12. června 2013

Reportáže Československé televize vysílané v TN

Na serveru Youtube jsem narazil na dvě zajímavé reportáže štábu Československé televize.

První je z utečeneckého lágru v rakouském Traiskirchenu, kam se mj.dostali i ti, kteří překonali "zelenou" čs.-rakouskou hranici jako tzv.narušitelé.

Reportáž zavání předlistopadou propagandou, kdyby nebylo výpovědí rakouských občanů žijících v Traiskirchenu,které rozhodně ze sympatií ke komunistům či socialismu podezřívat nemůžeme. 




Druhá reportáž je ze života československých pohraničníků, štáb čs.TV si zajel na pohraniční rotu. Jedná se o druhou polovinu 80-tých let, takhle nějak to v té době na rotách PS bylo, sám si to pamatuji ze své služby na 1.rPS v Trojmezí, v letech 1985-1990. 


Video na serveru Youtube


...a na závěr trocha akčního odlehčení. Pohraniční stráž v krimifilmu AKCE EDELSTEIN.


Video na serveru Yourube





Zajímá vás více? 

Traiskirchen  Uprchlický tábor

PS OSH  Pohraniční stráž

Zdroj: http://www.youtube.com/user/PohranicnikBlogujeCZ?feature=watch

21 komentářů:

Martin řekl(a)...

Jo,taky taky to tak pamatuji. Akorát to trávení volného času bylo trochu jiné. Ale moc pěkná reportáž....

Anonymní řekl(a)...

Reportáž byla natočena na 3rPS Kamenná, Budějovická brigáda. Řekl bych tak kolem r. 87.
HoNzA

Anonymní řekl(a)...

Vazeni PSaci, mam tu pre vas zaujimavu otazku ako pre profesionalov - keby ste vy potrebovali ilegalne utiect cez hranicu, ako by ste to spravili vy? Boli nejake slabiny, ktore sa dali vyuzit?

Anonymní řekl(a)...

Zdravím Zdeňka i všechny ostatní,

reportáž z uprchlického tábora Traiskirchen nezavání předlistopadovou propagandou, ta z ní přímo čpí! Podle toho také tak vypadá. Samozřejmě hloupě - („zničené perspektivy, hledači zlatého telete na Západě, vítání s otevřenou náručí, čekání na práci bez pojištění a za nízkou mzdu“) a k tomu ještě ta anketa mezi místními občany. Takových a podobných reportáží vyráběl minulý režim nepočítaně. Někomu se to možná líbilo a věřil tomu a někoho to možná i od emigrace dokázalo odradit. To byl pravý účel. Jak vypadá skutečnost doopravdy se nikdo nikdy ze socialistických médií nedověděl. Co kdyby bývali lidi pustili ven, aby se sami přesvědčili, jak to chodí?

Ta anketa mezi místními lidmi nemá žádnou, faktickou hodnotu, protože to tak je vždy, když se lidem něco nelíbí, tak to začnou ostouzet. To, že se jedná o několik málo názorů, ponechávám stranou, umím si ale docela dobře představit (nevím, kde se objekt tábora nacházel, jestli v centru, na okraji, nebo měl od městečka nějaký odstup), že představoval pro obyvatele Traiskirchenu určitý rušivý moment, kde se asi nic dobrého neděje a který může znamenat i nebezpečí. Prostě cizí těleso, které tam nemá co dělat.
Těm lidem rozumím a docela je chápu. Něco podobného jsem zažil v devadesátých letech v našem městečku (BRD), když se v bývalé Jugoslávii začala rozjíždět válka v Bosně a lidé odtud začali hromadně utíkat. Poměrně dost se jich ocitlo i v BRD. Tam byli rozdělováni plošně po celém území a tak se stalo, že určitý počet byl přidělen i k nám. Pamatuji si, že z počátku mezi lidmi nepanovalo velké nadšení pro tuto věc. Dokonce nějaká občanská iniciativa uspořádala podpisovou, protestní akci. Možná, kdybyste se bývali někoho z místních tenkrát zeptali na jeho názor, dověděli byste se asi „pěkné“ věci o všech politicích. Od těch nejnižších, až po ty nejvyšší. O Bosňácích ani nemluvím. A zde se jednalo o lidi pouze z jedné země! Ne tak v Traiskirchenu, kam přicházeli uprchlíci kdoví odkud, jelikož lidé neutíkali pouze z Československa. U nás nakonec vše proběhlo vcelku klidně a ti lidé tam těch několik let, co válka v Bosně trvala přečkali.

