15. března 2021

US.ARMY NA HRANICI BRD-ČSSR 1.ČÁST

   Jak si mnozí čtenáři ,ať už tady, na weblogu Pohraničník, nebo na tématických FB skupinách, vzpomenou, sliboval jsem, že se pokusím kontaktovat někoho z mych amerických přátel z Facebooku, kteří vykonávali za Studené války, v jednotkách US.ARMY, vojenskou službu na státní hranici mezi Spolkovou republikou Německo (BRD) a Československem (ČSSR), zda by se nepodělili o své vzpomínky.

   První vlaštovkou v tomto směru byl článek "Vojákem US.ARMY" , kdy můj kamarád Mirek Katzl, který kdysi emigroval na Západ, do Spojených států, vzpomínal na svoji službu a zejména tvrdý výcvik v US.ARMY, abychom mohli porovnat úroveň a náročnost výcviku u jednotek československé Pohraniční stráže a jednotek americké armády. Což se myslím povedlo, na článek M.Katzla bylo mnoho ohlasů a samotný příspěvek měl opravdu vysokou sledovanost. Proto bylo nasnadě, že se pokusím na tématiku navázat. Mirek slíbil, že se pokusí kontaktovat jednoho důstojníka US.ARMY, vyššího velitele amerických jednotek v Evropě, dislokovaných za Studené války na hranicích BRD-ČSSR. Pokud to klapne, máme se jistě, jako čtenáři, na co těšit. A navíc, Mirek Katzl pracuje i na knize, což je také příslibem kvalitního čtení pro dlouhé večery. Samozřejmě, o knize budete informováni i zde, na weblogu Pohraničník.  

   Obrátil jsem se tedy na svého bývalého "protivníka" ze státní hranice v 80.létech, jménem Bill Pohle, který vykonával vojenskou službu u US.ARMY a na státní hranici ČSSR-BRD se s československými pohraničníky setkával v okolí Železné Rudy (Bayerische Eisenstein). Vysvětlil jsem mu, o co mě jde a zda by byl ochoten se, se svými vzpomínkami, zapojit článkem pro web Pohraničník. Bill ochotně souhlasil a zanedlouho mě v mailové poště přistál první text se vzpomínkami, s tím, že do budoucna mohu počítat s pokračováním příběhů, jen bude třeba, aby se Bill mrknul do svého archívu, pro osvěžení vzpomínek na ony časy. 

  Text komunikace s Billem, stejně jako první část jeho vzpomínek zde publikuji nejdříve v českém jazyce a poté zveřejním i původní text v angličtině. A tím se dostávám k tomu, že zde chci veřejně poděkovat mé kamarádce Haně Jirků, která bravurně vládne anglickým jazykem a bez její tlumočnické, nebo spíše překladatelské činnosti by jste tento článek nečetli. Zdůrazňuji, že Hanka veškerou překladatelskou činnost prováděla bez nároku na honorář a ve svém volném čase. Inu, jsou na jihu Moravy šikovné děvčata, to je jisté :-) Hanko, ještě jednou děkuji! 

A nyní přejděme k samotné záležitosti, o které zde v úvodu píšu. 

* * * * * * * 

Zdravím tě, Bille,

Obracím se k tobě s prosbou o spolupráci na mém webu

Pohraničník Bloguje CZ. Jistě o něm víš, na některé články

jsem tě upozorňoval i na tvé FB Timeline, zejména ten v anglickém

jazyce, na kterém spolupracoval můj kamarád Mirek Katzl, bývalý

voják US.ARMY, který emigroval z komunistického Československa.

Mohl by jsi, prosím, sepsat v angličtině, své vzpomínky na službu

amerického vojáka, kterou jsi v 80s vykonával na státní hranici mezi

BRD a ČSSR? Samozřejmě, nechci žádné tajné informace :-)

    Zajímá mě, jaký byl průběh výkonu služby na státní hranici BRD-ČSSR.

Co jste měli za úkol, když jste vyjeli na hlídku z vojenských kasáren.

Jaká byla vaše kooperace s pohraničními orgány západního Německa,

BGS, BGP, ZOLL?

    Jak jste byli vyzbrojeni, jaké jste používali vozidla a techniku?

