5. března 2020

POHRANIČNÍK NA MANÉVRECH

   V jednom z předchozích článků jsem vybízel bývalé pohraničníky, vojáky VMV a vlastně kohokoliv, kdo byl na vojně, včetně jednotek ČSLA, aby poslali nějakou vzpomínku na doby v zeleném.  

   Před pár dny mě přišel mail od Jirky, s krátkým příběhem, vzpomínkou na vojenské cvičení, které, ač bývalý pohraničník, absolvoval u jednoho z útvarů ČSLA. A tak vám jej zde předkládám.

   Slíbil jsem povídku z vojenského cvičení, kterých jsem přežil několik. První bylo v roce 1983, druhé v roce 1985, a další v roce 1989. Mezitím jsem jezdil na školení do Šumperku a byl jsem na takovém výletě v Přáslavicích. A začnu od konce.

   22.3.1989  jsem narukoval na tři týdny do Hodonína. Bylo to logické, na konci měsíce odcházejí kluci do civilu, a noví rukují. Je třeba doplnit stavy. Když nás vystrojili, hned jsem poznal, že to žádná vojna nebude, protože nám nedali ani maskáče, ani montérky, o plné polní ani nemluvím. 

   Když jsme se s kolegy oblékli do stejnokrojů bylo vidět, že nejnižší hodnost je desátník, nejvyšší kapitán. Ty nejvyšší hodnosti se někam vytratili, byli to doktoři, ať už lékaři, nebo právníci. Hned jsem si tam našel krajana Pepu z Jeseníku a kolegu, s kterým jsem měl strávit celé cvičení, Jirku z Olomouce. Celé manévry jsme byli taková prima trojka, Jirka, z nás tří nejstarší, měl hodnost nadrotmistra, Pepa hodnost rotmistra a já, nejmladší, hodnost rotného.

   Jirku a mě přidělili do autoparku, měli jsme dohlížet na přechody techniky na letní sezonu. Pepu přidělili k náčelníkovi pyrotechniků. Měl velet při oplocování muničáku v Čejkovicích. Ale o tom až jindy.

Ilustrační dobové foto: BVP v kasárnách ČSLA Hodonín.

    Nejkrásnější bylo, když jsme po ranním rozdělení šli do autoparku, soudruzi důstojníci tam měli štabák, kde se každé ráno sešli a cinkali tam skleničkami. Podle lokality soudím, že to bylo vínečko. Někdy bílé jindy červené. Potom nám to potvrdil náš dočasný velitel. 

Ilustrační foto: vojáci Střední skupiny vojsk SSSR


   Když jeli na spojenecké cvičení se sovětskými vojáky, Sověti jim říkali, že to je jen vodička, ale jednou se tak ožrali z té vodičky, že jistý sovětský důstojník nechal v zástavě BVP hospodskému. Hospodský byl vyděšený, co z toho bude. Ale za pár dní důstojník přišel, zaplatil sekeru, sedl s vojáky do vozidla a odjeli pryč. 

   Ale vrátím se k naší činnosti. Měli jsme s kolegou Jirkou dohlížet na přechody techniky. Jednoho dne, vejdeme do dílny, tam voják na montážní jámě stříká pistolí acetonovou barvou OT-64. Na tom by nebylo nic divného, kdyby na té stejné jámě druhý voják nenahříval autogenem na požární Tatře 138 brzdové klíče. 

Ilustrační dobové foto: vojenská Tatra 138.


   Přijdu za vojákem s tou stříkací pistolí ať toho okamžitě nechá nebo jak to chytne, to bude prda jak z děla, a on mi odpověděl. „ Za kolik to mám abych toho nechával?“ Tyhle mazácký kecy mám nejraději. „Je mi jedno za kolik to máš vojíne, já mám možná odslouženo na cvičeních víc než ty jako záklaďák, a rád bych se za pár dní zase rád vrátil do civilu, okamžitě přestaň a blbé kecy si nech pro holuby. To je rozkaz!

Vojáček sice remcal, ale vypnul to. Pokračoval až, když Tatra sjela z montážní jámy pryč. 

Byl jsem u toho :-)

(C) Autor:  Jirka Mac

Fotografie: web ČSLA

20 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

To ste sa mali.Ja som bol na manévroch dvakrát. Po prví raz v Novom meste nad Váhom.Cez deň sme buď upratovali uhlie, alebo sklady a na noc od 16.00 sme na dvadsaťštyri hodín strážili muničák a tak dokola 28dní.Bolo to v novembri vonku už mrzlo a mi sme boli ubytovaní v stane. Druhý krát znova 28 dní v Sušiciach a dvadsaťštyri hodinové služby na stráži až do konca manévrov.

Pohranicnik řekl(a)...

