Tento článek publikuji až ke konci měsíce dubna 2020, ani ne tak proto, že bych si nenašel čas na jeho sepsání, ale pauza byly způsobena tím, že jsem nevěděl, na jaké téma psát. Až mě nakonec vrtkavá paní Múza políbila a tak sedím u svého notebooku a datluji do klávesnice.
Snad každý, kdo sloužil u Pohraniční stráže, přímo na státní hranici ČSSR se Spolkovou republikou Německo, nebo Rakouskem, se aspoň občas potkal s těmi, kdož střežili státní hranici na druhé straně hraničních mezníků. Já osobně jsem sloužil na čáře se západním Německem, takže budu popisovat zkušenosti z této lokality. Na hranici s Rakouskem jsem, bohužel, nikdy ve výkonu služby nebyl.
Dále chci, vážení čtenáři, podotknout, že se jedná o mé osobní vzpomínky, mé zkušenosti z čáry a to, co napíšu bude můj subjektivní názor. Ti z vás, kdož jste sloužili jinde a jindy, to mohou vidět jinak. Mnou popisované záležitosti jsem zažil v letech 1985-1990, tedy se jedná o dobu pěti let, než došlo v Československu k převratu, v listopadu 1989, kdy se vše změnilo, včetně systému ochrany státních hranic v naší zemi.
Ve svém článku se budu věnovat jednotkám Bundesgrenzschutz (BGS), Bayerische Grenzpolizei (BGP), Zolldienst (ZOLL) a okrajově i okupačním jednotkám USA v Německu, které se na státní hranici mezi Spolkovou republikou a Československem také vyskytovaly (US.ARMY).
BUNDESGRENZSCHUTZ (BGS).
Příslušníky Spolkové ochrany hranic jsem na čáře potkával, dá se říci, nejčastěji,
V podmínkách mé domovské 1.rPS Trojmezí jsem při provádění nepravidelné, tzv."demarkace státní hranice", kdy jsem procházel úsek v těsné blízkosti hranice a prováděl kontrolu hraničních mezníků, vytýčení demarkace (známé bílé sloupy s červeným pásem nahoře) a samozřejmě i vizuální pozorování "území protivníka", jak se tomu myslím tenkrát říkalo.
Policisty BGS jsem nejčastěji viděl u hraničního mezníku HM 1/1 v prostoru tzv.Trojmezí, kde se stýkala hranice ČSSR, Spolkové republiky Německo (BRD) a Německé demokratické republiky (DDR). Kousek od HM 1/1 bylo malé parkoviště, kde BGS zaparkovali své vozidlo a přímo k čáře sešli pěšky. Hranici odděloval i nízký dřevěný plot, o který se vždy němečtí policisté i my opírali.
Což bylo v případě, že jsme tzv."dali řeč". Navazovat verbální kontakt s "druhou stranou" bylo přísně zakázáno, Předpis OSH I-1 dovoloval jen vojenský pozdrav salutováním. Ale, znáte to. Zákazy jsou od toho, aby se porušovali. A to, že jsem ovládal německý jazyk, prostě k tomu tlachání na čáře prostě přímo vybízelo :-) Policisté BGS, které jsem na čáře potkával a vedl s nimi zakázané hovory, byli spíše mladší muži, ve věku tak 25-35 let, v typických zelených uniformách a co se týče vozového parku, používali VW dodávky v zelené kamufláži , nebo vozidla Audi s nápisem Polizei a modrými majáky na střeše.
BAYERISCHE GRENZPOLIZEI (BGP).
Bavorská pohraniční policie byla nejstarší policejní složkou, která po WWII vykonávala v Bavorsku ochranu státní (zemské) hranice s ČSSR a východním Německem.
V úseku naší pohraniční roty jsem je vídával u hraničního mezníku HM3, kde poblíž statku Hollerung měli stanoviště, takový menší plac pro auto a něco, jako malou unimobuňku, takže policisté nemuseli sedět v autě, nebo pokud hlídka byla pěší, stát venku a mohli pozorování provádět z unimobuňky a to jak přes den, tak i v noci.
