31. ledna 2023

SEKÁČI - PRVNÍ PŘÍBĚH Z NOVÉHO ÚDOLÍ.

 

Ano, jsem hrdý na to, že jsem sloužil na čáře.

V kontextu dnešní doby mám tedy punc zločince, vraha a vyvrhele společnosti.

Ve 21 letech jsem po absolvování přijímače, nastoupil službu na rotu PS, umístěnou v krásné přírodě Šumavy. Vznikla tak láska na celý život.

Většina kluků na rotě, se obávala situace vedoucí k použití zbraně,ale to dnešním vykladačům pravdy nehodlám vysvětlovat.

Scházíme se do dnešních dnů na místech základní vojenské služby, na naší milované Šumavě. Věkem už dědci, ale oči nám září při vzpomínkách na legraci a zážitky.Ale ten kdo neprožil, nepochopí.

Služba u prvosledové jednotky nebyla jen náročná, byla tam i sranda a jak to bývá na vojně, některé věci i s odstupem doby vyloudí úsměv na tváři.

Rád bych se podělil o jeden zážitek. Nazvu ho třeba:


Příběh první - Sekáči.


Musím začít trochu ze široka, ale k věci se dostaneme.

Píše se rok 1981, parné léto, moje milovaná slečna odjela na dovolenou s rodiči do Srní. Kontaktuji její nejlepší kamarádku, uděláme si výlet za Lucií? Romana souhlasí, její role je jasná, cesta lépe uběhne, návrat nebude tak smutný a hlavně, pokud tam bude Romana, rodiče Lucii bez problémů pustí z dohledu. No a já budu mít větší šanci na důvěrnosti, které tak chybí.

Den D, hodina H, sedám do tatínkova žigula, následně vyzvedávám Romanu. Přichází v upnutém plném tričku a já již vím, že celkově bude den krásný (jak jinak) pohledem mladého klučiny.

Cesta rychle utíká, před Srním zastavuji na kraji lesa, všude již cedule "Pozor! Hraniční pásmo".

Vystoupím a jdu si ulevit. Najednou je tam hlídka se psem a otázka, kam jedu, co tam dělám. Dávám vysvětlení a loučíme se. Moje první setkání s PS.

Po příjezdu a souhlasu rodičů vyrážíme na procházku. Romana se taktně vzdaluje, my objevujeme krásné vůně neposekané louky a pak se svět se zatočil.

Po návratu na zem pozoruji, jak po nedaleké louce jede Praga V3S, za ní se pohybují vojáci do půl těla a vidlemi nahazují kupky sena na korbu. Tehdy vůbec nic nechápu. Mé pocity a dojmy mají úplně jiný směr.

12.rPS Stožec - dobové foto.


Střih, píše se rok 1984, parné léto, jsem vojákem ZVS, sloužím na pohraniční rotě a máme zde i prasata, ovečky a adoptovanou kozu.

Velitel čety dává dohromady údernou jednotku na kosení trávy, jako pták mám účast jistou. Rota rychlého nasazení v počtu 5 mužů fasuje kosu (na sekánív ruce ji mám poprvé (Pražák) a vyrážíme na louku u roty.

Mazáci ihned po příchodu zaléhávají do trávy, jsme na to již pouze tři. Pražák, Lenoch a kotelník (v zimě topil, stojky u roty, v létě hospodářství a teplá voda pro rotu). Byl to hodný kluk, původem Maďar, ale vždy když o něco šlo, nerozuměl.

První jsem se zranil já, při broušení kosy jsem si málem uřízl prst, krve jak z vola. Zadržuji krvácení, přijde starý kus, a povídá: "jak to nevyřešíš, budeš drbat, já to sekat nebudu". No, rada nad zlato.

Vzápětí se ztrestal Lenoch, sekl se do holeně, ležíce vedle sebe tiše krvácíme. Kotloš jen procedí „jebemci boha to sú kokoti“.

Vracíme se zpět na rotu, následně ošetřeni a opatřený nálepkou „sabotéři“. Naštěstí příště už dostáváme práce, kde se nezraníme.

Trasa ŽTZ - signální stěna (tzv.dráty) v úseku 12.rPS Stožec. 


V úseku naší i vedlejší roty jsou velké pastviny, krávy většinou na pastvě za dráty. Jednou se stalo, že stádo odešlo dírou v ohradníku do Německa.

Uvelebilo se na louce sedláka, celou ji pošlapalo, uválelo a zesralo. Navíc některé kravky ještě rozdivočely jeho 2 býky a byl to skoro „mezinárodní konflikt“.

