14. května 2024

PŘIŠEL MĚ MAIL - ŽÁDOST O KOOPERACI

 Dnes, tj.14.května 2024, jsem ve své mailové schránce pro redakci weblogu Pohraničník, našel e-mail v tomto znění, cituji + screenshot: 


Hezký den,

nejprve bych rád poděkoval za reklamu, ta je vždy více než vítána. Ale díky, jak už to tak bývá, nejsou důvodem proč Vám vlastě píši. Připravujeme totiž díl věnovaný případu posledního mrtvého na Československých hranicích. Je to vlastně poměrně smutný případ, jehož obětí se bohužel stalo dítě a za který může spíš než cokoli jiného nerozvážnost rodiny, která se rozhodla hranici překonat. Nicméně i to je nepochybně svědectvím doby.

Inu a právě pro tento příběh jsem si říkal, že by bylo zajímavé najít nekoho kdo v oné době, konkrétně šlo o 15. května 1989, sloužil u roty, které se tento příběh týkal, ideálně pochopitelně kdo byl této události účasten. Konkrétně jde o rotu Dolní Silnice 7. brigády PS Sušice. No a protože nepochybuji, že máte mezi bývalými příslušníky PS řadu kontaktů, napadlo mne Vás požádat zdali byste nám s nalezením takového respondenta nedokázal pomoci. Ono i pokud oslovíme bývalé příslušníky PS třeba na FB my, není příliš pravděpodobné, že si s námi budou chtít příliš povídat, ale věřím že Vy byste mohl tušit kdo případně je ochoten si povídat.

Jen pro úplnost o jaký případ se jedná, více informací ne možné najít na těchto odkazech:

https://www.abscr.cz/archivalie/posledni-obet-na-hranici/
https://www.ustrcr.cz/uvod/dokumentace-usmrcenych-statni-hranice/usmrceni-statni-hranice-portrety/strecker-kevin/#p19
https://www.abscr.cz/data/pdf/sbornik/sbornik9-2011/kap08.pdf

Mou otázkou tedy je, zdali byste nám byl ochotel v tomto pomoci, tedy pokud je vůbec nalezení takového pamětníka reálné. Každopádně ať tak či tak, budu rád za Vaši odpověď :-)


--
S pozdravem,
Jakub Bouček
Tel.: +420 603 163 442
Mail: boucek@undergroundmedia.cz
UnderGroundMedia.cz 




Celá záležitost souvisí s mým předešlým článkem, který naleznete tady:

http://pohranicnik.blogspot.com/2024/05/jak-jsme-se-dostavali-pres-hranice.html 


    Nebudu to celé rozebírat znova, neboť vám všem je z kontextu jasné, o co jde. Nemám ani v úmyslu někoho z nás, bývalých pohraničníků přesvědčovat o tom, jak by měl na tuto výzvu reagovat, toho jsem opravdu dalek, každý máme svůj rozum. 

    Na druhé straně, na obranu tvůrců projektu Tajemno a záhady chci, sám za sebe, poznamenat, že jejich tvorba je velmi kvalitní, poutavá, plná faktů, zajímavostí, ale bez politické agitace, propagandy, falšování historie, tak, jak jsme už dlouho zvyklí na veřejnoprávních i korporátních masmédiích, kdy se mnohým z nás z činnosti presstitutek a presstitutů (co se bezdůvodně označují za novináře) chce doslova zvracet.

    Dokumentární pořady, tvorbu od Tajemno a záhady, naleznete nejen na sociální síti YouTube, ale i ve vysílání české TV stanice CS History (kterou i já pravidelně sleduji). 

Logo TV stanice CS HISTORY


     Říkám si, že by nebylo špatné, kdyby někdo z nás, pohraničníků, sloužících pod 7.bPS Sušice, který o výše popisovaném incidentu něco ví, jak se říká, z první ruky, poskytnul validní informace, neboť by měla být slyšena i druhá strana a nejen to, co je v archivech mnohdy popsáno ne zcela přesně a podle reality. 

     Ano, vím, že máme spoustu negativních zkušeností s médii, ale připomínám, že tento projekt Tajemno a záhady, není Česká televize, Český rozhlas,nebo MFD Lži.dnes případně uječený bulvár jako je Blesk, či Aha.  

