11. listopadu 2012

VKR a ZS u PS OSH


Zpravodajská služba PS a Vojenská kontrarozvědka při ochraně státní hranice Československa.

Poměrně dlouhou dobu se snažím dostat na weblog Pohraničník článek, který by se věnoval tématu "Zpravodajci a kontrarozvědka u PS". A opravdu se mě nechtělo na weblogu přetiskovat nějaké rozumy a la Adolf Rázek,nebo Luděk Navara. Ti si své čtenáře revolverových "Příběhů železné opony" najdou mezi třicetiletými historiky, dvacetiletými bojovníky s předlistopadovým komunistickým režimem a hysteriky, jejichž srdce bije pro ODS/TOP09 :-)

My, co jsme sloužili u Pohraniční stráže,nebo ti "civilisté",kteří se zajímají o historii ochrany státní hranice na základě faktů, si zasloužíme informace bez ideologických dodatků, politických slimejšů a podprahových pokynů co si máme myslet.

Nakonec se mě podařilo přesvědčit jednoho,zde nejmenovaného pohraničníka,který službu u Vojenské kontrarozvědky zažil jako její příslušník, aby nám,coby "insider" poskytnul aspoň nějaké informace o tom,jaké úkoly Zpravodajská služba a kontrarozvědka plnila při ochraně SH. 

Samozřejmě,že tady nikdo nebude publikovat konkrétní situace a události,včetně jmen a míst,které se  na čáře odehráli,ať už na území ČSSR,nebo v Rakousku či Spolkové republice. Všechno vyžvanit a zveřejnit nejlépe v bulváru či na LžiDnes.cz ,
to je specialita našich "tajných služeb" z nové doby po Listopadu 1989. Zpravodajci a kontrarozvědčíci Pohraniční stráže jsou z jiného těsta...




Ale nyní k samotnému článku od mého zdroje. Upozorňuji,že text je v původní, "syrové" podobě a neprošel korekturou.



Pokusím se popsat činnost Vojenské  kontrarozvědky v Pohraniční stráži. A není  to zrovna jednoduchá věc.  

Nelze to udělat bez vysvětlení rozdílu mezi oběma zpravodajskými složkami v Pohraniční stráži, které v době,kdy jsem u jedné z nich působil, plnily své státobezpečnostní úkoly. 


Ten kdo zná "veledílo" Martina PULCE  z ÚDV tzv. Sešit 13, může nabýt dojmu, že v Pohraniční stráži existovala pouze jedna zpravodajská složka. Vzhledem k tomu, že ostatní znalci poměrů v Pohraniční stráži Pulce rádi opisují, opisují tedy samozřejmě i tyto „nejasnosti“  Rád bych tedy alespoň částečně přispěl k objasnění této problematiky.



Zpravodajské zabezpečení státních hranic
     
  Zpravodajská složka OSH byla od počátku jejího střežení velice důležitou složkou vlastní ochrany SH.  Zpravodajské úkoly spočívaly nejenom v ofenzivní činnosti zaměřené vně hranice Československa, ale i úkoly kontrarozvědné spočívající zejména  v  ochraně vojsk. 

Veškeré tyto úkoly plnil v rámci svých funkčních povinností  každý příslušník pohraniční čety. Postupně úkoly zpravodajské činnosti byly specifikovány. 

Ofenzivní činnost byla zaměřena zejména  na znalost rozmístění, činnost a výzbroj branných složek provádějící aktivity na opačné straně našich hranic. 
Dále se soustřeďovala na činnost ilegálních skupin nepřátelsky zaměřených proti našemu zřízení, chystaných nepřátelských záškodnických akcí, smýšlení obyvatelstva v pohraničí, ale  i zaměření  na ekonomické faktory, které souvisely s případným válečným stavem. 

Kontrarozvědná činnost byla zaměřena na dokonalou znalost vlastního pohraničního území, tipování osob provádějící nepřátelskou a protistátní činnost jak z osob v pohraničí žijících, tak osob z řad cizích státních příslušníků. Velice důležitým úkolem byla kontrarozvědná ochrana vlastní činnosti a ochrana vojenského  a státního tajemství. Veškeré výsledky o této činnosti byly zpracovávány velitelem čety, později velitelem roty ve formě pravidelných hlášení.   

  Po roce 1949 se částečně změnilo  zaměření zpravodajské činnosti PS v tom, že osoby pokoušející se o ilegální přechody SH začaly být posuzovány z hlediska trestní odpovědnosti jako potencionální agenti nepřátelských rozvědek.  Příprava a pozdější vznik vojskové ochrany SH v podobě Pohraniční stráže si vyžádalo  vybudování nové zpravodajské ochrany SH.                                                                  

 Již od roku 1952 na státní hranici fungují dvě samostatné operativní složky, a to Zpravodajská služba Pohraniční stráže (ZS) a Vojenská kontrarozvědka (VKR)

Úkoly Zpravodajské služby Pohraniční stráže:

S rozdělením kompetencí zpravodajských složek působících v Pohraniční stráži se změnily úkoly této složky. Byly  zaměřeny zejména na zpravodajské zabezpečení přímé ochrany SH. Jednalo  se zejména o odhalování tzv. kanálů a převaděčských skupin, dále sledování a prověrku osob pohybujících se v blízkosti SH.  