Naše stádo si prověřený pastevec odehnal zpět do Čech, opravila se ohrada. Náš velitel potom dojel na čáru a dohodlo se, že si Němci nebudou stěžovat. Náhrada bude dvě fůry sena, víno Ludmila a kartón tvrdých cigaret Sparta.

Víno Ludmila - státní statek Mělník (ČSSR).


Toto řešení bylo možné, v úseku naší roty se převáželo dřevo do Německa, vykládalo se na české straně z vlaku a kontakt byl pravidelný.

Po schválení z praporu , že je možné tak vyřešit (Sparty a Ludmila byla mimo) se dal běh událostí do pohybu. 

Krabička cigaret Sparta - ČS.tabákový průmysl (ČSSR).


Jednoho dne přijel na rotu valník se senem, druhý den opět. Nikdo z nás nechápal, kotloš jen lamentoval kam to narve, vždyť už máme dost sena v přístavku.

Při rozkaze jsem já a Lenoch nebyl velen do služby, pouze VR řekl, že v 8.00 hodin budeme ve vycházkové uniformě u Dozorčího důstojníka roty.

Věděl jsem, že focení se zástavou to určitě nebude, na výlet to taky nevypadalo. No, těžká noc to byla.

Ráno nástup, přijdeme k rozkazu na operačku.

DDR nás zkontroluje, nechá vyzbrojit jak na BP (velká sumka, 4 zásobníky, radiostanice). Následně sděluje: jste určeni jako doprovod na předání sena na Překládku. Velení se ujme velitel 3.čety, vše bude dle jeho rozkazu.

A to už slyšíme bafání dvou traktorů Zetor před pohraniční rotou. Vojenské lesy a statky jsou slušná firma, traktory září novotou, valníky opatřeny nátěrem.

Velitel čety nám dává nové vidle : naložte seno na valníky a pojedeme. Vycházková uniforma, bílá košile a dvě hodiny „jebání“ se senem.

Když máme naloženo, prohlédne velitel čety ostřížím zrakem naši skupinu a suše řekne: "kola jsou špinavá". Takže bereme krémy na boty a mazlíme kola Zetorů.

Z roty na státní hranici naštěstí vede dobrá cesta, tak již víme, že se nebude opakovat.

Po příjezdu na Překládku (na české straně), vyslechneme rozkaz: "seno vyložte zde".Na mojí otázku, zda si mohu odložit samopal slyším: "jste ve službě na hranici, nelze tedy".

Takže, vycházková uniforma, bílá košile, nové vidle, samopal na zádech a vykládáme 2 valníky sena, řidiči pokuřují a smějí se pod vousy.

Následně se předá taška dle dohody, cinkalo to. Pevně věřím, že to vše pozorovala americká rozvědka a naši zpravodajci zakopaní tři metry pod zemí a ve střehu.

Tolik moje malá vzpomínka, jak jsem střežil státní hranici a chránil klidný spánek vás všech.

Dovětek.

V létě 2022 jsem potkal na našem setkání onoho velitele třetí čety. Kromě legrace, vzpomínek a všech probraných kravin nám důvěrně sdělil, že ty (tenkrát) nové vidle má stále doma.

Tak snad jedny dostanu a dám si je do síně slávy. Budou tam mít čestné místo. 


(c) AUTOR: Nové údolí (identita na žádost autora je skrytá).

(c) DOBOVÉ FOTO: archív autora příběhu. 

12.rPS Stožec (Nové údolí).  


Zajímá vás více? Klikněte si na odkaz:

** Vlakem za dráty





Pokud máte zájem, zapojte se i vy do tvorby našich pohraničářských stránek. Sepište své vzpomínky na službu u Pohraniční stráže, Vojsk Ministerstva vnitra, Oddělení pasové kontroly, Oddělení ochrany státní hranice, nebo, pokud jste sloužili u ČSLA u PVOS, na vidové hlásce u státní hranice a zašlete je do redakce weblogu Pohraničník, rád je zveřejním, aby si je mohli přečíst i ostatní. Rovněž uvítám vzpomínky vojáků ČSLA, pokud příběh, článek, bude nějak souviset se státní hranicí ČSSR, nebo Pohraniční stráží.  Děkuji :-) 