Re: Anonymní 6. března 2020 10:33

Děkuji za komentář.
Koukám, že jste si to u ČSLA v Novom Meste i v Sušicích také užil :-)
Jímá mě předtucha, že takhle to mělo více bývalých pohraničníků.

Anonymní řekl(a)...

Když jsem narukoval na 35 dní do Jindřichova Hradce, celkem jsem se děsil té pálky, ale narukovali se mnou chlapi na 42 dní, dostali maskáče a během hodiny vyrazili do lesa, vrátili se za tři týdny hladoví, špinaví, zarostlí jak bezdomovci. Jinak Zdendo, všude jsem potkával péesáky. Hodně funkcí jako třeba pátrač, psovod nemělo u ČSLA uplatnění. Museli se přeškolit. Ale dočkej času, všechno popořádku na přeskáčku... ;o)

Pohranicnik řekl(a)...

Děkuji za příspěvek.
Nahlížím, že mnozí záložáci si manévry docela "užili", chicht :-)
No co, aspoň se domů pak vrátili zocelení jak Pavka Korčagin (ten ale kalil ocel).

Anonymní řekl(a)...

Když nás převelili z Jindřichova Hradce do Vimperku, jeden major nám důležitě vykládal na nástupu jak jsme blízko imperialistické hranice. Je to asi 30 km. Až se jeden četař přihlásil s tím, že většina z nás se neschovávala někde za bukem, ale sloužila přímo na hranici.Asi deset z devadesáti nesloužilo u PS. Tankisti byli asi dva. A jeden tak tlustý, že neprolezl poklopem tanku... Ale to až příště...

Anonymní řekl(a)...

Zažil jsem neuvěřitelné cvičení. Jako psovod péesák jsem dostal pozvánku na "odpočinek" od práce do Stříbra k bígošum. Pokud jsme byli "doma", tak samá taktika, buzerplac, služba v autoparku, kde se chodilo mezi dvěma tlačítky a mačkalo se. Dále služba na muničáku myslím v Jírné. To bylo celkem v pohodě. Poprvé jsme vyjeli na Doupov, spali jsme ve stanu, uprostřed kamínka, zima jako sviňa, bylo to na nástup dubňáků. Život chtěl, abych viděl jak záklaďákům shoří stan. To byl fofr, jen stačili vyběhnout marodi a všechno shořelo. Ve stanu měli agregáty a kanystry s benzinem. Nafouklé kanystry se snažili hodit do vody ochladit, normální kaskadéři. Tímto záložky museli uvolnit svůj stan pro záklaďáky a šup s námi do Stříbra. Další zážitky na pokračování, jestli bude zájem.

Pohranicnik řekl(a)...

Hezké vzpomínky že Stříbra, jen co je pravda :-)
Samozřejmě pokračujte, jistě nejsem sám, koho zaujaly pohnuté příběhy psovoda PS na manévrech u ČSLA :-)

Anonymní řekl(a)...

Stříbro pokračování. Doupov nám nebyl odpuštěn a byl druhý výjezd. Tentokrát ubytování ne ve stanech, ale ve starém domě v bývalé obci Lochotín, nebo Žebletín, už nevím. Byl tam kostel, ve kterém byli ubytovaní tankáni a my trochu níž v té obci. Spali jsme na zemi na starých matracích, prostě grandhotel. Naší činností byl nácvik na ukázku útoku armádnímu generálovi. Naučil jsem se, jak se dělají hatě z větví. Dávaly se do bláta, aby nezapadly OT64 atd. Skákali jsme za jízdy z otéčka, zážitek. Vše probíhalo pod nějakou pozorovatelnou, asi jako ve filmu Tankový prapor. Pod pozorovatelnou vedla cesta, snad asfaltová a z té jsme škrabali bláto od vozidel, vojenská klasika před příjezdem šarží. Chybělo už jen mazlavé mýdlo.
Nyní chvilku oklep a jestli neotravuji, tak ještě budu pokračovat.

Anonymní řekl(a)...

Stříbro dokončení. Tak další z radovánek bylo, že nás odvezli do Dubiny a nahoru, myslím, že do Svatoboru. Tam začíná Doupovský prostor, udělali jsme obrovskou rojnici a vysbírávali prostor od nevybuchlé munice až někam ke Klášterci. Za námi pyrotechnici a sanitka. Záklaďáci tam dělali věci, naprosto neukáznění. Tak jsme se šprajcli a záložky byli pohromadě na jednom křídle. Na toto se snad ani většinou už tátové od dětí neposílají.
Závěr cvičení byly střelby. Střelnice byla prý 16km od kasáren, jméno nevím. Po skončení střeleb nám nejmenovaný major řekl: pánové na shledanou ve Stříbře, nasedl do PV3S a odjel.
Sice záměr byl splněn a dost lidí odešlo domů s puchýři, ale dodnes nechápu, že si toto dovolil. Samopal SA58 měl každý na zádech a náboje si ulilo dost lidí. Tak se šlo zpívalo a střílelo do vzduchu, prostě síla. Zastavilo se i někde v hospodě, bylo zrovna MS v hokeji.
Tak jsem popsal své vojenské cvičení. Prostě jak se říká, existovala cvičení "různá a jiná".

