11. února 2021

TROJMEZÍ-ANEB KDYŽ V HRANICÍCH BYL PRAPOR PS

 Vzpomínky pana Jaroslava Karmelity z let 1962 - 1963 na službu u roty PS Trojmezí v časech, kdy ještě ve městě Hranice u Aše (Rossbach i.B.) bylo dislokováno velitelství, tedy prapor PS. Jako admin weblogu Pohraničník děkuji za hezké vzpomínky.

 

   Život na rotě je zážitek zcela odlišný od čehokoliv jiného v souvislostech se ZVS. Mazáctví bylo zcela výjimečným jevem a já jsem se s ním na rotě nesetkal, nikdy! 

  Ale ještě než jsem nastoupil na rotu, absolvoval jsem od 18. června do 17. října 1962  jako velitel družstva přijímač nováčku pro dvouměsíční výcvik budoucích řidičů, včetně přípravy ubytovacích prostorů. 

  Nafasovali jsme prázdné slamníky, balíky slisované slámy a šlo se na věc. Síly spojily vždy dvojice a tak se dílo podařilo. Práce s příslušníky družstva byla jednoduchá, budíček, rozcvička (bez oblíbeného kačeního pochodu a běhu Geislerkou) , které nahradilo kolečko okolo dvora a přilehlé zahrady, ranní hygiena, snídaně, nástup roty a odvod do učeben. 

  My, velitelé družstev jsme měli volno, vojíny si převzali odborní instruktoři a buď šli s nimi na učebny nebo na praktické jízdy. Půvabná část dopoledne pro nás, velitele družstev, byla praktická část výuky kuchařů, která probíhala paralelně s výukou řidičů. 

  Nikdy v dalším životě jsem nejedl tak chutnou stravu, dávali si opravdu záležet, ne kvůli nám ale pro radost instruktorů. Jak dopadlo vaření na rotách nevím, ale z vlastní zkušenost z Trojmezí mohu potvrdit, že naší kuchaři (byli dva), pamatuji Konráda Franioka, vařili skvělé. 

      Jeden z nich toužil po skončení ZVS být odvelen k ochrance ministra vnitra, Radko Kasky, podařilo se (bohužel). Při prvním služebním letu do Polska 28. února 1973 se letadlo zřítilo a všichni zahynuli. Památník mají na Vinohradském hřbitově. Máme tam pochovanou babičku s druhem, tak při návštěvách se zastavím i u památníku obětem. Prostě někdy člověka život semele. 

   V té souvislosti si také říkám jakou jsem měl v životě kliku, protože jako pracovním VÚ FMV ČR 1963-1974 jsem procestoval s letkou FMV všechna letiště jak Čechách a na Moravě, tak na Slovensku. To jsem ovšem odbočil od tématu.

       Dva měsíce proběhly, zajezdili jsme si i my, velitelé družstev mimo výuku na legendárních V3S, OT i motorkách s přívěsem i bez. Samozřejmě tajně! Také na vycházky jsme chodili se souhlasem uděleným velitelem praporu, nebo přes plot.! 

    Jednou jsem byl přistižen, obešlo se to tenkrát jenom přísným napomenutí na místě a několika mimořádnými službami jako dozorčí praporu, místo udělení vycházek.

        Nováčci se po složení zkoušek v předchozím týdnu rozešli k přiděleným rotám. Po provedené likvidaci ložnic a jejich úklidu jsme se vrátili ke svým rotám s plnou polní a krásnými vzpomínkami na čtyři měsíce služby, zpestřené občas kafírnou, vinárnou Apollo s tanečkem, vycházkami na hradby, divadlem i kinem. 

  Moje chebská láska vydržela po zbytek vojny a jak jsem později dozvěděl provdala se do tehdejší NSR. Dnes, bohužel, Klášter leží v ruinách!

         Po návratu na rotu Trojmezí mě čekal celý podzim, zima , jaro a část léta, než jsem mohl začít střihat metr, účastnit se přehlídky civilního oblečení a poslední den 29. září 1963 jej obléci a odjet domů. 