Adresa redakce: pohranicnik@gmail.com





22. prosince 2022

KRÁL ŠUMAVY - FANTÓM TEMNÉHO KRAJE

   Remake klasických filmů je prostě v módě a tak jsme se i my, nejen bývalí pohraničníci, dočkali nového zpracování, dnes již legendárního filmu KRÁL ŠUMAVY z roku 1959. Tento výborný film zná snad každý z nás a mnozí četli i knihu Rudolfa Kalčíka se stejným názvem. Mimochodem, nejdříve byl natočen film a kniha vyšla až později. Většinou to bývá naopak :-) 

   A nyní, v roce 2022, přichází, v podání režíséra D.Ondříčka, nové zpracování tohoto tématu, jen s trochu upraveným názvem KRÁL ŠUMAVY - FANTÓM TEMNÉHO KRAJE. Nejedná se o film, ale o třídílný seriál, který je ke shlédnutí na stream platformě VOYO a časem ho tedy uvidíme i na TV Nova, které společnost Voyo patří. 

  Zdržím se jakéhokoliv svého názoru, neboť nechci nijak ovlivňovat váš úsudek. Takže v tomto článku očekávejte jen to, co o seriálu píšou třeba na Média Guru, nebo na ČSFD.



První díl třídílné minisérie režiséra Davida Ondříčka s názvem Král Šumavy: Fantom temného kraje je na platformě Voyo k dispozici od pátku 9. prosince. Další dva díly budou uvolněny vždy po týdnu. Jde o další projekt z řady Voyo Originál.

„Na příběhu Josefa Hasila, jak je popsaný v knize Davida Jana Žáka Návrat Krále Šumavy mě fascinovala příležitost napínavou formou narovnat historii,“ říká režisér David Ondříček

Hlavní roli Krále Šumavy, Josefa Hasila, si zahrál Oskar Hes. V minisérii dále hrají Kristýna Podzimková, Judit Bárdos, Vojtěch Vodochodský, Gabriela Heclová, Jan Nedbal a další.

Knižní předloha Návrat Krále Šumavy od Davida Jana Žáka vychází z Hasilových vzpomínek, svědectví pamětníků i archivních dokumentů. Scénář napsal Tomáš Vávra, kreativním producentem minisérie je Michal Reitler.

(Zdroj: Média guru).


Je jaro 1948. Ještě neodezněla radost z míru, a už se Východ i Západ bojí třetí světové války. Oba světy od sebe oddělují hluboké lesy Šumavy. V kuchyni Sboru národní bezpečnosti ve Zvonkové slouží čtyřiadvacetiletý kuchtík Josef Hasil. Divoký kluk. Stihl už zažít válku v německém pracovním lágru i jako spojka mezi partyzány. Teď touží především po zábavě, dobrodružství, volnosti. To poslední, o co se zajímá, je politika. 

(Zdroj: ČSFD).

Král Šumavy - 1959
Král Šumavy 2022

 


Trailer KRÁL ŠUMAVY - Temný kraj (2022).

Král Šumavy (1959) ukázka z filmu.




Použité zdroje: ČSFD, Voyo, Youtube, Média guru.

23. listopadu 2022

POHRANIČNÍ STRÁŽ V USA

 

O Pohraniční stráži ve Spojených státech amerických.


 



Jak jedním slovem úplně vylidníte centrum Los Angeles?


Jak úplně vylidníte centrum města Los Angeles v pravé poledne? Jednoduše. Stoupnete si uprostřed davu a mocným hlasem zařvete: „IMMIGRATION!“ (imigrační kontrola).


Je to sice starý vtip, ale stále se strefuje do pravdy. V roce 2022 je ve Spojených státech přes 12 miliónů nelegálních přistěhovalců. Ročně se jich do USA pokusí dostat přes půl milionu a tato situace se stále zhoršuje. Jen v dubnu 2022 překročilo jihozápadní hranici s Mexikem 235.000 migrantů.




Dav migrantů směřujících do USA z latinské Ameriky


Pašování lidí je výnosný obchod. Pašeráci si inkasují až dvacet tisíc dolarů za osobu. Nelegální migranti jsou mnohdy profesionální zločinci, kteří pracují pro drogové a jiné organizace z latinské Ameriky a kteří někdy neváhají na americké pohraničníky střílet. Jindy organizované zločinecké skupiny nutí své „klienty“ žít v USA v nelidských podmínkách jako novodobí otroci či je nutí k prostituci.


Čí je to ale chyba, že se Americe nedaří ochránit vlastní hranice? Zřejmě ne Pohraniční stráže USA (U.S. Border Patrol překládám jako Pohraniční stráž USA - PS USA, byť by se tento název dal z angličtiny přeložit i jako Pohraniční hlídka). 