Pokud se vlastního života v takovýchto objektech týče, tak ten asi jednoduchý nebyl a není. Nemohu sice mluvit z vlastní zkušenosti, jelikož jsem v ničem takovém nemusel žít, ale není složité si představit, jak soužití lidí různého věku, různých národností a já nevím čeho všeho ještě, na tak malém prostoru asi vypadá. Ti lidé pouze čekali až bude jejich věc vyřízena, přitom zdaleka ne všichni se vytouženého azylu dočkali. Pracovat nemohli (legálně). Stýskalo se samozřejmě. Ze začátku hodně. Ubytování a stravu i nějaké ošacení a kapesné dostali. Byli zdravotně pojištěni. Volného času byla spousta a peněz se nedostávalo. Tak si někteří chodili přivydělávat „na černo“, nebo zkoušeli i jinak přijít k penězům.
To všechno se změnilo, jak mávnutím proutku, po obdržení azylu a hlavně při získání pracovního místa. Jakmile člověk mohl začít pracovat a měl trvalý, pravidelný příjem, byly víceméně problémy vyřešeny.

Dobrou noc a pěkný zítřejší den. BK

Anonymní řekl(a)...

Zdravím všechny,

pro lepší osvětlení musím ještě doplnit můj předešlý příspěvek.

Uprchlický tábor v Treiskirchenu a ani přístup rakouských úřadů k žadatelům o azyl jsem neznal a ani neznám. Vycházel jsem ze znalosti poměrů v Německu. Měl jsem to štěstí, že jsem na začátku mohl bydlet u dobrých známých, takže jsem se tomuto zařízení vyhnul. V Německu se nacházelo a snad ještě nachází v Zirndorfu u Norinberka. Tam jsem byl pouze dva dny.
Je celkem známá skutečnost, že Rakousko je něco jako menší bratr Německa (samozřejmě, že na Německu nezávislé), takže se dá vycházet z toho, že zákony, které platí v Německu, platí (možná s menšími obměnami) i v Rakousku.
K čs. utečencům. Ti, ať tam, nebo tam, se neměli za co stydět. Stydět se měl hlavně náš socialistický stát!

Všem pěkný den. BK

Pohranicnik Bloguje řekl(a)...

BK.
Nechtěl jsem reagovat,ale nakonec mě to nedalo.

Nesouhlasím s tebou. Anketa by neměla vypovídací hodnotu,kdyby ji čs.TV udělala v ulicích Bratislavy,Prahy,nebo kdekoliv jinde v ČSSR.

Ale otázky byly kladeny v Rakousku,přímo obyvatelům města Traiskirchen, které,jak už jsem psal,nemůžeme podezřívat z náklonnosti ke "komunistickým režimům",ale ani z obavy ze svobody slova.

Pregnantně to to vyjádřil onen Rakušan ke konci,když řekl,že kdyby ti fluchtlingové chtěli opravdu tak hodně pracovat,jak tvrdili v utečeneckém lágru, mohli zůstat doma a pracovat tam.

Upřímně, druhá polovina 80-tých let už nebyla o politických,ale ekonomických uprchlících, jenž se domnívali,že "na Západě teče v potocích polévka od Knorra a nablýskaný mercedes se přiděluje jako rodinné přídavky v Československu".

Anonymní řekl(a)...

