6. září 2012

JAK SE BORTILA ŽELEZNÁ OPONA V NDR .

Sedmnáct zastavení podzimu 1989 .

Kdysi jsem na weblogu Pohraničník publikoval svoji vzpomínku na listopadové dny roku 1989,kdy se v tehdejší Německé demokratické republice hroutil stávající společenský systém,pootevřely se průchody v proslulé berlínské zdi a pak padla i "železná opona" na hranici NDR-NSR a co to přinášelo pro službu na naší pohraniční rotě v Trojmezí (1.rPS chebské brigády) i pro běžný život pohraničníků.

Zmiňovaný článek naleznete zde: 

http://pohranicnik.blogspot.cz/2012/05/od-rotmistra-po-podporucika-ve-sluzbe-u_8276.html 




Nedávno jsem na svém oblíbeném webu Outsider Media našel zajímavý článek autora,píšícího pod nickem mm ,jenž se touto tématikou podrobně zabývá a přináší mnohé fakta,o nichž jsem neměl tušení,nebo se mě již vykouřily z hlavy.

S občany NDR jako "narušiteli" státní hranice ČSSR jsme se setkávali na čáře nejvíce a mnozí z nás,bývalých pohraničníků byli ve službě na státní hranici v roce 1989 a vybavuje si,co se i u nás v Československu dělo v souvislosti s událostmi v NDR ke konci roku 1989.
Snad vás článek zaujme stejně jako mě. 






Německou demokratickou republiku čekal podivný podzim roku 1989. Stát, který vznikl z původně sovětské okupační zóny zhruba mezi Labem a Nisou byl vyhlášen 7. října 1949 prvním německým státem dělníků a rolníků. A jím se i stal, neboť jako válečné reparace odvezli Sověti vše, co mělo sebemenší užitnou hodnotu. Zůstaly ruiny a lidé.

Na rozdíl od Rakouska, jehož severní část byla rovněž obsazena Sověty a nevybombardovaná Vídeň podléhala také "sektorové politice" vítězných velmocí,  NDR byla složena z četných uprchlíků z nových polských zemí, které na západ posunuly hraniční úpravy Spojenců na řekách Odra/Nisa, i přesídlenců z bývalých českých "Sudet", které na sever "vytlačila" Postupimská dohoda velmocí z roku 1945, a její československá i polská aplikace. Země měla po 40 letech rychlé, ale vcelku úspěšné výstavby socialismu výborné hospodářské výsledky, ale špatné renomé mezi vlastním obyvatelstvem.

Tak jako Vídeň, byl i Berlín rozdělen na sektory Spojenců. Sovětský sektor, z něhož se stalo hlavní město NDR, sektor americký, britský a francouzský, vytvářející nový mezinárodně právní subjekt - Západní Berlín. Tento "ostrov" nikdy nebyl součástí Německé spolkové republiky, ale byl s ní spojen několika koridory. Pozemními, železničními, leteckými - které ovšem mohly obsluhovat pouze aerolinie Spojenců: BEA, Air France, Panam. Po hermetické uzávěře Berlína, která si vyžádala přímé letecké zásobování této enklávy po dobu několika set dní, se po smrti J.V.Stalina vše jakoby vracelo k normálu.

Do Západního Berlína se v polovině 50. let začali stěhovat mladí Němci z NSR, kteří věděli, že jako "Západoberlíňané" nebudou muset nastoupit povinnou vojenskou službu v Bundeswehru. Směřovali sem také pendleři z východních částí města, kteří v západních sektorech pracovali, ale každý den se vracívali "na východ" a pak sem, do  výkladní skříně Západu uvnitř komunisty řízeného státu, směřovaly kroky všech těch, kterým se nový začátek v této zemi nepovedl, nebo kteří se v ní, jednodušeji, necítili doma. Západní Berlín byl do roku 1961 přestupní stanicí pro staticíce Němců, kteří přijeli do hlavního města, překročili sektorovou hranici, a ocitli se v jiném, pro ně možná lepším, světě.