Mám za to, že příslušníci PS USA nemají dnes šanci důsledně chránit vlastní hranice, a i také proto je jejich služba velmi nevděčná.




Poloha tunelu pro pašování drog pod hranicemi Mexika a USA. Tunel byl vybudován

drogovým kartelem Sinaloa z Mexika. Američtí pohraničníci tunel objevili v roce 2006.


Myslím, že jedinou možností jak pořádně ochránit hranice je vojskový způsob. Mnozí Američané by to zřejmě uvítali. Jenže, chyba lávky, na to dnes v USA (a žel nejen v USA) chybí politická vůle. Někteří politici totiž ze současné situace těží. V lepším případě ve volbách, kde slibují, že do USA pustí snad každého z latinské Ameriky a tak získávají nemálo hlasů třeba v hispánských volebních obvodech. A v horším případě tito milí politici jedou,přímo či nepřímo,v obchodu s otrockou prací či s drogami.


Není pak divu, že politici hází americkým pohraničníkům klacky pod nohy. S výjimkou státu Arizona tak mají policisté ve všech státech USA zakázáno kontrolovat, zda je dotyčná osoba v zemi legálně a nesmí to ani americká armáda.


Trocha historie


Pohraniční stráž USA vznikla ze zákona v roce 1924. Jejím hlavním úkolem bylo chránit hranice, např. před pašeráky a ilegálními migranty či zamezit útěku hledaných zločinců z USA. V té době do USA přes Mexiko nezákonně proudily tisíce Číňanů.




Američtí pohraničníci zadržují nelegální čínské migranty na mexické hranici, 20. léta


Přestože jim v ochraně hranic tu a tam vypomáhala armáda, ochrana hranic byla zcela nedostatečná i po roce 1924. Pohraniční stráž USA totiž čítala jen několik set příslušníků a navíc jen málokteří měli motorová vozidla či lodě. Většina prováděla pouze hlídkovou činnost na koních. Byl to ale začátek.




Pohraniční stráž USA, hlídka na koni po roce 1924 (vlevo) a v roce 2022 (vpravo)


To se změnilo až po roce 1935, kdy pohraničníci získali motorová vozidla a rádiové spojení. Během 2. světové války pak pohraničníci střežili nejen hranice, ale i zadržovací tábory pro cizince. Také pátrali po nepřátelských sabotérech a poprvé začali používat leteckou techniku.




Příslušník PS USA s automatickou puškou Thompson, 1940


Po roce 1952 mohli pohraničníci ze zákona poprvé kontrolovat a zadržovat nelegální migranty na celém území USA. Nelegální přistěhovalectví začalo i tak nabývat na síle.


Ve snaze zvýšit ochranu hranic v 90. letech proběhlo několik akcí, jako např. akce „Udržet čáru“ (Hold the Line). Pohraničníkům se podařilo srazit nelegální vstupy do země až o 75%. To má sice daleko k mottu PS ČSSR „Neprojdou,“ ale na americké poměry to byl nevídaný úspěch.


Jako jeden z mála politiků chtěl situaci řešit bývalý americký prezident Trump. Prosazoval přísnou ochranu hranic s Mexikem, kde chtěl postavit devět metrů vysokou ocelovou stěnu, která by zabraňovala snadnému vstupu nelegálních migrantů na americké území z Mexika. Nakonec se však podařilo postavit jen 732 km této stěny ze 3.145 km americko-mexické hranice. Nový prezident Biden poté stavbu hraniční stěny zastavil.




Prezident Trump před hraniční stěnou na americko-mexických hranicích, 2020


Pohraniční stráž USA byla původně podřízena Imigrační službě. Později spadala pod Ministerstvo spravedlnosti a dnes je pod Ministerstvem národní bezpečnosti USA. Hlavním úkolem PS USA je chránit americké občany, chránit hranice, a posilovat tak hospodářský rozkvět země.


Služba amerických pohraničníků může být nebezpečná. Od vzniku PS USA ve službě zahynulo 150 pohraničníků.




Čestná stráž pohraničníků (zelené uniformy) a celníků (modré) uniformy za padlé kamarády


Ochrana amerických hranic dnes


Americké hranice dnes chrání přibližně 21.000 pohraničníků z povolání. Mají co dělat, jen hranice s Mexikem je dlouhá 3.145 km a hranice s Kanadou 8.891 km. Působí rovněž na pobřeží a zasahují až 160 km od hranic ve vnitrozemí.




