9. dubna 2017

STŘELBA JAKO U VERDUNU

  Před cca třemi lety (12.listopadu 2014) jsem zde, na weblogu POHRANIČNÍK, publikoval jednu ze svých vzpomínek na vojenskou službu u 1.rPS Trojmezí a mimo jiné se zmínil o jisté, poměrně dramatické situaci, kdy byly pohraniční hlídky z roty PS v Trojmezí a z 2.rPS Pastviny nuceny použít zbraně. Pravidelní čtenáři si možná ještě vzpomenou a ostatní mohou nalézt celý text v článku zde (klikněte si)

  Článek vzbudil poměrně velký ohlas, v komentářích se objevilo několik různých reakcí, včetně té, kdy se anonymní pisatel rozčiloval nad výsledkem onoho incidentu. Diskuze je zde (klikněte si).

  Ozvalo se i pár pohraničníků, kteří v té době sloužili, jak v Trojmezí, tak v Pastvinách a díky tomu, že odkaz na článek byl i na webu Vojensko.cz , například tady , ozval se po těch letech i jeden z přímých účastníků, který se zásahu spojeného se střelbou přímo účastnil. A onen bývalý pohraničník se rozhodl, že si dá tu práci a pro weblog Pohraničník napíše několik vět o tom, jak se onen incident, z jeho pohledu, odehrál. 

  Samozřejmě, jak je mým zvykem, pokud o to kdokoliv z přispěvatelů pro weblog Pohraničník požádá, utajím jeho identitu a uvedu jen iniciály či křestní jméno, případně přezdívku, což činím i v tomto případě. Jinak je mě identita známa, dokonce si onoho pohraničníka trochu vybavuji, znal jsem jej osobně, neboť později, po tomto incidentu, byl převelen z roty v Pastvinách k nám, do Trojmezí.

  Chci ještě upozornit, že pokud budete, vážení čtenáři, reagovat v rubrice KOMENTÁŘE pod tímto textem, neuvádějte ve svém příspěvku plné jméno výše zmíněné osoby, pokud jej znáte. Takový komentář nebude na web propuštěn a bude smazán. Děkuji za pochopení.

A nyní již samotný text "insidera", který byl zaslán do redakce Pohraničníka.



Stalo se 22.září 1989.

  Sloužil jsem na rotě v Pastvinách od konce srpna 1989 (ale upřesním, na vojnu jsem nastoupil do Aše, do výcvikového kurzu jako řidič). Naším velitelem čety byl desátník Miro M., se kterým jsem byl převelen na 2.rPS Pastviny . Velitelem roty na Pastvinách byl tehdy kpt.Kocour.

  Nastoupil jsem jako řidič. Převzal jsem vozidlo UAZ 469 a začal jezdit, jenže během měsíce jsem se dostal do ztráty pohonných hmot, chybělo 180 litrů benzínu! Co se stalo jsem zjistil, když jsem přistihl starší vojáky, jak přečerpávají benzín z mého auta do kanystru. Jeden z nich byl taky řidič, příjmení si dodnes pamatuju, jmenoval se R. a byl z Chomutova, a druhý byl Š. který chodil jako tzv.“pátrač“ do služby v civilu. 


Dobové foto - pohled na část objektu 2.rPS Pastviny (80.léta).


  Jako mladý voják jsme nemohl nic moc dělat, jenže jsem nebyl žádná bačkora, takže jsem je v rozčilení hned na místě fyzicky napadnul, přesněji řečeno, poprali jsme se jako psi.

  Celé to ale dopadlo nakonec tak, že moji mazáci řekli veliteli roty, že mě přistihli jak kradu z aut benzín a že jsem je napadl a způsobil jim pohmožděniny. Prostě to otočili proti mně.

  Velitel jim uvěřil a já byl jsem převelen z funkce řidiče na výkon služby do kontrolní hlídky, místem výkonu služby bylo hlavně Stanoviště 15, na styku s 1.rPS Trojmezí.

Ten osudový den si pamatuji docela dobře.
Od 13. hodin jsem měl hlídku na stanovišti 15 s pohraničníkem, který jinak v Pastvinách vykonával funkci tzv.staršího kuchaře . Není vůbec pravda, co se píše v článku, že jsme odpočívali a nevěnovali se ostraze úseku. Prvního ze dvou narušitelů hranice zahlédl kolega.
Okamžitě vystřelil do vzduchu varovný výstřel a zařval: „Stůj!“

  Ze sousedního stanoviště Bunkr-2 (B-2) v úseku 1.rPS Trojmezí nemohli vidět nic, protože ve výhledu jim bránil cíp lesa. My na stanovišti 15 jsme měli výhled kompletní. Narušitelé byli schovaní před začátkem louky, kde nemohla hlídka z Bunkru-2 nic vidět. Úsek mezi špaky (pozorovatelny) byl asi 1 až 1,5 kilometru dlouhý, a v polovině úseku byl jakoby výběžek. Věže byly naproti sobě.

  Střelbu tedy zahájilo naše stanoviště 15. Já osobně můžu ale potvrdit, že jsme střileli ne do narušitelů, ale vedle nich, prostě jste to tak udělali schválně. Nikdo nechtěl střílet do lidí. Narušitelé přeběhli úsek a dostali se na dohled hlídce z Bunkru-2 a trojmezští vojáci začali také pálit.

  Bohužel, jakmile vojáci z B-2 začali střílet a narušitelé se dostali na silnici vedle kontrolního pásu, kulky se odrážely od asfaltové cesty a dopadaly jak na stanoviště B-2 tak na stanoviště 15. Málem jsme sami sobě ublížili. Dodnes si pamatuju, jak kulky lítaly kolem mě, tři přímo zasáhly věž, možná 15 cm od místa, kde jsme leželi.