Díky opatřením vlády si od roku 1986 nebo 1987 mohli občané ČSSR nechat uložit valuty na kontu v čs. bance a z nich pak čerpat při cestách na západ. O této možnosti mj. často informovali i z Hlasu Ameriky, BBC nebo Svobodné Evropy. V těch letech oproti letům minulým vycestovalo k našim nejbližším sousedům daleko větší mnnožství lidí než tomu bylo dříve. Proto také enormně stoupl turistický kurs marky nebo šilinku vůči koruně (dolar, frank,...), což se samozřejmě projevilo i na černém trhu. Tím chci říci, že se návštěvnost zemí s vizovým stykem ze strany občanů ČSSR značně zvýšila. Turisté z východu byli jako všichni ostatní na západě vítáni-hlavně v obchodech. Opakem pak byli flichtlingové z lágrů, kteří žili (dalo by se zjednodušeně říci) na úkor obyvatel země, která jim poskytovala prvotní útočiště. Z častých cest rodičů do Rakouska v té době a jejich zážitků či názorů v blízkém příbuzenstvu mohu potvrdit, že reportáž Čst naprosto koresponduje s náladami a názory lidí na zmíněné uprchlíky-nejednalo se jen o blízkost utečeneckých lágrů, ale kupř. i Vídeň. Samozřejmě, že státní televize tehdejší nevraživost domorodců k reportáži politicky využila, stejně jako to poplatné televize (Čt) a jejich vlezdoprdelističtí reportéři dělají dodnes, jen momentálně jinde, za jiných okolností a pro někoho jiného. Z.N.

Anonymní řekl(a)...

Zdravím Tě Zdeňku,

tak se to dá také interpretovat, jenomže s tím ovšem nemohu souhlasit já. Pokusím se, zkráceně, vysvětlit proč. Mimochodem, o zkrácené komentáře se snažím vždy, ale nějak se mi to nedaří.
Tento komentář povedu v rovině čs. uprchlíků, tak, jak je vedena ta reportáž. Nikde totiž není zmínka o tom, že se tam nenacházeli pouze uprchlíci z Československa. Už to samo nesvědčí o objektivitě celé reportáže. Jestli o ni autor ovšem usiloval?

Co se z té reportáže dozvídáme?
„Traiskirchen – místo zničených perspektiv těch, kteří doufali najít na Západě zlaté tele.“
Tyto utečenecké tábory byly prvním záchytným bodem uprchlíků po příchodu do té které země. Tam se začínali teprve „rozkoukávat“ a k tomu ještě, ve většině případů, bez znalosti jazyka. Mluvit proto, v této souvislosti, o zničených perspektivách a nenalezení zlatého telete, je, přinejmenším, pochybné.

„Tady se zrazují ideály za cenu dalekých vidin a čeká se na rozhodnutí.“
Nevím, které zrazované „ideály“ zde měl básník na mysli, ale pokud jimi bylo myšleno „budování socializmu“, tak to je právě to, s čím většina těch uprchlíků už nechtěla mít nic společného. Proto se mnozí rozhodli, že vezmou raději svůj osud do vlastních rukou. Zda to bylo šťastné rozhodnutí nikdo předem nevěděl. To se ukázalo časem. Tak, jako jsou lidé různí, tak jsou i jejich osudy různé. Někdo, ať vezme za co chce, vše obrátí v úspěch, jiný, ať dělá, co dělá, potácí se od nuly k nule, jiný nedělá raději vůbec nic. Lidé jsou už takoví a nic s tím neudělal ani minulý režim.

„Ti, co čekali na Západě otevřené náruče a svobodu, tu hodiny čekají na příležitostnou práci za nízkou mzdu, bez pojištění a bez perspektivy.“
Nevím zda otevřenou náruč, ale svobodu určitě očekávali. Myslím, že většina se jí dočkala a ani to tak dlouho netrvalo.
Prostřednictvím socialistických médií jsme dostávali informace o Západu, dá se říci, pouze negativní. Ty jsme ovšem konfrontovali s informacemi, které režim „strkal do šuplíku“ s nadpisem „Ideologická diverze“ – obdivovali jsme západní turisty, jejich auta, oblečení jejich volnost; poslouchali jsme naše lidi, kteří Západ navštívili a s nadšením vyprávěli; obdivovali jsme katalogy zásilkových obchodních domů, jejich filmy a především hudební produkci, tu jsme milovali a jistě toho bylo daleko víc! Podle toho jsme si utvářeli, v duchu, svůj obraz o Západu a ten byl naprosto pozitivní. Odtud ty představy o polévce Knorr v potocích a nablýskaných Mercedesech. Ty představy jsme měli už dávno před druhou polovinou osmdesátých let.