Pohraničníci na vznášedlu na řece Rio Grande u mexických hranic


Pohraničníci ve službě používají nejnovější technologie, jako např. věže osazené kamerami s termovizí a odposlouchávacím zařízením, ze kterých i v noci na velkou vzdálenost vidí a slyší možné narušitele amerických hranic. Pozorovací věže jsou spojeny do jednotného počítačového systému. Pohraničníci jsou také vybaveni obrněnými motorovými vozidly, letadly, vrtulníky, rychlými čluny, vznášedly, drony a jinou technikou.





Do výzbroje PS USA patří pistole Glock 19M, samopaly Heckler & Koch UMP, automatické pušky Colt M4, brokovnice Remington, granáty M67, granátomety M79, omračující granáty a další zbraně. Pohraničníci musí cvičit střelby na střelnicích nejméně každé tři měsíce.




Pohraničník s automatickou puškou Colt M4 Carbine


Uchazeč o službu v PS USA musí ke vstupu do přijímacího řízení splnit alespoň tyto podmínky:


  • musí být občanem USA

  • musí mít platný řidičský průkaz

  • musí pobývat na území USA nejméně tři roky za posledních pět let

  • musí se kvalifikovat na držení střelní zbraně

  • musí být ve věku do 40 let

  • musí hovořit anglicky, k tomu je znalost španělštiny velkou výhodou

  • musí mít nejméně jednoroční zkušenost z policie, armády či jiné bezpečnostní složky

  • nesmí užívat nelegální drogy

  • nesmí být trestanou osobou


Poté uchazeč podstoupí:


  • přijímací test

  • vyšetření své minulosti

  • zdravotní prohlídku

  • test fyzické zdatnosti

  • přijímací pohovor

  • test polygrafem (detektorem lži)

  • test na přítomnost drog




Odznak, pravá a levá ramenní nášivka a vlajka PS USA


Pokud uchazeč splní všechny podmínky a projde všemi testy, čeká ho měsíční kurz v místě budoucí služby a poté 55 dní výcviku v CBP Border Patrol Academy ve městě Artesia ve státě Nové Mexiko. Výcvik je zaměřen na předměty, jakými jsou např. právní předpisy, tělesná příprava, střelba, ovládání motorových vozidel, taktická příprava, praktická cvičení a mnohé jiné. Uchazeči, kteří neumí španělsky navíc projdou osmitýdenním kurzem španělštiny.




Absolventi CBP Border Patrol Academy a noví příslušníci PS USA


Pohraniční stráž je v USA považována za elitu ozbrojených sil. Její příslušníci jsou placenými pohraničníky z povolání. V roce 2022 je základní plat pohraničníka u nejnižší hodnosti přibližně 44.000 dolarů ročně. K tomu může dostat příplatky za službu v rizikové oblasti, přesčasy, službu o svátcích ve výši až 27.000 dolarů a zvláštní prémie za vzorný výkon služby. S odslouženými lety a stoupající hodností plat vzrůstá. Náčelník PS USA pobírá roční plat ve výši okolo 120.000 dolarů. To někomu může připadat jako velké peníze, ale na americké poměry to zase tak mnoho není. Zvažme tak např. skutečnost, že průměrné školné v soukromých základních a středních školách je ve Spojených státech ročně 27.000 dolarů. Ano, děti pohraničníků mohou sice chodit bezplatně do veřejných základních a středních škol, ale tam se často mnoho nenaučí a pak jsou celý život v nevýhodě.




Nejnižší služební hodnost (vlevo) – agent PS USA, která odpovídá hodnosti poručíka U.S. Army

a nejvyšší hodnost (vpravo) – náčelník PS USA, která odpovídá hodnosti generála U.S. Army


Kromě samotného platu jsou v USA však velmi důležité další výhody, jako např. 30 dní placené dovolené ročně, zdravotní pojištění či možnost odchodu do důchodu po 20 letech služby. Něco takového má málokterý Američan.


Platy a výhody amerických pohraničníků jsou zasloužené těžkou a mnohdy nebezpečnou službou.




______________________________________________________________________________


© Mirek Katzl 2022


Použité zdroje:


U.S. Customs and Border Protection


U.S. Embassy in Uruguay


U.S. National Archives


U.S. Cogressman Doug Lamborn


U.S. Cogressman Glenn Grothman


U.S. Department of Homeland Security


U.S. Drug Enforcement Administration


Pozn.: Veškeré obrázky použité ve článku jsou volně šiřitelná díla. Nepožívají autorské ochrany a není tedy u nich nutné uvádět zdroj.

