10. září 2012


Setkání Klubu českého pohraničí Rudouše Kočího o.s. Volary - sekce ochránců státních hranic Československa.

V sobotu dne  8. Září 2012  od 10,00 hod. se ve Volarech v místním sále města uskutečnilo 11. setkání příslušníků ochrany státních hranic ČSSR.
   
  Sobotní dopoledne  bylo jak vymalované což zvýšilo atraktivnost setkání všech bývalých příslušníků OSH 7. bPS Sušice a i bývalé 10. bPS Volary. Nejen tyto dvě bPS byly zastoupeny. Přijeli i příslušníci z bPS České Budějovice, Domažlice. Dále pak zástupci KČP  z Blatné a Strakonic. V předsálí byla vedena registrace návštěvníků. Byly zde rozdávány Pamětní listy na toto setkání , kalendáře na r.2013.  A v neposlední řadě byly nabízeny knihy věnující se tradicím – vzpomínkám na službu u PS. Další pozorností byla možnost zakoupení triček, odznaků a prstenců opět vše věnováno službě PS. V popředí sálu  byly umístněny tři standarty  KČP Volary , Strakonic a Blatné.


   
  Po státní hymně se zahájení ujal F. Zach – přivítal všechny zástupce ,příslušníky OSH a PS s manželkami. Omluvil nepřítomnost zástupců Národní rady Klubu českého pohraničí a i nepřítomnost zástupce Jihočeského kraje .Poděkoval městu Volary a v nepřítomnosti starostce města Volar Martině Pospíšilové o zapůjčení sálu. Vyzdvihl i účast nejvzdálenějšího bývalé příslušníka PS , který přijel až Previdzi – Slovensko p. Berta Vladimír s manželkou.
   
  Tradičního zahájení se pak ujal JUDr. Gustav Janáček, který ve svém projevu zdůraznil význam takových to setkání i když Pohraniční stráž již fakticky neexistuje. Tradice Pohraniční stráže zůstávají platná pro všechny, kteří prošli službou u PS nejen od roku 1951 ,ale i před vznikem a to v období od roku 1945 - 1951 i přes veškerou štvavou kampaň vedenou po roce 1990 proti Pohraniční stráži. Záleží jen na pamětnících zda tradice pohraniční služby a hraničářů především přenesou pravdu na další generace. Je jedno jestli se jedná o vojáky základní služby sloužících v pohraničních hlídce , praporčících nebo důstojnících sloužících na státní hranici. Nebo, jedná-li se o civilní obyvatelstvo žijící v příhraničí . Právě proto si tito lidé nezaslouží to, co je občas v mediích prezentováno dnešní mladé generaci, ukazováno na "krutost" SNB a pak PS, např. dle filmu Král Šumavy apod.
   
  Zdůraznil , příklady osobní statečnost všech těch ,  kterým byla svěřena OSH od roku 1975 – až do roku 1990. Nikdo z těchto mladých příslušníků voj.základní služby nevykonával službu OSH k zvýšení své prestiže , ale vykonával službu podle svého svědomí – čestně a zodpovědně. Pak požádal přítomné aby minutou ticha uctili památku těch, kteří obětoval OSH to co je pro nás všechny nejdražší  a to je svůj život.



 Pak JUDr  Janáček a p. Zach přistoupili k předání čestné medaile KČP udělené Národní radou p. Štefanu Bidelnicovi za dlouholetou spolupráci s radou. Další oceněním bylo předání Pamětního listu p. Šimlíkové a p. Bakovi za tutéž spolupráci. Na závěr tohoto aktu byla pak předána oranizaci KČP Volary pamětní stuha , která byla zavěšena na standartu této organizace. Celý tento slavnostní akt byl pak zakončen chorálem : Kdož sú boží bojovníci.


  
  Potom byl dán prostor k vystoupení samotných účastníků setkání , došlo k poděkování od zástupců KČP Blatná za pozvání na toto setkání. Zajímavé vystoupení měl pak p. Pernica, který poukázal jak negativně jednají v dnešní době media a to konkrétně Č Tv v pořadu : Pošta pro tebe. Jmenovaný požádal tento pořad o nalezení a zprostředkování  setkání s jeho kamarádem z doby VZS. Toto mu bylo umožněno . Poukázal na samotný fakt, když pošťák tohoto pořadu nalezl uvedeného kamaráda v Pardubicích, s jakým si odstupem vyslovoval slova o Pohraniční stráži, zda se jedná o tohoto  nalezeného kamaráda. V samotném studiu pak prý došlo k okamžiku, kdy celý výstup jmenovaného  a setkání  kamarádů, na pokyn režiséra moderátorce, ukončen "pro nezajímavost". Při odvysíláni v ČT /televizi/  byl jen ve zkrácené formě 7 minut. I když většina setkání se odehrávají  na obrazovce od 20-25 minut...


   
  Poté nastala neformální zábava přítomných, která obohacovala další přítomné o osobní zážitky z období své pohraničnické služby mnohdy doplňována fotografiemi , někteří donesli i kroniky rPS. Vzpomínky byli různorodé a vyprávěny neformální cestou tak jak se staly. Byla to opravdu řada zajímavých historek a příběhů – příběhů , které psal pohraničnický život. Hloučky diskutujících dokazovaly ,jak jsou krásná vzájemná setkání, jak pestrý byl život ochránců hranic v drsných podmínkách Šumavy. Vůbec nevadilo ,že se setkává  podřízený z nadřízeným. Voják základní služby s velitelem , ale že se především setkává člověk s člověkem. Pohoštění bylo tradiční, pivo ,guláš, párky, káva , limonády. Do těchto hovorů zněla hudba a písničky vztahující se k hranicím a hraničářům. Všichni se shodli na jednom ,že se vracejí rádi do tohoto prostřední a slíbili ,že pokud to bude možné, opět se za rok vrátí.


   
  Závěrem patří poděkování všem, kdo připravili tento 11.ročník setkání všech ochránců hranic, bez rozdílu věku. A můžeme všichni se těšit na setkání v září roku 2013.

(c) AUTOR:  Stenlly 


KČP Volary:  
http://www.klub-pohranici.cz/rady-kcp/jihocesky-kraj/volary/



3 komentáře:

Pohranicnik Bloguje řekl(a)...

Asi jsem méně chápavý,nebo si sedím na vedení,ale tenhle článek Václava Duška (který se v něm nezapoměl otřít i o pohraničníky z plánské bPS) jsem tak nějak nepochopil. Ostatně,posuďte sami.
LINK http://www.blisty.cz/art/64947.html






Anonymní řekl(a)...

Oba "oceněné" pana Baka a pana Bidelnicu jsem poznal během ZVS osobně.
Pan Bako měl na starosti jídelnu ve Volarech v přijímači.
Nejen na vánoce si nakládal ovoce a jiné pochutiny do auta a odvážel neznámo kam.Prostě to bylo pro hladové vojáky a on to odvezl...
Salám, který byl ke snídani řezaný snad skalpelem,se večer prodával v armě..A pan Bako to věděl.
Ano, ve výcviku byl hlad.
Na rotě už nikdy a navíc všeho bylo dost.
Tam by totiž panu Bakovi starej šlápl na krk.

Pan Bidelnica zase na rotě jako ZVP páchal křivdy na duších vojáků...
Dnes jsem nad věcí, ale zapomínat se nemá.
Šumavu miluji,na službu u PS jsem hrdý, ale každá mince má 2 strany.
Až je potkám,řeknu jim to i osobně.
NÚ 83-85

Anonymní řekl(a)...

to je prauda-to znám