      Ze všech fází ZVS patří nejhezčí vzpomínky právě na Trojmezí. Stará rota, jak jsme ji nazývali, sestávala se ze dvou UBA baráku, muničního skladu, několika hospodářských budov pro ustájení koní  a kotců pro služební psy, vše umístěno v lese, ve kterém pracovní vojsko vybudovalo okopy pro umístění těžkých zbraní - tanky a děla.

Foto z 1.rPS Trojmezí (60.léta)


  Teď nejsem schopný přesně určit, který den a ve kterém měsíci jsme se přestěhovali ze staré roty do nového zděného objektu umístěného cca 300m směrem po louce dolů k potoku. Co vím přesně, v zimě jsme sloužili už v něm. V rámci organizace SSM jsme organizovali dovybavení chodeb a klubovny policemi a regály vlastnoručně vyrobenými v kombinaci kov, dřevo a ve spolupráci s hranickou STS. 

         Služba k ochraně Státní hranice byla organizována dvoučlennými hlídkami na špačkárnách ev. pochůzkovou službou podél signálních stěn s kontrolou oranice. 

    Rozvod do služby po ranním nástupu roty organizoval zpravidla velitel roty v době jeho služby a mimo pak dozorčí roty, kterým bývali poddůstojnici. Na velitelském stanovišti dozorčí roty vydal rozkaz k ochraně hranic v úseku od-do, určil velitele hlídky, seznámil hlídku s příslušníky sloužícími na stycích jednotlivých hlídek a sousedících rot a určil heslo pro tento den. Důležité bylo v noci, prokazovalo se. Stůj- zvolání -heslo a od protější hlídky, heslo a ohlas od příchozích. Sloužící druhým rokem používali heslo, odpovídající počtu dní, které zbývaly do odchodu do civilu. To jen v případech, kdy dozorčím roty byl poddůstojník. Poddůstojníci sloužili také v hlídkách, které kontrolovaly výkon služby na stanovištích ať už na věžích nebo z úkrytu. Populární byly také pochůzkové hlídky v týlu, v hraničním pásmu. 

    Hostinec U Cinka a griotka za oknem, jako pochopení pro hlídku, protože měla syna také u PS.. Hostinec ve svém tanečním sále poskytoval také zázemí pro zájmovou činnost, s mladými děvčaty z Hranic jsme nastudovali divadelní hru, zůstalo ale jen u zkoušek. Nutno dodat příjemných.

Pohostinství "U Cinka" - obec Trojmezí.


   Ve vzpomínkách mi rovněž utkvěla taková mimořádná událost, na přelomu let 1962 a 1963, po nástupu nového ministra vnitra p. Štrougala se jako první a poslední ministr objevil na lyžích a objížděl všechny roty na západních hranicích s NSR!  

   Přímo na rotě v jeho areálu jsme hrávali fotbálek na louce uzpůsobené tomuto sportu. Bylo také možné, za dozoru důstojníka, vykonávat střeleckou průpravu. Byla rovněž vyhlášena akce na získání druhé odbornosti, s nadšením jsem se přihlásil jako psovod. Průběžně probíhal rovněž výcvik psů v technice stopování a zadržení pachatele. 

   Při jednom takovém tréninku jsem neuhlídal pravou ruku a skončil jsem 8. dubna 1963 v ašském špitále. Od velitele roty kpt. Marka jsem dostal kartáč, protože taková událost musela byla hlášená na prapor jako mimořádná. A protože neštěstí chodí ve dvou, v pozdější době, kterou neopomenu připomenout, mě stála povýšení na četaře a (patnáct,nebo třicet) dnů vězení po službě.  V červnu 1963 se konaly brigádní lehkoatletické přebory v Chebu na stadionu, Velitel roty Trojmezí mě přihlásil na disciplíny 400m, vrh koulí a skok do výšky.