Anonymní řekl(a)...

Bohužel jsem pokračování omylem vymazal. Pokusím se ho rekonstruovat. BK

Anonymní řekl(a)...

Pokračování
V zařízeních, jako bylo to v Traiskirchenu, lidé čekali na vyřízení svých záležitostí. To nějaký čas trvalo. Já jsem čekal téměř rok. Jejich základní potřeby byly zajištěny. Nemocensky byli pojištěni a i nějaké peníze dostali. Pro důchod byl tento čas ztracený.
Volného času byl nadbytek (neměli povolení k práci, nemohli být legálně zaměstnáni), peněz málo, snažili se tedy nějakým způsobem si další peníze opatřit. I prací „na černo“. Vybírat si nemohli, brali, co přišlo i za cenu „směšných třiceti až čtyřiceti Šilinků“, jak o tom hovoří ten chlapík v anketě. Kolik potom musela být ta suma, aby přestala být směšná?

Podívejme se blíže na těch směšných třicet až čtyřicet Šilinků (ATS). Podotýkám, že od poloviny sedmdesátých let mi chybí informace o výdělcích v ČSSR. Před tím, než jsem odešel, jsem byl zaměstnám u jedné stavební firmy. Výdělek, v dělnických profesích, okolo 12,- Kčs/hod. byl velice slušný a neměl ho zdaleka každý. Předpokládám, že se příjmy, postupem času, i v ČSSR zvyšovaly, takže v osmdesátých letech, je to můj odhad, to mohlo být někde okolo 15,- Kčs/hod. Možná o nějakou tu „kačku“ víc.
Ve svých následujících úvahách (veškeré údaje jsou bez záruky) vycházím ze 17,- Kč, což byla nejmenší částka, kterou jsem, po „Sametu“ až do příchodu Eura, v bance za 1 DM dostal. Bývalo to většinou o něco víc. Vezmeme-li v úvahu, že za 1 DM bylo nějakých 7 ATS, tak ti utečenci pracovali na černo, „bez pojištění a perspektivy“ v přepočtu, za opravdu směšných 70,- až 95,- Kč/hod.
Ten chlapík sice mluví pregnantně, ale o věci, o které nemá to nejmenší ponětí, takže měl raději mlčet. Jestli ovšem ponětí měl, tak záměrně nemluvil pravdu. Redaktor, který ho zpovídal (kdyby chtěl být objektivní), se ho měl zeptat, jestli by on šel pracovat (sice s pojištěním a perspektivou) za nějakých, plus-mínus, 15,- Kčs/hod. (cca 2,- ATS).
Takovýmito informacemi, které dodávala socialistická média, tehdejší politický systém zostuzoval ty, kteří nebyli ani o milimetr horšími, ani lepšími občany Československa, než ti ostatní, kteří zůstali.

Všem pěkný den. BK

Pohranicnik Bloguje řekl(a)...

Z.N. * B.K.

Děkuji vám oběma za vaše komentáže k článku.
Příspěvek Z.N.v podstatě korensponduje s tím,co jsem napsal já.
A k příspěvku B.K.- samozřejmě nechci popírat,že jsou věci,ve kterých máš pravdu,ostatně jsou to lehce ověřitelná fakta.
Jen si mylím,že ona reportáž tehedjší československé TV patří k těm solidnějším a reality se držícím,než některé jiné,zejména ze 70-tých let.
Ostatně,v živé paměti mnoha diváků v ČSSR je onen pověstný příspěvek redaktora ČST (p.Vejvoda?) z Norska,kde pravil,cituji: "v ulicích norského Osla žebrá prakticky každý" :-) Tím se nezapomenutelně zapsal do historie.

Žel Bohu,jak píše v komentáři Z.N.současní novináři a presstitutky v českých masmédiích jsou na úrovni předlistopadových redaktorů nechvalné paměti jako byly pánové Jambor, Žižka, Vejvoda ad. Ale,to už je jiná kapitola...

Anonymní řekl(a)...

Těch 15 korun na hodinu by mohlo být. V 80.letech jsem dělal v hutích (válcovny) a můj plat byl (cca, co si tak pamatuju) asi 2700. Takže 2700 : 168 (tj.21 pracovních dnů) = 16 Kč/hodinu. Dělali jsme na 4 směny, takže v tom byli noční a soboty i neděle.
Dan

Pohranicnik Bloguje řekl(a)...