Zpravodajští důstojníci Zpravodajské služby na rozdíl od zpravodajců Vojenské kontrarozvědky byli v přímé velitelské pravomoci velitelských orgánů Pohraniční stráže. 

Výsledek jejich práce spočíval v nadstandardních vztazích s prověřeným obyvatelstvem žijícím v pohraničí, mezi kterým byli získáváni spolupracovníci. Ti měli za úkol tipovat potencionální narušitele SH. Z těchto důvodů byl zájem soustředěn zejména na vybrané profese které měly možnost tento cíl plnit (řidiči taxislužby, recepční, číšníci, pracovníci ČSD, ČSAD, lesní dělníci ad.). 

Služba využívala forem a metod Státní bezpečnosti (StB) a byla jí i metodicky řízena. Příslušníci Zpravodajské služby měli za úkol odhalovat v pohraničí i příznaky ostatní trestné činnosti,při tom spolupracovali s místními orgány bezpečnosti (SNB). Při zadržení narušitelů SH prováděli jejich výslechy a dokumentaci trestné činnosti . 


Zpravodajská služba Pohraniční stráže se kromě jiného podílela na plnění úkolů na hraničních přechodech (OPK), a to zejména plněním operativních úkolů pro ostatní složky MV. Tato činnost spočívala zejména v: 

a) lustraci „vízových“ cizinců v indexu blokovaných osob. Lustrace se prováděla ještě   v době, kdy se prověřovaný cizinec zdržoval na hraničním přechodu. Indexy (seznamy), které  vydával 6. odbor II. správy MV, byly dvojího druhu. 

Prvním byl index blokovaných vízových cizinců – zjištění blokované osoby, společně s dobou a místem přechodu hranic hlásil příslušník  OPK telefonicky nebo dálnopisně na centrálu v Praze. Takto zjištěná osoba byla propuštěna  po kontrole a lustraci k další cestě. 
Výjimku tvořily osoby v indexu zvlášť označené. K těmto osobám byly centrálou sdělovány buď předem, nebo během hlášení další operativní pokyny, jejichž splnění zajišťovalo OPK. 
Druhým byl index osob, jejichž vstup na území ČSSR je nežádoucí – tento seznam se využíval pro lustraci těch žadatelů o vstupní víza do Československa, kteří žádali  o vízum přímo na hraničním přechodu; 




b) prověrce  cizinců podle fotodokumentace vydané 6. odborem II. správy a podle požadavků jiných operativních součástí provádět požadovaná  opatření;

c) na základě konkrétních pokynů provádět společně s celníky osobní a zavazadlové prohlídky a zadržování osob;

d) vytvářet podmínky pro provedení některých speciálních technických úkonů  příslušnými operativními orgány MV. Poznatky o podezřelém  chování cizinců příslušníci OPK získávali mj. také  od  informátorů a  důvěrníků, kteří pracovali  v prostoru hraničního přechodu a od příslušníků Celní správy. 

Ofenzivně měla Zpravodajská služba PS pracovat přibližně do hloubky 60 km za hranice Československa. 
Agenturně operativní činnost za hranicemi se prováděla pouze  na stupních Hlavní správa PS (Velitelství PS) a brigáda (bPS) . 

Zpravodajci se rovněž podíleli na prověrce osob žádajících vstup do hraničního pásma / HP /  za účelem práce, rekreace apod.  
Zpravodajské  orgány dále úkolovaly a metodicky řídily činnost pomocníků Pohraniční stráže (PPS) a pátračů PS. 

Při plnění stanovených úkolů měly zpravodajské orgány oprávnění zatýkat a vyšetřovat.





Vojenská kontrarozvědka (VKR) 


Do roku 1952 hovoříme o Vojenské zpravodajské službě. Ta byla na základě rozkazů Ministerstva národní bezpečnosti přejmenována na Vojenskou kontrarozvědku, později na Hlavní správu vojenské kontrarozvědky. Ve struktuře státní bezpečnosti Československa byla označována jako její 3. správa. 
Organizačně se dělila   na jednotlivé odbory, oddělení a referáty. V Pohraniční stráži působil odbor PS 9600 s velitelstvím v Praze. 
Jejími příslušníky byli většinou příslušníci PS služebně zařazení ve službě příslušníků SNB . 