    Tím článek končím, rozhodnutí je pouze na vás. Kontakty na mládence z Tajemno a záhady vidíte výše, je uveden mail i telefónní číslo. Jsem ochoten udělat i prostředníka, můžete psát i mě na TENTO MAIL redakce a já vše přepošlu.

Děkuji. 

Zdeněk - admin weblogu Pohraničník.



ODKAZY: 

** Tajemno a záhady (Youtube)

** 10.rPS Dolní Silnice



7. května 2024

JAK JSME SE DOSTÁVALI PŘES HRANICE

    Na sociální síti Youtube, na mém oblíbeném kanále Tajemno a záhady, jsem našel opravdu zajímavé video s tématikou cestování, od časů Rakousko-Uherska, přes První republiku, období Protektorátu za nacistické okupace Německem, časy po Vítězném únoru 1948, Normalizaci 70.let až po období uvolňováni v druhé polovině 80.let v éře tzv.Perestrojky a Glasnosti.


    Rozhodl jsem se s tímto dokumentem seznámit i vás, čtenáře weblogu Pohraničník. Předpokládám, že by nepříliš dlouhé, avšak fakty nabité video, mohlo zaujmout nejen bývalé pohraničníky, ale i civilní p.t.veřejnost, vojenskou službou "nepolíbenou". A jak už jsem naznačil, kladem je historická realita, bez politických slimejšů a aktivistické propagandy. 




VIDEO si přehrajete kliknutím TADY .


    Nevím jak vy, ale mnohé fakta jsem slyšel úplně poprvé. Třeba o tom, jak se cestovalo za německé okupace mezi tehdejším Protektorátem a nacistickou Německou říší. Jenom, mě chyběly informace o tom, zda a jak se dalo cestovat mezi Protektorátem a Slovenským státem a zda i tady byl uplatňován režim tzv."policejní hranice". 

    Kdysi, právě o cestování, dokladech a pohraničních kontrolách v období II.světové války, měl na svém webu historik pan Krystlík. Bohužel, text jsem si tenkrát neuložil. Dnes už tyto web stránky neexistují a pan Krystík již není mezi námi, takže se ho na nic nezeptám. Pokud by snad někdo z vás čtenářů měl relevantní informace, poprosil bych o zaslání na adresu redakce, rád o tom napíšu článek.

     Chci také využít přiležitost a požádat (nejen) bývalé pohraničníky, jenž sloužili přímo na čáře, ale i zaměstnance OPK, O OSH, týlové pracovníky na úrovni brigád Pohraniční stráže a klidně i vojáky ČSLA, jenž sloužili na vidových hláskách PVOS, aby napsali své vzpomínky na vojenskou službu a zaslali je, s potěšením je publikuji a pokud by přiložili pár dobových fotek, tak to bude úplně skvělé. 

    A opět opakuji: redakce weblogu Pohraničník je absolutně diskrétní, pokud si bude autor článku, textu přát, nebude v žádném případě jeho identita zveřejněna. Neboť "co se v redakci webu Pohraničník odehraje, to tam také zůstane".  

Adresa redakce weblogu Pohraničník:  pohranicnik@gmail.com 




Použitý zdroj pro článek a video: https://www.youtube.com/@Tajemnoazahady/


ZAJÍMÁ VÁS VÍCE? 

** Jak se cestovalo na Západ v dobách ČSSR

** Cestování mezi sektory v rozděleném Berlíně (Ost - West)

** Nádraží Železná Ruda (CS) - Bayerische Eisenstein (D)


1. dubna 2024

MĚLI JSTE NA VOJNĚ "VYPLAŠENKU"?

    Kdysi dávno, v srpnu 2015, publikoval na známém webu D-FENS, jeden můj známý, ing.Franc, velmi dobrý článek s názvam VYPLAŠENKA, který mě, jak se říká, chytil za srdce, neboť jsem, s panem inženýrem, jak jsme ho všichni oslovovali na Facebooku, tak nějak duševně spřízněn.

