1. února 2024

AKCE RYS - VOJENSKÝ FILM (1979)

   Na facebookové stránce TV stanice CS FILM jsem zachytil informaci, že 6.února 2024 ve 20:00 hod bude tato stanice (dostupná přes tv kabelové sítě a IPTV) vysílat téměř neznámý český (televizní) film AKCE RYS, z roku 1979, s vojenskou tématikou, z prostředí průzkumníků ČSLA.

   Jak se mě ještě podařilo zjistit, CS FILM má práva na celkem čtyři vysílání, takže, kromě premiéry dne 6.2.2024 se bude AKCE RYS ještě 3x reprízovat, což je myslím dobrá zpráva pro ty, co nemají možnost si film nahrát, nebo dát do uložiště IPTV. 

Co o tomto filmu píše web ČSFD? 


Akce Rys je krycí jméno pro nácvik přežití v týlu nepřítele. Pro tři mladé vojáky Aleše, Otu a Františka to znamená přežít deset dní v lese, nenechat se chytit ani vlákat do léčky, denně podávat informace o pozorovaném objektu a to vše s dávkami potravin na pouhé dva dny. Takový úkol může splnit jen dobře sehraná parta.



Český film AKCE RYS nebyl už cca 30 let vysílán v žádné televizní stanici, ani ho nelze koupit na DVD či Blue ray, tudíž pro mnoho diváků, zejména mladšího věku, bude velkou neznámou, stejně jako pro mě, vůbec jsem neměl o jeho existenci ani tušení, a o to je moje radost větší :-) 

Použité zdroje k článku: 

** Webové stránky ČSFD

** Webové stránky CS FILM

Československo, 1979, 66 min

8. ledna 2024

DOBOVÝ PŘÍBĚH Z HRANICE PLR - ČSSR

   Na tenhle příbeh z webu NEVIDITELNÝ PES, provozovaný známým českým spisovatelem panem Ondřejem Neffem, mě upozornil v předvánočním čase (prosinec 2023) jeden z čtenářů weblogu Pohraničník. Ač já sám jsem návštěvníkem Neviditelného psa, tento článek mě o Adventu uniknul.

  Je to zábavné počtení, příběh z 80.let, jenž se odehrává na železničním přechodu (OPK), mezi tehdejší Polskou lidovou republikou a Československou socialistickou republikou, je zahalen do odéru polské vodky, nepostrádá humor a vlastně ani absurditu časů reálného socialismu. Snad se vám bude také líbit.


     Do Prahy jsme z Varšavy, kde jsme se účastnili Kongresu chemiků, jeli vlakem, jak jinak v té době. Opatrně jsme ve vlaku nakládali do poliček nad sedadly naše zavazadla. Velice opatrně. Ono sklo rádo praská, že? A čert ví, jestli jsou ty polský flašky tak kvalitní, jako jejich obsah. Já jsem v duchu sám sebe chválil, že se mi podařilo na poslední chvíli sehnat dvě lahve Wodky Zubrowka, což byla tehdy u nás vzácnost. V láhvi této vodky byl vždycky strčen jeden stvol trávy, kterou prý mají rádi zubři, a která má zvláštní a příjemnou chuť a vůni.

Polská vodka Zubrowka.


     Cesta vlakem probíhala celkem v klidu. Delegáti kongresu, tedy naši učni, samozřejmě seděli odděleně od nás v jiných kupé, což vyhovovalo oběma stranám. Hned po odjezdu jsme mladým „delegátům“ vysvětlili, že sice víme, že žádný alkohol s sebou nevezou, protože určitě vědí, že mládež do 18 let má alkohol zakázaný. A v případě, kdyby si některý z nich, kterému je více než 18 myslel, že může popíjet či případně nabízet alkohol nezletilým, velice se mýlí. Toto úřední doporučení jsme zdůraznili s faktem, že až přijedeme do Prahy, bude na nás na Hlavním nádraží čekat firemní autobus. A odveze nás všechny na internát do Kralup. Kde některé z nich budou čekat rodiče. Takže by případný „dechový kontakt“ mohl dopadnout špatně. Pro ně a následně i pro nás. Mládež to rozumně odkývala a my jsme se odebrali do svého kupé.