Činnost orgánů VKR vycházela ze Směrnice pro operativní práci příslušníků StB.Specifikem byla úzká spolupráce se Sověty .  


Mezi hlavní úkoly VKR patřilo:

-vlastní agenturní operativní cestou řídit ofenzivní činnost proti vyčleněným vojenským, zpravodajským objektům protivníka v zájmovém prostoru Německé spolkové republiky (NSR) a Rakouska;

-shromažďovat informace o cizích státních příslušnících s vazbami do ozbrojených sil ČSLA a PS. Dále se zajímat o příjezdy příslušníků policie, armády, vládních úředníků centrálních i nižších správních složek 

-shromažďovat poznatky o čs. státních příslušnících z prostředí ozbrojených sil nebo tzv. civilně přilehlého prostředí / CPP / ;

-shromažďovat poznatky o osobách z řad příslušníků ozbrojených sil ČSSR, občanských pracovníků, jejich rodinných příslušníků a občanů z civilně přilehlého prostředí / CPP / vojenských objektů, které svými kvalitami, zájmy a znalostmi skýtají předpoklady zpravodajského využití a jeví se vhodnými pro verbovku  s cílem plnit úkoly po linii práce 3. odboru HS VKR jak na území ČSSR tak  i v zahraničí;  

-zaměřovat pozornost na osoby, zejména cizí státní příslušníky, kteří byli zadrženi  u vojenských objektů s usvědčujícími fakty o prováděné zpravodajské činnosti  proti ozbrojeným silám ČSSR nebo s vážným podezřením na tuto činnost. Vhodné typy  ke spolupráci se měly získávat i z řad cizích státních příslušníků studujících na vojenských školách  s vazbou na kapitalistické nebo rozvojové země. Využít se mělo i agentury, která ze služebních nebo z jiných důvodů koná cesty  do kapitalistických zemí, především NSR a Rakouska. Totéž se mělo týkat výjezdů vojáků z povolání, občanských pracovníků a jejich rodinných příslušníků;

-ochrana utajovaných skutečností ;

-v součinnosti s velitelskými a politickými orgány se podílet na zamezování rozvědného pozorování a technické rozvědce vojenských objektů, zařízení   a cvičících jednotek;

-odhalování kanálů tzv.ideologické diverze do vojsk a zamezovat jejím následkům  ;

-odhalovat a objasňovat mimořádné události. Do této skupiny úkolů spadaly tyto oblasti: teroristická činnost, záškodnictví, sabotáž, krádeže a ztráty bojové techniky, zbraní, munice a ostatních prostředků hromadné účinnosti; 

-specifickým úkolem orgánů VKR v PS byla prověrka vojáků základní služby s cílem zabránit,aby se do řad Pohraniční stráže dostala závadová osoba z hlediska charakteru, politických názorů, trestní minulosti. Cílem bylo předcházet občasným jevům zběhnutí .

-orgány VKR prováděly výslechy a tzv. realizace zadržených vojenských zběhů.


 Příslušníci vojenské kontrarozvědky měli přísný zákaz verbovat spolupracovníky  mezi politickými pracovníky,za velice zajímavý fakt považuji,že až do poloviny 70. let bylo možné získávat spolupracovníky i v řadách příslušníků zpravodajské služby Pohraniční stráže .
  

Vojenská kontrarozvědka, která byla před rokem 1989 součástí obávané Státní tajné bezpečnosti,byla schopna v rámci nové demokratické tajné služby přežívat do 90. let. Služba nejenže dokázala většinu svých pracovníků úspěšně zařadit do nové zpravodajské služby, dlouhá léta utajovala i dokumenty, které by tyto lidi mohly poškodit.


 U této složky (VKR) jsem sloužil několik let. Na vlastní žádost jsem odešel v roce 1987. Práce mi nepřinášela uspokojení a nenaplňovala  mé představy z doby, kdy jsem k této složce nastupoval. 
Dnes s odstupem doby jsem dost změnil své názory. Formy a metody zpravodajské práce se přes uplynutí 25-ti let  zásadním způsobem nezměnily. Nejdůležitějším prvkem zůstal tajný spolupracovník. 

Nový, tzv.demokratický režim, tím, že zveřejnil jména spolupracovníků zpravodajských složek,se zachoval nejenom krajně neprofesiálně,ale dokonce jednoznačně vlastizrádně. 


Skandalizace příslušníků a osob spolupracujících zapříčinila ohrožení nejenom bezpečnosti státu,ale i bezpečnosti veřejné. 

Výsledky práce těchto zločinců "nové doby" budeme sklízet ještě řadu let... 