Policisté od BGP byli většinou ve věku 40+ , takoví spíše typičtí Bavoráci, s lehce zavalitými postavami od dobrého jídla a výtečného bavorského piva. Strážce hranice od BGP jsem na čáře viděl nejraději. Působili docela rozšafně, dobře se s nimi povídalo o všem (s vyjímkou služby,to jsme vynechali) a asi dvakrát, nebo třikrát, jsem od nich dostal láhev, nebo plechovku místního bavorského piva (tu jsem samozřejmě vypil až doma v Hranicích, páč ve službě se nepije).
Při nejlepší vůli a i přes občasnou ideologickou masáž od nadřízených, na školení velitelů čet, jsem v policistech BGP nikdy žádného protivníka neviděl, spíše jsem je bral jako kolegy, kteří se řízením osudu, podobně jako já, ocitli na opačné straně hranice. A troufám si říci, že oni to brali podobně.
ZOLLDIENST. (ZOLL)
Celníky při pochůzkové službě na hranici BRD - ČSSR jsem potkával opravdu minimálně. Za tu dobu, kdy jsem v Trojmezí sloužil, tak jsem příslušníka ZOLL viděl snad jen 2x když procházel podél státní hranice se služebním psem a jedenkrát jsem se s pracovníkem ZOLL potkal u HM1/1,když tam přijel bílou dodávkou s nápisem ZOLL a sešel dolů k hraničním mezníkům, kde jsme prohodili pár slov o počasí a tak, aby se neřeklo.
Je logické, že výskyt německé Celní služby byl jen symbolický. Protože, nějaké pašování na "zelené hranici" nebylo dost možné, když čára s ČSSR i NDR byla neprodyšně zadrátovaná signální stěnou a opravdu přísně hlídaná z naší strany.
Pracovníci Celní služby nosili typické šedomodré uniformy a brigadýrky, splést si je s jinou složkou ochrany německé hranice jste prostě nemohli. Celník, se kterým jsem tlachal u hraničního mezníku byl tak nějak před penzijního věku a byl to, jak už jsem psal, můj jediný "live" kontakt s touto pohraniční složkou BRD.
US ARMY
Jak je všem známo, na území Spolkové republiky Německo byla od skončení WWII v roce 1945 umístěna okupační americká armáda (která je tam, na rozdíl od ruské/sovětské dodnes).
Vojáci US.ARMY, kteří byli dislokování v kasárnách poblíž hranice s ČSSR (s NDR a v Berlíně) se občas ukázali, během jakési hlídkové činnosti, i přímo u našich hraničních mezníků.
Americké vojáky jsme na hranici s Německem potkávali relativně často. Vždy jezdili ve vozidlech Jeep, nebo v terénních vozidlech Mercedes a ke státní hranici chodili ve větší skupině. Pokud jsem u čáry potkal Amíky, vždy jich bylo nejmíň šest, jednou jsem zažil skupinu snad dvaceti vojáků US.ARMY. Oblečeni byly v maskovacích uniformách, výzbroj tvořila většinou automatická puška M-16, kterou snad všichni znají z amerických filmů o vietnamské válce.
Nesmím také zapomenout na pověstné oblety hranice, kdy americké vrtulníky (třeba Cobra) létaly kolem čáry a to i několikrát denně. Občas si také američtí piloti trochu zaprovokovali a přelétávali na naše území, odkud je museli vyhánět naše stíhačky.
Vzdušné incidenty, to je téma, které by vydalo na samostatnou kapitolu.
Do řeči jsem se s americkými vojáky na hranici nikdy nedal. Hlavním důvodem byla jazyková bariéra, já ovládal mluvit pouze německy a rusky, anglicky jsem uměl jen "Hello Dolly" :-)
Ovšem, to nebránilo tomu, abychom se jednou, u hraničního mezníku HM1/1, se skupinou amerických vojáků, málem navzájem nepostříleli. Byl jsem tam se svojí četou, dělali jsme tam nějaké technické práce a seběhnul se menší incident s Amíky, kdy z nepochopení došlo k tomu, že jsme, pár metrů od sebe, mířili zbraněmi navzájem jeden na druhého.