K existenci dvou německých států, které rozdělila výstavba berlínské zdi 13. srpna 1961, mající zastavit exodus Němců na Západ, je třeba konstatovat, že západoněmecká ústava stanovila, že každý východní Němec se  právně stává občanem NSR jakmile vstoupí na západoněmeckou půdu. Synergie pruské důslednosti s asertivitou Sasů pak způsobila, že NDR nebyla zemí se snadným žitím. Proto Němci umírali na Zdi, proto prchali před hlídkami pohraničníků na české Šumavě.




Perestrojka, která začala kdesi za dalekou kremelskou zdí měla znamenat....změnu pro všechny občany.

Zastavení první

Erich Honecker, predseda SED a fakticky i východoněmecký prezident, Gorbačova nenáviděl. M. S. Gorbačov znamenal pro starého Honeckera změnu, kterou si nepřál. Od poloviny 80. let raději nechával všechny projevy generálního tajemníka ÚV KSSS cenzurovat.

Zastavení druhé

Berlín byl pro Rusy důležitý. Proto Gorbačov poměrně dlouho hledal, až nalezl Egona Krenze, který se zdál vůči sovětským zájmům vstřícnější. Těžko říci, jak Rusové vnímali NDR. Pro některé to byl SSSR v Německu, pro jiné  západní Německo uvnitř Varšavské smlouvy. Od dob maršála Žukova až po dobu maršála Ustinova drželi Sověti v NDR 777 vojenských městeček, 5.269 skladů, 3.422 polygonů a cvičišť, 47 letišť, několik desítek tisíc bytů, stovky vil, kilometry pobřežních pláží u Baltu, ostrovy u Rujany i vily, náležející dříve "vyšším vedoucím NSDAP" ve výstavních čtvrtích bombardováním nezasažených měst a městeček. Rusů bylo půl milionu (vč. rodinných příslušníků) a zbraňově převažovali nad Volksarmee der DDR. Mnohonásobně. Například bojových vrtulníků měla Sovětská armáda zhruba 648, VdDDR jen 64. 

Zastavení třetí

Povinný odběr ruských novin ve východoněmeckých domácnostech potvrzoval slova amerického vysílače RIAS Berlin, že v SSSR se něco děje. Axel Springer nechal nad Kurfürstendammem běhat světelné noviny, které Berlíňany zdarma informovaly o tom, co ve světě, a nejen v úvodnících Neues Deutschland, probíhá aktuálního.

Zastavení čtvrté

Mladí lidé byli zjevným rozporem (sovětských) slov a (německých) skutků znechuceni. Němci byli národem cestovatelů. Kdo se obešel bez chladného Baltu a tamních FKK (nudi) pláží, směřoval v létě na jih. ČSSR, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko Všude tam byli  halasící Němci opovrhováni, ale  i litováni a proto  snášeni.

Zastavení páté

Po červnovém přenosu těla opozičníka Imre Nagye do nového hrobu (Nagy byl obětí zrady Kádárovců v 1956) se budapešťská vláda rozhodla odstranit "technické zátarasy" na hranicích MLR s neutrálním Rakouskem. Během jednoho z letních dnů se zpráva roznesla mezi východoněmeckými turisty, a hranice začala připomínat Václavské náměstí ve špičce.

Zastavení šesté

Turisté, kteří se již vrátili domů, se ihned vypravili na cestu do zahraničí. Pokud to nevypadalo na to, že do Maďarska dojedou, začali vyhledávat zastupitelské úřady NSR. Ve Varšavě, v Praze. Příchod východního Němce na ambasádu NSR pro tamní úředníky znamenal, že se dostavil občan NSR, a podle toho bylo nutno jednat. Ve špičce (peak week) bylo na zastoupení NSR v Praze prý až 6.000 občanů NDR. Čekali na rozhodnutí. 