    Bohužel, čas oponou trhnul a tajemný ing.Franc se, z Facebooku a sociálních sítí vůbec, stáhnul, dokonce zrušil svoje webové stránky Franc píše, což je škoda převeliká, neboť tam bylo mnoho skvělých článků. Nicméně, rozhodnutí pana France je třeba respektovat. 

    Na příběh VYPLAŠENKA jsem si nedávno vzpomněl, když jsem si přes svoji radiostanici povídal se svým kamarádem, volací znak OK9JN, na téma, že bývali Čechové, bývali jonáci. Tedy, to bývali, ale naposledy v 15.století, za bratra Jana Žižky (od těch dob už jen samé slavné prohry a kolaborace). A přišel mě na mysl onen výše zmiňovaný text. Hned jsem ho kamarádovi od vysílaček poslal přes WhatsApp, neboť vím, že i on je stejná krevní skupina jako ing.Franc. Jemu se moc líbil také. 

    Tak jsem se dnes, neboť je Velikonoční pondělí (1.duben 2024) a navíc tzv.Apríla, kdy se činí rozličné legrácky a džouky, rozhodl o tento článek rozdělit i s vámi. 

    Zde budu publikovat jen velmi krátkou část, která se týká "Vyplašenek" za vojenské služby. Je to sice krátké, ale myslím, že docela zábavné. I když, je to vlastně hořký humor. Nicméně, posouzení nechám na vás.


                                          ----------------------------------------------------------------- 

                                                                    VYPLAŠENKA.

S tímhle slovem jsem se setkal poprvé na vojně. Označovalo někoho, kdo se bál vykonat něco, co bylo v rozporu s pravidly, vojenským řádem, přeneseně všechno, z čeho mohl (ale nemusel) vzniknout nějaký malér.

Ilustrační foto k článku.

 Vyplašenka vám nikdy nepodepsala vycházku i když guma nebyla ten den v kasínu, vyplašenka minutu po večerce nahlašovala vaší absenci dévéťákovi, i když do rána do šesti byste vždycky přišli a nikdo by to většinou nezjistil. 

Vyplašenka by nikdy nepronesla přes bránu chlast a nikdy by neojebala nadřízeného. Vyplašenka všechno plnila do posledního puntíku, leč sama byla mnohdy bez ohledu na toto snažení zprcána od nadřízených, ale ani tyto výmrdy dotyčného nepředělaly a tak jako vyplašenka odcházel i do civilu.

Ilustrační foto k článku.

Ačkoli vojna už dávno není povinná a příhody z ní jsou jen součástí nostalgických „urban legends“, vyplašenky nevymřely. Naopak. Daří se jim skvěle.

                              

    Vyplašenka nesedne do auta, aniž by se neujistila, že lékárnička ještě není prošlá, neopomene zkontrolovat  všechny žárovičky a běda, když by měla jet v prosinci po suché silnici na letních gumách! 

    Pokud vyplašenku stopne silniční fízl, rozklepe se a po povinném kolečku servility a lidské nízkosti ihned na místě zaplatí příslušný flastr, poděkuje a ještě si říká, jak z toho náramně vyvázla.


Celý článek si můžete přečíst zde:  https://dfens-cz.com/vyplasenka/ 


Takže se ptám, vás čtenářů weblogu Pohraničník, zažili jste během své vojenské služby, lhostejno, zda u Pohraniční stráže, ČSLA, nebo Vojsk MV, takovou, či podobnou "Vyplašenku"? Pokud ano, ozvěte se dole pod článkem, v rubrice Komentáře. Děkuji.
  

11. března 2024

NAPSAL JSEM VÁM TO PRVNÍ.

     Vážení čtenáři weblogu Pohraničník. Tento článek, který zde po krátké úvaze publikuji, se tentokrát netýká tématiky ochrany státní hranice v dobách studené války, ani nepojednává o Pohraniční stráži ČSSR, případně o podobných věcech s tím souvisejících.