Zajímá vás více? Doporučuji:

PAŠERÁCKÝ LES. V PASTÍCH ČESKOSLOVENSKÉ TAJNÉ SLUŽBY.
(Der Pascherwald. In den Fängen des tschechoslowaischen Geheimdienstes).
Článek:  http://pohranicnik.blogspot.cz/2012/05/paseracky-les.html



Vorwort für den Herausgeber: 
http://www.sudetendeutsche-in-hessen.de/heimatpolitik_37.html







Kontakt - admin weblogu:  pohranicnik@bloguje.cz  

Pohraniční stráž - Lide.cz:
http://forum.lide.cz/forum.fcgi?akce=forum_data&forum_ID=47832

13 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Věcné, objektivní a pravdivé zpracování problematiky alespoň v nástinech. Do detailů zacházet by znamenalo konkrétní činnosti podrobně popsat. Pro představu je však tento příspěvek vyčerpávající.
Otázkou zůstává, jak je celá tato problematika podávána "novými demokratickými složkami". Snad jenom jednu připomínku, resp. doplnění bych měl : Obdobnou činnost vyvýjeli i složky z druhé strany. O té se však nemluví; jako by ani tato neexistovala.... Nezlobte se - zůstanu anonymní.

kakov (Karel Kovářík) řekl(a)...

Velice zajímavý a povedený článek, děkuji.

Pohranicnik Bloguje řekl(a)...

Re: Anonymní...

Velmi rád bych popsal činnost "druhé strany" vůči jednotkám Pohraniční stráže. Nebo přinesl obdobný článek o zpravodajské službě a kontrarozvědce Spolkové republiky a Rakouska,ve smyslu její činnosti na státní hranici v době tzv.studené války.

Bohužel,nejsem ve styku s žádným bývalým pracovníkem těchto služeb. A psát na takové téma článek jen na základě kusých informací získaných na internetu,to by asi nebylo pravé ořechové.

Zatím mám v plánu dát do kupy článek o "protivníkovi" Pohraniční stráže, tzn. Spolkové ochraně hranic (BGS - Bundesgrenzschutz), Bavorské hraniční policii a rakouské Gendarmerie a Zollwache. Bohužel,je to běh na dlouhou trať: informací, těch dobových je opravdu málo a všechny samozřejmě v němčině,nebo angličtině.

Ale, zase je mohu doplnit různými příběhy,které se stali na čáře,kdy se střetli jednotky PS s ochránci hranice z druhé strany, nebo naopak o setkáních v přátelském duchu. K oběma totiž před Listopadem 1989 docházelo.

S pozdravem

Pohranicnik@bloguje.cz

Anonymní řekl(a)...

Zdravím všechny,

před nějakým časem jsem reagoval na jeden příspěvek pod článkem zabývajícím se jistým čs. emigrantem /Řanda se jmenoval/, který se po nějaké době rozhodl /v té době již občan USA/, že navštíví svou bývalou vlast.
S komentářem se přihlásil jistý, bývalý příslušník StB /jestli toto bude číst, tímto ho pozdravuji/, který dokonce, dle jeho výkladu, toho nešťastníka, po jeho zatčení, vyslýchal. Rozhovořil se o tom, jak si ten Američan myslel, že ho budou všichni vítat, jenže nevítali, naopak začal jim tam v té vísce vadit, takže na něho upozornili nějakého místního okrskáře a ten pak oddělení, na kterém pracoval zmíněný příslušník.
Já jsem na to reagoval, cituji – „... jsem přesvědčen o tom, že Řanda, nejpozději po příchodu na čs. území, byl už pod stálým dohledem StB. Ti lidé, v jeho rodné vísce, zvědaví byli a určitě jich bylo dost, kteří by se s ním bývali rádi setkali. Neudělali to proto, že se obávali možných sankcí. A ti "milí sousedé", co údajně jeho příjezd ohlásili? Všímaví pomocníci a jiní "přátelé státu" nechávají pozdravovat!...“
Dostalo se mi odpovědi, na kterou jsem opět zareagoval, cituji – „... přidržme se Vaší teze a sice, že StB o Řandovi skutečně nevěděla /jak říkáte/ a dověděla se o něm až od těch "několika starousedlíků". Podle té, kdyby se rodné vísce obloukem vyhnul, si mohl pozvat své příbuzenstvo třeba k brněnské přehradě, tam ho nikdo neznal, strávit tam s ním pěknou dovolenou a pak v klidu z republiky odcestovat, aniž by zjitřil mysl "několika starousedlíků" z jeho vesnice, ale ani StB. Mám pravdu? Jestliže ano, pak ovšem nastupuje druhá varianta, jak jsem jí před časem už zmínil, že celá StB, se svým mohutným aparátem byla, řekněme, neefektivní, takže nebyla schopná si některé věci ohlídat...!“
Na to už jsem se odpovědi nedočkal. Té se mi dostalo až v článku nahoře. Děkuji. Tím mi zároveň svitla i naděje, že se jednou snad dočkám odpovědi na otázku /to by mě velmi zajímalo/, kterou jsem zde kdysi také vznesl a sice, v jaké výši se pohybovalo finanční odškodnění pozůstalých po pohraničnících /záklaďácích/ usmrcených při výkonu služby.
Následuje pokračování.