 


 ZAJÍMÁ VÁS VÍCE TAKOVÉ TÉMA? Klikněte si pro další příběhy. 

1* Tady jste skončil

2* VKR u jednotek US.ARMY.

3* Politická indoktrinace v US.ARMY.

4* Jak se (ne)stát Američanem.


                 Statistika (počítadlo přístupů) weblogu Pohraničník ke dni 23.11.2022.

 

ADRESA REDAKCE: pohranicnik@gmail.com


Výzva čtenářům weblogu Pohraničník.


Pokud máte zájem, zapojte se i vy do tvorby našich pohraničářských stránek. Sepište své vzpomínky na službu u Pohraniční stráže, Vojsk Ministerstva vnitra, Oddělení pasové kontroly, Oddělení ochrany státní hranice, nebo, pokud jste sloužili u ČSLA u PVOS, na vidové hlásce u státní hranice a zašlete je do redakce weblogu Pohraničník, rád je zveřejním, aby si je mohli přečíst i ostatní. Rovněž uvítám vzpomínky vojáků ČSLA, pokud příběh, článek, bude nějak souviset se státní hranicí ČSSR, nebo Pohraniční stráží.

Děkuji :-) 


31. října 2022

ZÁLOŽÁCI, NA MANÉVRY!

 

   Po návratu z vojny jsme se po hlavě vrhli do života a po dvouletém absťáku ho užívali plnými doušky. Proháněli jsme holky, o víkendech mejdan střídal diskotéku a pak zase na týden do práce. Vekslovali jsme bony, sháněli v Tuzexu džíny a šetřili na ojetou škodovku.

   Ale po čtyřech letech svobodného života se před námi zase objevil zelený strašák - tentokrát v podobě vojenského cvičení záloh. Dvakrát jsem se mu za pomoci všech přirozených i nadpřirozených sil vyhnul, ale potřetí to neklaplo. Situace byla o to horší, že už jsem byl ženatý, s jedním děckem a druhé bylo na cestě. Nakonec jsem se s tím při vzpomínce na naše záložky smířil a plánoval, že to překlepnu v poklidu u některého školního útvaru PS. Ale, opak byl pravdou a záhy jsem zjistil, co se mnou matička armáda zamýšlí. Žádná čára, ani rota PS, ale armáďácký útvar v lesích u Jinců!

    V „soudný“ den jsem se vlakem odebral do cílové stanice a hned jsme to s několika dalšími „nešťastníky“ zaskočili probrat do místní restaurace. Sešli jsme se tady tatíci různých profesí, ale nejvíc nás zaujal kolega Bubák, stále hořekujíc nad ušlým ziskem. Záhy jsme zjistili, že pracuje jako hrobař a zrovna dnes mohl vydělat 250,-kčs za kopání a 250,- za klarinet! To byly při průměrném platu dva a půl tisíce v roce 1989 fakt slušné peníze. 

    V pozdním odpolední jsme se pak dovlekli ponurými brdskými hvozdy na útvar, protože kvůli posledním dvěma pivům nám ujela „naše“ V3eska. Okamžitě na nás nastoupil velitel major Šiml, seřval nás a s mottem: „z najvetšej jineckej běhny som urobil vzornú manželkú a z vás budú vojáci jako panny“ nás zahnal k holiči. Tuto štaci jsme absolvovali hned dvakrát, protože poprvý raz byl major hrubě nespokojen a vojín frizér z fleku vyfasoval tři dny vězení zá flákáreň vo službe. Náš sen o poklidném průběhu cvičení se začal rychle rozplývat..

    Ubytování jsme dostali v papundeklových barácích a oprýskané palandy snad pamatovaly generála Fandu Šádka jako svobodníka. A místo očekávaných spacáků jsme obdrželi dvě kousavé deky s vloženým prostěradlem, jež bývaly hitem někdy za Marie Terezie. V sychravém květnovém počasí to nebyly optimistické vyhlídky. 

    Hned od prvního dne jsme tu začali sloužit dozorčího roty a a byl to také dobrodružný zážitek. Po večerce se ozvalo bušení do dveří a když náš kolega Plž otevřel, ztuhnul hrůzou. Venku pobíhali dva stokiloví divočáci, osm pruhovaných selátek a domáhali se vstupu na rotu! Protože vyděšený vojín už nestačil zabouchnout dveře, strávil zbytek služby na stole.

Divoká prasata v objektu vojenského útvaru.