    Něco podobného jsem učinil někdy v roce 2015, kdy, po pozvání německé kancléřky A.Merkel, začala zcela nekontrolovatelná invaze nelegálních imigrantů do Evropy, zejména zemí EU a Německa. Všichni víme, jak to dopadlo (a to stále nekontrolovatelná imigrace, zejména muslimů z Afriky a zemí Orientu stále pokračuje). Spolková republika, Francie, Belgie, Švédsko se pomalu stávají islámskými chálifáty, převzetí veškeré moci islamisty je jen otázkou času. Pouze Německo ještě čeká tzv."Beirutizace", kde budou mezi sebou bojovat o moc a vliv představitelé tureckých "starousedlíků", radikální muslimové z Orientu a brutální gangy Afričanů. Jsou v tom velké peníze a jak už jsem psal, boj o moc. Ostatně, něco podobného vidíme třeba ve Skandinávii, kde jsou přestřelky, výbuchy, vraždy na denním pořádku a kde státní moc, ozbrojené složky veřejně přiznávají, že nad bezpečností v zemi ztrácí kontrolu. Takové malé Somálsko na severu Evropy. Ale, o tom nechci psát.

     Tématem dnešního článku je reálná možnost velké války (nikoliv zatím 3.světové války) s Ruskou federací, poté, co Ukrajina ve Speciální vojenské operaci, vedené již dva roky ze strany Ruska prohrává, což vyvolává silnou nelibost tzv. Kolektivního západu, Spojených států, Velké Británie a NATO. 


    Jak všichni víme, zpravodajství korporátních i veřejnoprávních masmédií v ČR jsou plné radostného očekávání velké války s Ruskem, kde by, podle presstitutek a redakčních hulibrků, měly liberálně progresivní hodnoty kolektivního Západu, pod vedením NATO zvítězit a srazit Rusko na kolena.

    Nedávno se o tom mluvilo při nějakém eurosummitu v Paříži, kdy gerontofil Macron přímo navrhoval vstup vojáků členských států NATO na území Ukrajiny.

    I u nás by někteří jestřábi zatáhli Českou republiku do války s Ruskem. Třeba psychopat, generál Řehka z GŠ AČR, nebo sociopatka, ministryně obrany ČR Jana "Marfuša" Černochová.

Pokud nevíte, vygooglete si. Třeba vřískání generála Řehky je i na YouTube. Smutná podívaná, něco jako projev nacistického ministra Josepha Goebbelse 18.února 1943 v berlínském Sportpalastu. 

A teď k tomu, co by nás konkrétně mohlo, v případě války s RF čekat.

    Jsme, hned po USA, označeni vedením Ruské federace, jako největší nepřítel Ruska (opět, můžete si prohlášení Kremlu vygooglit).

     Ano, až na takové místo jsme se dostali. Poděkovat můžete na Úřadu vlády ČR, v Poslanecké sněmovně, na Ministerstvu zahraničí a na Ministerstvu obrany.

Pokud bude konflikt NATO - Rusko eskalovat, může dojít k nasazení nukleárních zbraní ze strany Ruska.

Ilustrační foto: termonukleární exploze - jaderný úder.



Cílem budou zřejmě shromaždiště armád jednotlivých států NATO na území Ukrajiny.

Pokud to nebude stačit, mohlo by Rusko, jako vyšší formu odstrašení, zacílit i mimo prostor Ukrajiny.

    A ne, nebudou to USA. To by vyvolalo globální konflikt, což nechce ani Rusko, ani Amerika, to je jisté. WW3 by ještě rozhodně nebyla na řadě.

    Cílem nebude ani letecká základna Aviano v Itálii, nebo Rammstein v Německu, neboť tam je velký počet dislokovaných amerických vojáků.

     Úder bude veden na Polsko, neboť Poláci si o to, stejně jako mnohokrát v minulosti, říkají a tak to dostanou. Známe dobře historii Polska. Třeba obyvatelé Českého Těšína by mohli vyprávět, jak se právě Poláci zachovali po 4.říjnu 1938
      
     (Můj děda mě o tom třeba vyprávěl a to by jeden zvracel, jak se k českým obyvatelům právě Poláci chovali. Ale "karma je zdarma" a Polsko později, v roce 1939, pocítilo vlastní medicínu, ze strany nacistického Německa a sovětského Ruska). 

