24. března 2020

NA VOJENSKÉM CVIČENÍ - 1986


Úplně to vidím. Bylo to v září 1986.

Jak říkal ve srandě náš instruktor PS přípravy v Nýrsku: „ Zima. Mlha. Tma. 
Natáhneš ruku, konec nevidíš. Stopadesát metrů chlap. Diverzant jak svině" :-)

   Jako bývalý absa a násl. ppor. sloužící ZS u Pohraniční stráže jsem byl tehdy povolán na cvičení. Na VK VŠ jsme byli cvičení jako velitelé čet týlového zabezpečení. Tak jsem si to asi měl holt také zkusit. „Narukovali“ jsme do pražské ÚVN, do Střešovic. Vymustrovali nás (maskáče a nic víc) v jejím centrálním skladu v Hostivících (teď správně Hostivici), a za pár dní večerní přesun autokolonou na Šumavu.

Dobové foto: příjezdová cesta k Dobré vodě.


   To byl zážitek jak prase. Pamatuji si, jak jsme někde v Sušici čekali, až nás dojedou těžké Tatry. Pak jsme jeli furt dále a dále do kopců. V noci vjezd do VVP Dobrá voda. Pak Slučí tak a do srubů. Obrovské palandy a jen deky. Většina jsme ale měli své spacáky – ještě, že tak. Zima tam už byla teda fest a jedna kamínka malá u vchodu. 

   Asi po týdnu jsme měli koupání v mobilních koupelnách. Sranda nevídaná. To byl fakt bezva zážitek. Jo: Jednou večer nám na palouce z VSky promítali film Kladivo na čarodějnice – nedávno jsem se dověděl, že byl za totáče zakázaný. No cca prapor měl asi vlčí mlhu…

   V mobilní kuchyni vyvářeli záložáci – kuchaři z různých hotelů. Nemělo to chybu. Až nám jednou došla pitná voda. Vzal jsem teda řidiče záklaďáka, povolení od našeho náčelníka – ortoped (pplk. Š. fajn furťák z ÚVN) a v rámci vojenského újezdu jsem vyrazil. Neomylně jsem trefil Prášily a tam samo hned rotu PS. 
   
   Tam se ani nedivili. Armáďáckou cisternu pustili k hlavní budově a pitná voda tekla proudem. Já vyrazil do konzumu. Prodavačka se ptala, co jsem zač a odkud. Asi jsem vyzradil vojenské tajemství, ale řekl jsem zhruba "vocogo" a že ještě od nás určitě někdo zase dorazí. Kývla a řekla – jo, přiobjednám. Co chci se vůbec neptala, asi to bylo jasné, rum v ten moment došel. Pak jsme se ještě zastavili U Michala na točené pivko a vyrazili zpět.

   Jednou (20. září – koukám přitom do starého diáře) jsme taky vyrazili do Železné Rudy. Náčelník ortopéd dostal žízeň (a jakou!), zajeli jsme také štábákem -VSkou až k Černému jezeru a záklaďák. PS stojka vlevo na hrázi pár metrů před začátkem signálky z toho byl v šoku. Čapnul pojítko a hned volal. To jsem tehdy samo netušil, že rota je hned za zatáčkou. 

Dobové foto: Praga V3S ve štábní úpravě ČSLA


   Tak jsem k němu přišel a povídám mu „Vole klídek, my blbneme na Dobrý vodě na cvičení a hned zase vypadneme, žádnej proryv nechystáme. Já sloužil ZS u PS“ Asi, jak slyšel to „proryv“, tak se usmál a něco zabrblal do pojítka a drát hned vyndal. Bylo vidět, že už je celkem v klidu. Poplachovka PS nedorazila. 
   My se pokochali pohledem a zase odjeli. Myslím, že to byla doba, kdy se k jezeru jezdilo jen autobusem ze Sedla, ale pěšky to nešlo. Dostat se tehdy k druhému (Čertovu) jezeru nešlo vůbec.