Mohli jste navázat slovní kontakt s hlídkou československé Pohraniční

stráže?

    Jaké jste měli pokyny, pro případ, že by jste byli svědky toho, jak přes

státní hranici utíká na Západ československý voják, nebo civilní občan?

Jaké bylo vaše oprávnění pro použití střelné zbraně v blízkosti státní hranice?

   Samozřejmě, budu velmi rád, pokud by jsi napsal více ze svých vzpomínek,

tedy i na věci, na které se neptám, protože mě nyní nenapadají.

Třeba, jaké jste měli ubytování, jaký byl komfort v kasárnách US.ARMY v

západním Německu. Jak často a kdy jste mohli chodit ven z kasáren, za

zábavou, na pivo, za děvčaty?

Jak často jste mohli jezdit domů, do USA?

A také, jak dlouho jsi vykonával službu ve Spolkové republice?

Zajímá mě všechno :-)  Ovšem jen to, co můžeš uvést, nic tajného nechci vědět.

Pokud pro mě článek (nebo více článků) napíšeš, budu ti já i čtenáři webu v

České republice a na Slovensku, velmi vděční. 90% čtenářů jsou bývalí pohraničníci PS,

vojáci ČSLA (Československá lidová armáda), včetně důstojníků.

Bohužel, o US.ARMY na hranici BRD-ČSSR se tady u nás, v bývalém Československu,

moc neví, anebo jsou to nepřesné informace, plné ideologie a politiky.

Samozřejmě, pokud budeš chtít, můžeš poslat i fotografie ze svého archívu a já

bych je doplnil k textu od tebe.

Na webu Pohraničník bych tvůj text uveřejnil v anglickém i českém znění.

Mám kamarádku, která je ochotná tvůj text přeložit do češtiny,

což bude skvělé.

Bille, moc ti děkuji a velmi se těším na naši spoluprácí.

Myslím, že vzpomínky těch, kteří v době Studené války sloužili na státní hranici,

ale každý na jiné straně, by se neměli ztratit v propadlišti času a neměli by být

zapomenuty.

S přátelským pozdravem

Zdeněk

* * * * * *

Hello Bill!

I would like to ask you for your help and cooperation with my websites Pohranicnik Bloguje CZ. You probably know about these sites, I advised you of some articles also on your FB Timeline, especially of that one in English language which was written together with my friend Mirek Katzl, former U.S. Army soldier who emigrated from communist Czechoslovakia.

Would you be so kind and try to write up (of course in English) your memories of being an American soldier on the border between West Germany and Czechoslovakia in the 80’s? Of course I do not want any secret information ?

I am interested in how was the service on the border. What were your tasks when you went out of the caserns to have a patrol. What was your cooperation with the West German border authorities – BGS, BGP, ZOLL?

What were your arms and weapons, what vehicles and technologies did you use? Were you allowed to make a verbal contact with Czechoslovak border guards? What were your commands to follow in case you witnessed Czechoslovak soldier or a civil person fleeing to West? Which way could you use the weapons nearby the border?

Of course I would be happy if you would come with more memories also of the things I am not asking for because I don’t have them on my mind right now.

For example, how was your accommodation, what level of comfort did you have in U.S. Army caserns in West Germany. How often and for how long could you leave the premises to have some fun, beer, to visit girls?

How often were you allowed to go back home to the USA? And also, how long were you servicing in West Germany? I am interested in pretty everything ? But of course only in things you can talk about, I don’t want to spy on any secrets.

If you would be so nice and write this article (or even more articles) for me, me and my readers would be very grateful for them. I’ve got readers from the Czech Republic and Slovakia of which 90 % are former border guards, CSLA soldiers (Czechoslovak people’s army), including officers. Unfortunatelly there is not much known about U.S. Army on the West – East border here in former Czechoslovakia.

I would be pleased to add to your articles also some pictures from you, if you would not mind to send me some.

I would publish your text on my website in English and Czech language. I have some possibilties here to translate your texts.

Bill, thank you very much and I am really looking forward to our cooperation.

I think that the memories of those who were serving on the border during the Cold war should not be forgotten and should not just disappear.

With friendly greetings

Zdeněk. 

