji lesa, za drátěným zátarasem konala pátrací akce, opakovaně a nepochopitelně jen v jednom místě, vyznačeném na mapce. Hranice byla odtud ještě dost daleko a tato akce byla prováděna právě tam, kde ji mohl pozorovat i narušitel, kterému se nepodařilo z nějakého důvodu prolézt prostříhanou dírou v zátarasu. Kdyby tuto pátrací akci viděl, určitě by se při zamýšleném dalším pokusu tomuto místu vyhnul. Zde na Frantolech operoval pes v útoku na volno a to ze stanoviště na Neznámé kótě po vrata na Šternu a v obráceném směru až do údolí Dvaapadesátky. Pokud by se pokusil narušitel překonat zátaras v tomto místě, byl by velmi pravděpodobně zadržen. 

   Přitom všem co se tento den odehrálo, jediná hlídka nalevo byla na noc vyslána na Javor, což bylo stanoviště asi tisíc metrů od styku s rotou Mlýnce a žádné jiné stanoviště na levé straně obsazeno nebylo, viz mapka. Nalevo tak vznikl minimálně tři kilometry široký nestřežený prostor. Toho dne krátce před polednem, kdy k průniku jednoho ze dvou narušitelů zátarasem na Frantolech došlo, byl proud vypnutý, bylo pěkné slunečné počasí a bylo sucho. Za takových podmínek se zátaras i při zapnutém proudu vesměs nijak neprojevoval. Jen v době kdy bylo vlhko a v místech, kde se vodičů dotýkala tráva, zátaras za tmy světélkoval. 

   Tím je možné vysvětlit, že narušitel ve chvíli kdy se pokusil o přelezení zátarasu večer, byl přesvědčen, že v zátarasu žádný proud není, jako tam skutečně nebyl v dopoledních hodinách. Navíc, když po něm nebylo zahájeno pátrání hned po jeho prvním nezdařeném pokusu, mohl nabýt dojmu, že o něm dosud nikdo neví. Přitom o pohybu dvou podezřelých osob v obci Loučovice, přišlo hlášení na rotu hned v ranních hodinách. Jeho další pokus překonat DZ před devatenáctou hodinou, poblíž stanoviště Papst, svědčí o tom, jak situaci vyhodnotil, když nezvážil případná rizika, která by ho mohla zaskočit. Zřejmě uvažoval podle logiky, pokud o jeho pobytu v zakázaném pásmu by bylo něco známo, bylo by jistě zahájeno pátrání. Patrně nepočítal s možností, že i když jsme o jeho pobytu v pásmu věděli, pátrací akce zahájena nebyla. V době před polednem šlo o dvě osoby a prokazatelně se podařilo projít přes DZ jen jedné. 

   Asi v osmnáct hodin třicet pět minut, se vydala hlídka ze stanoviště Javor prověřovat zkrat na čtvrtém úseku signalizace, který způsobil narušitel při překonávání signální stěny. V osmnáct hodin čtyřicet osm minut, čekání na osudný krok narušitele, definitivně přetnul zvuk zvonku, který signalizoval zkrat na vysokém napětí. Vzápětí spadly znovu klapky na čtvrtém úseku signalizace, kdy během pádu ze zátarasu narušitel rukama zkratoval signální stěnu. Tolik tedy k popisu tehdejší situace. K článku přikládám mapku s vyznačeným průběhem DZ, stanovišti, místem proryvu před polednem na Frantolech, pátrací akci při okraji lesa a nezdařeném pokusu ve večerních hodinách, poblíž stanoviště Papst.



   Uzavírám tímto, mám odůvodněnou pochybnost, že byla spolehlivě prokázána totožnost usmrceného. Po nahlédnutí do seznamu jsem v jeho případě žádnou změnu nezaznamenal. Nasvědčuje tomu zejména fakt, že v seznamu usmrcených na hranicích nebylo doposud zapsáno správné jméno muže a nebyl upřesněn ani jeho věk. 

   Už z tohoto důvodu, si myslím, že člověk jménem František Zeman, na seznam usmrcených na hranicích nepatří a to nejen proto, ale též, že mám důvodnou pochybnost o jeho pobytu v místě, kde k události došlo.

   Zastávám názor, že všechny události z hranic za působnosti PS, mají být přezkoumány, věrohodně popsány a zveřejněny. Pravdivým popisem toho, co se na hranicích skutečně odehrávalo, ubylo by prostoru pro účelové šíření různých legend a dohadů o Pohraniční stráži, která bezesporu i přes nevoli některých lidí, byla na svém místě.

(c) AUTOR ČLÁNKU: E.Zelený 
Publikováno bez jakýchkoliv úprav textu, v původní podobě.

ZAJÍMÁ VÁS VÍCE TÉMA EZOH? Klikněte si na odkazy. 

*1>  EZOH - Životu nebezpečný zátaras.

*2>  EZOH - Životu nebezpečný zátaras II. 



4 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Pohranicni stráž vo forme, ako ju vytvoril komunistický režim, určite nebola "na místě". Nebola žiadnym pokračovateľom Chodov, ani SOS, ale skôr strážnych jednotiek NKVD. Naozaj nerozumiem prečo musíte do každého textu nastrkať tieto vaše nezmysly, ktorými zo seba robíte niekoho, kým ste neboli. Každému vyčítate, že politizuje, ala v skutočnosti politizujete hlavne vy a rozčuľujete sa, keď vám niekto pripomenie realitu. Jednoducho ste nestrážili republiku pred narušiteľmi, ale strážili ste obyvateľov, aby sa nerozutekali a to tak silno, že ste ich mali radšej zabiť, než ich nechať odísť. Vy ste ten systém nevytvorili, ale takéto ospravedlnenie končí v okamihu, keď ten systém obhajujete.