   V běhu na 400m jsem se stal vítězem v čase 58 sec, ve výšce jsem obsadil druhé místo skokem, tuším155 cm a kouli jsem zdolal 10,5 m a obsadil rovněž druhé místo. Úspěch zaznamenali rovněž další naši borci včetně nováčků v hodu granátem, ve štrekařských disciplínách a v běhu na 10 km. 

   Na rotě jsem byl pověřen také vést evidenci zbrojního skladu potažmo zásob střeliva. Protože bylo potřebné zlikvidovat nějaké přebytky naložili jsme je do Gazu a odvezli na brigádní střelnici někam mimo civilizaci. Odházeli jsme granáty, vystříleli světlice a vrátili se na rotu. 

   Co čert nechtěl pořád přebývalo střelivo do samopalu a bodáky. Nějak jsme se o to podělili a uložili ve skladu do osobních kufrů a zapomněli na celou věc. Jenže přišla kontrola z praporu v čele s jeho velitelem majorem, jehož jméno jsem už zapomněl a malér byl na světě. 

   Přijela kontrarozvědka, provedla ostrý výslech. Co kdyby byla v Praze realizována teroristická skupina a zjistilo se, že byla zásobována Karmelitou z Trojmezí (sic)! Prostě trest byl udělen, pro mne s nepříjemnými důsledky a celá záležitost skončila. Byl jsem rád, že to neskončilo ve věznici, protože to by byl průšvih s bůhmile ví jakými důsledky i do budoucna. 

   Jinak život na rotě probíhal svým tempem a řídil se svým řádem. Každodenní rutina, odpadají rozcvičky, nástupy a jiné zbytečnosti. Služba střídala službu. 

   Jedinou mimořádnou události bylo zadržení občana NDR, při zdolávání drátu si ošklivě popálil achilovku. Shodou okolností jsem měl ten večer, v létě r. 1963 službu dozorčího roty. Umístil jsem ho do jídelny, dostal čaj a čekali na příjezd kontrarozvědky, Protože to bylo těsně po absolvování VPŠ strojnické a ovládal jsem němčinu chvíli jsme si povídali, bylo mi ho líto. Zřejmě tušil, co ho doma čeká, co jejích STASI.


         Čas od času padla do drátu nejen drobná lesní zvěř ale i srny a divočáci, Tu černou a vysokou jsme odevzdávali myslivcům a tu menší, protože jsme měli na rotě šikovného Slováka, který to uměl, jsme zpracovávali sami. 

  Na rotě musel být k dispozici po celý den a noc ve várnicích teplý čaj, teplá káva, chléb, marmeláda, máslo, sádlo, salám a mléko. Lukulské hody se konaly kupodivu v šatně, protože tam byla neustále udržována v provozu kamna. To vše s předností pro příchozí a odchozí hlídky. 

    Bylo jasné, že nejlepší  kousky ze zajíce končily se sádlem na pánvi, zbytek končil v kotcích na přilepšenou naším psím kamarádům. Takže topinky a zvěřina mňamka.  

    Vůbec šatna byla z neznámého důvodu místem jako stvořeným k debatám nebo jen tak k posezení a přednost ji dávali mnozí z nás. Vozka měl na starosti místní Armu, zásobovanou nákupem v Hranicích u Aše. 

    Ujížděli jsme na žlutých a červených limonádách, kávěnkách a všelijakých sušenkách. Ke koupi byly známky, dopisní obálky, pohlednice, pera, tužky a suvenýry s vojenskou tématikou, které jsou dnes velice ceněným artiklem. Pokud jsme měli vycházky, končívaly ve vinárně v Hranicích, tehdy Hranice jako město doslova žilo. Cesta zpět na rotu, protože neexistovalo spojení byla krásná z jednoho důvodu- vystřízlivěli jsme. 

   Dodnes na město Hranice vzpomínám s láskou. Jejích dnešní stav mě v roce 2011 šokoval, nepoznal jsem je.



Nádraží ČSD - Hranice v Čechách.



(C) AUTOR: Jaroslav Karmelita.

8 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Jen taková menší oprava.
V té době nebyl SSM, ale ČSM, do roku 1968.