  Mezitím dorazila poplachovka pod vedením desátníka M., se psovodem, který byl velmi malé postavy, měřil snad jen 160 cm a s řidičem, vojínem R. Pamatuji se, že při pronásledování málem ztratil psovod samopal, ne tedy úplně ztratil, ale prasknul mu popruh u zbraně.

  Problém byl v tom, že narušitelé běželi po louce, která byla úsekem 2.rPS Pastviny, ale dráty (signální stěnu) překonali v „rajónu“ 1.rPS Trojmezí. Později pak začaly dohady o tom, čí ta „díra“ vlastně je.


Dobové foto - zásah Poplachové hlídky v úseku 1.rPS Trojmezí.

  Jak jsem zmiňoval, měl jsem s vojínem R. Konflikt, jenž jsem popsal výše. Když velitel hlídky s psovodem pronásledovali narušitele, musel jim vojín R. odemknout bránu a zůstat u ní stát. Brána byla od špaku přibližně 20 metrů. Jak jsem byl po střelbě plný emocí, zařval jsem na vojína R. „Hej, ty parchante!“ a namířil jsem na něj samopal. „Chceš ode mě taky jednu na památku?

  Vojín R. později celý incident nahlásil veliteli roty, že prý jsem ho chtěl zastřelit. Velitel roty kpt.Kocour mě nakonec po týdnu převelel do Trojmezí. Doslova mi tehdy řekl: „Tam si to užiješ, vojíne, kvůli tobě jsme měli díru, jen proto,že nedokážeš trefit posranýho narušitele.“ A s tím jsem byl převelen.


Dobové foto - Poplachová hlídka v areálu 1.rPS Trojmezí


  Musím přiznat, že jsem měl strach, že mě na Trojmezí asi nebude nic dobrého čekat. Jenže můj nový velitel major Juříček se choval velice dobře a vojáci z Trojmezí mě mezi sebe časem bez problému přijali. Major Juříček se zachoval opravdu jako chlap, řekl, ať si z toho nic nedělám, že jsem řidič, tak budu jezdit. Pak jsem ho vozil převážně já. Prostě v Trojmezí vojáci drželi při sobě. Na 1.rotě PS byla, aspoň pro mne, větší pohoda.

  Pak jsem se dostal i já do služby na stanoviště Bunkr-2 a zjistil jsem, že tenkrát vojáci z Trojmezí nic vidět nemohli, ve výhledu jim překážel onen cíp lesa. Tudíž střelba proběhla jen naoko kvůli pozdější reakci velení a vyšetřovatelů Nikdo tehdy, v září 1989, nechtěl střílet po lidech.
Když jsem mluvil s hlídkou, co na  B-2 byla při střelbě, potvrdili mi, že stříleli úplně mimo. Nikdo si neuvědomil, že kulky, co nás míjely, byly střely odražené od asfaltové cesty. To se vyjasnilo až mnohem později.

Autor  (c): Miroslav M.
Jazyková korektura textu: Hana J. (děkuji tímto za kooperaci).


Zajímá vás více? Klikněte si pro předchozí článek: 
Od rotmistra po podporučíka-ve službě u PS (IX.)


9 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Docela by mě zajímala reakce na tento příspěvek "chrabrého" mazáka, bonzáka vojína R.

Folfran

Pohranicnik řekl(a)...

Re: Folfran 9. dubna 2017 18:15

To mě také, Franto.
Každopádně, pokud by se dotyčný zde ukázal, má možnost napsat svůj pohled na tuto záležitost, u mě na weblogu platí "budiž slyšeny obě strany" (pokud se jejich příspěvky obejdou bez urážek a osobních invektiv).
Jméno vojína R. i všech dalších mám v plném znění, ale jak už jsem napsal v článku, identitu aktérů příběhů, nejedná-li se o veřejně známé osoby, neuvádím a tak to i zůstane.

Anonymní řekl(a)...

Ten parchant se neozve. Byl by sám proti sobě. Jaký pacholek byl na vojně takový je určitě i v civilu a tahle doba mu jen nahrává. H.

Pohranicnik řekl(a)...

Re: "H". 10. dubna 2017 6:51

Pravda, ani tuto variantu nemůžeme vyloučit, zdá se dokonce velmi pravděpodobná :-)

Anonymní řekl(a)...

Chlapi, doba je jaká je.... ale furt lepší než to c bylo tehdá :-)

Pohranicnik řekl(a)...

Re: Anonymní 10. dubna 2017 23:19

Myslím, že jak pro koho, někdo ji vnímá jako lepší, jiný jako horší.
Jediným kritériem spokojenosti/nespokojenosti jsou volby a podle jejich výsledků je národ spokojený. Víc k tomu psát nebudu, nechci zde řešit politiku.

Anonymní řekl(a)...

Mohu jenom potvrdit to, že vojáci na Trojmezí dokázali při sobě držet.
Věřte mi, že vím o čem mluvím. Míra.

Anonymní řekl(a)...

Uvedu jen svuj monogram M J Prosím anonymitu Sloužil jsem u PS 86-88 Vím co to byla mazácká vojna ale popsaný podraz s pohonnýma hmotama si nikdo nedovolil a ani to nikoho nenapadlo K uvedené střelbě PO skončení vojenské služby jsem si oddychl že jsem nemusel na nikoho střílet V mým případě to skončilo nabitou zbraní připravenou k výstřelu Jeden z těch dvou lidí co se pokoušeli přejít proti mě držel nuž Vzdal to a já si zhluboka oddychl

Pohranicnik řekl(a)...

Re: M.J. 11. května 2017 7:45

Děkuji za váš příspěvek do diskuze.
Já vám rozumím a myslím, že velmi dobře.