Anonymní řekl(a)...

Pokračování.
Někdo by mohl namítnout, jak to vše souvisí s daným tématem /VKR a ZS u PS OHS/. Domnívám se, že naprosto. Tyto dvě instituce, stejně tak jako všechny ostatní, zabývající se tehdy bezpečností státu, byly pouze pododděleními StB. Jí podléhaly, jí pomáhaly, jí byly řízeny a za své konání jí plně zodpovědné. Nakonec vždy stejně vše skončilo u ní.
Až potud by bylo vše, dá se říci, v pořádku. Každý stát má nějakou informační službu. Tajnou policii /ať už ta se nazývá jakkoli/ potřebují pouze diktatury. A když se nějaká instituce zřídí, tak také musí vyvíjet činnost. A jelikož je tato činnost přísně tajná, není tudíž nijakým způsobem z vnějšku kontrolovatelná, pak se nikdo nemůže divit, že ve svém jednání zachází do nesmyslných detailů a „strká nos“ prakticky do všeho. Ze svého konání nemusí skládat účty, čímž je nepostihnutelná. „Bezpečnostní“ aparát se rozrůstá do obludných rozměrů /v tom byla NDR mistrem nad mistry a předčila v počtu příslušníků na počet obyvatel dokonce i SSSR, ČSSR se ovšem také neměla za co stydět/, až nakonec celý politický systém a s ním všechny i ty jeho bezpečnostní sbory zajdou na totální nadbytek té “Bezpečnosti“. Záleží na tom, v jaké celkové, politické konstelaci, k tomuto kolapsu dochází. Takové systémy ve většině nezachází „sametovými“ revolucemi.

Zajímalo by mě, proč se „tzv. demokratický režim, tím, že zveřejnil jména spolupracovníků zpravodajských složek, zachoval nejenom krajně neprofesionálně, ale dokonce jednoznačně vlastizrádně“? Kdybychom se na celou věc dívali tímto úhlem pohledu, tak by v článku zveřejněné informace musely být hodnoceny, minimálně, jako vyzrazení státního tajemství.
Já se naopak domnívám, že to bylo /je/ v naprostém pořádku /je ovšem třeba to celé ještě dotáhnou do konce/, jelikož tato organizace pracovala metodami, které byly, řekněme, pochybné a občané svobodného státu mají právo vědět, jakými prostředky o ně bylo minulým, politickým systémem „pečováno“.

Před časem se v nějakém pořadu vyjádřil druhý nejvyšší představitel bývalé STASI /jméno mi vypadlo/ – „Byli jsme dobří, bohužel jsme prohráli“. Proč si myslí, že prohráli, na to neodpověděl. Ani se o to nepokusil.

Všem pěkný den. BK

Pohranicnik Bloguje řekl(a)...

Re: BK

Zdravím Tě a děkuji za příspěvek do diskuze.
Chlape špatná,jak čtu rád Tvé komentáře (mají vždy hlavu a patu,jsou k věci, byť ne vždy s Tebou souhlasím).
Ale tady jsi v jedné věci Bohumile ujel. Cituji: Tajnou policii /ať už ta se nazývá jakkoli/ potřebují pouze diktatury.
V tom případě je totalitní země i Spolková republika Německo - neboť má svoji BND.
A co Spojené státy? Jejich Homeland Security překonává v pravomocech a možnostech ruskou FSB (dříve KGB). O státu Izrael a jejich ירות הביטחון הכללי Šerut ha-Bitachon ha-Klali (Šin Bet) snad raději ani psát nebudu...
U zpravodajců a tajných služeb vůbec se zkrátka na určité věci nehrálo a nehraje, черт возьми zda patří k Východu či Západu.

Hezký den.

Pohranicnik@bloguje.cz

Anonymní řekl(a)...

Zdravím Tě Zděnku,

odpovím, ale bude to chvíli trvat, jelikož zítra na několik dní odjíždím. Už dnes mohu ale říci, že si nemyslím, že bych „ujel“.

Měj se fajn.

Anonymní řekl(a)...