Zastavení sedmé

V září 1989 východoněmecká vláda povolila, aby její občané byli ze zastoupení NSR převáženi, tak jak žádali, do NSR. NSR zavedla tzv. Begrüssungsgeld ve výši 100 DM pro každého východního Němce. Zastavení osmé. Blížící se oslavy 40. výročí výstavby NDR vyvedly Němce do ulic. Německá Volkspolizei a Stasi, tajná policie, začaly zatýkat. Zatčeno bylo zhruba 3.000 lidí. Každé zatčení iritovalo větší a větší počet Němců, a demonstrace se stávaly masovými. Demonstranti přišli na to, že večerní demonstrace při svíčkách ztěžují filmování i zatýkání. Demonstrovalo se večer. Západní rozhlas mezitím oznámil, že počet přesídlenců jen z Maďarska dosáhl v září 1989 celkem přes 20.000 osob. Ambasáda v Praze praskala ve švech.

Zastavení deváté

V NDR začíná krize. Podle zdrojů z Neue Forum (starší to bratříček Občanského Fóra) opustilo NDR celkem 1.500 atestovaných lékařů. Podle zdrojů z NSR přesídlily 4 tisíce zdravotníků z celkového počtu 40.000. Západní Němci přestávají situaci vidět zcela růžově. V zemích NSR je totiž evidováno 10.000 nezaměstnaných mladých lékařů... Pracoviště i jiných podniků se začínají vyprazdňovat. Jen v ČSSR bylo v říjnu 1989 "v pohybu" 45.000 Němců. Dne 9. října 1989 se naposledy střílí na Berlínské zdi. Pluralismus statt Parteimonarchie, pluralismus místo stranické monarchie vidí na zdech napsáno členové politbyra SED, příjíždějící na téměř permanentní zasedání  vrcholného orgánu SED. Erich Honecker odstupuje, a zároveň s ním i jeho žena, ministryně školství. V čele státu a strany je přihlouple se zubící východoněmecký Urbánek, Egon Krenz. 

Zastavení desáté

UnbeKRENZte Demokratie, píše mládež NDR na plakáty (Unbegrenzte= neomezená...) Prvního listopadu 1989 končí Honeckerova éra, a Honecker sám se ubytuje na sovětské vojenské základně, která je v denním leteckém styku s Brestem (nebo Moskvou). Mittag, vlivný člen politbyra "padá". Demonstrací se účastní stále více a více lidí, a konají se opět - ve dne.

Zastavení jedenácté

V předvečer vyklizení Lobkovického paláce v Praze a odjezdu všech tamních dočasných obyvatel se 4. 11. 89 koná milionová demonstrace na berlínském Alexanderplatzu. Na korbu náklaďáku IFA vystupuje šéf špionáže NDR, stojící v čele HVA, Marcus Wolf. Wolf je statný chlap, ale nikoli manekýn. Jeho dvě věty a první fotografie po desetiletí tajemství volají po pluralitě v socialismu. Wolf, jako jediný člen SED v průběhu podzimu 89 sklízí potlesk. Jeho slova nejsou určena demonstrujícím. Jsou pokynem pro tajné policisty, ale především, jsou vnímána Sověty. Je to jasné sdělení, že kdyby se náhodou pár ruských (tisíc) aktivistů rozhodlo (i přes smluvy z 1955 a 1957) v civilu zmocnit spolu s několika Němci moci (jako v roce 1953), neuspějí.

Zastavení dvanácté

Východní Němci utlumují činnost stranických škol a vysokoškolských ústavů marxismu-leninismu. Dne 6. 11. 89 západoněmecký Bundesgrenzschutz eviduje 6.000 osob, které z Rakouska a ČSSR vkročily do Bavorska.  Drážďanský politik Modrow se stává předsedou vlády.

Zastavení třinácté

Dne 9. 11. 89 je otevřena sektorová hranice v Berlíně, a statisíce lidí z východní části Berlína se doslova vrhají na západ. Kromě peněz "na pozdravení", tedy oněch sta marek pro každého, začíná být provozována směna 1 DM za 10, 12, ale později i 20 východoněmeckých marek, MDN. Během dvou dnů, do 11. 11. se přelije milion obyvatel ze sovětského do ostatních sektorů. A zpět. Zůstává jen 200 Němců s žádostí o asyl (Westberlin  n e n í  NSR), ale připojují se k nim Vietnamci, pracující v NDR, kteří v americkém sektoru žádají o asyl také. Přestože mají procházet (nově přes 22 berlínských přechodů) jen Němci, prošli i tito Vietnamci.