O této věci se můžete dočíst zde na weblogu Pohraničník, pod jedním článkem ze série "Od rotmistra po podporučíka" ZDE (klikněte si, pokud vás to zajímá).
I přes tento incident jsem vojáky US.ARMY v Německu nebral jako vyloženého nepřítele, ale jako protivníka v pravém slova smyslu, ostatně, zde se nejednalo o policejní složku, ale vyloženě o armádní jednotky. A potom, tak, jak byli američtí vojáci na Západě, byli zase sovětští vojáci na Východě. Tak to mělo i zůstat a svět by byl bezpečnější místo k životu.
(Neodpustím si malé rýpnutí: myslím si, že nejlepší doba byla, když v USA byl u moci Ronald Reagan, v Británii Margaret Thatcher(ová), v Sovětském svazu Leonid Brežněv a u nás dr.Gustáv Husák. Ale, nikoho nenabádám, aby se mnou souhlasil).
A tímto se dostáváme do finále. Snad vás moje vzpomínka na strážce hranice z druhé strany mezníků aspoň trochu zaujala, popsal jsem vše tak, jak jsem to, v druhé polovině 80.let, během stále trvající studené války zažil.
Uvítám vaše názory, kritiku i případně pochvaly :-) v rubrice KOMENTÁŘE pod článkem. Opět vyzývám bývalé pohraničníky: pokud by někdo z vás měl zajímavé vzpomínky na svoji službu u PS, neváhejte, sepište je a pošlete na redakční MAIL pohranicnik@gmail.com
Pomožte i vy tvořit jediný weblog s tématikou PS OSH, který na českém a slovenském internetu existuje (pokud vím). Byla by přeci škoda o našich zážitcích nenapsat, nemyslíte?
Použitý zdroj k článku (2x foto): http://reflectionsofcoldwar.blogspot.com/
Snad každý, kdo sloužil u Pohraniční stráže, přímo na státní hranici ČSSR se Spolkovou republikou Německo, nebo Rakouskem, se aspoň občas potkal s těmi, kdož střežili státní hranici na druhé straně hraničních mezníků. Já osobně jsem sloužil na čáře se západním Německem, takže budu popisovat zkušenosti z této lokality. Na hranici s Rakouskem jsem, bohužel, nikdy ve výkonu služby nebyl.
Dále chci, vážení čtenáři, podotknout, že se jedná o mé osobní vzpomínky, mé zkušenosti z čáry a to, co napíšu bude můj subjektivní názor. Ti z vás, kdož jste sloužili jinde a jindy, to mohou vidět jinak. Mnou popisované záležitosti jsem zažil v letech 1985-1990, tedy se jedná o dobu pěti let, než došlo v Československu k převratu, v listopadu 1989, kdy se vše změnilo, včetně systému ochrany státních hranic v naší zemi.
Ve svém článku se budu věnovat jednotkám Bundesgrenzschutz (BGS), Bayerische Grenzpolizei (BGP), Zolldienst (ZOLL) a okrajově i okupačním jednotkám USA v Německu, které se na státní hranici mezi Spolkovou republikou a Československem také vyskytovaly (US.ARMY).
BUNDESGRENZSCHUTZ (BGS).
Příslušníky Spolkové ochrany hranic jsem na čáře potkával, dá se říci, nejčastěji,
V podmínkách mé domovské 1.rPS Trojmezí jsem při provádění nepravidelné, tzv."demarkace státní hranice", kdy jsem procházel úsek v těsné blízkosti hranice a prováděl kontrolu hraničních mezníků, vytýčení demarkace (známé bílé sloupy s červeným pásem nahoře) a samozřejmě i vizuální pozorování "území protivníka", jak se tomu myslím tenkrát říkalo.
Policisty BGS jsem nejčastěji viděl u hraničního mezníku HM 1/1 v prostoru tzv.Trojmezí, kde se stýkala hranice ČSSR, Spolkové republiky Německo (BRD) a Německé demokratické republiky (DDR). Kousek od HM 1/1 bylo malé parkoviště, kde BGS zaparkovali své vozidlo a přímo k čáře sešli pěšky. Hranici odděloval i nízký dřevěný plot, o který se vždy němečtí policisté i my opírali.