Zdravím všechny,

Zděnku, jak už jsem posledně předeslal, nemyslím si, že bych v minulém příspěvku býval nějak „ulétl“. Možná jsem se trochu nešikovně vyjádřil. Když jsem ovšem svůj příspěvek psal, až do této hloubky jsem nad tím nepřemýšlel. Mohlo být „politická policie“. I tak z toho ovšem není možné odvodit, že by BRD měla být totalitním státem. Ony ty názvy neznalému člověku o organizaci, která se pod nimi skrývá, mnoho neříkají a nakonec ani o samotném politickém systému toho, kterého státu.
Samozřejmě, že BRD nikdy totalitním státem nebyla a také není, i přes existenci BND /spolková zpravodajská služba/. Kdyby tomu tak mělo být a mezi BND a STASI /StB a další/ bychom mohli položit rovnítko /takové názory se tu už také vyskytly/, nedošlo by v Berlíně ke stavbě žádné zdi, protože by BRD bývala dávno patřila do tábora socializmu a H. Schmidt se líbal s Brežněvem, nebo jinak; jednomu, většímu Německu by vládl W. Ulbricht a E. Honecker. Strašná představa! Tu hranici bychom bývali nemuseli zadrátovat my, ale mohli to udělat jiní o kus dál na západ. Pán Bůh zaplať se tak nestalo. I takhle to stačilo!
Každý ví, v jaké politické konstelaci jsme vyrůstali, co nám bylo stále vtloukáno do hlav. Naši úhlavní nepřátelé byly USA a hned po nich BRD. A já u toho nepřítele hledám v sedmdesátých letech, po útěku z ČSSR, útočiště a pomoc. Obojího se mi dostalo. Pravda, pečení holubi tam do huby nelétali, člověk se musel přičinit.
Měli jsme tenkrát zidealizované mínění o spolkové republice /o západu vůbec/. Skutečnost byla trochu jiná. Přesto jsem věděl hned, když mi na rakousko-německém přechodu policista od BGS podal ruku, že spolková republika bude něco jiného, než socialistické Československo. To se vrchovatě potvrdilo. Neodešel jsem z jedné totality proto, abych do druhé vlezl!

BND je informační služba spolkové republiky. Žádné parlamentní straně není znemožněn přístup k získaným informacím /vše má pochopitelně pevná pravidla/. Co je rozhodující? BND nemá a nikdy neměl/!!/ za úkol držet jakoukoli politickou stranu u moci, za každou cenu, pomocí nevybíravých prostředků a proti vůli většiny občanů!
Bylo tedy naprosto normální, že když přijelo, myslím, v osmdesátých letech Dynamo Drážďany hrát fotbal do Mnichova, tak kvůli tomu BND nemusel pořádat „manévry“ a na stadionu mohli být normální fandové fotbalu a ne jako při odvetě v Drážďanech, kde většinu vstupenek dostala STASI. Kolik dalších příslušníků se jich pohybovalo vně stadionu mi není známo.
Ještě rozsáhlejší akcí, pro STASI, se stala návštěva spolkového kancléře H. Schmidta u E. Honeckera, když H. Schmidt projevil přání navštívit předvánoční trh. Ve kterém městě to bylo, mi vypadlo. Možná Erfurt? Tak tam už se to na žádné skupiny nedělilo, tam převzala veškerou režii /stánkaři, návštěvníci, dav atd./ výlučně STASI. Obyvatelům přilehlých domů bylo zakázáno otvírat okna, ti méně spolehliví museli byty opustit. Podle toho to vypadalo. Jsou to velice komické záběry – E. Honecker a H. Schmidt uprostřed masy osob pohlaví mužského, kteří snad dávali pozor i jeden na druhého!
BND nemusel ve školách, od dětí, získávat informace o tom, jaké mají doma na televizní obrazovce, před zprávami, hodiny /jedny měly místo číslic čárky, druhé body/, aby zjistil na jakou televizi se rodiče doma dívají, zda na východní, nebo západní!

Anonymní řekl(a)...

Pokračování.
Je zřejmé, že BND měl, proti STASI, situaci značně ulehčenou. A to jsou příklady, které uvádím, úsměvné a patří spíše k těm neškodným. Ty, při kterých akce STASI znamenaly doslova životní katastrofu pro postižené, kteří se dostali do jejího zorného pole, ponechávám stranou.
On ten celý systém byl, už v základu, směšný a tím vytvářel, aniž by o to usiloval, komické situace. Zároveň byl ovšem smrtelně nebezpečný, takže mezi lidem převažoval pocit strachu a anekdoty /těch bylo dost a dost/ si vyprávěl pološeptem a v ústraní.

Mluvil jsem hlavně o STASI, ale naše StB pracovala stejnými metodami. Jen pro ilustraci výňatek z článku jednoho časopisu /exilového/ z října 1986, kdy Martina Navrátilová přijela hrát do Prahy v barvách USA – „...po zkušenostech, třeba z hokeje, dostala velkou část vstupenek státní bezpečnost, jak je v takových případech obvyklé. Průvodkyně a překladatelky, přidělené každému z družstev, dostaly každá svého příslušníka, jemuž musely denně referovat. Komentátoři televize a rozhlasu a pochopitelně i všech ostatních sdělovacích prostředků, dostali zvláštní instruktáž. Vstupenky nepřidělené ministerstvu vnitra se rozdělovaly podle zvláštního klíče, v němž zvláštní roli hrálo „třídní hledisko“...!“
Měl bych ještě další příklady. Žádný nesvědčí o lidumilnosti této a jí podobných organizací.