Anonymní řekl(a)...

A len dodám - rád čítam vaše spomienky, zážitky, je to história z prvej ruky, tak to nekazte hlúpym politizovaním.

Anonymní řekl(a)...

Připojuji se k velmi výstižnému komentáři.
Několik let občasně sleduji změny na Vašich stránkách. Věkem se sice blížím jen k padesátce a tedy poslední příslušníci pohraniční stráže odešly ještě předtím než jsem mohl základní vojenskou službu na hranicích okusit. Měl jsem ale to štěstí, že jsem jako jeden z prvních zvolil civilní službu svobodnou alternativou a určitě bez pocitu nějaké frustrace, že jsem si ta "krásná" léta služby neužil. Vyjma několika zde uvedených upřímných svědectví, která popisují méně příjemné zážitky, mám pocit spíš jako když tu vaříte bramboračku zážitků, jak to vlastně všechno tak mělo být.
Proč mě server zajímá: prožil jsem dětství nedaleko hraničního pásma a urputná snaha politického režimu za každou cenu zabránit projití na druhou stranu světa mě dodnes fascinuje. Proto když dnes přejíždím do dříve většině našich obyvatelům zapovězené země bez cestovní doložky, jímá mě radostný pocit, no dnešními lidmi nedoceněné svobody cestování. Takové ty třeba promiňte mi kecy jedné vdovy manželky bývalého důstojníka pohraniční stráže z vojenskocz, jak její manžel hluboko v socializmu vždy s hrdostí na hranici sloužil vlasti jen podtrhuje, jak primitivním a zvrhlým byla profese, tedy zaměstnání ostraha hranic. Takovou práci někdo musel dělat jen z nějaké úchylky, podle mě těžko obhajitelné. Jako když se bachařů po revoluci ptali na týrání politických vězňů, kdy jeden vyšetřovatel na stará kolena řekl v případu kněze Toufara, že "měl dostat po držce ještě víc". No tak netvrďte, že třeba psi byli až do revoluce chováni pro ostrahu hranic jen jako stopaři.
Co mi zde chybí jsou reálná svědectví lidí, kteří pracovali v zakázaném pásmu a co to bylo za lidi, nejspíš dobře prokádrovaní spolehliví občané. A pokud se tu objevil příspěvek, jak v rybníce v zakáz. pásmu lovili načerno ryby, tak se ozve dalších několik lidí, kteří tyhle zkazky vyvrací. No a tak zbývá o životě a přírodě u hranic jen rozporuplných polopravd nebo spíš převyprávěných legend čím dál víc senilních vojáčků. A to mi přijde ve srovnání například se svědectvími na ÚSTRu jako z jiného světa.

Anonymní řekl(a)...

Připojuji se k velmi výstižnému komentáři.
Několik let občasně sleduji změny na Vašich stránkách. Věkem se sice blížím jen k padesátce a tedy poslední příslušníci pohraniční stráže odešly ještě předtím než jsem mohl základní vojenskou službu na hranicích okusit. Měl jsem ale to štěstí, že jsem jako jeden z prvních zvolil civilní službu svobodnou alternativou a určitě bez pocitu nějaké frustrace, že jsem si ta "krásná" léta služby neužil. Vyjma několika zde uvedených upřímných svědectví, která popisují méně příjemné zážitky, mám pocit spíš jako když tu vaříte bramboračku zážitků, jak to vlastně všechno tak mělo být.
Proč mě server zajímá: prožil jsem dětství nedaleko hraničního pásma a urputná snaha politického režimu za každou cenu zabránit projití na druhou stranu světa mě dodnes fascinuje. Proto když dnes přejíždím do dříve většině našich obyvatelům zapovězené země bez cestovní doložky, jímá mě radostný pocit, no dnešními lidmi nedoceněné svobody cestování. Takové ty třeba promiňte mi kecy jedné vdovy manželky bývalého důstojníka pohraniční stráže z vojenskocz, jak její manžel hluboko v socializmu vždy s hrdostí na hranici sloužil vlasti jen podtrhuje, jak primitivním a zvrhlým byla profese, tedy zaměstnání ostraha hranic. Takovou práci někdo musel dělat jen z nějaké úchylky, podle mě těžko obhajitelné. Jako když se bachařů po revoluci ptali na týrání politických vězňů, kdy jeden vyšetřovatel na stará kolena řekl v případu kněze Toufara, že "měl dostat po držce ještě víc". No tak netvrďte, že třeba psi byli až do revoluce chováni pro ostrahu hranic jen jako stopaři.
Co mi zde chybí jsou reálná svědectví lidí, kteří pracovali v zakázaném pásmu a co to bylo za lidi, nejspíš dobře prokádrovaní spolehliví občané. A pokud se tu objevil příspěvek, jak v rybníce v zakáz. pásmu lovili načerno ryby, tak se ozve dalších několik lidí, kteří tyhle zkazky vyvrací. No a tak zbývá o životě a přírodě u hranic jen rozporuplných polopravd nebo spíš převyprávěných legend čím dál víc senilních vojáčků. To mi přijde ve srovnání se svědectvím na ÚSTRu jako z jiného světa nebo spíš jak z divného snu.