* * * * * * * 

Rozumím, co po mně chceš. Můžu pomoct. Ale musím si přečíst dopisy, co jsem psal rodičům, abych si vybavil detaily. Se vším, co jsem zažil, jsem se jim svěřil. Naše dopisy neprocházely cenzurou. Začnu tím, jaké jednotky americké armády byly přiděleny na hranice, jaká byla jejich organizace, a jak často jsme se točili po kasárnách na služby, které trvaly měsíc.

Když byly naše jednotky v kasárnách, třetina mužů hlídala kasárny, třetina mužů každý den hlídala hranici z jeepů, a třetina mužů byla v tzv. Reaction Force. To znamená, že u sebe stále měli pušky a munici. Pokud požádala hlídka v jeepu o pomoc, vyzbrojená obrněná vozidla M113 a tanky M-1 musely do 15 minut vyrazit k hranicím.

Povím ti, jaká byla organizace pohraničních hlídek, kolik vojáků v hlídce bylo, jaké zbraně jsme nosili, jak dlouho hlídka trvala, jak jsme prováděli hlídky v noci se „zatemňovacími světly“ a s „nočním viděním“, kam jsme museli chodit, a naše pravidla v případě setkání s „nepřátelskými“ silami (tj. kdy jsme směli legálně použít zbraně a kdy jsme je použít nesměli).

Museli jsme být ve velmi častém spojení s našimi „Border Operations“. Border Operations byli muži, kteří sledovali náš pohyb na hranici. Pokud s námi ztratili kontakt, zalarmovali naši „Reaction Force“ a na místo, kde se naposledy pohybovala hlídka v jeepu, vyslali ozbrojenou jednotku.

Než směl jít voják na hranici, musel projít školením ohledně pravidel pro pohraniční hlídky, schválených NATO a státy Varšavské smlouvy. Po školení musel voják složit zkoušku. Na hranici mohli sloužit pouze vojáci, kteří zkoušku složili úspěšně.

Příslušníky PS jsme nikdy nekontaktovali ani jsme na sebe vzájemně nereagovali, nikdy. Pokud jsme narazili na hlídku PS, museli jsme se okamžitě vzdálit 50 metrů od hranice, abychom dodrželi předepsanou vzdálenost. Nikdy jsme nepoužívali naše zbraně nějakým agresivním nebo výhružným způsobem, měli jsme je vždycky zavěšené, pokud byla hlídka PS poblíž. Největší noční můrou našich velitelů bylo, že voják provede nějakou hloupost, která by měla za následek násilí nebo poškození jména US Forces.

Je toho moc, co tě zajímá, jak osobně, tak z historického hlediska. Přílohou tohoto mailu jsou fotografie naší jednotky. Fotili jsme se každý rok. Vojáci si mohli fotografie koupit. 

 


Mohli jsme fotit na hranicích a fotky posílat domů, aby je viděly i naše rodiny, ale nesměli jsme fotit naši armádní základnu (německé kasárny, které jsme obsadili na konci 2. světové války), protože fotky zabíraly naše budovy, vozidla… Všechno proti nám mohly použít „nepřátelské“ zpravodajské služby nebo teroristé. V čase, kdy jsem byl v Evropě, mělo Západní Německo trable s Frakcí Rudé armády (gangem Baader-Meinhof). Mohli by i zabíjet americké vojáky, aby získali jejich průkazy, proklouzli do amerických vojenských zařízení a nastražili tam bomby. I když se základna fotografovat nesměla, mnozí z nás to porušili; kdyby nás ale chytili, mohli by film zabavit.

Budu pracovat na Organizaci amerických armádních jednotek na hranicích – to byly naše „ozbrojené jízdní pluky“.

Bude to zábava a plno pěkných vzpomínek. 

* * * * * *



I understand what you would like. I can help.  I must read the letters I wrote my parents to help me remember many details. I told them everything I experienced.  Our letters were not censored.  I will start by writing what American Army units were assigned border duty, how we were organized, and how often we rotated to our border camps for month long border tours. 