     Tam jsme si každý otevřel svoji lahev vodky. Po polsko-ruském způsobu jsme jí popíjeli rovnou z lahve (kde bychom také vzali nějaké skleničky?) a v poklidném duchu jsme mířili k česko-polské hranici. Přejet tehdy hranici do Polska nebylo, tak jak se správně po pražsku říká: „einfach“. Neb českoslovenští pohraničníci byli i přes momentálně kvasící „Pražské jaro“ bdělí a ostražití. Jak byli již od dob první republiky a za socialismu pak zvláště po Poznaňském povstání, známém též – polsky Poznański Czerwiec, což byl první masový protest polských obyvatel proti komunistické vládě v Polsku. Naši pohraničníci byli už od války ČSR s Polskem v roce 1919 vůči Polákům „ostražití“ a pořád je, ani za socialismu, neměli vůbec rádi. Takže jeden neví.

     Ovšem problém nastal ještě dříve, než na nějaké československé orgány došlo. Na polské hranici vstoupili do vlaku polští policisté a hlavně celníci. Ti hbitě postřehli otevřené lahve s vodkou na stolku pod oknem a provedli nám dokonalý, jak se říkalo na vojně či kriminálech „filcunk“. Tedy prohlídku. Objevili další ukryté lahve s vodkou a sdělili nám, že jich máme moc, a že nám přebytečné zabavují. Tato představa byla tak děsivá, že jsme si vzpomněli na naše hrdé předky, kteří se nedali cizáky zahanbovat. Například jak psal Jan Neruda: „My bijem o mříž, ducha lvi, a my ji rozbijeme!“ Takže: „Nedáme se! Hin sa hukáže!“

Ilustrační dobové foto: pohraničníci polské WOP.


     V lítém slovním souboji s polskými celníky padaly různé návrhy, jak tuto naši drahocennou vodku zachránit. Až to jeden z polských celníků nevydržel a potměšile pravil (asi měl své zkušenosti!), že ty lahve s vodkou by nemuseli zabavit, to ovšem v případě, že by již byly otevřené a něco z nich viditelně upito. To znamená, že by to byl úředně „nápoj“ a nikoliv „kontraband“. Po krátkém rozmýšlení jsme na tento návrh přistoupili. Tedy my vedoucí. Otevřeli všechny lahve vodky, tuším že jich bylo šest nebo osm, a před polskými úředníky se z každé lahve napili. Tak, aby bylo viditelné, že jde o nápoj, který je již používán, jak polští celníci bdělým zrakem u každé lahve zkontrolovali.



Ilustracní foto: polský hraniční sloup.



    Po přejetí hranice se nám pak začala krajina nějak kolem nás rozmazávat a rozmazávat, ba zdálo se, že není úplně něco v pořádku s rovnováhou vlaku a vůbec celé zeměkoule. Čím víc se blížila naše matička Praha, tím se účinky úřední manipulace, kdy se zavřené lahve vodky měnili po otevření a po úředně zkontrolovaném napití na „nápoje“, zvyšovaly.

    V Praze nás čekal přistavený autobus. Ovšem jeho řidič nebyl ten, s kterým jsme běžně jezdili. A tenhle odmítl představu, že ty dva úplně ožralý chlapi jsou vedoucími skupiny učňů, co přijela z Varšavy. Až ho museli naši žáci, tedy úředně „delegáti“ kongresu, co nás předtím šetrně dovedli – či spíše skoro donesli, důrazně na autobusové nástupiště před „hlavákem“ přesvědčovat, že jo, že jsme ti soudruzi vedoucí. Ale že jsme měli diskusi s polskými celníky a následkem toho, jak pravil jeden z nezletilců, který to vyjádření zřejmě pochytil od svého dědečka, že jsme prostě nalitý „jak velitel od dragounů“.

 

ZUBROWKA - kudy teče, tudy chutná :-)

(C) Autor příběhu: pan Václav Vlk starší.

ZDROJ: Neviditelný pes


ZAJÍMÁ VÁS VÍCE? Klikněte si na další články.

** Ochrana státní hranice ČSSR se socialistickými státy 

** "Četníkem" na česko-polské hranici

** Krycí jméno "Přehrada"

** WATAHA - seriál HBO o polské Pohraniční stráži (SG)

** Na granici dwóch šwiatów (článek v polském jazyce).

** Rozhovor s bývalým důstojníkem PS (Interview s provozovatelem webu Pohraničník)