Ilustrační foto: vojáci polské armády.



A pak jsme na řadě my.

     Cílem nebude Praha, jak si mnozí myslí, neboť ani vyzbrojené Rusko nemůže zbytečně plýtvat jadernými zbraněmi, na Prahu, Plzeň, Třebovou, Ostravu apod.

Cílem budou Pardubice.

Ilustrační foto: město Pardubice CZ 

    Proč? Jednoduchá odpověď. Je zde obrovský podnik Explosia, asi největší výrobce trhavin a výbušnin v Evropě. Jeden z mála, moc jich už v současnosti není. Takže, přímý dodavatel NATO, zásobárna války v UA a proti Rusku.

    Dále je zde obrovská chemická továrna Synthesia. Jeden z největších evropských výrobců kvalifikované chemie. Podnik který je nejen vidět, ale čichem i cítit, to by potvrdil každý občan Pardubic.

To máme dvě mouchy jednou ranou. Dva strategické cíle, jejichž zničení bude mít velmi efektivní přínos pro Rusko.



    Osud obyvatel Pardubic a širokého okolí je každému jasný.
Ti "šťastnější", v epicentru jaderného úderu zemřou ihned. Ty "méně šťastné" čeká mučivé umírání na následky ozáření, uniklých chemikálií a různých těžkých zranění neslučitelných s životem. Živí budou závidět mrtvým.

    Ale, to je oběť, kterou by psychopaté a sociopaté, jenž jsou v současné době v ČR u moci, rádi přinesli na oltář tzv. evropských hodnot.
 
Klidně i do posledního z našich životů....


    Možná jsem se příliš rozepsal rozepsal,aniž bych byl vojenský analytik,nebo aspoň odborník, jako jsou ti třicetiletí eurohujeři ve vysílání ČT24, kteří mají ve všem hned jasno. Ale, bylo to nutné, aby jste pak neříkali, že jsem vás nevaroval.

    Ovšem, pokud se ve své vizi mýlím, tak mě opravte. Můj text není dogma. Může být, že jsem neuvědomnělý  dezolát, stará struktura a opelichaný pes (duráckaja sabáka), který ničemu nerozumí. A že nás naopak čeká velké vítězství, totální porážka méněcenných mužiků v Rusku, z kterých si, v rámci Nového světového pořádku uděláme otroky a že přírodní zdroje Ruské federace vezmou pod svoji ochranu nadnárodní korporace, neboť, jak jednou prohlásila krvavá řeznice z Balkánu tenkrát ve funkci ministryně zahraničí USA, Mařena Albright Korbelová, "není spravedlivé, když má Rusko tolik (nerostného) bohatství a nechce se o ně rozdělit". (parafrázuji, citace není úplně přesná). Zkrátka a dobře, růžová budoucnost, sociální jistoty, které nám přinese Greendeal, ekobio a bezemisní Evropa. 

Pro jistotu zde ale dávám i tento disclaimer. Máme totiž vládu fialové chunty, Ministerstvo lásky ovládá pološílený Ropušan a jeden nikdy neví, jak je to v současnosti, v Ústavě ČR deklarované, se svobodou slova a projevu.

Dislaimer. (Sorry jako, milí čtenáři).


    A to by myslím stačilo. Samozřejmě, že uvítám vaše názory v rubrice KOMENTÁŘE, dole pod článkem. Neboť mnohdy platí, že diskuze k textu je mnohdy zajímavější než původní článek. Mě samotného zajímá, co si o celé popisované záležitosti myslíte vy, nebo, jak se podle vás situace v budoucnu vyvine. Děkuji. 

PS: A nezapomeňte. Napsal jsem vám to první :-)



(C) Zdeněk - admin weblogu Pohraničník.

Adresa redakce:  pohranicnik@gmail.com

1. února 2024

AKCE RYS - VOJENSKÝ FILM (1979)

   Na facebookové stránce TV stanice CS FILM jsem zachytil informaci, že 6.února 2024 ve 20:00 hod bude tato stanice (dostupná přes tv kabelové sítě a IPTV) vysílat téměř neznámý český (televizní) film AKCE RYS, z roku 1979, s vojenskou tématikou, z prostředí průzkumníků ČSLA.

