16. listopadu 2017

TIP NA DLOUHÉ ZIMNÍ VEČERY

Nudíte se? Nekupujte si medvídka mývala, ale zahrajte si deskovou hru.

Když jsem dnes otevřel webové stránky Reflexu, nevěřil jsem vlastním očím. 
A ihned se mě vybavilo heslo "Dohnat a předehnat".  :-) 
Po něčem tak hloupém, jako byla "Pohádka o železné oponě", nebo seriálu "Svět pod hlavou", přichází mnohem vyšší level, hra s názvem "Přes železnou oponu".



Cituji z webu REFLEX: 

  Je to trochu jiná desková hra. Tahle se jmenuje „Přes železnou oponu“ a byla inspirována skutečnými příběhy lidí, kteří se v době totality pokusili dostat přes ostnaté dráty do svobodného světa. 
 "Pozvěme k té hře své přátele. A přemýšlejme, o co se hraje v této hře a o co se hrálo před takovými třiceti lety ve skutečnosti," říká jeden z tvůrců hry, publicista a spisovatel Luděk Navara, autor Příběhů železné opony. 

V tom okamžiku mě bylo vše jasné.
Vidím - Luděk Navara. Tím se vše vysvětluje.

  O revolverové články, knihy a bláboly o zlých pohraničnících již není zájem a panu Navarovi asi vyschnul zdroj příjmů. A tak opět sáhnul k osvědčenému zdroji výdělku, kterým je dřívější existence Pohraniční stráže v bývalém Československu. To se osvědčilo, z tématu PS OSH vždy L.Navara nějakou tu tisícovku vyždímal. Proč by to nevyšlo i tentokrát? Ale jinak. ("Myslete politicky, svobodník Halík. Politicky!"

 Samozřejmě, že pan Navara nemá tolik fištrónu, aby hru vymyslel a záměr realizoval. Kdepak. Opět budu citovat z článku (rozhovor s L.Navarou) v časopisu REFLEX: 

  Herní systém vytvořil mladý polský designér stolních her Karol Madaj, který je v tomto oboru již uznávaným tvůrcem ve své vlasti. Nepřirovnal bych hru k tradičnímu Člověče nezlob se, je to osobitý systém, který byl vytvořen pro toto zadání. Hra trvá asi 45 minut a může se jí zúčastnit až šest hráčů. 

  Na vzniku hry má zásadní podíl výkonná ředitelka Platformy evropské paměti a svědomí Neela Winkelmannová. Ta dala dohromady tým.


Ecce!  :-) 
Takže, tvůrce je ve skutečnosti jakýsi Polák a prachy do toho nasypala evropská "neziskovka". Tudíž, je docela možné, že celá tahle hloupost může být placena z našich daní, které nám stát sebere, ať se nám to líbí, nebo ne. Tím se vysvětluje zbytek této záležitosti. 

  Tak či onak, pan Luděk Navara ztratnej nebude, něco mu z toho kápne a jímá mě předtucha, že si letos udělá tento "mravokárce" hezké Vánoce, nebo příští rok prima dovolenou. Inu, "po práci legraci".  

Jan Jareš · 

Za 485,00Kč je to dílo přímo zadarmo 

V diskuzi jsem se dočetl, že celou tuhle srandu si můžete údajně koupit za 485,- kč. 
To je za hubičku ne? Neberte to za tyhle peníze  :-)  

Co říci závěrem?
Budu citovat Jana Wericha: "Tohle je blbý, to se bude líbit ". 


ZDROJ:  časopis Reflex.cz
AUTORKA: Jana Bendová
FOTO:  časopis Reflex.cz


ZAJÍMÁ VÁS VÍCE? KLIKNĚTE SI. 

* Pohádka o železné oponě 

* Pohraniční stráž pod hlavou 

6. listopadu 2017

NOČNÍ LUMPÁRNA

Další příběh z roty PS Potůčky - pouze pro dospělé.

   Je nějaký všední den,kdesi mezi rokem 1964 až květnem 1966. Sloužím jako DDR a den po denním rozkaze uplývá svým volným tempem. Už jsme po večeři a četa, která má po službě, jako vždy v takových případech, může na vycházky. Vojíni ve všední den do 22 hod., poddůstojníci do 23 hod. a kdo má vzorňáka, o hodinu déle. První výkonnostní většinou nemá nikdo. 

   A tak se chlapi po rozkaze, aniž čekají na večeři rozprchnou. Průserů moc není, sem tam zarach za přetaženou vycházku. S tím je problém navázaný na příjezdy vlaku motoráku. Vlak přijíždí od Nejdku v 22:10 hod., to se toleruje. V sobotu a neděli, když je hraniční volno, vlak přijíždí směrem z vnitrozemí o půl druhé, takže se z toho nedělá věda. 

Dobové foto pohraniční roty.