Zastavení čtrnácté

Dne 13. 11. 1989 to vláda NDR vzdala. Ze země smí odcestovat každý. Na hranicích mezi NSR a NDR se tvoří až šedesátikilometrové fronty osobních vozidel. Výplatu 100 marek pro "nově příchozí" přebírá Deutsche Post. Inflace v NDR stoupne o 12 procent, ze země mizí starožitnosti a veškeré vládou dotované zboží. Regály obchodů zejí prázdnotou tak, jako v sousedním Polsku. Spolková vláda přijímá další nouzová opatření a vyzývá východní Němce, aby zůstali doma. A tam aby  usilovali o změnu. Graf Lambsdorf sdělí Bundestagu, že za necelý týden bylo v NSR směněno na černém trhu 3 miliardy východních marek. NSR se připravuje na ekonomickou pomoc NDR, ale především, NSR ústy ministra v úřadu Spolkového kancléře Seiterse  žádá Krenze  o znovuzavedení celních kontrol na vnitroněmecké hranici. Celní kontroly v rámci politiky offene Grenze, otevřených hranic, od 9. do 17. listopadu 1989 neexistovaly. Ministerský předseda Modrow nařizuje, aby v německých (prázdných) obchodech bylo prodáváno zboží jen místnímu obyvatelstvu a v množství nezbytném. Do obchodů je nasazena policie a tajní. Dne 17. listopadu odpoledne Modrow konstatuje, že začala "abbau" demontáž centrálního plánování.

Zastavení patnácté

Zprávy z Prahy přebíjejí domácí politiku. Neue Forum si stěžuje, že faxy, kopírky a peníze ze Západu míří do Prahy. Forum zůstane navždy marginální politickou silou.

Zastavení šestnácté

Vnitropolitickým problémem NDR jsou děti. Lidé, kteří prchají na Západ, nechávají malé děti v jeslích, školkách, nebo na ulici. Jenom v Magdeburgu se úřady musely postarat o  osmdesát vědomě opuštěných, dětí. Statistika čtrnácti dnů pohybu na hranicích hovoří o tom, že do NSR vycestovalo 8 milionů východních Němců. Podstatná část se vrátila. Je to polovina populace.

Zastavení sedmnácté

Kancléř Kohl navrhl konfederaci obou německých států. Gorbačov neodmítl, naznačil, že poválečné hranice musí být zachovány. Německý příběh zakončeme slovy Stefana Hayma, východoněmeckého spisovatele, kterému pád Honeckera přinesl propuštění z vazby: "Argumentem proti Kohlově konfederaci je to, že jsme plnoprávní lidé. Chtěli jsme tuto NDR vytvořit jako alternativu vůči kapitalistické Spolkové republice. Shledávám, že my na východě chceme být v socialismu, ale lépe uspořádaném". Dějiny mu, jak známo, nedaly za pravdu.


(c) AUTOR:  mm



7 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Dik za tento prispevek. Dokazuje, jak nesmyslna byla cinnost chrabrych pohranicniku na hranici, jak byli zneuzivani rezimem proti vlastnim spoluobcanum. Nekteri to bohuzel nepochopili dodnes, coz dokazuji komentare zde na blogu. Je hrozne, ze nekdo mohl cely svuj zivot prozit s nabitym sapikem a "hlidat" sve sousedy a nevahal po nich i strilet.

Anonymní řekl(a)...

Zastavení osmé se někam zatoulalo.

Pohranicnik Bloguje řekl(a)...

Zastavení osmé nelegálně překročilo státní hranice ve směru do zahraničí ;-)

Anonymní řekl(a)...

BK
Zdravím Zděnka /pohraničník/ a všechny ostatní,
po delší odmlce se opět hlásím o slovo.