Ahoj Dane, děkuji i za Tvůj komentář.
Ano,souhlas,hodinové mzdy byly v té době pod 20,-kčs/hodinu (snad s vyjímkou těžkých profesí,jako byli horníci a tam je to pochopitelné).

V roce 1983, nebo 1984 jsem dělal v létě o prázdninách brigádu u Dopravních staveb a ve smlouvě jsem měl 14 kčs/hod. Jako student jsem měl minimální (nebo dokonce žádnou) daň.

Vzpomínám si,že část výdělku jsem pak vyšmelil s vexlákem za bony a v Tuzexu si koupil vysněné MC kazety BASF chrome do mého kazeťáku. To byla jiné kvalita než Emgeton :-)
Pamatuji si to,jako by to bylo včera...

Z diskuze na FB - reportáž o PS. řekl(a)...

Martin Nevíš Zdenku na které rotě byla ta reportáž točena?
12 červen v 17:04 ·

Zdeněk To opravdu nevím.
12 červen v 17:05 ·

Ladislav Reportáž o které je řeč byla natočena na 3.r.PS brigády Č.Budějovice Svatý kámen - Kamenná..... přikládám foto
12 červen v 21:09 ·

Zdeněk Super! Díky za upřesnění, Láďo.
12 červen v 21:17 ·

Ladislav Záběr je pravděpodobně točen na vzdálenějším schodišti
12 červen v 21:20 ·

Anonymní řekl(a)...

Pozdrav pro Dana. Dík za doplňující informaci. BK

Anonymní řekl(a)...

Zdravím všechny. K příspěvkům pana B.K. bych jen připojil jistou technickou poznámku, že ty kurzy nelze takto jednoduše přepočítávat, ale je třeba zjistit reálnou kupní sílu, tedy vytvořit nějaký spotřebitelský koš a ten potom porovnat. Velmi zjednodušený příklad - za těch 17.- Kč bylo v 80tých letech možno koupit cca 57 rohlíků. Kolik rohlíků se dalo pořídit za 30.- šilinků?
Michal

Anonymní řekl(a)...

Zdravím Vás Michale,

na jednoduchou otázku je jednoduchá odpověď. Za 30,- Šilinků by se bývalo, koš sem koš tam, těch rohlíků dalo pořídit cirka 240.

Pěkný den přeji. BK

Anonymní řekl(a)...

Takhle by se to přepočítávalo v turistickém kursu a cena rohlíku by byla platná v ČSSR. V samotném Rak. stál rohlík 1-2 šilinky (ale byl podstatně kvalitnější než naš). Jednosměrná jízdenka na tramvaj koštovala ve Vídni na přelomu 70/80 let deset šilinků. V Praze korunu. Obě mám schované.

Anonymní řekl(a)...