   V Rudě jsem se pak trochu coural a okukoval místa, která jsem znal jako hodně malej kluk, ale to by bylo o něčem jiném.

Najednou u mne přistál UAZ a očividně také důstojník/záložák se mne ptá: „Nevíš, není tu někde hodinářství? Vybila se mi baterka u hodinek“. A já ani nevěděl jak, ale obratem jsem mu odpověděl: „Jasně sjeď dolů a pak doleva“. Za nějakou chvíli se hnal UAZ zpátky a důstojník/záložák mi hrozí pěstí.

   Moc jsem nechápal: Musel přece vědět, že ho posílám na přechod do Bavorska, ne? Pak jsme se tomu společně chechtali, div jsme nepraskli. Prý dojeli až k první závoře. Tam se dost divili, ale už se jich na hodinářství neptal (možná škoda,ne?). 
No,upřímně a s odstupem - fakt nevím, myslím, že kecal a že až k té první závoře nedojeli
Jo a až po řadě let jsem zjistil, že v Bavorské Rudě žádné hodinářství není.

Dobové foto: objekt ve VVP ČSLA Dobrá voda 


   Teď jezdím po těch všech místech křížem krážem rád a dost často na kole, protože u Rudy částečně bydlím a často to samo všechno vořvu. Moc věcí tam samo taky vypadá jinak. VVP nikde, sruby také nikde, z těch pár baráků na Slučím tahu jsou až na dva samé rekreační baráky… a jen to stromořadí a staré smrky, co ještě přežili, vědí, že to všechno tehdy tak bylo…

Jo a na úplný závěr – netušil jsem, že kdybych na té rotě v Prášilech tehdy mluvil s jejím velitelem, tak bych mluvil s tehdy mjr. Kabátem. To se mi povedlo až o moc později a ne jednou.


(C) AUTOR: Radek, por. ČSLA a snad furt i PS, v. z. 

7 komentářů:

Pohranicnik řekl(a)...

Radku, řekl bych, že film KLADIVO NA ČARODĚJNICE nebyl za reálného socíku jako trezorový.
Jako puberťák jsem ho viděl v čs.televizi a mám dojem, že během mého studia na vojenské škole v Holešově (80s) nám ho ve voj.kině také promítali.

Anonymní řekl(a)...

To asi jen někdo špatně pochopul některý recenze. Když dáš googlem vyhledat objeví se tohle (doslova cituji)Jeden z nejznámějších filmů Otakara Vávry vznikl podle stejnojmenného románu ... Kladivo na čarodějnice je prý natočen tak dobře, že dokáže přestihnout i ... po svém natočení stal ne přímo trezorovým (jako třeba obdobně znepokojující ... (konec citace)

Pohranicnik řekl(a)...

Ve filmu KLADIVO NA ČARODĚJNICE může každý vidět co chce.
Někdo film z temné historie, jiný kritiku katolické církve a její inkvizice a další zase jinotaj na totalitní praktiky a la 50.léta.

Nicméně, Radkův článek není o filmu, takže, čjort vózmi :-)

Anonymní řekl(a)...

Přátelé, nic ve zlém, ale já nějak nechápu zajímavost ani relevantnost tohoto příspěvku. Sorry, jako...

Pohranicnik řekl(a)...

O tom, co je na weblogu Pohraničník relevantní, rozhodují já.

Co tam máte dál?

Anonymní řekl(a)...

30 let zpět: Strhávání plotu
Takto vypadalo strhávání hraničního plotu nedaleko Domažlic. V daném úseku tehdy zbývalo ještě 120 kilometrů.
https://ct24.ceskatelevize.cz/specialy/30-let-zpet/3060732-30-let-zpet-strhavani-plotu

Anonymní řekl(a)...

Nová železná opona roztrhla násilně řadu párů. Přes uzavřené hranice se nedostanou
https://echo24.cz/a/Sr4X6/nova-zelezna-opona-roztrhla-nasilne-radu-paru-pres-uzavrene-hranice-se-nedostanou