   Jak se mě ještě podařilo zjistit, CS FILM má práva na celkem čtyři vysílání, takže, kromě premiéry dne 6.2.2024 se bude AKCE RYS ještě 3x reprízovat, což je myslím dobrá zpráva pro ty, co nemají možnost si film nahrát, nebo dát do uložiště IPTV. 

Co o tomto filmu píše web ČSFD? 


Akce Rys je krycí jméno pro nácvik přežití v týlu nepřítele. Pro tři mladé vojáky Aleše, Otu a Františka to znamená přežít deset dní v lese, nenechat se chytit ani vlákat do léčky, denně podávat informace o pozorovaném objektu a to vše s dávkami potravin na pouhé dva dny. Takový úkol může splnit jen dobře sehraná parta.



Český film AKCE RYS nebyl už cca 30 let vysílán v žádné televizní stanici, ani ho nelze koupit na DVD či Blue ray, tudíž pro mnoho diváků, zejména mladšího věku, bude velkou neznámou, stejně jako pro mě, vůbec jsem neměl o jeho existenci ani tušení, a o to je moje radost větší :-) 

Použité zdroje k článku: 

** Webové stránky ČSFD

** Webové stránky CS FILM

Československo, 1979, 66 min

8. ledna 2024

DOBOVÝ PŘÍBĚH Z HRANICE PLR - ČSSR

   Na tenhle příbeh z webu NEVIDITELNÝ PES, provozovaný známým českým spisovatelem panem Ondřejem Neffem, mě upozornil v předvánočním čase (prosinec 2023) jeden z čtenářů weblogu Pohraničník. Ač já sám jsem návštěvníkem Neviditelného psa, tento článek mě o Adventu uniknul.

  Je to zábavné počtení, příběh z 80.let, jenž se odehrává na železničním přechodu (OPK), mezi tehdejší Polskou lidovou republikou a Československou socialistickou republikou, je zahalen do odéru polské vodky, nepostrádá humor a vlastně ani absurditu časů reálného socialismu. Snad se vám bude také líbit.


     Do Prahy jsme z Varšavy, kde jsme se účastnili Kongresu chemiků, jeli vlakem, jak jinak v té době. Opatrně jsme ve vlaku nakládali do poliček nad sedadly naše zavazadla. Velice opatrně. Ono sklo rádo praská, že? A čert ví, jestli jsou ty polský flašky tak kvalitní, jako jejich obsah. Já jsem v duchu sám sebe chválil, že se mi podařilo na poslední chvíli sehnat dvě lahve Wodky Zubrowka, což byla tehdy u nás vzácnost. V láhvi této vodky byl vždycky strčen jeden stvol trávy, kterou prý mají rádi zubři, a která má zvláštní a příjemnou chuť a vůni.

Polská vodka Zubrowka.


     Cesta vlakem probíhala celkem v klidu. Delegáti kongresu, tedy naši učni, samozřejmě seděli odděleně od nás v jiných kupé, což vyhovovalo oběma stranám. Hned po odjezdu jsme mladým „delegátům“ vysvětlili, že sice víme, že žádný alkohol s sebou nevezou, protože určitě vědí, že mládež do 18 let má alkohol zakázaný. A v případě, kdyby si některý z nich, kterému je více než 18 myslel, že může popíjet či případně nabízet alkohol nezletilým, velice se mýlí. Toto úřední doporučení jsme zdůraznili s faktem, že až přijedeme do Prahy, bude na nás na Hlavním nádraží čekat firemní autobus. A odveze nás všechny na internát do Kralup. Kde některé z nich budou čekat rodiče. Takže by případný „dechový kontakt“ mohl dopadnout špatně. Pro ně a následně i pro nás. Mládež to rozumně odkývala a my jsme se odebrali do svého kupé.