Dobové foto: HM1/1 Trojmezí hranice ČSSR-BRD-DDR
Což bylo v případě, že jsme tzv."dali řeč". Navazovat verbální kontakt s "druhou stranou" bylo přísně zakázáno, Předpis OSH I-1 dovoloval jen vojenský pozdrav salutováním. Ale, znáte to. Zákazy jsou od toho, aby se porušovali. A to, že jsem ovládal německý jazyk, prostě k tomu tlachání na čáře prostě přímo vybízelo :-) Policisté BGS, které jsem na čáře potkával a vedl s nimi zakázané hovory, byli spíše mladší muži, ve věku tak 25-35 let, v typických zelených uniformách a co se týče vozového parku, používali VW dodávky v zelené kamufláži , nebo vozidla Audi s nápisem Polizei a modrými majáky na střeše.
Dobové foto: Hlídka německé BGS na hranici s ČSSR.
BAYERISCHE GRENZPOLIZEI (BGP).
Bavorská pohraniční policie byla nejstarší policejní složkou, která po WWII vykonávala v Bavorsku ochranu státní (zemské) hranice s ČSSR a východním Německem.
V úseku naší pohraniční roty jsem je vídával u hraničního mezníku HM3, kde poblíž statku Hollerung měli stanoviště, takový menší plac pro auto a něco, jako malou unimobuňku, takže policisté nemuseli sedět v autě, nebo pokud hlídka byla pěší, stát venku a mohli pozorování provádět z unimobuňky a to jak přes den, tak i v noci.
Policisté od BGP byli většinou ve věku 40+ , takoví spíše typičtí Bavoráci, s lehce zavalitými postavami od dobrého jídla a výtečného bavorského piva. Strážce hranice od BGP jsem na čáře viděl nejraději. Působili docela rozšafně, dobře se s nimi povídalo o všem (s vyjímkou služby,to jsme vynechali) a asi dvakrát, nebo třikrát, jsem od nich dostal láhev, nebo plechovku místního bavorského piva (tu jsem samozřejmě vypil až doma v Hranicích, páč ve službě se nepije).
Při nejlepší vůli a i přes občasnou ideologickou masáž od nadřízených, na školení velitelů čet, jsem v policistech BGP nikdy žádného protivníka neviděl, spíše jsem je bral jako kolegy, kteří se řízením osudu, podobně jako já, ocitli na opačné straně hranice. A troufám si říci, že oni to brali podobně.
Dobové foto: hlídka BGP na hranici s ČSSR.
FOTO: rozlišovací odznak policisty BGP.
ZOLLDIENST. (ZOLL)
Celníky při pochůzkové službě na hranici BRD - ČSSR jsem potkával opravdu minimálně. Za tu dobu, kdy jsem v Trojmezí sloužil, tak jsem příslušníka ZOLL viděl snad jen 2x když procházel podél státní hranice se služebním psem a jedenkrát jsem se s pracovníkem ZOLL potkal u HM1/1,když tam přijel bílou dodávkou s nápisem ZOLL a sešel dolů k hraničním mezníkům, kde jsme prohodili pár slov o počasí a tak, aby se neřeklo.
Je logické, že výskyt německé Celní služby byl jen symbolický. Protože, nějaké pašování na "zelené hranici" nebylo dost možné, když čára s ČSSR i NDR byla neprodyšně zadrátovaná signální stěnou a opravdu přísně hlídaná z naší strany.
Pracovníci Celní služby nosili typické šedomodré uniformy a brigadýrky, splést si je s jinou složkou ochrany německé hranice jste prostě nemohli. Celník, se kterým jsem tlachal u hraničního mezníku byl tak nějak před penzijního věku a byl to, jak už jsem psal, můj jediný "live" kontakt s touto pohraniční složkou BRD.
Dobové foto: hlídka německé ZOLL na hranici s ČSSR.
Dobové foto: pracovník německé ZOLL na hraničním přechodu (Zollamt).