Pohranicnik řekl(a)...

Holt ve Stříbře to žilo :-)
Děkuji za vzpomínky na manévry u ČSLA. Opravdu, pobavilo.

dtj60 řekl(a)...

V tom Stříbře to bylo v kterém roce?
Jinak ta pěší střelnice byly Lažany (i když blíž byly Ostrovce) u Černošína. Chodili jsme to běžně pěšky i několikrát týdně. Autem jel jen velitel praporu, velitelé rot i čet pěkně s bigošema pěšky (výzbroj si všichni nesli, nejvíc si mákli kulomeťáci). Jo, to byla blbárna, před čtvrtou ráno nástup, dvě a půl hodiny na přesun a večer zase pěšmo zpátky. Když člověk přišel ve dvě ráno z vinárny, bylo to fakt utrpení :).

dtj60 řekl(a)...

V tom Stříbře to bylo v kterém roce?
Jinak ta pěší střelnice byly Lažany (i když blíž byly Ostrovce) u Černošína. Chodili jsme to běžně pěšky i několikrát týdně. Autem jel jen velitel praporu, velitelé rot i čet pěkně s bigošema pěšky (výzbroj si všichni nesli, nejvíc si mákli kulomeťáci). Jo, to byla blbárna, před čtvrtou ráno nástup, dvě a půl hodiny na přesun a večer zase pěšmo zpátky. Když člověk přišel ve dvě ráno z vinárny, bylo to fakt utrpení :).

Anonymní řekl(a)...

No sakra, eště že sem si to s bigošema ušetřil...
Stačilo mi "Závěrečný soustředění u vojsk" na konci VK VŠ měsíc v Janovicích. Tam sme pochoplili, že Země je kulatá (přes buzerák nebylo z lehu vidět).

Unknown řekl(a)...

Kdo byl na čáře a cvičení absolvoval u čsla. jistě potvrdí, že se jednalo o dva úplně rozdílné světy. PS rota kde znal každý každého až po babičku a oproti tomu neosobní masa lidí vzs.
Já to zažil hodně zblízka a dost dlouho. Rota PS byla rodina, pluk masa lidí kteří se na rotě ani pořádně neznali. O kázni, spolehlivosti a dovednostech ani nemluvím. hzd.

Anonymní řekl(a)...

Tady s tím názorem úplně souhlasím. K nám když přišli záložáci, sloužili v kuchyni, strážného u roty, dělali značkaře.Sem tam přišel nějaký spojař, nebo ženista. Tak ti pomáhali spojařům a ženistům. Vtip je v tom, že můj bratranec sloužil u černých baronů jako nespolehlivý, a za dva roky šel na cvičení na čáru k PS. A chodil do služby na čáru. To u nás nebylo. Aspoň jsem mu nemusel vysvětlovat jak to na čáře chodí. Soused byl tankista, šel v únoru na tři týdny na cvičení. Vrátil se za čtrnáct dní s omrzlinami. Marodil asi měsíc.

Anonymní řekl(a)...

Jak zasáhlo otevření hranic do života příhraniční vesnice Lesná na Tachovsku? Proč se obyvatelé obávali německých sousedů a jak vlastně přijímali stav po sametové revoluci?
https://ct24.ceskatelevize.cz/specialy/30-let-zpet/3053542-30-let-zpet-ves-na-zapade

Anonymní řekl(a)...

Mohl bych někoho poprosit, aby napsal, jak šly vzestupně jednotky u ČSLA, znám pouze u PS. Od družstva, čety, roty atd. Předem děkuji a zdravím.

Anonymní řekl(a)...

Hierarchia organizácie
Hierarchické členenie pozemného vojska.

vrchné velenie pozemných síl - má odlišné názvy prakticky v každej krajine. Niekedy je takéto velenie jednotné aj pre letectvo a námorníctvo.
skupina armád - štáty s početným pozemným vojskom, majú v rámci veliteľstiev aj veliteľstvá skupiny armád, ktoré riadia viaceré armády operujúce v skupine na jednom bojisku.
armáda
zbor
divízia
brigáda - typ jednotky, ktorý môže byť súčasťou divízie, alebo môže operovať samostatne
pluk
prápor
rota
čata
družstvo
tím

Anonymní řekl(a)...

https://sk.wikipedia.org/wiki/Pozemn%C3%A9_vojsko
Nájdi Hierarchia organizácie a keď dáš kurzor trebárs na družstvo,ukáže ti počet vojakov.

Anonymní řekl(a)...

Kde se tam vzal ten "tím"? Na wikipedii je strašně chyb.....