     Tam jsme si každý otevřel svoji lahev vodky. Po polsko-ruském způsobu jsme jí popíjeli rovnou z lahve (kde bychom také vzali nějaké skleničky?) a v poklidném duchu jsme mířili k česko-polské hranici. Přejet tehdy hranici do Polska nebylo, tak jak se správně po pražsku říká: „einfach“. Neb českoslovenští pohraničníci byli i přes momentálně kvasící „Pražské jaro“ bdělí a ostražití. Jak byli již od dob první republiky a za socialismu pak zvláště po Poznaňském povstání, známém též – polsky Poznański Czerwiec, což byl první masový protest polských obyvatel proti komunistické vládě v Polsku. Naši pohraničníci byli už od války ČSR s Polskem v roce 1919 vůči Polákům „ostražití“ a pořád je, ani za socialismu, neměli vůbec rádi. Takže jeden neví.

     Ovšem problém nastal ještě dříve, než na nějaké československé orgány došlo. Na polské hranici vstoupili do vlaku polští policisté a hlavně celníci. Ti hbitě postřehli otevřené lahve s vodkou na stolku pod oknem a provedli nám dokonalý, jak se říkalo na vojně či kriminálech „filcunk“. Tedy prohlídku. Objevili další ukryté lahve s vodkou a sdělili nám, že jich máme moc, a že nám přebytečné zabavují. Tato představa byla tak děsivá, že jsme si vzpomněli na naše hrdé předky, kteří se nedali cizáky zahanbovat. Například jak psal Jan Neruda: „My bijem o mříž, ducha lvi, a my ji rozbijeme!“ Takže: „Nedáme se! Hin sa hukáže!“

Ilustrační dobové foto: pohraničníci polské WOP.


     V lítém slovním souboji s polskými celníky padaly různé návrhy, jak tuto naši drahocennou vodku zachránit. Až to jeden z polských celníků nevydržel a potměšile pravil (asi měl své zkušenosti!), že ty lahve s vodkou by nemuseli zabavit, to ovšem v případě, že by již byly otevřené a něco z nich viditelně upito. To znamená, že by to byl úředně „nápoj“ a nikoliv „kontraband“. Po krátkém rozmýšlení jsme na tento návrh přistoupili. Tedy my vedoucí. Otevřeli všechny lahve vodky, tuším že jich bylo šest nebo osm, a před polskými úředníky se z každé lahve napili. Tak, aby bylo viditelné, že jde o nápoj, který je již používán, jak polští celníci bdělým zrakem u každé lahve zkontrolovali.



Ilustracní foto: polský hraniční sloup.



    Po přejetí hranice se nám pak začala krajina nějak kolem nás rozmazávat a rozmazávat, ba zdálo se, že není úplně něco v pořádku s rovnováhou vlaku a vůbec celé zeměkoule. Čím víc se blížila naše matička Praha, tím se účinky úřední manipulace, kdy se zavřené lahve vodky měnili po otevření a po úředně zkontrolovaném napití na „nápoje“, zvyšovaly.

    V Praze nás čekal přistavený autobus. Ovšem jeho řidič nebyl ten, s kterým jsme běžně jezdili. A tenhle odmítl představu, že ty dva úplně ožralý chlapi jsou vedoucími skupiny učňů, co přijela z Varšavy. Až ho museli naši žáci, tedy úředně „delegáti“ kongresu, co nás předtím šetrně dovedli – či spíše skoro donesli, důrazně na autobusové nástupiště před „hlavákem“ přesvědčovat, že jo, že jsme ti soudruzi vedoucí. Ale že jsme měli diskusi s polskými celníky a následkem toho, jak pravil jeden z nezletilců, který to vyjádření zřejmě pochytil od svého dědečka, že jsme prostě nalitý „jak velitel od dragounů“.

 

ZUBROWKA - kudy teče, tudy chutná :-)

(C) Autor příběhu: pan Václav Vlk starší.

ZDROJ: Neviditelný pes


ZAJÍMÁ VÁS VÍCE? Klikněte si na další články.

** Ochrana státní hranice ČSSR se socialistickými státy 

** "Četníkem" na česko-polské hranici

** Krycí jméno "Přehrada"

** WATAHA - seriál HBO o polské Pohraniční stráži (SG)

** Na granici dwóch šwiatów (článek v polském jazyce).

** Rozhovor s bývalým důstojníkem PS (Interview s provozovatelem webu Pohraničník)