 

When our units were at the border camps, I can tell you how 1/3 of the men guarded the camp, 1/3 of the men took turns patrolling the border every day in jeeps, and 1/3 of the men were assigned to 'Reaction Force' which means they were always carrying rifles and ammunition and their M-1 tanks and M113 armored personnel carriers were armed and had to be ready to move to the border within 15 minutes of a call for assistance from a jeep patrol.  

 

I can tell you how the border patrols were organized, how many soldiers were on each patrol, what weapons we carried, how long the patrols lasted, how we did night patrols using 'black out drive lights' and 'night vision', where we had to go, and our rules of engagement with 'enemy' forces (that means when we were allowed to legally use our rifles and when we were not allowed to use them).  

 

We had to stay in frequent contact with our 'Border Operations'.  Border Operations were the men that kept track of our movements on the border.  If they lost contact with us, they would alert our 'Reaction Force' and send an armed force to the last known location of the jeep patrol.  

 

I can tell you that before any Soldier was allowed to go to the border, he had to attend classes to go over the rules agreed upon by NATO and Warsaw Pact forces for border patrol, then the the soldier had to be tested on his knowledge of the rules.  Only the soldiers that passed the test could patrol the border.  

 

We were never to make contact with PS or interact with them, ever.  If we encountered a PS patrol, our policy was to immediately move to 50 meters from the border to put distance between them and us.  We were never to act aggressively with our rifles and had to keep them at 'sling arms' if the PS were near.  The greatest fear of our Command was that a soldier would do something stupid and cause an incident that would lead to violence or embarrassment of US Forces. 

 

There is much that will interest you personally and historically.  Attached to this email is a photo of my Unit.  These photos were taken every year.  Soldiers could purchase a copy to have.  We were allowed to take photos of the border and send them home to share with our families but we were not allowed to take pictures of our Army Post (German Kaserne we seized at the end of the Second World War during the Occupation) that showed our buildings, vehicles...anything that could be used against us by 'enemy' intelligence or terrorists  At the time I was in Europe, West Germany had troubles with the Baader-Meinhof gang, also called the Red Army Faction.  They would kill US Soldiers to obtain their ID so they could sneak onto US military installations to plant bombs. Although taking pictures of our Post was not allowed, many of us took pictures anyway but if we got caught, the film could be confiscated. 

 

I will begin working on the Organization of the US Army Units on the border - these were our 'Armored Cavalry Regiments'.

This will be fun and full of good memories.

 Take Care, 

 Your Friend,

 Bill.



 

ZAJÍMÁ VÁS VÍCE? 

Klikněte si pro další příběhy: 

** Vojákem US.ARMY na druhé straně hranice 

** A battle of nerves 

** Incident s US.ARMY 28.8.1972 

 

(C) Autor: Bill Pohle 

(C) Překlad: Hana Jirků 

(C) Foto: archiv Bill Pohle - USA 

7 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Bill, thanks! An excellent article.
Mirek Katzl

Mirek Katzl řekl(a)...

Bill, thanks! Excellent writing. I look forward to reading more.
Mirek

Mirek Katzl
47th CSH, Fort Lewis (1988)

Pohranicnik řekl(a)...

Re: Mirek

Zajímavé čtení, že?
Není nad informace z první ruky.

Petr řekl(a)...

Velmi zajimave. Uz se nemuzu dockat! Jsem stejna generace a dychla na me atmosfera doby minule.

Anonymní řekl(a)...

Děkuji za chválihodný počin, bravo a za kontakt.
Jestli mohu zajímalo by ,mne co všechno věděli o zabezpečení SH.
Co o armádních jednotkách na hranici PVOS,ZSGŠ a pod.
Jak měli postupovat v případě napadení, ČSLA, SA.
Děkuji a už se těším na další

Anonymní řekl(a)...

Pašeráci přehodili přes hraniční plot USA dvě děti
https://tv.idnes.cz/zahranicni/usa-amerika-paserak-batole-mexiko-ekvador.V210401_160410_idnestv_vojt

Slobo Lubo řekl(a)...

Anonymní řekl(a)...
Pašeráci přehodili přes hraniční plot USA dvě děti

ve videu od Michal Šopor
( Nová tvorba; reportáž, dokument )
je to od 6:00
https://www.youtube.com/watch?v=9Q6DZFuq288