Změna je život a nevyhne se, jak je vidět, ničemu, takže tu máme stránky pohraničníka v novém kabátě. Držím palce Zděnku!

K výše uvedenému tématu pouze několik poznámek. Neuvádím žádné datumy, jelikož je v hlavě nemám.
Události v Evropě, v roce 1989, jejichž vyvrcholením bylo sjednocení Německa, jsou dějinného rázu a já osobně jsem velice rád, že jsem je mohl, jako nezúčastněný pozorovatel, prožít a dá se říct, že i nadále prožívám při každých výročních oslavách.
Ke zhroucení NDR nedošlo proto, že by „měla výborné hospodářské výsledky, ale špatné renomé mezi vlastním obyvatelstvem“, ale právě proto, že hospodářské výsledky už snad ani horší být ne-mohly.
Jestli mě paměť neklame, tak „Begrüβungsgeld“ existoval již před rokem´89.
Že by se 9. října´89 střílelo u „Zdi“ naposledy mi uniklo, ale vím, že někdy z jara toho roku dostaly hraniční jednotky zákaz střelby s výjimkou ohrožení vlastního života.
Západní Berlín byl zrovna tak součástí NSR, jako byl východní Berlín součástí NDR.
E. Honecker byl nucen odstoupit a zasloužil se o to jeho nástupce E. Krenz. Honecker nějaký čas pobýval v u sovětů v Berlíně, pak v Moskvě, odkud se vrátil, byl souzen, ale neodsouzen pro jeho špatný zdravotní stav, odletěl do Chile za svou manželkou, kde zemřel.
Spolkový kancléř Helmut Kohl určitě nikdy neměl na mysli nějakou konfederaci /vytvoření soustátí dvou nebo více suverénních zemí/. V nějakých souvislostech se o tom asi mluvilo, už si přesně nepamatuji. Tu by si bývala přála NDR /oni by byli rádi budovali dál socializmus, ale sponsorovat to měla NSR/, jenže tu H. Kohl při svém prvním setkání s H. Modrow odmítl. Je znám jeho de-setibodový program, kterým, v parlamentu, vyhlásil, že konečným cílem je sjednocení Německa. Že se Helmut Kohl, rozhodující měrou, o toto sjednocení zasloužil, je bráno v Německu jako jeho „mistrovský výkon“ a on už navždy zůstane v historii zapsán jako kancléř sjednocení. Úmyslně se nezmiňuji o aféře finančních darů jeho straně, jelikož to již nehraje žádnou roli. Není tomu tak dávno, kdy byl, jeho vlastní stranou, opět oslavován.
Pravda je, že v tom celém procesu sjednocování NDR hrála spíše podřadnou roli.
Pravda je, že bez osoby Gorbačova a jeho pokusů o reformování socializmu by se to vše udát nemohlo. Až „Gorbi“ vzal lidem strach a uvolnil jim prostor pro protest proti režimu, který, ať si to přiznáme, nebo ne, byl nelidský.
Přeji pěkný den.



Pohranicnik Bloguje řekl(a)...

Re: BK
Nazdar chlape, jsem rád,že jsi se opět vrátil na weblog Pohraničník.
Vždy jsem rád četl Tvoje komentáře na téma DDR / BRD ,byť ne vždy a ve všem s Tebou souhlasím.
Zdeněk.

milos řekl(a)...

Zadnej komentar k tomuto? To je pro mne zarazejici.

Vnitropolitickým problémem NDR jsou děti. Lidé, kteří prchají na Západ, nechávají malé děti v jeslích, školkách, nebo na ulici. Jenom v Magdeburgu se úřady musely postarat o osmdesát vědomě opuštěných, dětí

Pohranicnik Bloguje řekl(a)...

Milosi, tak tohle me take hlava nebere. Jak mohli rodice opustit sve deti kvuli uteku na Zapad? Lide jsou ruzni - a takovi rodice by si zaslouzil,aby si je vzal do parady Lavrentij Berija.