   Toho červnového dne, žádný problém, všichni se vrátili z vycházky včas. Vysílám hlídky před půlnocí a mohu se oblečený s opaskem a pistolí v místnosti DDR natáhnout. Obyčejně tak do dvou hodin, pak odcházejí další hlídky na střídání. 

   Podřimuji, klepání, sedám si, vstupte! Vstupuje mazák, slušňák, jméno nepovím. Co potřebujete vojíne? Máme takový problém, nevím jak bych vám to pověděl. Žádný strach, ven s tím, nikdo se to nedozví. No to jsem si dal, takovým slibem. 

   Soudruhu poručíku, nechtěl by jste ženskou? Jak, jakou ženskou!? No víte, kluci přivezli vlakem z Horní Blatné ženskou, brigádnici, co dělá v lese, sází stromky, Polku. No a co? Víte, oni ji tam v psí kuchyni mají na stole... Cóóóó!? No jestli by jste si nechtěl vrznout.... 

Ilustrační dobové foto - psovodi z roty PS.


   Musím tedy říci, že to byla od kluků vysoká důvěra, se svěřit, ale obecně průser jako mraky. Jdem! 

    Holka leží na stole, zjevně cosi popila, od pasu dolů nahá, horní díl prádla pod bradou, na ní jeden z vojáčků a zadkem mydlí jako o závod. Nohy jí ve výšce drží čekatelé, už ji umdlévájí, stehna, bříško, prsa, vše pocákané "bílou tekutinou". 

   Tak a babo raď, co teď? Zatrhnout to? Holku vyhnat? Ale zas tak často si kluci nezašukali, určitě někteří z nich dnes přišli o panictví. Můžu jim to udělat? No a protože sám rád páchám nemravnosti, tak nebudu ani jiným kazit radost. 

   Chlapi, já nic nevím, já jsem tu nebyl, celou noc jsem neopustil kancl. A zkuste něco kecnout, že života vám peklo udělám! Jdu pryč, do toho "semenného rybníka" se mi vážně nechce. Do rána nespím, jsem napnutý. Kolem třetí se vraceli další hlídky, no a ty chtěly taky zemřít v náručí oné Polky. 

   Nad ránem zase klepání. Tak a je průšvih. Nebyl. Přihasil si to absík. Máme průser, ona nemůže chodit. Rychle organizuji s absíkem kontrolu na piketu, aby mohl vyjet terénní Gaz. Naložte ji, ať je z roty. 

   Dva ji podpírají ze stran a vedou do Gázu. Kde má boty? Někde je v tom tumlu ztratila. Hlavně, aby se Gazík vrátil z cesty v pořádku. Vrací se. Rychle do garáže. 

   Ten den, ti co měli po službě, spali jako zabití a ti, co šli do služby, se sotva šourali. No, chlapi, takovou noc vám nezapomenu. A nezapomněl jsem. 

   Vzal jsem za kolegy velitele čet výcvikový den. PŠM, pořadová, protichemická a zlatý hřeb: zrychlený přesun na 5 km. Takový zrychlený přesun, to nebyla legrace. Výstroj lehká polní, zbraň, lopatka, plynová maska, no prostě všechen vercajk, kromě tlumoku plné polní. 

   Třetí až čtvrtý kilometr v plynové masce. A vpřed, po silnici, směr Horní Blatná, vy kanci. Do mírného kopce. Běžíme, první kilometr celkem bez problémů. Druhý kilometr se to roztahuje. Zpomaluji, aby na třetí kilometr byli všichni pohromadě. Plyn, masky nasadit! Za mnou, poklusem klus. Kdo to nezažil běžet v masce, ten nic nezažil. Já to běhal moc a mockrát ve vojenském učilišti PS. Vlasy mokré obličej mokrý, po těle vám leje voda, i zadek vám čvachtá. 

   No, roztáhlo se to pořádně, někteří už nemohli a jen šli. Ale masku si nikdo netroufnul sundat. Zkrátil jsem to na 4 km. Masky sejmout! Za normální situace by všichni remcali. Nikdo ani nemuknul. Zpět jsme se vrátili volným krokem. 

   A aby ti,co byli ve službě, nepřišli zkrátka, tak jsme si to příští den zopakovali. Další, na tehdejší dobu novinka - skupinový sex, se, alespoň pokud vím, už na pohraniční rotě nepořádal. 

   Nikdo se nic nedozvěděl. Kluci si to odnesli do civilu, já však na to dosud nezapomněl. Kulisy jsem trochu upravil, ale příběh je pravdivý.



(c) AUTOR: Zdeněk Holek. 
FOTOGRAFIE: archív autora.

Zajímá vás více z této tématiky? Klikněte si: 

* Učitelka sexu 

* Nemravnosti ve vojenském stanu 

* Není žena jako žena