    Stravování tu bylo příšerné, jedlo se z ešusů, tekla jen studená voda a celý týden byla kaše. Lepáci kuchaři ji vařili úplně ze všeho – z brambor, z rýže, z těstovin i z knedlíků a pozřít se dala jen s velkým sebezapřením. Tmavá jídelna se stálým oparem chloru působila silně depresívním dojmem a na mastné podlaze vyfiknul kolega Sněhulk hned mezi dveřmi ukázkovou piruetu. S lítostí jsme vzpomínali na naše pohraničářské útvarové jídelny s ubrusy a bílé talíře. 

    Hned druhý den po snídani nás major vyhnal na buzerák a osobně dohlížel na náš výcvik. Lítali jsme jako bažanti, cvičili do úmoru pochodování i obraty a záklaďáci se nám pochechtávali z okolních baráků. 

Vojenský výcvik vojáků ČSLA.


    Po několika dnech jsme se konečně dozvěděli, co s námi zelený aparát zamýšlí – byli jsme vybráni jako regulovčíci pro cvicení Varšavské smlouvy na Doupově! Při pouhém vyslovení jména tohoto obávaného cvičného prostoru mrazilo a náš humor se vytratil v očekávání neblahých dnů příštích. 

    Vyfasovali jsme přilby s bílými pendreky a pro změnu denně cvičili pořadový vstup do křižovatky a zastavení civilního provozu. Po týdnu Šiml usoudil, že jsme dostatečně vycepováni pro zkoušku praktickou v blízkém okresním městě. Tušili jsme, že to bude drsný příběh, ale bylo to ještě horší. Když krátkozraký kolega Bubák předpisově napochodoval do křižovatky a začal šermovat pendrekem mezi žigulíky a škodovkami, s hrůzou zjistil, že ho štrůdl aut naprosto ignoruje. Osobáky i náklaďáky ho bezohledně těsně míjely a nebylo divu, že za několik minut z křižovatky zbaběle prchnul. Protože i další vojíni rezolutně odmítli položit život v tomto nerovném souboji, nezbylo majorovi, než zavolat příslušníky SNB. Ti pak rychle zjednali pořádek, uložili několik blokových pokut a my mohli dokončit praktický výcvik. Neobešlo se to však beze ztrát, dva osobáky se srazily a rozzuřený pokutovaný trabantista přejel kolegovi Jebavému na závěr botu.

"Regulovčíci"  :-) 


    Mezitím na útvaru vypukly horečné přípravy na přesun na Doupov. Zpocení záklaďáci pobíhali splašeně sem tam s těžkými zelenými bednami a nakládali je do náklaďáků. Podařilo se nám včas zašít za budovu roty a vše jsme, pokuřujíce, spokojeně pozorovali. Teď jsme jim vrátili jejich posměšky na naše pochodování i s úroky.

    Nadešel den D a začal poplachem v 01.00 hod.  Ukázkově jsme vyběhli na čas z roty, rozehnali vartující divočáky a nasedli na připravené V3S. V čele kolony se v poklopu svého UAZu kymácel s planoucíma očima sám major, divoce gestikulujíc praporky a v duchu jasně viděl na své hrudi nové vyznamenání. Naše kolona pěti náklaďáků se třicetikilometrovou rychlostí řítila spícími vesnicemi a my lítali na korbě jako kuželky, 

    Cestou jsme vyslechli přísně tajné bojové zpravodajství - situace na bojišti se komplikuje, Červení se zakopali a Modří se chystají k útoku. Naším úkolem bylo rychlé nasměrování posil k Červeným a na trase 50 km jsme po dvojicích postupně obsadili všechny křižovatky. 

    Během vystupování jsme se raději navždy rozloučili, pamětlivi zažitých zkušeností s vojenskou organizací. Co čert nechtěl, nakonec jsme zůstali na korbě s kolegou Sněhulákem poslední a vyfasovali štaci přímo na čáře dotyku znepřátelených stran. Major nám dramatickým tónem sdělil, že jako poddůstojníci máme jeho důvěru a přiděluje nám nejtěžší úkol. Pak podezřele rychle skočil do auta a zmizel směrem k týlu. Osaměli jsme,svítalo a drobný déšť jen umocňoval pochmurnou atmosféru květnového rána.