Zděnku, ty další služby, o kterých se zmiňuješ, mi celkem nic neříkají, jelikož se o tuto tématiku nezajímám.
Na světě je mnoho států, které si vydržují tajné služby různého typu. Mnohé z nich, možná jich je dokonce většina, pracují metodami, které se pramálo liší od způsobu práce těch v „Tisícileté Říši“, nebo našeho, bývalého „Velkého bratra“. Tak to je. S tím nic nenaděláme. Neštěstí vidím v tom, že tyto metody, po „ Velkém Únoru“, zavedlo i Československo!
Vím, že USA leží mnohým lidem, jak se říká, v žaludku. Mě ne! Ať jsou USA, jaké jsou, zásluhu na vzniku Československa jim nelze upřít. Bez USA by se Evropa dávno umlátila a nebyla tím kontinentem, jakým dnes je.
O tajné službě židovského státu bych řekl asi to samé co o USA, kromě té zásluhy o Československo.
Že má Rusko nějakou FSB je pro mě novinka. O jakou organizaci se může jednat, si můžeme snadno domyslet, když její předchůdkyní byl KGB. Nakonec i sám Putin je bývalý příslušník KGB.

Zjišťuji, že zde vedu monolog. To mi moc nesedí! Kde jsou ti ostatní přispěvatelé, se kterými jsem si, rád, vyměňoval názory?

Všem přeji pěkný den. BK

Anonymní řekl(a)...

to BK....já bych tak trochu pochyboval o tom, že při tenisu někde Na štvanici by halu zaplnili pracovníci vnitra. Ano, je možné, že na Navrátilovou by se podívali za odměnu příslušníci Východoslovenské krajské správy SNB, ale ti pražští by protestovali, přičemž přirozeně chci vidět náčelníka, který je vystaví expozici. Že bylo diváctvo foceno StB i CIA, o tom pochyb není. Ovšem, proč by nějaký náčelník chtěl, aby jeho lidé byli zleva-zprava ve fotu hlavního nepřítele, mi uniká.Takže, je to nesmysl. Pokud jde o bajku s dobrým koncem z NSR, zajímá mne, proč jste zamlčel existenci Úřadu na ochranu ústavy, Bundes Verfassungsdienst, který byl vnitřní kontrarozvědkou NSR. U NSR je problém, že samostatnost této země byla problematická. Viz U.S.Army na hranicích s ČSSR. Ještě dnes, a čtěte dobře, je v Bavorsku americká armáda třetím největším zaměstnavatelem po BMW a Siemensu. A to je dnes "v jádru NATO zemí"(Rakousko neutrální). A pokud se nemýlím, má v NSR padesát zařízení (U.S.Army).

Anonymní řekl(a)...

To Anonymní
Je pravda, že byla SRN po válce vázána pravidly vítězných mocností. Že by však její samostatnost byla problematická je tvrzení dost přitažené za vlasy. Myslím si, že přítomnost US army byla v době studené války vnímána spíše jako záruka samostatnosti než její omezení. Určitě ale přítomnost US army nebyla po chuti tamnějším obdivovatelům pokrokových států světové socialistické soustavy. Je také možné, že tato "problematická samostatnost SRN" s desítkami základen US army ležela na srdci některých obyvatel plně samostatné NDR a ČSSR.
Nějakou dobu v minulosti jsem pracoval v SRN a nabyl jsem dojmu, že nyní je tam US army vnímána téměř výhradně jako dobrý zaměstnavatel a odběratel místních služeb. Dokonce při rušení jedné ze základen v Bádensko-Württembersku byly petice a lobování za zachování této základny. Samozřejmě pouze z ekonomických důvodů (místní politici a podnikatelé), které byly někdy maskovány politickými zdůvodněními.
Pokud mám mluvit za sebe přítomnost US army v SRN mně rozhodně nerozrušuje (spíše naopak). Ani Němce nelituji, že je u nich US army tak významným zaměstnavatelem.

Anonymní řekl(a)...

Opět všechny zdravím,

reaguji na předešlý příspěvek. Abych to neprotahoval, přecházím hned k věci.

Zjišťuji, že pisatel má stejnou „profesní úchylku“ jako já. On vidí všude americké špiony, já zase, jelikož jsem prostředky na živobytí získával stavařinou, nedokáži projít kolem jediné stavby, aniž bych nepřepočítal cihly na hromadě, nebo alespoň prázdné láhve od piva na lešení. Pokud tam nějaké jsou.