Pohranicnik řekl(a)...

ČSM / SSM.
Ano,je to tak.
Československý svaz mládeže, tzv."modrokošiláci", byl předchůdcem Socialistického svazu mládeže.

Anonymní řekl(a)...

máš dobrou paměť,já jsem byl první rok na rotě s tebou, druhý rok jsem šel na Újezd.Dělal jsem řidiče,hrál jsem fotbal a taky jsem si nestěžoval i když ostatní to zas tak jednoduchý neměli. Vařilo se opravdu dobře,ten druý kuchař o rok starší, byl T.Dufek výborný kluk a tak špatně skončil.V tom CHebu jsem byl taky,házel jsem granátem a oštěpem.Měli jsme ale smůlu,byli jsme na vojně 26 měsíců,zažili jsme Kubu i Berlínskou zeď a snažili se nás oblbovat politikou takže na konec jsem byl rád když jsem šel do civiu. Měj se hezky, hlavně zdraví

Pohranicnik řekl(a)...

No vida, nakonec se najde ještě více pamětníků na službu u PS v 60.létech a ne, že ne :-)
Děláte mě radost, pánové.

Anonymní řekl(a)...

Ahoj,se zájmem jsem si přečetl Tvoje vzpomínky na ZVS u PS.Jsem jeden z těch,kterým jsi dělal
velitele družstva při výcviku řidičů v Chebu.Jako velitel družstva jsi námi nováčky strávil
dost času,ať už to bylo při pořadové přípravě,ranních rozcvičkách, nácviku na přísahu a pod.
Všechno jsi zvládal v klidu bez zbytečné buzerace.Díky Tobě jsme nejtěžší první dva měsíce na
vojně zvládli v pohodě.
Já jsem po ukončení přijímače byl až do července 1963 v automobilní PŠ v JIhlavě. Od srpna do
konce září jsem byl instruktorem řidičů v Tisové,kde byl přijímač pro nováčky chebské brigády.
Od září 1963 do konce září 1964 jsem byl na autorotě v Chebu na brigádě.
Měj se hezky a hlavně zdraví v koronavirovém čase.Honza

Anonymní řekl(a)...

Ahoj,se zájmem jsem si přečetl Tvoje vzpomínky na ZVS u PS.Jsem jeden z těch,kterým jsi dělal
velitele družstva při výcviku řidičů v Chebu.Jako velitel družstva jsi námi nováčky strávil
dost času,ať už to bylo při pořadové přípravě,ranních rozcvičkách, nácviku na přísahu a pod.
Všechno jsi zvládal v klidu bez zbytečné buzerace.Díky Tobě jsme nejtěžší první dva měsíce na
vojně zvládli v pohodě.
Já jsem po ukončení přijímače byl až do července 1963 v automobilní PŠ v JIhlavě. Od srpna do
konce září jsem byl instruktorem řidičů v Tisové,kde byl přijímač pro nováčky chebské brigády.
Od září 1963 do konce září 1964 jsem byl na autorotě v Chebu na brigádě.
Měj se hezky a hlavně zdraví v koronavirovém čase.Honza

Radek řekl(a)...

Ahoj chlapi,
protože jste sloužili v uvedeném období, kdy byl na naší západní hranici EZOH a na hranici s NDR signálka, zajímalo by mne, jak tehdy vypadalo místo jejich dotyku (event, kde přesně bylo atd.). Nemapatuje se to někdo + event. další info ohledně toho?
Zdenek tady někde bezva popsal, jak to bylo později na dotyku našeho ŽTZ a stěny NDR/NSR... Takže něco jako ještě jedno "hlubší" retro...
Neprojdou!
Zdraví všem
Radek

Anonymní řekl(a)...

Cesty přes Berlínskou zeď: důchodci ji zdolali tunelem, železničáři vlakem
https://www.idnes.cz/xman/styl/berlinska-zed-studena-valka-utek-emigrace-tunel-vlak-letadlo-provazochodec-conrad-schumann.A210119_183618_xman-styl_fro