US ARMY
Jak je všem známo, na území Spolkové republiky Německo byla od skončení WWII v roce 1945 umístěna okupační americká armáda (která je tam, na rozdíl od ruské/sovětské dodnes).
Vojáci US.ARMY, kteří byli dislokování v kasárnách poblíž hranice s ČSSR (s NDR a v Berlíně) se občas ukázali, během jakési hlídkové činnosti, i přímo u našich hraničních mezníků.
Americké vojáky jsme na hranici s Německem potkávali relativně často. Vždy jezdili ve vozidlech Jeep, nebo v terénních vozidlech Mercedes a ke státní hranici chodili ve větší skupině. Pokud jsem u čáry potkal Amíky, vždy jich bylo nejmíň šest, jednou jsem zažil skupinu snad dvaceti vojáků US.ARMY. Oblečeni byly v maskovacích uniformách, výzbroj tvořila většinou automatická puška M-16, kterou snad všichni znají z amerických filmů o vietnamské válce.
Nesmím také zapomenout na pověstné oblety hranice, kdy americké vrtulníky (třeba Cobra) létaly kolem čáry a to i několikrát denně. Občas si také američtí piloti trochu zaprovokovali a přelétávali na naše území, odkud je museli vyhánět naše stíhačky.
Vzdušné incidenty, to je téma, které by vydalo na samostatnou kapitolu.
Do řeči jsem se s americkými vojáky na hranici nikdy nedal. Hlavním důvodem byla jazyková bariéra, já ovládal mluvit pouze německy a rusky, anglicky jsem uměl jen "Hello Dolly" :-)
Ovšem, to nebránilo tomu, abychom se jednou, u hraničního mezníku HM1/1, se skupinou amerických vojáků, málem navzájem nepostříleli. Byl jsem tam se svojí četou, dělali jsme tam nějaké technické práce a seběhnul se menší incident s Amíky, kdy z nepochopení došlo k tomu, že jsme, pár metrů od sebe, mířili zbraněmi navzájem jeden na druhého.
O této věci se můžete dočíst zde na weblogu Pohraničník, pod jedním článkem ze série "Od rotmistra po podporučíka" ZDE (klikněte si, pokud vás to zajímá).
I přes tento incident jsem vojáky US.ARMY v Německu nebral jako vyloženého nepřítele, ale jako protivníka v pravém slova smyslu, ostatně, zde se nejednalo o policejní složku, ale vyloženě o armádní jednotky. A potom, tak, jak byli američtí vojáci na Západě, byli zase sovětští vojáci na Východě. Tak to mělo i zůstat a svět by byl bezpečnější místo k životu.
Dobové foto: hlídka US.ARMY u HM 1/1 v Trojmezí.
Dobové foto: setkání hlídky čs.Pohraniční stráže a hlídky US.ARMY na hranici ČSSR-BRD.
(Neodpustím si malé rýpnutí: myslím si, že nejlepší doba byla, když v USA byl u moci Ronald Reagan, v Británii Margaret Thatcher(ová), v Sovětském svazu Leonid Brežněv a u nás dr.Gustáv Husák. Ale, nikoho nenabádám, aby se mnou souhlasil).
A tímto se dostáváme do finále. Snad vás moje vzpomínka na strážce hranice z druhé strany mezníků aspoň trochu zaujala, popsal jsem vše tak, jak jsem to, v druhé polovině 80.let, během stále trvající studené války zažil.
Uvítám vaše názory, kritiku i případně pochvaly :-) v rubrice KOMENTÁŘE pod článkem. Opět vyzývám bývalé pohraničníky: pokud by někdo z vás měl zajímavé vzpomínky na svoji službu u PS, neváhejte, sepište je a pošlete na redakční MAIL pohranicnik@gmail.com
Pomožte i vy tvořit jediný weblog s tématikou PS OSH, který na českém a slovenském internetu existuje (pokud vím). Byla by přeci škoda o našich zážitcích nenapsat, nemyslíte?
Použitý zdroj k článku (2x foto): http://reflectionsofcoldwar.blogspot.com/