S Martinou Navrátilovou se to má tak. Když zůstala v USA, nenechal na ní tehdejší politický systém, jak se říká, „nitku suchou“ a následně z ní udělal neexistující osobu. Jistě víme o čem je řeč. Najednou, po letech, má ta samá Martina /mezi tím světová jednička ženského tenisu/ přijet do Prahy reprezentovat USA proti ČSSR. Jak tohle připravit stravitelné pro poddaný lid? Jasný případ /jako vystřižený z učebnic VŠ MV/ pro hochy od StB, aby rozvinuli veškerý „um“ na zajištění bezzávadného průběhu turnaje, když už nebylo možné Martině jednoduše neudělit vstupní vízum. Nyní se dovídám, že to bylo jinak, že StB tam vůbec nebyla, jelikož jakémusi náčelníkovi by bývalo určitě vadilo, kdyby si jeho mužstvo fotili, „zleva-zprava“, agenti CIA, takže tam nikoho neposlal! Mám tomu rozumět tak, že tam, kde hrozilo nebezpečí přítomnosti CIA s fotoaparáty /to bylo, dle pisatele, zřejmě všude/, tam se příslušníci StB nevyskytovali? Hned, jak jsem si toto přečetl, jsem svou teorii, „zavrhl“ a přijal tuto, jako „jedině správnou“!
Myslím si, že by nebylo na škodu, místo vymýšlení různých teorií, které neodpovídají skutečnosti, zamyslet se nad tím, proč z ČSSR odcházeli lidé /k těm se napočítám!/, kteří pro tento stát udělali víc než naši straničtí a vládní představitelé s celým ÚV dohromady! To asi tak k té Martině Navrátilové.

Z jakého důvodu jsem „zamlčel“ existenci Úřadu pro ochranu ústavy? Ani sám nevím. Čestně ale prohlašuji, žádný konspirační důvod v tom nebyl a tajným agentem jak Úřadu pro ochranu ústavy, ale ani BND nejsem! Na mou duši! Ať se tři dny nemůžu vy…at, jestli nemluvím pravdu. Oni si dělají své, zrovna tak jako já a vzájemně si nepřekážíme.

Samostatnost NSR nijak problematická nebyla, nebo nebyla o nic víc problematičtější, než samostatnost NDR, s tím rozdílem, že NSR stála ekonomicky na pevných nohou, kdežto s NDR to bylo přeci jen o něco horší.

Citát, „V Bavorsku je americká armáda největším zaměstnavatelem po BMW a Siemensu. A to je dnes „v jádru NATO zemí“(Rakousko neutrální). A pokud se nemýlím, má v NSR padesát zařízení (U.S.Army).“, jsem si přečetl se zájmem dvakrát a dobře. Nevím ovšem, co tím pisatel naznačuje, nebo jaké závěry bych z toho měl vyvodit já? Z toho důvodu se k tomu nemohu nijak vyjádřit. Mohu pouze říci, že mi americká armáda v NSR vůbec nevadí a nikdy nevadila zrovna tak, jako velké většině občanů spolkové republiky. Kdyby tomu tak nemělo být, tak říkám zodpovědně, že už by dávno v NSR nebyl jediný americký voják. Toto se vztahuje na období po roce 1989.
Jinak to bylo se sovětskou armádou v ČSSR. Tu jsme u nás nechtěli, nikdo se nás na to neptal! Nebýt „Gorbiho“ a samozřejmě USA, tak u nás snad opravdu zůstala na ty „věčné časy“. Naštěstí přišel rok 1989.

Pěkný den přeji. BK

Anonymní řekl(a)...

KDO, CO, KDY, KDE, JAK, ČÍM, PROČ - sedm základních kriminaistických otázek. Na popisovaném případu Řandy (Randy - pokud kdo chce) si na někola místech položme onu poslední otázku PROČ? V případě "emigranta" Řandy jen pár slov : Jednalo se o vraha por. Horvátha. Přez Grosdojčrajch se dostal až do USA, kde získal americké státní občanství. Sám bůhvíproč jej američané nevarovali před cestou na zastupitelský úřad Československa se žádostí o vstupní výzum. Řanda sám si nebyl schopen připustit, že by toto vízum nedostal. PROČ? Pro malou inteligenci, nebo vůbec pro to, že nebyl schopen si ani připustit myšlenku, že není důvodu nu toto vízum odepřít. Konzulární úředník asi v duchu musel řvát smíchy, když mu "štampilku" do cestovních dokladů dal... V ČSR byl Řanda-Randa hledanou osobou. Vražda na por. Horváthovi stále nebyla promlčena. Od vydání víza naším konzulátem byl (už) pod drobnohledem čs. rozvědky. Až do doby zatčení a umístění do vazby. V jeho rodné více se rozjela po jeho útěku do GDR (do Grosdojčrajchu) ideologicko-propagandistická kampaň. A moje poslední udivené PROČ : Proč mu amíci nevysvětlili hloupost a nesmyslnost jeho návradu do "rodné vísky"...