    Zanedlouho se ozval zvuk motoru a z vnitrozemí se přihnal civilní náklaďák s pískem. S výhrůžně vztyčenými pendreky a rukou na bodáku jsme opovážlivce zastavili a seznámili ho s vážností situace. Šofér se rozzuřil, křičíc, že šichtu mu nikdo nezaplatí, otočil Liazku a před zkoprnělého Sněhuláka celou fůru svrhnul. Sotva zmizel za kopcem, ozvalo se hřmění a docela nízko nad námi proletěly bitevní vrtulníky. Libovali jsme si, jak pěkný máme výhled, ale brzy nás to přešlo. Kravál zesílil a vpravo se nečekaně objevila tlupa tanků. Byli jsme sice ujištěni, že bitevní linie je půl kilometru od nás, ale někdo to asi vzal zkratkou. V tu chvíli se ozvala kanonáda. Bigoši od tankánů přiložili pod kotel a prali to do zákopů Červených o stošest. Věděli jsme, že tanky používají cvičnou munic, ale když střelba nedaleko nás přerazila vzrostlý smrk, tak jsme už na nic nečekali. Pod naši křižovatkou vedla naštěstí větší roura s polovyschlým potokem a v té jsme bleskurychle zmizeli. Šťastně jsme tam přečkali půlhodiny divoké vřavy a pak se rozhostilo ticho.

    Všude byla spousta smradu, jen pár důstojníků divočilo řidiče několika tanků, které uvízly v bahně a pokazily jednotce hodnocení. Ale, jinak vše dopadlo správně, podle scénáře mezinárodního štábu, Červení porazili na hlavu hordy Modrých a důstojníci se těšili na povýšení.

    Po několika hodinách jsme byli přesunuti do tábora a cestou se dozvěděli, že i nás čeká pochvala. Hned jsme se Sněhulákem vyrazili do polní umývárky na ohlášenou lázeň, ale přišly komplikace. Gumovou štoudev s nápisy v azbuce právě plnili dva maďarští vojáci vlažnou vodou, když tu se ozvala dutá rána a kletby v cizím jazyce. Dlouhodobé skladování v dřevěné bedně nádobě zjevně neprospělo, pukla vedví a oba vojáci byli po pás mokří. Ale neztratili jsme hlavu, půjčili si od doktorů plechový lavor na desinfekci a osprchovali se navzájem jídelními miskami. 

Záložáci, nebo-li "záložky", páni velkomožní :-) 


    Na poslední chvíli jsme stihli slavnostní nástup, obdrželi pochvalu před nastoupenou jednotkou a pak hromovým hlasem potvrdili svou přízeň republice a celému socialistickému táboru. V duchu jsme se ještě zachechtali našemu příkladnému hrdinství v rouře a počítali hodiny do našeho odchodu do civilu. Ty už utekly jako voda v jinecké Litavce a na nádraží u posledního piva jsme se trochu smutně rozloučili

S postupem času se špatné pocity vytratily a zbyly jen úsměvné vzpomínky, které se dodnes vyprávíme v hospodách a u táborových ohňů.

Ale jak praví klasik: "bylo to všechno velmi absurdní“.


Film Černí baroni - co znamená slovo absurdní (Youtube).

AUTOR PŘÍBEHU:  Petr 

FOTOGRAFIE: Archív autora 

(V článku od autora nebyly prováděny žádné korektury, ani změny textu).


Dobrovolná podpora weblogu Pohraničník.

Pokud vás Pohraničník zaujal a chtěli by jste jej podpořit finančním příspěvkem, 

podle svého uvážení, neboť každá i malá částka pomůže a počítá se. 

Můžete tak učinit zasláním na tento bankovní účet (ČSOB):

109 555 800 / 0300 

Děkuji. 


Pro příspěvky ze zahraničí: 

IBAN:  CZ09 0300 0000 0001 0955 5800

BIC: CEKOCZPP

Děkuji.




Návštěvnost našich webstránek (ke dni 31.října 2022) je: 1.488.351 zobrazení. 


Výzva čtenářům weblogu Pohraničník.

Pokud máte zájem, zapojte se i vy do tvorby našich pohraničářských stránek. Sepište své vzpomínky na službu u Pohraniční stráže, Vojsk Ministerstva vnitra, Oddělení pasové kontroly, Oddělení ochrany státní hranice, nebo, pokud jste sloužili u ČSLA u PVOS, na vidové hlásce u státní hranice a zašlete je do redakce weblogu Pohraničník, rád je zveřejním, aby si je mohli přečíst i ostatní. Rovněž uvítám vzpomínky vojáků ČSLA, pokud příběh, článek, bude nějak souviset se státní hranicí ČSSR, nebo Pohraniční stráží.  

Děkuji.