Zdravím všechny,

souhlas s informací nade mnou. Při psaní mého předešlého příspěvku jsem si toho byl vědom, samozřejmě, ale ono se to tak nabízelo. Ostatně, ten byl veden v mírně ironickém tónu.
Co se té tramvajové jízdenky týče, zase mohu jen potvrdit, i bez jízdenky, která se mi žádná nezachovala, že jsme jezdili (v sedmdesátých letech a před tím), v našem městě trolejbusem, ne tramvají, za Korunu (děti za polovic) a byly v tom i přestupy. Ve Vídni a ani v Německu, nevím. Odhaduji pouze, že v té době mohlo být jízdné po městě, bez přestupů, okolo jedné Marky, takže těch deset Šilinků ve Vídni by mohlo souhlasit. Jaké bylo cestování v ČSSR veřejnou dopravou, ponechávám stranou.
V Německu, věřte, nevěřte, jsem veřejnou, hromadnou dopravou jel snad jednou, nebo dvakrát a to hned na začátku. U vlaku je to stejné. Pak už jsem jezdil jenom autem (první jsem si pořídil několik měsíců po příchodu do Německa) a tak to zůstalo dodnes. Auto se stalo mým denním průvodcem. Až po mé lepší polovičce. Pochopitelně.
To první auto bylo, asi tak, z páté ruky a nějaký ten rok přesluhovalo, ale posloužilo dobře. Když jsem se s ním, asi po třech letech, loučil, tak šlo k příbuzným do ČSSR, kde pak ještě nějakou dobu jezdilo.
Co se těch rohlíků týče, tak ty nám vozily návštěvy z naší socialistické vlasti. Přivezly jich vždycky plnou tašku. A nebyly to jen rohlíky, i bochník chleba u toho býval, „Lečo s uzeninou“ (vždy několik sklenic), oba druhy hořčice. Ta se nám ovšem hromadila, jelikož jsme jí všechnu, do další návštěvy, nestačili spotřebovat. Tak jsme ji rozdávali. Vždycky tu starší. A také, to nesmím zapomenout, „punčové řezy“, moje oblíbená pochoutka. Mohu, s klidným svědomím říci, že punčových řezů jsem si dosyta užil až v západním Německu. K tomu ještě další užitečné věci, jenom namátkou, třeba gramodesky s Gottem, Matuškou, nebo „Zagorkou“, co tak naštvala Milouše a pár nějakých knížek k tomu. Jo a taky „Resistin“ ve spreji, tři dózy á 520 gr./30.- Kčs. Ty mám dodnes schované, zrovna nedávno jsem je měl v ruce a přemýšlel o tom, zda je ještě schovávat, nebo vyhodit. Zatím jsem je zase uschoval.
Za to u nás (ty návštěvy) vždy nějakou dobu pobývaly. Přijížděly „Na pozvání“. Tuto možnost mohli využívat, ovšem, pouze naši nejbližší příbuzní, ostatním jsme ji nedávali. Peníze neměli a všechno se jim líbilo. Snažili jsme se jim vyhovět, ale všechna přání jsme splnit nemohli, přesto vždy odjížděli s mírně přeplněnými auty. Přijížděli i jiní. Zůstali den, dva a pokračovali dál. Dozvěděli jsme se vždy něco nového ze života v ČSSR.
Při tom všem nás určitě houby zajímalo, v jakém směnitelném kurzu se zrovna Koruna k jedné DM nachází. To nás začalo zajímat až po „Sametu“, když jsme dostali možnost Československo navštěvovat. Po výměně bylo Korun víc než dost, jenže je nebylo za co utratit. Nutno dodat, že se příbuzní vždy snažili, seč mohli, nám vše oplatit.
Tak mě napadá, kde vznikala potřeba vytváření různých spotřebitelských košů, aby se mohlo srovnávat nesrovnatelné?
První dojmy, po létech, v Československu – stav neutěšený. Výhled do budoucna velice pozitivní, až euforický. Dnes musím říci, že jsme byli všichni velice naivní. I já! Považuji jako svou výhodu, že mohu vývoj v ČR sledovat s jistým odstupem.

Pěkný den přeji. BK

Václav Vítek řekl(a)...

Anonymní řekl(a)...

Vazeni PSaci, mam tu pre vas zaujimavu otazku ako pre profesionalov - keby ste vy potrebovali ilegalne utiect cez hranicu, ako by ste to spravili vy? Boli nejake slabiny, ktore sa dali vyuzit?
13. června 2013 18:51
......................
NIKDY , ani před, ani po službě na SH 1962-64 jsem se nezajímal o"utietcení" . Měl jsem svojí práci , pracoval jsem jen RUKAMA ,normálně jsem žil, co jsem potřebovali jsme si koupili.Plat po vojně 1470Kčs, potom okolo 2000Kčs, okolo roku 1985,5-6 tisíc . Koupili jsme si od vybavení domácnosti ,motorky, auta , fotoap. lyže, kameru, potřeby pro děti,až po výstavbu rod. domku . A to vše JENz výplat mých a mojí ženy , která měla před důchodem okolo 2 tisíc . Proč pořád pitváte co bylo . DÍVEJTE SE DOPŘEDU A SNAŽTE SE ABY BYLO LÉPE ! A NÉ opačně .
VÍTA .

Václav Vítek řekl(a)...

Nechte už minulost , koukejte dopředu !